Misofonie – když nenávidíte některé zvuky – příznaky, příčiny a léčba 4.71/5 (56)

Sponzorováno

Cvakání propiskou? To raději vedle člověka s misofonií nedělejte.

Cvakání propiskou? To raději vedle člověka s misofonií nedělejte.

Většinu lidí klepání perem, ťukání prsty nebo jiné malé zvuky neobtěžují. Nebo lépe, i když je to někdy otravné, není to úplně nesnesitelné. Pro ty, kteří mají stav známý jako misofonie, jsou tyto zvuky více než jen otravné – mohou být opravdu doslova nesnesitelné.

Tento stav byl pojmenovaný v roce 2001. Nazývá se misofonie (angl. misophonia) – je to starověké řecké slovo pro „nenávist ke zvuku“. Tento problém, také známý jako selektivní syndrom citlivosti na zvuk, je skutečná abnormalita mozku s psychologickými i fyziologickými příznaky. V nedávné studii provedli lékaři MRI skenování (tj. magnetickou rezonanci) – objevili výrazný rozdíl v mozkové struktuře těch, kteří mají misofonii, a způsob, jakým jejich mozky reagují, když slyší spouštěcí zvuky.

Tato přecitlivělost na zvuk může zasahovat do každodenního života lidí s tímto problémem. Mohou pociťovat úzkost, zuřivost a paniku, když slyší spouštící zvuky. To může vést k izolaci a depresi.

Výzkum misofonie je stále relativně nový. Kritéria diagnostiky této poruchy ještě nejsou zahrnuty ani v manuálu duševních poruch (DSM-5), což je mezinárodně používaná příručka Americké psychiatrické společnosti (APA) pro klasifikaci a statistiku mentálních poruch.

Misofonie je porucha, při níž určité zvuky vyvolávají u lidí emocionální nebo fyziologické reakce, které někteří lidé mohou vnímat jako neodůvodněné.

Spouštěče misofonie

Spouštěcí zvuky se u lidí s misofonií liší, navíc se mohou časem měnit. Nejčastějšími spouštěči jsou ty, které pocházejí z úst jiných lidí. Například:

  • Hlasité žvýkání jiných lidí
  • Hlasité pití, např. hlasité srkání nápoje
  • Tikající hodiny
  • Zvuky ptáků, cvrčků a dalších zvířat

Vlastně téměř každý zvuk může být potenciálním spouštěčem. Někteří lidé s misofonií mají také vizuální spouštěče.

Co prožívají lidé s misofonií?

Samozřejmě, je to těžké popsat, aneb sytý hladovému nevěří. Nejlepší způsob, jak popsat, co se stane, když někdo s misofonií slyší spouštěč, může být to, jako by většina lidí slyšela přejíždět nehty po tabuli. A několikrát horší. Máte doslova husí kůži, vaše nervy jsou na pochodu a vy chcete, aby se to okamžitě zastavilo. U většiny pacientů k tomu dochází jen jednou za čas. Ale někteří lidé s misofonií mohou tento pocit pociťovat denně – kvůli zvukům, které ostatní lidé dělají a téměř je nezaznamenávají.

Sponzorováno

Pacient pocity popsal: „Vaše krev se začíná vařit. Existuje spousta úzkostných pocitů, jako je silný srdeční tlukot a bolesti žaludku. Je to jako tsunami negativních reakcí. Je to okamžité. Je to obrovské. A zasahuje to většinu kognitivních funkcí.“

Příčiny misofonie

Vědci přesně neví, co způsobuje misofonii. Zdá se ale, že vyšší výskyt poruchy je zaznamenán mezi lidmi, kteří mají také následující problémy:

Zdá se, že misofonie je také častější u lidí, kteří mají tinnitus. Tinitus je jiná porucha, při níž slyšíte zvuky, jako zvonění v uších, které nikdo jiný neslyší.

