Bílé krvinky: S leukémií dokáží lékaři často efektivně bojovat 4.92/5 (24)



Bílé krvinky: S leukémií dokáží lékaři často efektivně bojovatLeukémie mívá překvapující příznaky, mohou to být i namožené svaly na břiše. Cítil jsem na břiše něco jako namožené svaly, ale nezdálo se mi to divné, vždyť jsem měl po volejbalových turnajích – mluví o prvních příznacích Maroš Havran. Bolesti však nepřestávaly ani po dvou týdnech a Maroš měl pomalu problém i s nadechnutím a kýcháním. “Trápily mě teploty, noční pocení, po kterém jsem ždímal trička, a všechny ostatní učebnicové příznaky leukémie, ale v třicetistupňovém létě jsem jim nepřikládal velký význam” vzpomíná. “Byl jsem hladový, ale snědl jsem málo, nic se mi do břicha nevešlo” jmenuje další signály, které ho otravovaly, ale stále nedonutilo jít k lékaři. Naštěstí potkal kamaráda, který mu po vyslechnutí příznaků okamžitě zorganizoval odběr krve a sonografické vyšetření břicha.

“Když si rentgenolog podíval přes ultrazvuk na játra a slezinu, skoro mu vyběhly oči z důlků. Ale zachoval se jako profesionál a řekl mi, že by bylo dobré vyhledat co nejdříve hematologa. Nejlépe hned. Tehdy mě napadlo, že mám asi brutální problém” říká pacient, který měl v té době šestinásobně zvětšená játra i slezinu.

Leukémie měsíc před svatbou

Když později uviděl vyplakané oči známé rodinné doktorky, která držela v ruce papír s krevními výsledky, bylo mu jasné, že se to týká krve. Podle výsledků měl sto bílých krvinek. Zdravý člověk nemá ani desetinu z toho množství. Rozběhl se kolotoč vyšetření.

“Začala se všemi těmi frázemi z filmů, jako: Víte , nyní jsou již výborné možnosti léčby, medicína je již velmi daleko … A dokud se dostala k podstatě věci, uvědomil jsem si, že mám asi rakovinu. Byl to jediný moment, když mě ta nemoc přitlačila ke zdi a zamávala se mnou. Měl jsem pět minut na to, abych informaci zpracoval.”

“V té době mi na akutní leukémii umírala babička a před ambulancí čekala moje přítelkyně, se kterou jsme měli měsíc před svatbou. Byla právě ve čtvrtém měsíci těhotenství” vzpomíná na těžké minuty Maroš. Nejvíce se bál o přítelkyni. Na rakovinu jí předtím umřel partner. Měla z ní obrovský strach. “Když jsem se sebral a přišel na chodbu, abych jí to oznámil, seděla tam už zhroucená. Všechno jí řekla zdravotní sestra. Oznámení prisolila slovy: musíte se připravit na nejhorší” vypráví Maroš o strašidelném zážitku. Pokud by se tento scénář odehrál před deseti nebo patnácti lety, rodina by se skutečně musela připravit na nejhorší. Dnes je situace zcela jiná. S leukémií dokáží lékaři často velmi efektivně zabojovat. I díky tomu teď Maroš řeší spíše to, zda si jeho syn Jakubko, který byl v době diagnostiky nemoci teprve v bříšku, oblíbí svoji školu.

Nedokonalá, ale agresivní

Kostní dřeň si neuvědomujeme. Nemáme proč, nebolí. Rozhoduje přitom o našem životě nebo smrti. Pokud vážíte pětašedesát kilo, vaše kostní dřeň bude vážit téměř tři kilogramy. Každý den se v ní vytvoří pět set miliard různých buněk, od bílých krvinek přes krevní destičky až po červené krvinky. Kostní dřeň je jako megafabrika, která vyrábí jednadvacet typů různých aut. Představte si, že fabrika začne jednoho dne naschvál vyrábět jistý typ aut, kterým nedodělá brzdy. Stále jsou to auta s pěkným lakem, koženým volantem a klimatizací. Když se však na ně zákazník rozjede, nikdy je nezastaví. To je leukémie.

