Stresová osa HPA: co je to a jak funguje? 4.43/5 (14)

• HPA osa propojuje hypotalamus, hypofýzu a nadledviny a řídí hormonální reakci těla na stres.
• Při zátěži se postupně uvolňují hormony CRH, ACTH a kortizol, které pomáhají organismu získat energii a zvládnout náročnou situaci.
• Krátkodobý stres je přirozený, dlouhodobé přetížení však může narušit spánek, náladu, imunitu i metabolismus.
• Zdravou regulaci stresu podporuje pravidelný spánek, přiměřený pohyb, regenerace a řešení skutečných příčin dlouhodobé zátěže.

Stresová osa HPA je jedním z hlavních systémů, pomocí kterých lidské tělo reaguje na fyzickou nebo psychickou zátěž. Propojuje mozek, hormonální systém a nadledviny a pomáhá organismu rychle získat energii, udržet krevní tlak, regulovat imunitní reakce a přizpůsobit se náročné situaci.

Krátkodobá aktivace HPA osy je přirozená a pro přežití nezbytná. Problém může nastat tehdy, když stres trvá příliš dlouho, opakuje se bez dostatečné regenerace nebo organismus nedokáže stresovou reakci správně ukončit. Dlouhodobě změněná regulace HPA osy může souviset se spánkem, náladou, metabolismem, imunitou i celkovým pocitem vyčerpání.

V tomto článku se mrknu na to, co přesně zkratka HPA znamená, jakou roli v celém systému hrají hormony CRH, ACTH a kortizol, jak se liší akutní a chronický stres a co můžete udělat pro podporu zdravé stresové regulace.

Co znamená zkratka HPA

Zkratka HPA pochází z anglického výrazu hypothalamic–pituitary–adrenal axis. V češtině se používá označení hypotalamo-hypofyzárně-adrenální osa nebo také osa hypotalamus–hypofýza–nadledviny.

Název popisuje tři hlavní části, které se na stresové hormonální reakci podílejí:

• hypotalamus – oblast mozku, která vyhodnocuje vnitřní i vnější podněty a spouští hormonální reakci,
• hypofýza – podvěsek mozkový, který přijímá signál z hypotalamu a uvolňuje další hormon,
• nadledviny – párové žlázy uložené nad ledvinami, jejichž kůra vytváří mimo jiné kortizol.

Tyto části spolu komunikují prostřednictvím hormonů. Výsledkem je řízená reakce, která tělu umožňuje přizpůsobit se skutečné nebo očekávané zátěži.

 

Jak stresová osa HPA funguje krok za krokem

Aktivace HPA osy probíhá jako hormonální řetězec. Jednotlivé kroky na sebe navazují a každý z nich má přesně vymezenou úlohu.

1. Mozek vyhodnotí situaci jako stresující nebo potenciálně nebezpečnou.
2. Hypotalamus začne uvolňovat kortikoliberin neboli CRH.
3. CRH stimuluje přední lalok hypofýzy k produkci hormonu ACTH.
4. ACTH se krví dostane do kůry nadledvin.
5. Nadledviny v reakci na ACTH zvýší tvorbu a uvolňování kortizolu.
6. Kortizol ovlivní metabolismus, krevní oběh, imunitní systém i činnost mozku.
7. Jakmile je stresová situace zvládnuta, kortizol prostřednictvím negativní zpětné vazby tlumí další aktivaci hypotalamu a hypofýzy.

Tento mechanismus lze přirovnat k jakémusi regulačnímu okruhu. Tělo nejprve stresovou reakci zapne, ale současně má také systém, který ji má ve vhodný okamžik utlumit.

Jakou úlohu má hormon CRH

CRH neboli kortikotropin uvolňující hormon vzniká především v hypotalamu. Jeho uvolnění představuje jeden z prvních hormonálních kroků stresové reakce.

CRH přenáší informaci o zátěži z hypotalamu do hypofýzy. Neovlivňuje však jen tvorbu ACTH. Podílí se také na regulaci bdělosti, pozornosti, úzkostné reakce, příjmu potravy a některých funkcí autonomního nervového systému.