Pamatujte: Lidé s misofonií byli po mnoho let špatně diagnostikováni s úzkostí, fóbií a jinými poruchami. Ale misofonie je jedinečná porucha s vlastními zvláštnostmi, včetně následujících:

  • Začátek misofonie je obvykle před pubertou, přičemž první příznaky se vyskytují nejčastěji ve věku od 9 do 12 let.
  • Misofonií trpí více žen než mužů.
  • Lidé s misofonií mají tendenci mít vyšší IQ.
  • Počáteční spouštěcí zvuk je obvykle zvuk z úst rodiče nebo člena rodiny, nové spouštěče vznikají v průběhu času.
  • Pravděpodobně existuje genetická složka, protože často probíhá v rodinách.

Jak se vyrovnat s misofonií?

Misofonie je celoživotní porucha bez léčby, existuje několik možností, které se ukázaly být efektivní při kontrole tohoto prolému:

1. TRT terapie

Cílem TRT je takzvaně „habituovat tinnitus“, jinými slovy snížit vědomí šelestu až k tomu bodu, kdy již nedominuje vašemu vnímání. Lidé se naučí lépe tolerovat hluk.

2. Kognitivní behaviorální terapie

Kognitivní behaviorální terapie (CBT) je dalším typem terapie, která může pomoci změnit negativní asociace, které máte s vyvoláním zvuků.

Ukázalo se, že zařízení v uších, ve kterém jsou zvuky jako déšť, příroda, les nebo jiné, se ukázaly být zvláště efektivní – cca 85 procent uživatelů zaznamenalo úlevu z příznaků.

3. Poradenství a mluvení

Také patří mezi možné léčebné metody.

Váš životní styl hraje také roli. Zkuste určitě pravidelné cvičení, dostatek spánku a zvládat svůj stres. Lékař vás dále může odkázat na různé druhy léčby. Dokonce i jen mluvení o vašem stavu může být hodně užitečné.

Sponzorováno

A co vy? Jakou máte zkušenost s misofonií vy? Budeme rádi za komentáře.

Co si dále přečíst?

    Líbil se vám článek? Ohodnoťte ho.

    Autorem článku je naše redakce

    Tým rehabilitace.info (více o nás)

     

    Náš tým vám všem chce přinášet zajímavé informace ze světa zdraví, cvičení, výživy, rehabilitace a obecně zdravého životního stylu. Ve většině našich článků vycházíme z odborných studií a lékařských prací. Vždy se snažíme na studie odkazovat, ověříte si tak pravost. Více informací o nás najdete zde - mrkněte na náš tým.

    Líbil se vám náš článek? Sdílejte ho, uděláte nám radost


    Štítky: ,

    Přečtěte si také naše další články

    35 Komentářů u článku “Misofonie – když nenávidíte některé zvuky – příznaky, příčiny a léčba”

    1. tea napsal:

      Ano, tahle porucha dovede zatraceně znepříjemnit život a jak píšete, nedá se to vysvětlit a nedá se to popsat někomu, kdo ty rozdrásaný nervy při přídělu „toho svého zvuku“ nezažil. Já tu „svou“ misofonii přirovnávám k opakovanýmu řezání (nebo alespoň nepříjemnýmu škrábání) duševním nožem. (Pak si aspoň nemisofonik uvědomí, jak hraběcí je oblíbená rada „tak si toho přece nevšímej“ – ano, stejně jako by sis ty dokázal nevšímat, kdybych tě řízla do ruky :) ).
      Velice by mě zajímalo, jestli se výzkumu téhle poruchy nevěnuje už i někdo v ČR – mileráda bych se zapůjčila vědě jako pokusný objekt. A dalo by mi to naději, že se s tím třeba naučím žít o něco líp.

      • Vera napsal:

        Tea má ve všem pravdu. Navíc, okolí často bývá k takovým jedincům dosti netolerantní a už vůbec se je nesnaží chápat. Lidé s Misofonií tak často ztrácí ochotu a důvěru patřit do dnešní společnosti, protože se při spouštění zvuků nedokážou tvářit spokojeně, když je vnitřně začíná něco nesnesitelně vyžírat. Nabízím se taky jako další vědecký objekt už z toho důvodu, že lidí jako Já a Tea bude během pár let čím dál víc a budou chtít opravdu pomoct. Dnešní moderní svět už dokáže vyléčit nespočet chorob a nemocí, ale tahle by potřebovala taky dobádat, aby patřila mezi vyléčitelné.