Způsobí, že buňka, z níž má vzniknout například bílá krvinka, se v jistém stádiu vývoje rozhodne jinak. Nevyvine se tak, jak by měla. Navzdory její nedokonalosti však některé věci dokáže udělat brilantně. Velmi rychle se umí rozmnožovat a neumírá tehdy, když by měla. A to je problém.

Má schopnost skrýt se před chemoterapií na bezpečné a tiché místo, přestat se rozmnožovat a čekat tam i roky, dokud ji nepřestanou všichni otravovat léky a zářením. Když bude čistý vzduch, vyleze ze skrýše a nemoc se ozve zas.

Rakovinné bílé krvinky se množí v kostní dřeni. Když takový pacient přijde k lékaři, má téměř bílou krev. Leukémie ji obere o červené krvinky a jejich nedostatek způsobuje anémii. Pokud zas klesne počet zdravých bílých krvinek, je pro nás velmi těžké bojovat s infekcemi. Při nedostatku krevních destiček pořádně krvácíme i při malém poranění. Leukemické buňky se často šíří krevním oběhem a způsobují zvětšení lymfatických uzlin, sleziny a jater. Proto měl Maroš tyto orgány šestinásobně zvětšené.

Stádia a druhy leukémie

Podle toho, v jaké fázi se ze zdravé buňky vytvoří leukemická, rozdělujeme chorobu na akutní a chronickou. Při chronické leukémii buňky kostní dřeně nejsou schopny pořádně dozrát. Na první pohled mohou vypadat docela normálně a připomínat například zdravou bílou krvinku. Na rozdíl od ní však nebojují s infekcemi a nemocemi v těle. Mají delší a bezstarostnější život jako zdravá bílá krvinka a utlačují ostatní buňky. Ti pacienti, kteří dostali takovou formu choroby, mohou žít mnoho let, nemoc postupuje pomalu. Problém je však v tom , že na rozdíl od akutní leukémie, ti s chronickou pravděpodobně z rakoviny nikdy nedostanou.

“Stále ještě nemáme k dispozici léky, které by zlikvidovaly všechny nádorové buňky” říká hematologických z Národního onkologického ústavu Eva Mikušková. Při akutní leukémii se buňky kostní dřeně nedokážou pořádně vyvinout. Jsou jako auto bez střechy, kapoty a výfuku, které však dokáže perfektně jezdit. Svou nezralost kompenzují jinak. Množí se a rostou šíleným tempem. Za dva týdny se ze zdravého člověka může stát pacient s těžkými komplikacemi akutní leukémie. Bez léčby do několika měsíců zemře. Akutní leukémie často postihují děti. Nikdo neví proč, ale malí pacienti zvládají léčbu mnohem lépe než dospělí. Osm z deseti dětí se zcela vyléčí.

“Největší šanci přežít akutní leukémii mají děti od dvou let a dospělí do pětatřiceti let” říká Eva Mikušková ze zkušeností iz celosvětových statistik. Menší šanci na vyléčení z akutní leukémie mají starší lidé. Až čtyři z pěti pacientů, kteří zemřou na akutní myeloidní leukémii, jsou dospělí. Pozitivní je, že část se dokáže definitivně z nemoci vyléčit, a to díky transplantaci krvetvorných buněk od dárce.

Léčba bez diskusí a čekání

Při akutní leukémii jde o čas. Pokud někdo onemocní na jeden z jejích dvou druhů, hematoonkologie ho začne okamžitě léčit. Nejlépe ještě v den předběžného potvrzení diagnózy. Při obou typech nemoci je první možností chemoterapie, a to v různých kombinacích: “Snažíme se na nemocné buňky zaútočit z více stran, proto léky kombinujeme. Potřebujeme být rychlejší než rakovina” říká Eva Mikušková.

Rozdíl mezi jednou a druhou formou akutní leukémie spočívá v jiné kombinaci léků, ale i v jiné délce léčby. Při jednom typu stačí tři až čtyři měsíce zabíjení buněk, léčba druhého typu se táhne i dva roky. V době, kdy nemoc ustoupí tak, že ji už nelze najít, přichází pro zhoubné buňky poslední úder. Transplantace krvetvorných buněk od příbuzných nebo anonymních dárců. Agresivní léčba předtím doslova vypálí z těla nádorové buňky a zničí i kostní dřeň. Nové buňky jsou nadějí pro nový začátek.

