Leukémie – příznaky, příčiny, léčba 4.67/5 (30)



Jedním ze symtomů leukemie mohou být výrazné hematomy (krevní výrony) po bezvýznamných traumatech (minimálních poraněních)

Jedním ze symtomů leukemie mohou být výrazné hematomy (krevní výrony) po bezvýznamných traumatech (minimálních poraněních)

Leukémie je zhoubné nádorové onemocnění krvetvorných orgánů, při kterém nastává nekontrolovatelné množení kmenových buněk krvetvorby na různém stupni vývoje. Tyto buňky (blasty) mají porušený proces zrání a současně i narušenou schopnost vykonávat své funkce v organismu. V kostní dřeni se progresivně zvyšuje množství blastů, které postupně potlačují normální krvetvorbu, pronikají do krevního oběhu a infiltrují různé orgány a struktury.
 
Leukémie je mezi zhoubnými nádorovými onemocněními zastoupena relativně nízkým procentuálním výskytem. Ročně je v České republice zjištěno kolem 1100 nových případů leukemií. Závažnost této choroby, přes poměrně malé nemocnosti vyplývá ze značného stupně zhoubnosti, zejména její akutních forem. Díky pokroku v léčbě zavedením nových účinných postupů je dnes možné zachránit mnoha pacientů, kteří v minulosti byli beznadějně odsouzeni k smrti. Proto je účelné, aby široká laická veřejnost byla informována o tomto druhu onkologického onemocnění.
 
Na rozdíl od nemocných na zhoubné nádory jednotlivých tělesných orgánů, např. žaludku, střeva, kůže, dutiny ústní a jiných, pacienti s leukémií mají velmi nejasné představy a znalosti o své nemoci. Laici ji často považují za rakovinu krve.
 

Příčina leukemie není přesně známa

Vlastní příčina onemocnění není známa. Známé jsou však některé faktory, které zvyšují riziko onemocnění na leukémii. Především je to ionizační záření, které se obecně řadí mezi tzv. karcinogenní (rakovinotvorné) faktory. Ionizační záření může vyvolat genetické (dědičné) změny v kmenových buňkách krvetvorby, což má za následek vznik leukémie. Častější výskyt leukémie se zaznamenal u lidí vystavených ionizujícímu záření. U Japonců, kteří přežili výbuch atomové bomby, se výskyt leukémie zvýšil dvacetinásobně podle vzdálenosti od epicentra exploze. Se zvyšováním dávky ozáření se zvyšuje riziko onemocnění na leukémii.
 
Potenciálním leukemogenním faktorem jsou také chemické látky, jako např. benzen, chloramfenikol a fenylbutazon. Nejnověji se i kouření cigaret řadí mezi rizikové faktory při leukémii. Některé genetické abnormality, např. Downův syndrom – mongolismus, jsou spojeny se zvýšeným výskytem leukémie. Sourozenci s Downovým syndromem, zejména jednovaječná dvojčata, bývají častěji postiženi leukémií.

Příznaky leukemie

Rozšířením maligních (zhoubných) buněk v kostní dřeni se produkce normálních krevních buněk stále více narušuje. Tím se zmenšuje počet normálních krvinek. Současně nemohou leukemické buňky, které prošly do krve, většinou kvůli své nezralosti splňovat úkoly zralých normálních leukocytů (bílých krvinek). Následky mohou být:

1. Anémie (nedostatek červených krvinek) spojená s:

  • bledostí
  • únavou
  • tachykardií (zvýšenou frekvencí srdce)
  • nízkou výkonností a dušností při zátěži

2. Trombocytopenie (nedostatek krevních destiček) spojená s:

  • petechií (tečkovitému krvácením do kůže bez vnější příčiny)
  • krvácením z nosu
  • hematomy (krevní výrony) po bezvýznamných traumatech (minimálních poraněních)
  • krvácením dásní
  • vzácněji: s gastrointestinálním krvácením, hemoptýzou (vykašláváním krve), cerebrálním krvácením (do mozku)

TIP: Více o trombocytopenii

3. Granulocytopenie (nedostatek funkce schopných bílých krvinek) spojená s:

  • horečkou
  • osobitým druhem plísňové infekce např. v ústní dutině
  • pyogenními (hnisavými) kožními infekcemi
  • vzácněji s: pneumonií (zápalem plic), meningitidou (zánětem mozkových blan), pyelonefritidou (zánětem ledvinné pánvičky)

Kromě infiltrace kostní dřeně mohou leukemické buňky infiltrovat i jiné orgány a sice s následkem projevů podráždění, jako např. podráždění mozkové blány při napadení mozkové blány (meningoencefalomyelopatie), jakož i s následkem zvětšení a snížení funkce napadených orgánů jako např. sleziny.

Jak se dá leukemie léčit

V dnešní době existují 3 hlavní metody léčby leukemie. Jsou to:

  1. Chemoterapie
  2. Radioterapie
  3. Transplantace kostní dřeně

O léčbě leukemie jsme sepsali samostatný článek, tak si ho přečtěte.

Různé formy leukémie

Existují různé formy leukémie. Rozlišuje se přitom akutní a chronická leukémie.

1. Akutní leukémie

Akutní leukémie má rychlý průběh a bez terapie vede v krátké době k smrti. Dochází přitom k masivnímu rozmnožení leukemických buněk, které se pak ukládají do různých orgánů (hlavně do jater, sleziny, mozkových blan). Kromě toho rychle dochází, kvůli nedostatku normálních krvinek, k výše uvedeným symptomům.