        • Barbora napsal:

          Já tím trpím stále více, je mi 30 let a některý zvuky mě dohání k šílenství, mám pocit, že není kam utéct, kam se schovat. Zvedne se mi tep, začne mi bejt horko, potím se, mám pocit, jako by mou hlavu bodalo tisíc nožů, nabírám nepopsatelnou nervozitu a úzkost a mám pocit, že bouchnu, že mi přeskočí. Nenávidím mlaskání, srkání, když někdo kašle, kýchá, zívá, chrápe, funí, když brečí malý dítě, když je někde velká skupina a víc hlasů najednou, nenávidím když někdo telefonuje vedle mě, nebo něco někdo jí. Proboha!!! Nenávidím zvuky letadel, motorů, strojů, projíždějících aut… Nemůžu za boha usnout, když není absolutní ticho. Zvládám pouze lehký, monotónní zvuky, ty mě naopak uklidňují. Snažím se to lidem vysvětlit, že to není nic proti nim, ale nechápou to, pro mě je to fakt jako kudla bodnutá do hlavy, co se mi snaží vyvrtat mozek… Strašně mi to znepříjemňuje život, obtěžuje mě to, nevím, jak se tomu bránit, jak to nevnímat takhle. Připadám si jako blázen, když si můj blízkej třeba odkašle a já mám chuť v tu chvíli umřít.

      • Adriena napsal:

        Syn 8 let, začal také vnímat některé zvuky zřejmě úplně jinak. Zacalo to bolesti uši a pak vše začalo. Netvrdím že bolest uši má souvislost, jen popisuji jak jsem si to já vysvětlovala.

    2. Petra napsal:

      Taky jsem z tech. Zvuk pipani zpravy na messengeru ve mne vyvolava strasny stavy. Nejhorsi jsou dopravni prostredky, jak jsem pak vztekla, tak se mi chce az brecet z bezohlednosti lidi… Segra si o mne mysli, ze jsem blazen. Mlaskani, prezvykovani a takovy to cedeni slin skrz zuby uz je pro me na skok z mostu Pevne verim, ze mi pomuze uz jen ten fakt, ze se problem pojmenoval

      • Lucie napsal:

        Taky tím trpím. Začlo mi to v dětství, když můj brácha v noci chrápal a táta srkal polévku. Tenkrát se to ale ještě dalo zvládnout. Věkem se to zhoršuje. V práci se nedalo vydržet, kolegyně pořád chroupala jabka a děsně nahlas ťukala do klávesnice. Kolega při dýchání pískal, to bylo utrpení. Teď naštěstí pracuju z domu. Tam je ale zase problém, když je doma partner a začne popotahovat. Nebo krájet nožem jídlo na talíři, to už musím odejít z místnosti. A pak to vytahování jídla jazykem z mezizubů…Zvláštní je, že jen u něj mi nevadí dýchání nosem a chrápání, dokonce mě uklidňuje. U všech ostatních to je na zabití.
        Jsem ráda, že se tady můžu podělit o svůj problém a budu pochopena. Ostatní to nechápou a spíše odsuzujou, jako že jsem rozmazlená a přecitlivělá. Je náročné s tím žít, jak pro nás, tak pro naše blízké.

    3. Dydy napsal:

      Uz 5 let trpim tinnitusem. Vysoke tony beslysim a hluboke nejspis vnimam o to vic. Na to jsem si zvykla, ale kazdodenni vecere s rodinou je neskutecny zlo. V tu chvili naval vzteku a zoufalstvy. Dnes v restauraci jsem se rozbrecela a pochopila, ze je to porucha. Bohuzel okoli si nedokaze predstavit jak drasajici mohou tyhle zvuky byt.