Příbuzní se takového darování buněk nemusí vůbec bát. Kdysi na to lékaři využívali kostní dřeň. Dnes je to už přežitek. Krvetvorné buňky dokážou odebrat i z periferní krve po jejich vyplavení z kostní dřeně. Darovat příbuznému nový život je tak jednodušší a bez traumatu.

TIP: Celý článek o léčbě leukémie

Filadelfský chromozom?

Chronické formy rakoviny poškozují pacienta na začátku méně a někdy nevyžadují ani okamžitou léčbu. “V případě chronické lymfatické leukémie, pokud pacienta nemoc nijak nepoškozuje, volíme taktiku “watch and wait”, je to taktika přísného sledování jeho stavu a čekání. Teprve v momentě, kdy se nemoc projeví natolik, že začne klinicky ubližovat, začínáme s léčbou. Určují to mezinárodní kritéria” vysvětluje primářka oddělení klinické hematologie a transfúzní Národního onkologického ústavu v Bratislavě Ludmila Demitrovičová. V tom, jakou léčbu pacientovi nabídnout, hraje velkou roli jeho věk, jiné závažné nemoci, ale i agresivita bujení. Kromě chemoterapie mohou lékaři bojovat i formou monoklonálních protilátek.

“V ČR i na Slovensku je pro nemocné k dispozici taková imunoterapie, která dokáže cíleně vyhledat nádor, zaútočit na nemocnou buňku a spolu s chemoterapií výrazně zvýšit účinnost léčby” říká Eva Mikušková. Aby to nebylo tak jednoduché, rakovinné buňky po čase mohou poskrývať své znaky, aby byly pro léčivé přípravky neviditelné, a terapie selhává. U typu chronické leukémie, kterou má i Maroš Havran, lékaři v současnosti u většiny pacientů nepotřebují chemoterapii. Nemoc totiž vyvolá genetická chyba, která se jmenuje filadelfský chromozom. Člověku se tehdy vymění části dvou chromozomů a ty produkují látku, která vyvolává leukemické bujení.

Existuje lék, který ho dokáže blokovat a zastavit šílené chování nádorových buněk. V kostní dřeni se začnou opět tvořit normální buňky. Po takovém léku touží onkologové i při jiných nádorech. Už šest let ho každý den užívá i Maroš. Jeho nemoc se rychle dostala pod kontrolu. “Je to terčová léčba, která opravdu velmi dobře funguje, ale i zde se nemoc snaží vymknout kontrole” říká hematologička Demitrovičová. Proto existují nové generace těchto léků, které by měly fungovat i v případech, že se leukémii podařilo podvádět i takovou sofistikovanou léčbu. Pacientům prodlužují život o další roky. Užívat každý den léky na chronickou leukémii není vůbec jednoduché. Mezinárodní průzkum, jehož součástí byly i čeští pacienti, ukázal, že asi čtvrtina nemocných naschvál vynechává léčbu. Buď si chtějí odpočinout od vedlejších účinků, nebo se prostě necítí dobře.

Ukázalo se, že ti, co to dělají, mají někdy komplikované vztahy se svým onkologem. Nezapomenou na léky je přitom pro ně životně důležité. Maroš, který založil sdružení pro pacienty CML life, se snaží vytvořit prostor, aby měli Slovenští o Čeští lékaři a pacienti dostatek času na otevřenou a přátelskou komunikaci.

Příznaky leukémie

Nejznámějšími příznaky leukémie, které mohou a nemusí nic znamenat, jsou silné noční pocení, ztráta hmotnosti, horečka, únava a ztráta chuti k jídlu. Platí téměř pro všechny typy leukemické diagnózy bez ohledu na to, zda je akutní, nebo chronická. Akutní leukémie dá o sobě vědět velmi rychle. Ze zdravého člověka se za týden až dva může stát pacient s těžkými komplikacemi.