Jakou úlohu má hormon ACTH

ACTH neboli adrenokortikotropní hormon vzniká v předním laloku hypofýzy. Jeho hlavním úkolem je stimulovat kůru nadledvin, především její část produkující kortizol.

Množství ACTH v krvi se během dne přirozeně mění. Stejně jako kortizol podléhá dennímu rytmu a jeho hodnoty bývají za běžných podmínek vyšší v ranních hodinách.

Jakou úlohu má kortizol

Kortizol je glukokortikoidní hormon vytvářený v kůře nadledvin. Často se mu zjednodušeně říká „stresový hormon“, jeho úloha je ale mnohem širší.

Kortizol pomáhá:

• udržovat stabilní hladinu glukózy v krvi,
• mobilizovat energii ze zásob,
• podporovat krevní tlak a činnost oběhového systému,
• ovlivňovat imunitní a zánětlivé procesy,
• regulovat metabolismus tuků, sacharidů a bílkovin,
• ovlivňovat pozornost, paměť a emoční reakce,
• připravit organismus na zvládnutí zvýšené zátěže.

Kortizol tedy není škodlivý hormon, kterého by se tělo mělo zbavit. Problém představuje především jeho dlouhodobě nevhodná regulace, nikoliv samotná přítomnost.

Jak HPA osa reaguje na akutní stres

Akutní stres je krátkodobá reakce na konkrétní výzvu. Může jít o nebezpečí, důležitou zkoušku, pracovní prezentaci, sportovní výkon, nemoc, bolest nebo náhlou změnu prostředí. Při akutním stresu se vedle HPA osy aktivuje také sympatický nervový systém. Ten reaguje rychleji a prostřednictvím adrenalinu a noradrenalinu zvyšuje srdeční frekvenci, zrychluje dýchání a připravuje svaly k okamžitému výkonu.

HPA osa nastupuje o něco pomaleji. Jejím úkolem je udržet stresovou reakci po delší dobu a zajistit dostatek energie pro zvládnutí situace.

Krátkodobě může tato reakce vést k:

• vyšší bdělosti a pozornosti,
• rychlejšímu uvolnění energie,
• zvýšení krevního tlaku,
• dočasnému utlumení méně naléhavých procesů, například trávení,
• změně vnímání bolesti,
• rychlejší reakci na hrozbu.

Po odeznění zátěže by se měla činnost HPA osy postupně vrátit k běžnému režimu.

Co se s HPA osou děje při chronickém stresu

Chronický stres nevzniká pouze při jedné mimořádně náročné události. Může být důsledkem dlouhodobého pracovního přetížení, rodinných problémů, finanční nejistoty, péče o nemocného člověka, chronické bolesti, dlouhodobého nedostatku spánku nebo opakovaného pocitu ohrožení.

Pokud se stresová reakce aktivuje příliš často, může se regulace HPA osy postupně měnit. Neznamená to vždy pouze trvale zvýšenou hladinu kortizolu. U některých lidí může být reakce na stres nadměrná, u jiných naopak utlumená nebo nepravidelná.

Dlouhodobý stres může ovlivnit:

• denní rytmus kortizolu,
• citlivost tkání na glukokortikoidy,
• sílu reakce na nový stresový podnět,
• schopnost stresovou reakci ukončit,
• spolupráci mezi nervovým, hormonálním a imunitním systémem.

Změněná činnost HPA osy byla pozorována u různých psychických i tělesných onemocnění. Samotná odchylka však obvykle není jedinou příčinou nemoci. Jde spíše o jednu část složitého vztahu mezi genetickými předpoklady, prostředím, životními zkušenostmi, spánkem, metabolismem a duševním zdravím.

Jaké příznaky může dlouhodobý stres způsobovat?

Neexistuje jeden specifický soubor příznaků, podle kterého by bylo možné doma určit poruchu HPA osy. Projevy dlouhodobého stresu jsou nespecifické a mohou mít mnoho dalších příčin.

Často se objevují například:

• dlouhodobá únava a pocit vyčerpání,
• problémy s usínáním nebo časté noční probouzení,
• podrážděnost, úzkost nebo pokles nálady,
• horší soustředění a paměť,
• bolesti hlavy a zvýšené svalové napětí,
• změny chuti k jídlu,
• zažívací obtíže,
• nižší odolnost vůči běžné zátěži,
• změny tělesné hmotnosti,
• snížená sexuální touha.