    4. Petra napsal:

      Jsem ráda za tento objev..asi kolem 10.roku se mi objevilo totéž…mlaskavé a žvýkavé zvuky které vydávala moje mamka..oběd pro mě byl utrpením, hádky ať nepolyká tak hlasitě, ať jí menší sousta..když jsem viděla že si nese jablko tak to bylo jako úder pěstí, musela jsem se schovat do pokoje a zacpat uši. Zpočátku jsem myslela že mi to vadí jen u ní, ale před pár lety za mnou v autobuse někdo jedl jablko…ten fofr kdy jsem vytahovala sluchátka, stačily vteřiny a to jablko bych člověku asi vyrazila z pusy. Křoupání chipsů…na vánoční večeři nosím špunty do uší. A doteď nebyla možnost se s tím někomu svěřit, nikdo to nechápal, každý říkal proč si toho všímám..25let to trvá.
      A paradoxně mlaskání mého psa nebo kočky mi přijde roztomilé :-)

    5. Katka napsal:

      Po přečtení tohoto článku se mi docela ulevilo … připadala jsem si mockrát jako nesnášenlivý cvok, kterého dokáží vytočit až k nepříčetnosti zvuky jako chroupání zeleniny, srkání polévky, funění, mlaskání, … Vždycky se mi udělá až fyzicky špatně, hučí mi v hlavě a mám pocit, že musím začít křičet nebo mám nutkání utéct někam hodně daleko od všech těch strašných zvuků. Nedá se to ovládat, jakmile to přijde, moje soustředění je v tahu a celá moje bytost je stoprocentně soustředěná jen a jen na ten strašný zvuk. Vždycky mě zaskočí míra agrese, jakou to u mě vyvolává. Snažím se zhluboka dýchat, odpoutat myšlenky na ten zvuk, ale moc to nepomáhá. Dokud ten zvuk nepřestane, jsem nepoužitelná, ale i po jeho skončení jsem ještě strašně dlouho podrážděná. Bohužel jsou tyto zvuky hodně spojené s mojí rodinou,oni vědí, že mi to vadí, ale to je asi tak všechno. Děsí mě fakt, že s každým takovým stavem se zvyšuje i moje averze vůči zdroji zvuku. Stává se ze mě samotář. Aspoň už vím, že to má své jméno a není to jen výplod bujné fantazie, ale porucha, která trápí docela dost lidí.

      • Verča napsal:

        Úplně se všemi soucítím. Někdy ve 12 letech to přišlo poprvé. Seděli jsme s rodiči v obýváku u TV. Táta snědl jablko a začalo peklo. Vždycky,když někdo dojí a začne si tahat ze zubů jídlo, okamžitě se mi navalí krev do hlavy a úprkem musím opustit místnost, autobus, vlak, poradu, večeři s přáteli…po jídle okamžitě odcházím pryč nebo si beru sluchàtka. Rodina mě nikdy nechápala a považují mě za blázna, který má furt problém. Ta agrese a nenávist se nedá ovlàdat. Je to peklo. Jak vidim,že se někdo připravuje na ten zvuk toho srčení, propadám zoufalství. Kéž by existovalo řešení. Postupně mi začalo vadit čištění zubů u mého exmanžela. Bojím se, že seznam není konečný.

        • Mary napsal:

          Ahoj,

          prosím, je nějaké specializované pracoviště,kde se misofonii zabývají?
          Trápím se tímto problémem od svých 12. let, avšak v posledních pár letech
          Se průběh rapidně zhoršil (nyní mi je 30). Jsem zoufalá.

          Děkuji a všem přeji hezký den.
          Mary

          • klokan napsal:

            Ahoj Mary a všichni, co sem píšete o svých potížích se sluchem, se zvuky.
            Jsem jedna z vás. Také mě potkala tato životní strast už v mládí. Chrápání, mlaskání, funění…děs běs. Žití se zvuky sousedů v paneláku bylo už tak nesnesitelné, že jsem šla do domku na malou vesnici s vidinou klidu Ovšem sousedi z jedné strany bazén se vzduchováním, druzí tepelné čerpadlo, čističku a klimatizaci, hudba z rádia…… Vše to vytváří takový hluk, že to už nedávám a jsem bezradná a taky zoufalá. Teď, když zjišťuju, že nejsem sama takový cvok, budu hledat odbornou pomoc. Budete-li vědět o nějakém pracovišti, které řeší tento problém, budu ráda za info…..Mějte se hezky, klokan.