Akutní lymfatická / lymfoblastická leukémie (ALL) se v 80% vyskytuje v dětském věku. Akutní myeloidní leukémie (AML) je častější u dospělých. Léčba nastává pomocí chemoterapie, pokud je to možné, pomocí transplantace kostní dřeně.

2. Chronické leukémie

Chronické leukémie mají pomalý průběh s delšími stabilními fázemi. Chronická lymfatická leukémie (CLL) se většinou objevuje až po 45. roce života, chronická myeloidní leukémie (CML) o něco dříve. Pro CML je typický posun k tvorbě blastů, objevující se po jistém čase, který odpovídá přechodu do akutní leukémie. Léčba se orientuje – nehledě na imunoterapii – podle chorobných symptomů.

Nejlepší prognózu slibuje transplantace kostní dřeně, naproti tomu se dobré výsledky dosáhly hlavně u dětí chemoterapií.

Diagnostika leukemie

Důležitým prostředkem diagnostiky je takzvaný krevní obraz. Při něm se pod mikroskopem přesněji zkoumají krevní složky. Počítá se četnost různých krevních buněk. Při takzvaném diferenciálním krevním obraze se navíc určují podíly různých druhů jako i stádia zralosti bílých a červených krvinek. Změny v častosti některých krevních buněk vedou pak kromě klinického obrazu k diagnóze.
Pokud je počet leukocytů (bílých krvinek), erytrocytů (červených krvinek) a destiček (krevních destiček) normální, tak se leukémií s 95% pravděpodobností vyloučí.

Při leukémii se často vyskytuje snížení počtu krevních destiček (tombocytopenie), červených krvinek (anémie) a případně bílých krvinek (granulocytopenie).

Protože je onemocnění lokalizované v kostní dřeni, je důležitým diagnostickým prostředkem vyšetření kostní dřeně, která se odebírá jehlou z hrudní kosti (sternální punkce) nebo se vzorek odebírá (biopsií) z hřebene pánevní kosti. Důkaz minimálně 30% nezralých buněk (blastů) v kostní dřeni diagnózy potvrzuje.

Vše je v hlavě – dobrá psychika velmi pomáhá

Leukémie obvykle postihuje člověka dosud zdravého, plného života, proto nemocný obeznámen s vlastní diagnózou zažívá silný psychický otřes, který může i nepříznivý vliv na průběh onemocnění. Jednou z příčin takového psychického šoku jsou nedostatečné znalosti o jeho nemoci a o pokrocích, které bylo dosaženo v posledním období v její léčbě. Je žádoucí, aby pacient byl alespoň stručně seznámen se základy své nemoci, o možnostech její léčby, ale i o doprovodných nepříznivých účincích jednotlivých léčebných metod. Potřebné informace mu může poskytnout ošetřující lékař.
 
Psychická rovnováha člověka je velmi důležitá pro obranný systém organismu, který hraje významnou roli např. i při chemoterapii. Je dokázáno, že stres má škodlivý vliv na celý organismus. Nemocný se nesmí poddat nemoci a stát se pasivním účastníkem léčby, ale naopak musí zaujmout pozitivní postoj a stát se aktivním členem léčebného týmu tvořeného lékařem a ošetřovatelským personálem. Taková aktivita má stimulující efekt na nemocného a vede ke zlepšení kvality jeho života.
 
Nemocný by se měl především zaměřit na zvládnutí své choroby. Aby dosáhl tohoto cíle, musí úzce spolupracovat s lékaři a ostatním zdravotnickým personálem. Musí se disciplinovaně podrobovat všem léčebným procedurám. Musí pravidelně užívat všechny předepsané léčiva – cytostatika, i když mu tyto způsobují subjektivní obtíže a vyvolávají v něm dojem, že se jeho zdravotní stav zhoršuje. Přitom je mimořádně důležitý citlivý přístup celého ošetřujícího personálu k pacientovi. Nemocnému třeba pomáhat uvědomit si bezpodmínečnou nutnost léčby a vysvětlovat mu jednotlivé terapeutické postupy, které musí absolvovat.
 
Pacient by se během nemoci neměl uzavírat do sebe, protože čím více o ní přemýšlí, tím více problémů se v něm vynořuje. Naopak je žádoucí, aby byl otevřený vůči svému okolí, příbuzným a přátelům, kteří nejednou mají o něj větší obavy než on sám.
 
Velmi často je nejen pro pacienta a jeho příbuzných, ale i pro lékaře těžké mluvit otevřeně o diagnóze, léčbě a prognóze nemoci. Je žádoucí a dobré, pokud od samotného nemocného vyjde iniciativa k takovému otevřenému rozhovoru, který může zlepšit kontakt mezi pacientem a lékařem. Stejné rozhovory s příbuznými, nejbližšími přáteli nebo lidmi také postiženými leukémií mohou zase pomáhat pacientovi překonávat vnitřní pocit izolovanosti s jeho problémy.

A co si dále přečíst?

VIDEO: Co je to leukemie

Líbil se vám článek? Ohodnoťte ho.

Hodnocení příspěvku

Autorem článku je naše redakce

Tým rehabilitace.info (více o nás)

 

Náš tým vám všem chce přinášet zajímavé informace ze světa zdraví, cvičení, výživy, rehabilitace a obecně zdravého životního stylu. Ve většině našich článků vycházíme z odborných studií a lékařských prací. Vždy se snažíme na studie odkazovat, ověříte si tak pravost. Více informací o nás najdete zde - mrkněte na náš tým.

Líbil se vám náš článek? Sdílejte ho, uděláte nám radost


Štítky:

Přečtěte si také naše další články

Zatím žádné komentáře

Zanechat komentář ke článku

Zpráva