Tyto obtíže však mohou souviset také s poruchou štítné žlázy, anémií, spánkovou apnoí, depresí, úzkostnou poruchou, infekcí, nedostatkem některých živin nebo jiným zdravotním problémem. Přetrvávající příznaky proto není vhodné automaticky přisuzovat pouze stresu nebo kortizolu.

Jak souvisí HPA osa se spánkem a cirkadiánním rytmem?

Aktivita HPA osy se přirozeně mění v průběhu dne. Kortizol se neuvolňuje rovnoměrně, ale v pulzech a podle cirkadiánního rytmu řízeného biologickými hodinami v mozku.

Za běžných podmínek hladina kortizolu:

• začíná stoupat v druhé polovině noci,
• dosahuje vysokých hodnot v ranních hodinách,
• krátce po probuzení může ještě výrazně vzrůst,
• během dne postupně klesá,
• nejnižších hodnot dosahuje přibližně kolem začátku nočního spánku.

Ranní vzestup kortizolu pomáhá tělu přejít ze spánku do bdělosti a připravuje organismus na denní aktivitu. Večer by měla být jeho aktivita nižší, aby nenarušovala usínání.

Noční práce, nepravidelný spánkový režim, časté ponocování, cestování přes časová pásma nebo dlouhodobé vystavení světlu v noci mohou tento rytmus narušovat.

Jak funguje negativní zpětná vazba HPA osy?

Negativní zpětná vazba je mechanismus, který brání tomu, aby stresová reakce pokračovala déle, než je potřeba.

Jakmile se v krvi zvýší koncentrace kortizolu, hormon se naváže na receptory v hypotalamu, hypofýze a dalších oblastech mozku. Tím dává systému informaci, že kortizolu je již dostatek.

Hypotalamus následně sníží produkci CRH a hypofýza omezí uvolňování ACTH. Nadledviny pak dostávají slabší signál k další tvorbě kortizolu.

Na regulaci zpětné vazby se podílejí také mozkové struktury související s emocemi a pamětí, například hipokampus, amygdala a prefrontální kůra. HPA osa proto nereaguje pouze na fyzickou zátěž, ale také na způsob, jakým člověk situaci vnímá a vyhodnocuje.

Jak souvisí HPA osa s imunitou a zánětem?

Kortizol má významné protizánětlivé a imunoregulační účinky. Při akutní zátěži pomáhá zabránit tomu, aby byla imunitní reakce nepřiměřeně silná a poškodila vlastní tkáně.

Při dlouhodobém stresu je ale vztah mezi kortizolem a imunitou složitější. Některé imunitní buňky mohou postupně změnit citlivost na působení glukokortikoidů. Regulační účinek kortizolu potom nemusí fungovat stejně účinně jako při krátkodobé stresové reakci.

Proto není přesné tvrdit, že chronický stres imunitu pouze „oslabuje“. V některých situacích může docházet k utlumení určité části obranyschopnosti, zatímco jiné zánětlivé mechanismy mohou být naopak aktivnější.

Jak souvisí HPA osa s úzkostí a depresí

HPA osa je úzce propojena s mozkovými oblastmi, které regulují emoce, motivaci, strach a paměť. Změny v její činnosti se proto zkoumají také v souvislosti s depresí, úzkostnými poruchami nebo posttraumatickou stresovou poruchou.

U části lidí s depresí bývá zaznamenána zvýšená aktivita HPA osy a vyšší hladiny kortizolu. Neplatí to však pro všechny pacienty a u některých stavů může být stresová reakce naopak utlumená.

Hladina kortizolu proto sama o sobě nedokáže spolehlivě potvrdit ani vyloučit depresi, úzkostnou poruchu nebo jiné psychické onemocnění. Diagnóza vždy vychází z celkového klinického posouzení.

Dá se funkce HPA osy změřit?

Činnost HPA osy lze hodnotit několika laboratorními a funkčními metodami. Volba konkrétního vyšetření závisí na tom, zda má lékař podezření na nadprodukci, nebo naopak nedostatečnou tvorbu kortizolu.