            • Mary napsal:

              Ahoj klokane,

              já zatím absolvovala vyšetření na ORL, sluchové zkoušky a jediné co zjistili bylo, že slyším až moc dobře, tedy nízké a vysoké frekvence, které běžně člověk neslyší. Doktorka mi řekla, že můžu být ráda, že tak dobře slyším a to bylo celé.
              Jenže já samozřejmě ráda nejsem a nadále se trápím. Nevím už kde hledat pomoc. Chci nyní vyzkoušet takovou pomůcku, jmenuje se to Calmer od firmy Flare, ale jestli to pomůže? Nemáte tu někdo zkušenost?

              Díky a zdravím všechny velké uši.

              Mary

            • Roman napsal:

              Zdravím. Zkuste si pořídit velká sluchátka s ANC technologií (Sony, Bose).
              Potlačují hluk z okolí a mě osobně velmi pomáhají v kanceláři nebo i doma.
              Cena je sice vyšší, ale investice od vlastního duševního zdraví se podle mě vyplatí:-)

      • Betty napsal:

        Ahoj, na jednu stranu mě uklidňuje, že v tom nejsem sama, ale zároveň mě štve, že je misofonie něco, co nikdo nebere vážně. Trpím nesnášenlivosti od nepaměti a vím, že to začalo v domě kde jsem vyrůstala. Většina zdi byla že sádrokartonu, takze jsem v podstatě žila v domě s papírovými zdmi. Muj první spouštěč byly 100% zvuky mamky, jak jedla ve vedlejší místnosti (měla jsem „harmonikove dveře, takže zvukum nešlo zabránit). To, že má tenhle problém název jsem zjistila teprve asi 4 roky zpět a od té doby, co je o misofonie více informací a je to vědecký podložené, se to snažím svému okolí vysvětlovat na základě takovýchhle článku. Mamka mi začala trochu rozumět a mám asi nejlepšího přítele, který to naprosto chápe. Když jíme, koukáme se na hodně hlasitě video, nebo si ho zvlášť pustím do sluchátek. Občas je to vážně frustrující a myslím že tahle partnerská část musí být pro všechny z nás nejtěžší. Aby tenhle problém chápal partner nebo partnerka je podle mě to nejdůležitější. Bývalý přítel se mému utrpení vždycky smál a nijak se ne pokoušel moji úzkost zmírnit. Současný přítel se už nevědomě naučil jist potichu, ale jak asi většina z vás ví, občas stačí pohyb pusy nebo vědomí, že člověk ji.

    6. Barbora napsal:

      Už je to pár let, co mám tenhle problém. Moje máma je nejefektivnější spouštěč, protože (a za to se neomlouvám) je doslova mlaskací mašina. Já nevím proč to dělá, ale u KAŽDÉHO sousta nebo jen tak prostě mlaská a VÍ, že mi to vadí. Ta vlna pocitů je nepopsatelná, ale hlavně je to stres, panika, vztek, až se mi z toho chce brečet. Je to příšerný pocit a opravdu bych se toho ráda zbavila.. komplikuje mi to život doslova každý den. Já už chci pauzu

    7. Andrea napsal:

      Na jednu stranu se mi po přečtení všech komentářů ulevilo že nejsem sama tak „divná, na druhou stranu mě děsí to, že s tím asi nejde nic moc dělat. Začalo mi to už tak v sedmi letech, když máma pila kafe. Ten zvuk při polykání mě uplně drtil a drtí dodnes a bohužel se k tomu přidávají další zvuky, které mě přivádí do stavu vnitřního vzteku. Mlaskání, kousání do jablka a nejvíc mě dostává posmrkávání. Normálně bych tomu dotyčnému nejraději jednu natáhla! Znepříjemňuje mi to soužití s mými blizkými, protože po každém takovém zvuku který vydají mám pocit, že je nenávidím! Prosím, jakoukoliv možnost léčby nebo aspoň zmírnění těch vnitřních pocitů, nebo se asi zblázním.

