Sponzorováno

Pediofobie – panický strach z panenek – jak se projevuje a léčí? 4.65/5 (17)

  • Pediofobie neboli strach z panenek je druh specifické fobie. Má se za to, že jde o typ automatonofobie neboli strachu z humanoidních postav.
  • Někteří lidé se bojí všech panenek a plyšových hraček, jiní se bojí pouze určitého typu. Panenky, které mluví nebo se pohybují, a staromódní porcelánové panenky jsou obzvláště běžnými zdroji tohoto typu strachu.
  • Pediofobie může způsobit značné utrpení a ztížit normální fungování ve vašem každodenním životě. Tyto obavy mohou pocházet z traumatických událostí ve vašem životě, ale svou roli mohou hrát i jiné faktory, jako je genetika, výchova a kulturní vlivy.
  • Pokud máte panický strach z panenek, promluvte si s lékařem nebo terapeutem o léčbě, která vám může pomoci. CBT, expoziční terapie a léky jsou několik možností, které vám mohou pomoci vyléčit se a žít svůj život bez strachu.

Také vám panenka Chucky nahání strach?

Také vám panenka Chucky nahání strach?

Také jste se jako malí báli panenky Chucky z kultovního amerického hororového filmu? To ještě nemusí nutně znamenat nějakou nemoc. Ale víte, že opravdu existuje panický strach z panenek?

Strach z panenek neboli pediofobie je považován za úzkostnou poruchu známou jako specifická fobie. Pediofobie je druh automatofobie, což je strach z neživých předmětů, které vypadají jako lidské, nebo strach z čehokoli, co simuluje skutečnou lidskou bytost.

Tento článek pojednává o charakteristikách pediofobie, stejně jako o jejích příčinách, léčbě a způsobech, jak se s ní vyrovnat.

Pediofobie je skutečná fobie

Slovo „pediofobie“ pochází z řeckého slova „paidion“, což znamená malé dítě.

Lidé s pediofobií se bojí interakce s panenkami nebo jinými neživými předměty. I pouhé vidění předmětu podobného člověku může způsobit vážnou paniku. Reakce se mohou výrazně lišit od osoby k osobě. Někdo se jen otřese, ale někdo má skutečnou panickou ataku.

Mezi neživé předměty mohou patřit hlavně panenky nebo cokoli jiného, co vypadá jako lidské, třeba:

  • Břichomluvecké loutky
  • Sochy z muzea voskových figurín
  • Humanoidní roboti
  • Figuríny obchodního domu
  • Motorizované loutky, které se obvykle vyskytují v zábavních parcích

Pediofobie je specifická fobie. Specifická fobie nastává, když má člověk trvalý a extrémní strach z určitých předmětů nebo situací. Lidé, kteří mají specifickou fobii, se obvykle snaží vyhnout tomu, aby se setkali s příčinou své fobie, což může být krátkodobě účinná strategie zvládání. Dlouhodobě to ale moc dobře nefunguje.

I když si lidé s fobiemi obvykle uvědomují, že z objektu nehrozí skutečná hrozba nebo nebezpečí, nejsou schopni zastavit svůj rozsáhlý nebo iracionální strach. Je důležité si uvědomit, že jakkoli iracionální se může zdát strach a pocit nebezpečí, je opravdu velmi skutečný pro osobu, která trpí fobií.

V případě pediofobie jsou fobickým objektem panenky (panenky či figuríny podobné lidem) nebo i plyšové hračky.

Příznaky pediofobie

Stejně jako většina fobií může pediofobie způsobit řadu duševních a fyzických příznaků. Například:

  • Zvýšená srdeční frekvence
  • Pocení, návaly horka nebo zimnice
  • Třes nebo chvění
  • Dušnost
  • Dusivé pocity
  • Bolest a tlak na hrudi
  • Žaludeční nevolnost nebo zvracení
  • Pocit závratě nebo mdloby
  • Pocity hrůzy nebo zkázy

Pokud vy nebo vaše dítě zaznamenáte některý z těchto příznaků při setkání s panenkami, může to být způsobeno právě pediofobií.

Diagnóza

Diagnóza pediofobie obvykle znamená návštěvu odborníka na duševní zdraví, který potvrzuje následující:

  • Specifická fobie vždy vyvolává okamžitý strach a úzkost.
  • Fobickému objektu se pacient záměrně vyhýbá, nebo pokud se mu vyhnout nelze, vyvolává intenzivní strach a úzkost.
  • Strach a úzkost jsou neúměrné nebezpečí nebo bezprostřední hrozbě.
  • Strach, úzkost a vyhýbání se jsou konstantní a konzistentní v průběhu času.
  • Strach výrazně negativně ovlivňuje kvalitu života pacienta.

Příčiny – co způsobuje pediofobii?

Tradičně traumatický zážitek nebo nějaký druh negativní zkušenosti s fobickým objektem je to, co spouští specifické fobie, jako je pediofobie. Přímé okolnosti, jako je negativní zkušenost s panenkou nebo pokud byla panenka použita k vyděšení dítěte, mohou způsobit, že člověk vyroste a rozvine se u něj pediofobie.

Mezi další příčiny pediofobie patří nepřímé zážitky, které stimulují a vzbuzují strach. To může zahrnovat četné hororové filmy, ve kterých jsou panenky zobrazeny negativním, škodlivým nebo děsivým způsobem. Halloween může také přinést do života pacienta celkem intenzivní strach.

