Minerální látky a stopové prvky v těle – na co jsou a kde ve výživě je najdeme? 4.68/5 (19)

Mnohé minerální látky jsou pro organismus esenciální, tedy nezbytné pro život. Mají významnou stavební roli, protože se podílejí na tvorbě tkání, na růstu orgánů a jejich funkci, jsou součástí mnoha biochemických procesů v metabolismu živin, podílejí se na vedení nervových vzruchů a jiných fyziologických činností.

Minerální látky rozdělujeme
– na makroelementy resp. elektrolyty (potřeba je vyšší než 100 mg / den): vápník (Ca), fosfor (P), hořčík (Mg), síra (S), sodík (Na), draslík (K), chlor (Cl).
– na mikroelementy ( potřeba je menší než 100 mg / den): železo (Fe), zinek (Zn), měď (Cu), selen (Se), jód (I), chrom (Cr).
– a na stopové prvky (potřeba je v mikrogramech / den, které nejsou považovány za esenciální a jejich účinnost se stále ověřuje): arsen (As), bór (B), mangan (Mn), molybden (Mo), nikl (Ni), křemík (Si), vanad (V), brom (Br), fluor (F), olovo (Pb), cín (Sn) a jiné.

Makroelementy

Vápník

Vápník je minerál, zastoupen v organismu v největším množství (cca 1500 g), z toho je cca 99 procent v kostře a zubech především ve formě fosforečnanu vápenatého. Vstřebává se z potravy, částečně pasivní difúzí, ale hlavně aktivním transportem v horní části tenkého střeva, obvykle pomocí proteinového nosiče. Jeho vstřebávání podporuje vitamin D, kyselé prostředí a příjem proteinů bílkoviny. Vylučuje se ledvinami, přičemž množství vyloučeného vápníku se obvykle rovná množství přijatého vápníku.

Vápník, jako esenciální minerál, má rozhodující účast při tvorbě kostí a zubů, jeho přítomnost je nutná při normální hemokoagulácii (srážení krve), ovlivňuje nervosvalovou dráždivost, významně se podílí na řízení permeability (prostupnosti) buněčných membrán a účastní se jako spoluúčinkující faktor mnoha enzymatických reakcí v látkové přeměně. Jeho příjem musí být optimální hlavně u dětí a dospívajících, v těhotenství a kojení a po 40. roce života, především pro riziko kostních metabolických poruch. Nedostatek vápníku je způsoben jeho nízkým příjmem v potravě, sníženou resorpcí po navázání vápníku na kyselinu fytovou (obilí, vláknina), na kyselinu oxalová (špenát) a na tuk ve stolici při malabsorpci (patologické vstřebávání) v tenkém střevě a jinými poruchami. Ze živočišných potravin jsou zdrojem vápníku hlavně mléko a mléčné výrobky, vaječný žloutek. Z rostlinných potravin jsou to obiloviny, luštěniny, ořechy, listová zelenina, vydatným zdrojem jsou některé minerální vody.

Fosfor

Fosfor je prvek důležitý při stavbě kosti a při mnoha biologických procesech. Množství fosforu v těle je na druhém místě za vápníkem (800 g), hlavně v sloučenině již zmíněného fosforečnanu vápenatého. Fosfor je přítomen ve všech potravinách, obvykle spolu s vápníkem a jejich ideální vzájemný poměr v potravě je 1: 1. Fosfor z potravy se resorbuje v tenkém střevě do krevního oběhu, kde je k dispozici pro buňky těla. Vylučování fosforu se děje ledvinami. Fosfor je základní složkou při stavbě kostí (fosforečnan vápenatý), při syntéze nukleových kyselin, je nezastupitelný v energetickém metabolismu člověka (adenosintrifosfát aj.).