    8. Benny napsal:

      Tiež tým trpim. Začalo to v detsve, zrejme ako rekacia na jedneho z rodičov, s ktorym som tažko vychádzal. Najprv mi zvuky vadili v rodine ako dietatu, neskor mi začali vadit aj pri mojej partnerke, s ktoru som začal žit, čo cele spolunaživanie dost komplikuje. Neviem ako to zvladnem dalej, ale snažim sa. Moj spoločensky život je v troskach, ale zase sa mi dari v inych veciach. Trva to už cca 20 rokov. Nevzdavam sa však! Podla mna misofionia vznika vždy v rodine ako akási „obranna“ rekacia, ked vam niekto, niečo na blizkom človeku vadi.

    9. Pavla napsal:

      Ahoj. Když jsem tu četla všechny vaše komentáře, přišla jsem si jako bych našla svůj druh. Se vším se ztotožňuji a přidám svůj aktuální nejpalčivější spouštěč – dunění projíždějících aut. Bydlíme v historickém centru, kde jsou položeny dlaždice tzv. kočičí hlavy, náš byt má stropy 3 metry, takže je to jako sedět v repráku. Pracuji z domova, a nefunguji zde jinak než se špunty do uší, ale ani to moc nezabírá. Zvuk má zvláštní hlubší frekvence, takže ho cítíte až v hlavě, jak tam duní. Do toho jsou s tím spojené vibrace baráku. No prostě úplné peklo. Každý den od 6 ráno do 5 večer je zde největší mazec. Zvuk a nejde eliminovat jinak než velice hlasitou hudbou nebo útěkem. Snažila jsem se to řešit už i s krajskou hygienou, aby prověřili, zda nejsou překračovány hlukové limity…ale k šetření z nějakých důvodů stále nedochází a i tak si myslím, že to bude k ničemu. No nic. Jsem ráda, že jsem se mohla podělit o svůj příběh. Držím všem pěsti.

      Pavla

      • Štefan napsal:

        Naprosto rozumím. Sice nemáme vedle domu kočičí hlavy, ale jen rozbitou silnici, ale to dunění a vibrace jsou strašné, zvlášť od náklaďáků. Pak jsou tu další kategorie: blbci s trubkou od lešení místo výfuku a ignoranti s duc-duc na plné pecky, klidně uprostřed noci. Pomáhají mi na to jen sluchátka s aktivním potlačením hluku. Hygienu to nezajímá, v průměru to dovolených 70 dB nepřesahuje.

    10. Pan napsal:

      Dobrý den,
      momentálně mě štve zvuk od souseda (TV), ta Televize je skutečně potichu,ale já nemůžu snést sebemenší šepot když vím,že nepochází z mého bytu. Dokonce to někdy slyším a přitom nic nehraje. Jako malý jsem nesnasel když si někdo šuškal a já usínal. To jsem mohl někoho zabít. Dále nezvládám křoupání bramburek. Jak slyším někoho jak křoupe bramburky nebo tyčinky tak mam chut vrazdit :D. No každopádně přírodní zvuky ( ptáci,ovce,déšt,vítr ) mi nevadí, ba naopak se mi líbí. Každopádně nevím co mám dělat, musím spát se sluchátkama,protože pořád slyším lehce hranou televizi nebo šramocení nademnou. Je na to nějaká rada ? Snažím se tomu porozumět,ale je to silnější než já a nemůžu si pomoct. Děkuji Pepa

      • Štefan napsal:

        Mám to dost podobné. Se zvuky přírody nemám žádný problém, ty jsou mi příjemné a uklidňující, ale jakmile zaznamenám byť jen sotva slyšitelný hovor nebo hudbu od sousedů nebo zvenku, totálně mě to vytočí a nemůžu spát, dokud si nedám špunty do uší a na to ještě nejlépe sluchátka s aktivním potlačením hluku. A potvrzuji to, že ta háklivost je na zvuky, které nejsou z mého bytu, prostě na ty, co nemůžu mít pod kontrolou. Pochopení nikde nenacházím.