Mezi používaná vyšetření patří:

• měření kortizolu v krvi,
• měření kortizolu ve slinách,
• stanovení volného kortizolu v moči,
• měření ACTH v krvi,
• ACTH stimulační test,
• dexametazonový supresní test.

Výsledky je nutné interpretovat s ohledem na denní dobu, spánek, užívané léky, akutní nemoc, těhotenství, fyzickou aktivitu a další okolnosti. Jednorázové změření kortizolu proto často neposkytne úplný obraz o fungování celé HPA osy.

Co je ACTH stimulační test?

Při ACTH stimulačním testu se nejprve změří výchozí hladina kortizolu. Následně je pacientovi podána syntetická forma ACTH a po stanovené době se měření opakuje.

Test ukazuje, zda jsou nadledviny schopné na ACTH odpovídajícím způsobem reagovat a zvýšit tvorbu kortizolu. Používá se zejména při podezření na nedostatečnost nadledvin.

Co je dexametazonový supresní test?

Dexametazon je syntetický glukokortikoid, který by měl prostřednictvím zpětné vazby utlumit produkci ACTH a kortizolu.

Dexametazonový supresní test se používá především při vyšetřování stavů spojených s nadměrnou tvorbou kortizolu. Výsledek musí vždy posoudit lékař v kontextu dalších laboratorních a klinických nálezů.

Je „únava nadledvin“ skutečná diagnóza?

Pojem únava nadledvin neboli adrenal fatigue se často používá na internetu jako vysvětlení únavy, horšího zvládání stresu, problémů se spánkem nebo chuti na sladké a slané potraviny.

Podle tohoto tvrzení mají být nadledviny dlouhodobým stresem natolik vyčerpané, že přestanou vytvářet dostatek kortizolu. Pro takto definované onemocnění však neexistují dostatečné vědecké důkazy a odborné endokrinologické společnosti je nepovažují za uznávanou lékařskou diagnózu.

To neznamená, že popisované příznaky nejsou skutečné. Únava, poruchy spánku a snížená výkonnost mohou být velmi závažné. Je však důležité hledat jejich skutečnou příčinu místo automatického předpokladu, že jsou nadledviny „vyčerpané“.

Únavu nadledvin také nelze zaměňovat s adrenální insuficiencí. Ta je skutečným a potenciálně závažným onemocněním, při němž nadledviny nevytvářejí dostatek kortizolu. Může vzniknout například při Addisonově chorobě, poruše hypofýzy nebo po dlouhodobém užívání a následném nevhodném vysazení glukokortikoidních léků.

Jak lze podpořit zdravou regulaci stresové reakce?

HPA osu není potřeba „restartovat“, „detoxikovat“ ani léčit speciálními doplňky stravy bez potvrzené diagnózy. Vhodnější je dlouhodobě podporovat mechanismy, které pomáhají organismu střídat aktivaci a regeneraci.

Jak důležitý je pravidelný spánek?

Spánek patří mezi nejvýznamnější regulátory stresové reakce. Dlouhodobý spánkový deficit může zvyšovat citlivost na stres a narušovat denní rytmus hormonů.

Pomoci může:

• chodit spát a vstávat přibližně ve stejnou dobu,
• ráno se vystavit přirozenému dennímu světlu,
• večer omezit intenzivní světlo a práci na obrazovkách,
• nepít kofein v pozdních odpoledních a večerních hodinách,
• udržovat ložnici tmavou, tichou a přiměřeně chladnou.

Pomáhá pravidelný pohyb?

Fyzická aktivita sama o sobě představuje kontrolovanou zátěž a může krátkodobě aktivovat stresové systémy. Při správném dávkování ale podporuje dlouhodobou odolnost organismu a lepší regulaci reakce na jiné stresory.

Vhodná je kombinace aerobního pohybu, silového tréninku a běžné každodenní aktivity. Intenzitu je potřeba přizpůsobit zdravotnímu stavu, spánku a celkovému zatížení.

Více cvičení nemusí být vždy lepší. Při výrazném vyčerpání, nemoci nebo dlouhodobém nedostatku spánku může nadměrně intenzivní trénink představovat další stresor.

Mohou pomoci dechová a relaxační cvičení?

