Kardiostimulace & kardiostimulátory – jak fungují, a jak ovlivňují srdeční rytmus 4.6/5 (35)

Kardiostimulace je léčebná metoda, která se používá k léčbě pomalého nebo vynechávajícího srdečního rytmu (tzv. bradyarytmií).

Kardiostimulátor je malé zařízení, které je umístěno v hrudníku nebo v břiše a které pomáhá řídit abnormální srdeční rytmy. Toto zařízení používá elektrické impulsy, aby ovlivnilo rytmy srdce. Kardiostimulátory se používají k léčbě arytmií. Během arytmie nemusí být srdce schopno pumpovat do těla dostatek krve. To může způsobit příznaky jako únava (únava), dušnost nebo mdloby. Těžké arytmie mohou poškodit životně důležité orgány těla a mohou dokonce způsobit ztrátu vědomí nebo smrti.

Kardiostimulátor tedy může také pomoci osobě, která má abnormální srdeční rytmus, mít aktivnější životní styl.

Historie kardiostimulace

První kardiostimulátor byl naimplantován ve Švédsku před více než 60 lety, v roce 1958. Tehdy se výkon prováděl tak, že se elektrody našily při operaci přímo na povrch srdce a na ně se připojil přístroj, který se zašil pod kůži. První přístroj byl ve srovnání s dnešními přístroji naprosto primitivní a elektronické součástky byly zality do pryskyřice v kelímku od krému na boty. Proto měl první kardiostimulátor okrouhlý tvar. Díky nedokonalým bateriím vydržel stimulovat pouze několik hodin a poté byl vyměněn. První pacient přežil tyto první pokusy a za svůj dlouhý život mu bylo vyměněno celkem 28 přístrojů. Stal se tak sám svědkem obrovského rozvoje techniky.

Jak funguje kardiostimulátor

Moderní kardiostimulátory jsou zataveny v pouzdru ze sloučenin titanu, takže do nich nemohou proniknout tělesné tekutiny. Jsou malé – váží v průměru 15-30 g a na výšku měří okolo 5 mm. Obsahují mikroprocesor, který řídí činnost podle naprogramování. Zajišťují stimulaci o nastavené frekvenci, ale nestimulují, pokud je vlastní srdeční akce rychlejší. Pokud se pacientova srdeční akce nezrychluje při zátěži, umí kardiostimulátor zrychlovat vydávání elektrických podnětů úměrně zátěži. Nejlepší přístroje dokonce snímají i EKG záznamy ze srdce nebo dokáží posílat data přes telefonní linky nebo mobilní přístroj přímo do nemocnice.

Jak probíhá implantace kardiostimulátoru

Implantace kardiostimulátoru je malý, standardní chirurgický výkon, který většinou dnes provádějí místo chirurgů kardiologové. Provádí se při místním znecitlivění na tzv. implantačním sále, který je vybaven rentgenovým přístrojem.

Po znecitlivění se nařízne kůže v levé nebo pravé podklíčkové oblasti v rozsahu 3-5 cm a v podkoží se vypreparuje kapsa pro budoucí přístroj. Poté se napíchne podklíčková žíla, která je uložena pod prsním svalem v oblasti operační rány. Do žíly se zavede po ohebném drátěném vodiči plastový zavaděč, kterým se do žíly zasune elektroda. Poté se plastový zavaděč roztrhne a odstraní. Elektroda se vyztuží ocelovým drátem a zavede se do příslušného místa v komoře, případně i v síni. Buď se do svaloviny zašroubuje malou spirálkou, která se vysune z konce elektrody, nebo se zachytí mezi výběžky svaloviny pomocí plastových ploutviček. Na závěr se přišije v oblasti kapsy ke svalu a připojí se kardiostimulátor. Celá kapsa se potom zašije a další komunikace s kardiostimulátorem už se děje přes kůži pomocí speciálního programovacích zařízení. Druhý den může odejít pacient domů.

Možné komplikace implantace kardiostimulátoru

Jako každý operační výkon může být i implantace kardiostimulátoru provázena určitými komplikacemi. Jejich výskyt je však v dnešní době na dobrém pracovišti velmi nízký.

Při napichování podklíčkové žíly může dojít k napíchnutí pohrudniční dutiny a průniku vzduchu dovnitř s kolapsem plíce (pneumotorax). Tato komplikace vyžaduje drenáž pohrudniční dutiny drénem a odsátí vzduchu během 1-2 dní.

Vzácně může dojít k poškození žíly nebo tepny. Při zavádění elektrody do srdce může dojít k porušení stěny srdce s krvácením do osrdečníkového vaku. Pokud je krvácení většího stupně, vyžaduje buď odstátí krve katétrem, nebo dokonce chirurgickou revizi.