        • Ladislav napsal:

          Štefane jste můj člověk. Manželka vklidu spí, ale já bych nejradši proskočil stropem. Strašně mi vadí dupání a chůze od sousedů. Je to ještě ten typ lidí, co jde spát v 1 ráno a v 5 vstává. Svírá se mi z toho žaludek a nemůžu spát. Snažím se hledat možnosti na potlačení a ten problém pochopit, ale momentálně je to docela těžké.

    11. Jarda napsal:

      Zdravím vás všechny se stejným prokletím. Osobně k smrti nenávidím mlaskání a asi i všeobecně, když někdo něco jí nebo žvejká. Kdo něco chce žvejkat nebo jíst u mě v autě, tak prostě nejede dokud to nevyhodí nebo neschová. Je to fakt problém hlavně v rodině. Lidé to nechápou, když problém není asi znát na pohled, jako u postižení a podobně. Pokaždé, když to někomu řeknu, že mi to vadí, tak se urazí „já přece nemlaskám“. Můj brácha o 5 let starší, schytal kopanec do žeber až zaletěl do křesla, protože mě tim schválně provokoval. Každopádně jsem rád za řidičák a sluchátka :D Celkem by mě zajímalo, jestli už někde na světě někdo někoho nezabil za takové zvuky. Řešení není a asi ani nebude. Doma taky jíme tak, že já se sluchátkama u pc a dcera s přítelkyní normálně u stolu. Ale návštěvy u příbuzných jsou o svátcích a oslavách peklo na zemi, stejně jako cesta hromadnou dopravou. Jsem rád, že nejsem sám :)

    12. Hana napsal:

      Zdravím všechny. Myslela jsem si, že přicházím o rozum. Je mi 47 let a nějakou dobu, ne moc dlouho, možná rok mi strašně začaly vadit zvuky…..jak kolegyně chroupá zeleninu, jak nahlas pije. Začalo mi to vadit i doma…vysvětlila jsem si to tak, že na tom nejsem psychicky nejlíp a spraví se to později…..ale ono se to horší. Tak se budu muset trošku informovat….

    13. Romana napsal:

      Zdravím, mám úplně stejný problém. Když někdo žvýká žvýkačku, je mi fyzicky špatně. Stejně tak, když si lidé čistí nehty tak, že si pod ně zajedou nehty na druhé ruce (neumím to lépe popsat, většina lidí to asi vůbec nevnímá). To si prostě musím v autobouse odsednout, dát si sluchátka nebo prostě vystoupit. Začalo to asi doma mlaskáním a mluvením s plnou pusou, rodiné obědy byly opravdu peklo a nikdo nechápal, co mi vadí a proč si zakrývám uši. Teď mám pro změnu hodně hlučné sousedy, hrozně dupou a den co den mi duní strop. Mám občas pocit, že se z toho fakt zblázním :D Sluchátka jsou prostě nezbytností….
      Držím palce a pevné nervy!

    14. Denisa napsal:

      Když čtu příspěvky ostatních, tak musím říct, že se mi vážně ulevilo. Už jsem si začínala myslet, že jsem divná a nenormální. Je to peklo s tímhle žít. Jak už psal někdo přede mnou, kdyby se dělal výzkum, tak se také dobrovolně hlásím. V MHD používám většinou sluchátka a v kanceláři si beru pěnové špunty do uší. To odizoluje hodně. Jen je musím rychle a nenápadně vyndat, když někdo přijde :) Nechci vysvětlovat, proč mi vadí neustále kecající a hluční kolegové ve vedlejší kanceláři, jak cinkají příborem při obědě, jak si pískají při práci, popotahují a tak :) Je to slyšet i přes zavřené dveře. Zdi jsou jak z papíru.