Ve struktuře a funkci buněčných membrán, je spoluúčinkující faktor mnoha enzymů v látkové přeměně živin a má celou řadu dalších úkolů. Zásoby fosforu v těle jsou především v kostech, méně v svalstvu. Nedostatek fosforu je vzácný u zdravých osob, je vyvolán zhoršenou resorpcí ve střevě při malabsorpci, vázáním fosforu na kyselinu fytovou při konzumaci rostlinné potravy, při poruchách funkce ledvin a jinými chorobami. Fosfor se nachází v živočišných a rostlinných potravinách a to v mase, mléce a mléčných výrobcích, vaječném žloutku, obilovinách, luštěninách, ořeších.

Hořčík

Hořčík je mimořádně důležitý v metabolismu buněk a je přítomen u živočichů i v rostlinách. Hořčík přítomný v potravě se při digesci uvolňuje do střeva, následně se vstřebává pasivní difúzí nebo aktivním transportem přes enterocyty (střevní buňky) sliznice ilea, (tenké střevo) kde přechází do krve. Vylučuje se ledvinami. Přibližně 70 procent hořčíku se nachází v kostech, avšak pro potřeby látkové přeměny se z kostí neuvolňuje.

Působí jako koenzym v mnoha enzymatických reakcích při látkové přeměně živin, jako je syntéza mastných kyselin, proteinů, fosforylace (metabolický pochod s účastí fosforu) glukózy a aktivace glykolýzy a i. Hořčík je potřebný při tvorbě cyklického adenozínmonofosátu, ovlivňuje prostupnost buněk, hladké svalstvo a myokard, nervosvalovou dráždivost. Nedostatek hořčíku bývá při nesprávné výživě, při nízkobílkovinné stravě, u alkoholiků, při malabsorpci, chorobách ledvin, ischemické chorobě srdeční atd. Zdroje hořčíku jsou v živočišných produktech, zejména v mléce a mléčných výrobcích, mase, mořských rybách, vejcích. V rostlinných produktech se nacházejí v kakau, ořechách, luštěninách a obilovinách. Podívejte se na článek o zdrojích hořčíku.

Síra

Síra se nachází v těle člověka v organických sloučeninách, jako jsou některé významné aminokyseliny, mukopolysacharidy, je vázána na acetyl-CoA, je přítomna v některých hormonech, lipidech (tuky) mozku a v jiných sloučeninách lidského organismu. Dostupnost síry z potravy je dostačující. Vylučování síry se děje ledvinami. Vzhledem k tomu, že její přítomnost je nutná při syntéze mnoha důležitých organických sloučenin av enzymových reakcích, je to prvek pro člověka esenciální (primární, potřebný). Nedostatek síry se v látkové přeměně člověka zatím nepozoroval, přesto se ukazuje její potřeba na úrovni několik stovek miligramů denně. Nejdůležitějším zdrojem síry jsou živočišné a rostlinné bílkoviny a to v mase, mléčných výrobcích, vejcích, luštěninách a ořeších.

Mikroelementy a stopové prvky

Železo

Železo je esenciální biologicky aktivní kov pro člověka. Asi 60 procent z celkového množství železa v těle je v hemoglobinu (krevní barvivo). Potrava, která neobsahuje hemoglobin má obvykle železo trojmocné (Fe3 +), které se uvolňuje již při digesci v žaludku, kde se za přítomnosti žaludeční šťávy (HCl) mění na železo dvojmocné (Fe2 +). Zásoby železa se vytvářejí v buňkách sliznice střeva, v slezině, kostní dřeni, játrech, ve svalech ve formě ferritinu, ze kterého se snadno mobilizuje, nebo hemosiderinu, ve kterém je vázáno pevněji. Ztráty železa jsou jen minimálně a to močí, střevem, kůží a u žen hlavně menstruací, v těhotenství a při laktaci.

Železo ve formě hemu má nezastupitelnou úlohu v oxidačním metabolismu vázané v hemoglobinu, myoglobinu, je součástí oxido-redukčních systémů resp. enzymů působících v buňkách. Nedostatek železa v organismu je častý především u žen, když fyziologické ztráty jsou vyšší, než je jeho příjem potravou, dále při nesprávné výživě, při malnutrici (patologické vstřebávání) na podkladě maldigesci (patologické zažívání) a malabsorpci, (patologická absorbce, vstřebání) u chronických onemocnění žaludku, jater, ledvin, plic, systémových onemocnění a jiných. Nezřídka sideropenické anémie (chudokrevnost z nedostatku železa) jsou vyvolány iatrogenní (poškození z léků) medikamenty (kyselina acetylsalicylová, steroidy, imunosupresiva a jiné). Zdrojem železa jsou játra, vnitřnosti, maso, vaječný žloutek, z rostlinných potravin kokosová a sojová mouka, ostatní luštěniny, špenát, a zejména celozrnné obiloviny.