“Stává se nám, že k nám přijde pacient, který se léčí už třetími antibiotiky a až tehdy mu vyšetří krevní obraz. Má přitom akutní leukémii, a tím vážně sníženou obranyschopnost proti infekcím” říká Ludmila Demitrovičová z Národního onkologického ústavu. Signálem leukemické nemoci může být i výrazná slabost, krátký dech, točení hlavy, nadměrná tvorba modřin i časté krvácení z nosu. Na chronickou leukémii může váš lékař přijít i při obyčejné preventivní lékařské prohlídce, při níž se odebírá krev a sleduje počet krvinek. Bílé mohou dosahovat i hodnotu dvacet – až sto tisíc a pacient se stále cítí dobře.

Při chronické lymfocytární leukémii nemusíte mít žádné velké příznaky, pouze malé uzlinky, které si nahmatáte na krku, pod pažemi a na tříslech. Asi desetině pacientů se však náhle rozpadne velké množství červených krvinek. Náhle zblednou, nedokázali chodit, hodně spí. Jsou to příznaky anémie z rychlého rozpadu krvinek při poruše imunity. Na chronickou myeloidní leukemii zas dokáží upozornit bolesti břicha a problémy při nadechování, které jsou příznakem zvětšené sleziny nebo jater.

TIP: Jak zvýšit počet bílých krvinek v těle?

Léčba leukémie

Zdraví a nemoc určitě představují dva rozdílné světy. Jeden je známý, druhý, pro člověka, jenž právě onemocněl, ještě neznámý. Hranice mezi těmito světy bývá ale často velmi tenká, tenčí, než si mnozí uvědomují. Každý z nás může tuto hranici kdykoliv překročit a každý z nás by asi zprvu to, že se ocitl někde na druhém břehu, vnímal jako nespravedlnost, trest, jako zoufalství, ztrátu, litoval by se, měl by vztek na zdravé lidi a možná i na doktory, kteří mu jeho nemoc zjistili, sdělili mu diagnózu a zavřeli jej do nehostinné nemocnice. Po prvotním šoku se ale většina nemocných rozhodne nepřízni osudu vzepřít a zjistí, že nemoc nepředstavuje svět, z nějž není návratu, který je natrvalo jiný, než svět zdravých. Sílu postavit se chorobě si dodávají navzájem s dalšími nemocnými. Společný úděl nemocné samozřejmě sbližuje.

Leukemie jsou nádorová onemocnění, která je v současné době dobře léčitelná a často plně vyléčitelná. Mnohdy se ani léčit nemusí (nepokročilá stádia chronické lymfatické leukemie, vlasatobuněčná leukemie). Dobře zvolenou a vedenou léčbou je možné pacientům zajistit kvalitní a po všech stránkách plnohodnotný život.

Základem léčby akutních leukemií je stále chemoterapie. Nicméně především do léčby chronických leukemií se dostávají léky, které nemají charakter cytostatik. Jsou to například protilátky proti nádorovým buňkám a léky, které zasahují pouze nádorové buňky v místě jejich chybné genetické změny. Radioterapie je dnes používána jen ojediněle.

Transplatace kostní dřeně od dárce (příbuzného nebo nepříbuzného) je standardní metodou léčby některých leukemií, ale obecně lze říct, že se transplantuje a musí se transplantovat menšina pacientů. Kromě výše uvedených léčebných postupů, které se většinou řadí mezi postupy kurativní (chceme nemoc vyléčit), jsou i léčebné postupy paliativní (léčíme onemocnění, aby nedělalo nemocnému potíže, ale nesnažíme se nemoc vyléčit) a symptomatické (léčí se jen příznaky nemoci).

Kde se o leukémii dočtete více? Například zde: http://www.linkos.cz/leukemie-c91-c95-1/leukemie-1/.

VIDEO: Proč se stát dárce kostní dřeně?

Líbil se vám článek? Ohodnoťte ho.

Hodnocení příspěvku

Autorem článku je naše redakce

Tým rehabilitace.info (více o nás)

 

Náš tým vám všem chce přinášet zajímavé informace ze světa zdraví, cvičení, výživy, rehabilitace a obecně zdravého životního stylu. Ve většině našich článků vycházíme z odborných studií a lékařských prací. Vždy se snažíme na studie odkazovat, ověříte si tak pravost. Více informací o nás najdete zde - mrkněte na náš tým.

Líbil se vám náš článek? Sdílejte ho, uděláte nám radost


Štítky: ,

Přečtěte si také naše další články

Zatím žádné komentáře

Zanechat komentář ke článku

Zpráva