    15. Iva napsal:

      Také se k vám přidávám. Máme psa a když dožere žrádlo a vrací se na místo, mlaska každým krokem a i potom co dojde do pelechu, třeba tak 3-4minuty. Vždy když slyším jak přichází, začínám vydávat zvuky já abych to přehlušila, mezitím co jsem hlasitější než ten pes, v rychlosti saham po sluchátkách. Vyvolává to ve mě pocity, že se musím zbavit toho co mě ničí. Ba dokonce myslím, že jak s tímto žiji přes tři roky, vyvolala jsem si nějakou alergii a pokaždé když jsem v obýváku, kde je ten pes, všechno mě začne svědit, tak se škrábu a mám až modřiny. Myslím si, že když bych se neuměla zklidnit hudbou, tím že ja ji přehlušim, abych se zachránila před tím stresem a vztekem, že bych byla schopná odejít, dokonce ukončit vztah a to vše jen pro to, aby pes žil dál. Pardón, ale asi je pro mě můj život a zdravý rozum přednější než pohoda pejska a když máte denně, co nechcete, nesnesete, pak přemýšlíte zdali vám za to stojí ztratit rozum

    16. Michal napsal:

      Misofonii u sebe pozoruji již od svého dětství, avšak dozvěděl jsem se o ní poměrně nedávno, přibližně 4 roky zpět. Jsem muzikant, před tím, než jsem se o misofonii dozvěděl, myslel jsem si, že holt slyším svět jinak.

      Od malička nesnáším zvuky kousání, žvýkání, hltání, polykání, obecně zpracovávání potravy. Někteří lidé mají tyto projevy hlasitější než ostatní, to je teprve echt peklíčko. Vrcholem na onom pomyslném grafu nesnášenlivosti je nevinné jablko. Od mala nesnáším ten zvuk „zahryznutí“, fyzicky mě to bolí.

      Všechny tyto projevy ve mě vzbuzují pocit agrese a ohromné nenávisti vůči tomu, kdo ony zvuky vytváří, přestože jsem si vědom, že 99% případů je neúmyslných.

      Přeji mnoho zdaru a pevné nervy s touto jinakostí.

    17. Drewo napsal:

      Mna uplne vytaca do nepricetna sykavky…take to ked niekto zvyraznuje s na konci slov…napriklad…taky pozdrav..sevassssss

      boze to ma ide uplne rozhodit…

      alebo mlaskanie a srkanie…

      naopak chrapanie ma ukludnuje a dobre sa mi zaspava pri tom…ani zvuk nechtami po tabuly mi nevadi…

      • Věra napsal:

        Jsem jedna z těch“ šťastlivců“ vlastně i moje další dvě sestry..možná jsme si to i postupně předaly a čím dál víc se to stupňuje.Já bych vraždila za srkáni kávy a kobylího polykání vlastně slyším výrazně i funění.Vadí mi mlaskání,žvýkání,atd..zatím mi nevadí tikot hodin to sestra ta přijde a uklízíje hluboko do skříně.Ještě máme další bezvadnou vlastnost.Extrémě všechno cítíme..všechny odporné pachy a vůně.Je to zběsilé.Kéžby to všechno šlo ignorovat.Jediny co mě trochu utěšuje že je nás víc….

    18. Leona Zutphenová napsal:

      Dlouhá léta mi vadí jakékoli chroupání a jablka obzvlášt´.Okolo mne se to ví,tak se snaží přede mnou jablka nejíst.Vadí mi i jiné zvuky,tak se snažím jim vyhýbat. Reklamy,kde mluví ženy s vysokým hlasem musím vypnout nebo si zacpat uši. Můj syn – který nebydlí se mnou,ale v jiné zemi a několikrát ročně se navštěvujeme dřív kouřil,a ted´ se přeorientoval na elektronické cigarety,které ale při vtahu vydají praskající zvuk,který je pro mne hrob. Bohužel nám to narušilo vztahy, protože on se toho nevzdá a ani to pořádně neslyší, protože má tinitus.Potřebujeme oba léčit – ale kde?

    19. sharrka napsal:

      Dobrý den. Píši z „druhé strany“. Mám manžela, který bohužel trpí misofonií a život s ním je někdy peklo. Jídlo již odcházím jíst do druhého pokoje. Pokud jíme společně, je to pro mne vždy stres, celou dobu nemyslím na to, co jím, ale zda to jím dostatečně potichu. Nikdy to však není potichu. Čekám, až zase spustí, i když myslím, že jím stejně jako většina lidí. Odmítá připustit, že chyba by mohla být na jeho straně, je slovně agresivní, stres při jídle mi připravuje půdu na žaludeční vředy.

    Zanechat komentář ke článku

    Zpráva