Zinek

Zinek je přítomen ve všech tkáních. Nachází se v živočišných a rostlinných potravinách, kde je vázán obvykle na proteiny. Zinek je pro organismus esenciální, neboť je součástí metaloenzymů a má roli v jejich struktuře, v katalytické a regulační aktivitě. Má významnou roli ve struktuře a funkci biomembrán. Stabilizuje struktury DNK, RNK a ribozomů (součást buňky). Z fyziologického hlediska je důležitý pro funkci slinivky, má vliv na růst, sexuální vývoj, hojení ran a na imunitu.

Nedostatek zinku může být vyvolán jeho nedostatečným příjmem v potravě, nebo u nemocných s poruchami digesce a resorpce v tenkém střevě, u osob starých nebo dlouhodobě nemocné. Nadměrný příjem zinku může vyvolat toxické projevy především v trávicím traktu. Zinek je přítomný v živočišné potravě především v mase, játrech, mléčných výrobcích, mořských rybách a v rostlinné potravě v obilovinách, luštěninách, kvasnicích, houbách a kakau.

Měď

Měď je důležitým prvkem v látkové přeměně jako součást několika enzymů. Nachází se v širokém sortimentu potravin. Vylučování mědi je zajištěna zejména žlučí do střeva. Zásoby mědi jsou především v játrech a v ceruloplazminu (bílkovina s mědí) v cirkulaci. V metabolismu má měď významnou roli jednak jako součást některých proteinů a mnoha enzymů. Spolu se železem je nutná při tvorbě červených krvinek, syntéze hemoglobinu, tvorbě myelinu (bílkovina svalů), na tvorbu pojivové tkáně a má i jiné fyziologické účinky. Nedostatek mědi se jen zřídka vyskytuje, možný je u osob s nesprávnou výživou, nebo při malabsorpčních stavech. Měď se nachází v živočišných produktech – játra a jiné vnitřnosti, vejce, maso, mořské ryby, z rostlinných produktů jsou to obiloviny, luštěniny, lískové oříšky, houby, sušené ovoce a zelenina.

Selen

Selen je z hlediska antioxidační aktivity v organismu nepostradatelný. Z biologických efektů se ukazuje, že selen je nezbytný pro činnost svalstva a myokardu, příznivě ovlivňuje funkci štítné žlázy. Spolu s vitamínem E má příznivý efekt na poškozenou játra, toxické chemické poškození tkání, zánět, imunitu a vznik rakoviny. Nedostatek selenu se pozoruje v několika zemích (i v ČR) v závislosti na přítomnosti selenu v půdě a následně jeho obsahu v potravinovém řetězci. Jen vysoké dávky selenu jsou toxické. Množství selenu v potravinách je závislé na jeho množství v půdě. Ze živočišných potravin se nachází v mase, vnitřnostech, mořských rybách, mléčných výrobcích, z rostlinných potravin v obilovinách, zelenině, ovoci, luštěninách.

Jód

Jód je esenciální prvek, bezpodmínečně nutný pro tvorbu hormonů štítné žlázy. Nachází se v půdě a v mořské vodě, odkud se vypařuje do ovzduší a následně se vodními srážkami vrací do půdy. Asi 80 procent celotělového jódu je v štítné žláze. Jód je základní stavební látkou při syntéze Prohormones tyroxinu (T4) a vlastního hormonu trijodthyroninu (T3). Tento hormon má rozhodující vliv na růst a vývoj organismu, vývoj centrální nervové soustavy, reguluje energetický metabolismus v těle. Nedostatek jódu, který způsobí nedostatečnou tvorbu hormonu štítné žlázy (struma), je spojen s vážným narušením metabolismu v těle. Nízké množství jódu v půdě je i v mnoha oblastech ČR. Obsah jódu v potravinách je závislý na jeho obsahu v půdě. Ze živočišných potravin jsou to mořští živočichové, maso, mléčné výrobky, z rostlinných potravin celozrnné obiloviny, luštěniny, zelenina. V ČR je zdrojem jódu zejména jodidovaná kuchyňská sůl.