V některých duchovních praktikách byly panenky používány k „prokletí“ ostatních lidí, takže pro některé lidi – i bez přímé zkušenosti – mohou panenky představovat zlo.

Při rozvoji pediofobie mohou hrát roli také rodinné, genetické, environmentální nebo vývojové faktory.

Sponzorováno

Hypotéza tísnívého údolí (tzv. Uncanny valley)

V 70. letech minulého století navrhl japonský robotik Masahiro Mori fenomén Tísnivého údolí (Uncanny valley), což je děsivý pocit či dokonce odpor, ke kterému dochází, když vidíme roboty pečlivě navržené tak, aby vypadali jako lidé. Dokonce i pro ty, kteří nepociťují pediofobii, hypotéza o Tísnivém údolí (Uncanny valley) naznačuje, že umělé bytosti se stávají tím děsivější, čím hlouběji a více vypadají jako lidské bytosti.

Léčba pediofobie

Studie ukázaly, že psychoterapie nebo kombinace terapie a léků je nejúčinnější při léčbě specifických fobií.

Kognitivně-behaviorální terapie (tzv. CBT)

Kognitivně behaviorální terapie neboli CBT je nejběžnějším typem terapie doporučeným pro specifické fobie.

Tento typ terapie zkoumá automatické myšlenky člověka a pocity a chování, které z těchto myšlenek vyplývají. Zkoumání toho, jak myslíte, vám může pomoci vybrat si jinou myšlenku nebo reakci na strach.

Expoziční terapie

Expoziční terapie, která zahrnuje kontrolovaný a pomalu zvyšující se kontakt s předmětem, kterého se člověk bojí a kterému se vyhýbá, byla po léta považována za zlatý standard pro léčbu fobie. Zůstává léčbou spíše druhé volby, i když tento přístup může být z dlouhodobého hlediska méně účinný, než se dříve myslelo.

Léky

Selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI) a selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu a norepinefrinu (SNRI) se doporučují k léčbě úzkostných poruch a mohou pomoci při léčbě specifických fobií.

Mezi léky SSRI patří:

  • Lexapro (escitalopram)
  • Paxil (paroxetin)
  • Prozac (fluoxetin)
  • Zoloft (sertralin)

Mezi léky SNRI patří Effexor (venlafaxin) a Cymbalta (duloxetin).

Člověk, který trpí pediofobií. může mít obrovský strach i z figurín

Člověk, který trpí pediofobií. může mít obrovský strach i z figurín

 

Zvládání pediofobie – jak na to?

Nejjednodušší způsob, jak zvládnout specifickou fobii, jako je pediofobie, je vyhnout se spouštějícímu fobickému objektu (v tomto případě panenkám). To však může být obtížné, když k těmto setkáním dojde nečekaně.

V těchto případech existují některé svépomocné techniky zvládání, které mohou být prospěšné, tak například:

  • Relaxační techniky: Vyzkoušejte řízené meditace nebo progresivní relaxaci, která může pomoci snížit napětí v těle.
  • Vizualizace: Může vám pomoci představit si úspěšný výsledek používání vašich dovedností zvládání, pokud a když neočekávaně narazíte na fobický objekt. Pokud je vizualizace příliš spouštěcí, pak může být užitečné mít vedení poradcem nebo terapeutem.
  • Skupinová terapie: Informujte se u svého poradce nebo terapeuta o skupinové terapii. Spojení s těmi, kteří zažili a chápou váš stejný problém, je často opravdu hodně prospěšné.

Souhrn informací ze článku

Pediofobie je strach z panenek nebo neživých, lidem podobných předmětů. Může být způsobena nějakou traumatickou událostí nebo negativním vystavením panenkám (v hororech a podobně). I když to může být pro ostatní náročné, aby pochopili takový strach, tak strach je opravdu velmi skutečný pro osobu, která jej zažívá, a to jak fyzicky, tak psychicky.

Pediofobie může být znepokojivý stav, zejména pro malé děti, které mohou být panenkám pravidelně vystaveny během hry.Pediofobii lze léčit podobně jako jiné fobie, například terapií a/nebo léky. Určitě je vhodné zajít včas k odborníkovi.

Pozor: Nepleťte se pediofobii (strach z panenek) s pedofobií (strach z dětí).

Sponzorováno

Máte s pediofobií zkušenosti? Budeme moc rádi za komentáře pod článkem.

A přečtěte si u nás i o jiných fobiích

Studie a zdroje článku

Sponzorováno

Líbil se vám článek? Ohodnoťte ho.

Autor článku

Daniel Borník (více o nás)

 

Dan miluje sport. Přispívá články zejména z oblasti regenerace, fyzio, cvičení a píše i o nemocech. Náš tým vám všem chce přinášet zajímavé informace ze světa zdraví, cvičení, výživy, rehabilitace a obecně zdravého životního stylu. Ve většině našich článků vycházíme z odborných studií a lékařských prací. Vždy se snažíme na studie odkazovat, ověříte si tak pravost. Více informací o nás najdete zde - mrkněte na náš tým.

Líbil se vám náš článek? Sdílejte ho, uděláte nám radost


Štítky:

Přečtěte si také naše další články

 

Zatím žádné komentáře

Zanechat komentář ke článku

Zpráva