Pomalé dýchání, meditace, progresivní svalová relaxace nebo pravidelné chvíle klidu mohou ovlivnit autonomní nervový systém a pomoci tělu přejít ze stavu zvýšené pohotovosti do režimu regenerace.

Nejde o jednorázové odstranění stresu. Větší význam má pravidelné opakování, díky němuž si organismus postupně osvojuje rychlejší návrat do klidového stavu.

Jaký význam mají vztahy a pocit bezpečí?

Stresovou reakci neovlivňuje pouze množství povinností, ale také pocit kontroly, předvídatelnosti a sociální podpory. Stejná situace může být pro jednoho člověka zvládnutelnou výzvou a pro jiného výrazným ohrožením.

Kontakt s blízkými lidmi, možnost požádat o pomoc, bezpečné pracovní prostředí a dostupná psychologická podpora mohou významně ovlivnit způsob, jakým mozek stresové situace vyhodnocuje.

Kdy je vhodné vyhledat lékaře?

Odborné vyšetření je vhodné, pokud únava, problémy se spánkem, změny nálady nebo tělesné obtíže trvají několik týdnů, zhoršují se nebo výrazně ovlivňují běžný život.

Lékaře kontaktujte zejména při výskytu příznaků, jako jsou:

• nevysvětlitelný výrazný úbytek nebo nárůst hmotnosti,
• dlouhodobá svalová slabost,
• opakované závratě nebo velmi nízký krevní tlak,
• výrazné změny pigmentace pokožky,
• snadná tvorba modřin a nápadné fialové strie,
• dlouhodobé užívání kortikoidů nebo jejich nedávné vysazení,
• silná úzkost, deprese nebo myšlenky na sebepoškození.

Laboratorní vyšetření kortizolu by mělo mít konkrétní medicínský důvod. Samostatně objednané testy bez odborné interpretace mohou vést ke zbytečným obavám nebo chybným závěrům.

Jaké jsou nejdůležitější informace o HPA ose?

• HPA osa propojuje hypotalamus, hypofýzu a nadledviny.
• Její hlavní hormonální kaskádu tvoří CRH, ACTH a kortizol.
• Krátkodobá aktivace stresové osy je přirozená a pomáhá organismu zvládnout zátěž.
• Kortizol není pouze škodlivý stresový hormon, ale nezbytný regulátor metabolismu, imunity a krevního oběhu.
• Chronický stres může změnit citlivost a rytmus HPA osy, nevede však vždy pouze ke zvýšenému kortizolu.
• Jednorázové měření kortizolu obvykle nestačí k posouzení celé stresové reakce.
• „Únava nadledvin“ není uznávaná diagnóza a nesmí se zaměňovat s reálnou adrenální insuficiencí.
• Regulaci stresu podporuje zejména pravidelný spánek, přiměřený pohyb, regenerace, sociální opora a řešení skutečných příčin dlouhodobé zátěže.

Proč je důležité rozumět vlastní stresové reakci?

HPA osa není nepřítelem organismu. Je to propracovaný adaptační systém, bez kterého bychom nedokázali reagovat na nemoc, bolest, fyzický výkon ani psychickou zátěž. Zdravá reakce na stres spočívá v tom, že se systém ve vhodný okamžik aktivuje a po odeznění zátěže se opět utlumí.

Cílem proto není odstranit kortizol nebo se vyhnout jakémukoliv stresu. Důležitější je vytvořit podmínky, ve kterých má tělo mezi jednotlivými nároky dostatek času na obnovu.

Pokud se dlouhodobě cítíte vyčerpaní, špatně spíte nebo obtížně zvládáte běžnou zátěž, nespoléhejte pouze na internetové testy a doplňky označované jako podpora nadledvin. Vhodnější je hledat konkrétní příčinu obtíží společně s praktickým lékařem, endokrinologem nebo odborníkem na duševní zdraví.

Studie a zdroje článku

• The Hypothalamic-Pituitary-Adrenal Axis: Development, Programming Actions of Hormones, and Maternal-Fetal Interactions Autorka: Julietta A Sheng

Autor článku

Líbil se vám náš článek? Sdílejte ho, uděláte nám radost

Štítky: Hormony, Lidský mozek, Stres

Přečtěte si také naše další články