Při zavádění kardiostimulátoru může dojít k zanesení infekce a poté k různě závažným potížím. Kvůli infekci je většinou třeba odstranit přístroj i elektrodu, zahájit léčbu antibiotiky a teprve poté znovu zavést nový přístroj. Jindy se uchytí infekce na elektrodě stimulátoru tak, že jsou baktérie přeneseny krví z jiného zánětlivého ložiska v pacientově těle. Tak může dojít k závažné celkové infekci.

Nejčastěji může objevit v místě implantace menší nebo větší krvácení. Pacienti jsou po implantaci sledování dlouhodobě v implantačním centru a sleduje se funkce přístroje a stav baterií v přístroji.

V dlouhodobém průběhu může dojít k nalomení elektrody nebo poruše vlastního kardiostimulátoru.

Omezení pro pacienta s kardiostimulátorem

První týdny po implantaci je potřeba omezit pohyb v rameni a později dávat pozor, aby se do přístroje nemocný neudeřil. Jinak pacient není ve svých aktivitách nijak omezován. Musí však dodržovat určitá pravidla: činnost kardiostimulátoru totiž může být narušena v elektromagnetickém poli, a proto nemocný nesmí být vystaven silnějšímu elektromagnetickému záření. Nemůže proto podstupovat vyšetření magnetickou rezonancí, pracovat s elektrickou svářečkou, radarem atd. Neměl by také procházet detektory kovů na letištích nebo se zdržovat v zařízeních proti krádeži v obchodech. Přímo nad kardiostimulátorem by pacient neměl nosit mobilní telefon a měl by telefonovat z druhé strany, než se nachází jemu implantovaný přístroj.

Kdo potřebuje kardiostimulátor?

Lékaři doporučují kardiostimulátory z mnoha důvodů. Nejčastějšími důvody jsou bradykardie a srdeční blokáda. Bradykardie je srdeční tep, který je pomalejší než obvykle.

Lékař také může doporučit kardiostimulátor, pokud:

• Stárnutí nebo srdeční onemocnění poškozují schopnost sinusového uzlu nastavit správné tempo pro váš tep. Takové poškození může způsobit pomalejší než normální srdeční tep nebo dlouhé pauzy mezi tepy. Poškození může také způsobit, že vaše srdce „přepíná“ mezi pomalými a rychlými rytmy. Tento stav se nazývá syndrom nemocného sinu (Sick sinus syndrom).
• Podstoupili jste lékařský zákrok k léčbě arytmie nazývané fibrilace síní. Kardiostimulátor vám může pomoci upravit váš tep po tomto zákroku.
• Musíte užívat určité léky na srdce, jako jsou beta blokátory. Tyto léky mohou příliš zpomalit váš srdeční tep.
• Máte problémy se srdečním svalem, které způsobují, že elektrické signály procházejí přes srdeční sval příliš pomalu. K tomuto problému může kardiostimulátor poskytnout terapii resynchronizací srdce (CRT). Zařízení CRT koordinují elektrickou signalizaci mezi spodními komorami srdce.
• Máte syndrom dlouhého QT intervalu, který vás ohrožuje nebezpečnými arytmiemi.

Lékaři mohou také doporučit kardiostimulátory pro osoby, které mají určité typy vrozených srdečních vad nebo pro lidi, kteří podstoupili transplantaci srdce. Děti, dospívající i dospělí mohou mít kardiostimulátor.

A co vy? Jaké máte zkušenosti s kardiostimulátorem? Budeme moc rádi za vaše zkušenosti – podělte se s našimi čtenáři v komentářích.

Co si dále přečíst na podobná témata?

• Implantabilní kardioverter-defibrilátor – co je to a k čemu je dobrý?
• Katetrizační (katetrová) ablace – co je to a na co je dobrá?
• Srdeční infarkt (Infarkt myokardu) – příčiny, příznaky a léčba
• Vyšetřovací metody a diagnostika v kardiologii – jak na vyšetření srdce?

VIDEO: Kardioblog – EKG Kazuistika: Kardiostimulátor

VIDEO: Jak fungují kardiostimulátory (anglicky)

Studie a zdroje článku

• Efficacy Study of Pacemakers to Treat Slow Heart Rate in Patients With Heart Failure Informace od: Barry Borlaug

Autor článku

Líbil se vám náš článek? Sdílejte ho, uděláte nám radost

Štítky: Lidské srdce, Moderní medicína

Přečtěte si také naše další články