Chrom

Chrom potencuje účinnost inzulínu, zlepšuje toleranci glukózy, ale zasahuje i do metabolismu tuků, proteinů a nukleových kyselin. Nedostatek chromu je možný při nesprávné výživě, při poruchách metabolismu sacharidů eventuelně lipidů. Toxický efekt zvýšeného příjmu chromu CR3 + není znám. Ze živočišných potravin jsou zdrojem chromu játra, ryby, mléko, vaječný žloutek, z rostlinných potravin hlavně celozrnné výrobky, pivovarské kvasnice.

Kobalt

Kobalt je potřebný pro růst a vývoj člověka a živočichů. Látková přeměna kobaltu u lidí není dostatečně známá. Jeho důležitost se zakládá především na bezpodmínečné přítomnosti kobaltu ve struktuře vitaminu B12, i když si člověk tento vitamin neumí syntetizovat („vyrobit“). Nedostatek kobaltu se dosud nepotvrdil. Zdrojem kobaltu jsou pouze živočišné produkty s obsahem vitaminu B12, jako jsou játra a jiné vnitřnosti.

Mangan

Mangan je nezbytný pro růst, reprodukci, hmotnost těla, činnost centrálního nervového systému av případě jeho nedostatku se objeví poruchy metabolismu lipidů a sacharidů. Při vysokých dávkách se mohou objevit toxické příznaky. Rostlinná potrava je dobrým zdrojem manganu: čaj, káva, ovesné vločky, celozrnné obiloviny, ořechy, petržel, jalovce, sója, v živočišné potravě je tohoto prvku méně, nachází se v mléce, mase, mořských rybách a vejcích.

Fluor

Fluor se považuje za důležitý prvek při vytváření struktury zubní skloviny a kostí. Vylučuje se ledvinami. Jeho nedostatek se zatím zjištěn podle zvýšené kazivosti chrupu v regionu, kde ve vodě byla nízká koncentrace fluoru. Jeho nadměrný příjem působí nepříznivě na metabolismus kostí a zubů, vyvolává fluorózu event. až toxické příznaky. Zdrojem fluoru je především pitná voda (fluorizace vody).

Molybden

Molybden je těkavý element v přírodě. Vylučování molybdenu se děje ledvinami. Nedostatek molybdenu je spojen s poruchou růstu, plodnosti, změn metabolismu kostí, neurologickými a očními poruchami. Nachází se v rostlinné potravě – v luštěninách, obilovinách, listové zelenině, avšak živočišné potraviny ho obsahují málo.

Bor

Bor zasahuje do metabolismu makroelementů. Nedostatek bóru vyvolal poruchy metabolismu vápníku, mědi a hořčíku. Bor ovlivňuje aktivitu některých enzymů.

Nikl

Deficit tohoto minerálu vyvolává poruchy růstu, fertility, (plodnost) změn v metabolismu makrominerály. Více o niklu se můžete dozvědět zde.

Křemík

Křemík je důležitý pro pojivovou tkáň a je významný pro tvorbu chrupavky a kosti, avšak mechanismus je neznámý. Nedostatek křemíku je spojen s poruchou růstu kostí, tvorby kolagenu a chrupavky.

A co si dále na toto téma můžete přečíst?

• Minerální látky a stopové prvky v těle – na co jsou dobré?

VIDEO: Jak koupit kvalitní doplňky stravy

Autorem článku je naše redakce

Líbil se vám náš článek? Sdílejte ho, uděláte nám radost

Štítky: Minerální látky, Stopové prvky

Přečtěte si také naše další články