Obsah článku
- Resynchronizační léčba, známá také jako synchronizovan8 kardioverze nebo CRT (Cardiac Resynchronization Therapy), je léčebný postup, který se používá u pacientů s pokročilou srdeční selhávající funkční poruchou. Tato terapie je určena především pro pacienty se srdečním selháním, u kterých dochází k poruše srdečního rytmu a nekoordinovanému stahování srdce.
- Resynchronizační léčba se provádí pomocí implantace speciálního zařízení nazývaného kardioverzní defibrilátor s resynchronizační funkcí (CRT-D) nebo pouze resynchronizačního kardioverzního zařízení (CRT-P). Tento implantát se umisťuje do hrudní dutiny a pomocí elektrod stimuluje srdeční komory, aby se stahovaly synchronizovaně a koordinovaně.
- Cílem resynchronizační terapie je zlepšit srdeční funkci, snížit symptomy srdečního selhání a zlepšit kvalitu života pacientů. Tím, že se srdeční komory stahují současně a efektivněji, zvyšuje se srdeční výdej krve, snižuje se obtížnost dechu, zlepšuje se tolerance fyzické aktivity a snižuje se riziko srdečních komplikací.
- Resynchronizační léčba se nejčastěji provádí u pacientů s pokročilým srdečním selháním, u kterých již nebyla účinná konzervativní léčba léky. Před zahájením terapie je důležité provést důkladné vyšetření a stanovit, zda je pacient vhodný k implantaci resynchronizačního zařízení.
- Resynchronizační léčba je invazivní procedura a má určitá rizika spojená s implantací zařízení. Proto je důležité diskutovat o výhodách a rizicích s lékařem a společně se rozhodnout o nejvhodnějším léčebném postupu pro konkrétního pacienta.
Co je srdeční resynchronizační léčba?
Jedná se o odborné označení léčby některých nemocných se srdečním selháním pomocí kardiostimulace. Znamená to, že tito pacienti mají přístroj naimplantován nikoli z důvodu léčby srdeční arytmie, ale k úpravě narušeného načasování stahu pravé a levé komory srdeční. K takové poruše synchronizace stahu obou komor dochází zhruba v 10-15 % všech případů srdečního selhání a výskyt této poruchy narůstá se závažností srdečního selhání.
Srdeční resynchronizační terapie používá zařízení zvané biventrikulární kardiostimulátor, který dodává elektrické signály do obou dolních komor vašeho srdce. Pokud tedy trpíte srdečním selháním a máte arytmii, můžete být kandidátem na srdeční resynchronizační terapii (CRT).
Princip resynchronizační léčby
Principem resynchronizační léčby je zavedení speciální stimulační elektrody do některé ze srdečních žil na povrchu levé komory s následnou implantací elektrod do pravé komory a do pravé síně. Současná stimulace levé a pravé komory vedou k synchronizaci kontrakcí a k měřitelnému zlepšení čerpací funkce srdce. Tím dochází ke zlepšení výkonnosti pacientů a zmírnění projevů srdečního selhávání, především dušnosti a únavnosti.
Kromě zlepšené kvality života pacientů se snižuje potřeba tyto pacienty hospitalizovat v důsledku srdečního selhání a studie z poslední doby ukázaly, že srdeční resynchronizační léčba zlepšuje i prognózu nemocných. Vzhledem k tomu, že pacienti s pokročilým srdečním selháním mají obecně zvýšené riziko náhlé srdeční smrti v důsledku komorových arytmií, kombinuje se dnes často léčba pomocí implantabilního kardioverteru-defibrilátoru se srdeční resynchronizační léčbou. Oba způsoby léčby zajišťují speciální přístroje, které umožňují jak stimulaci obou komor, tak i léčbu případných život ohrožujících arytmií.
Sponzorováno
Zkušenosti z velkých studií a také z pracovišť v České republice ukazují, že k očekávanému zlepšení dojde zhruba u 70 % nemocných. U některých je zlepšení velmi výrazné, že zcela vymizí projevy srdečního selhání. U části pacientů naopak nedojde k žádné větší změně, ale proces pokračujícího srdečního selhání se může zastavit. U 15 % pacientů terapie nemá žádný vliv nebo může dojít i k určitému zhoršení. Největší snahou proto je najít způsob, jak tyto nemocné identifikovat.
Kdo by měl podstoupit resynchronizační léčbu
Jedná se o pacienty se srdečním selháním a postiženou čerpací funkcí levé srdeční komory, jejichž potíže se nezlepší při léčbě pomocí léků. Kromě toho by tito pacienti měli mít rozšířený komplex QRS na EKG záznamu (jde o EKG projev šíření elektrického vzruchu svalovinou komor). To může zjistit prakticky každý lékař a pacienta odeslat do specializovaného centra ke konzultaci. Speciální echokardiografické vyšetření může zpřesnit indikaci.
Jaký je rozdíl mezi zavedením běžného kardiostimulátoru a přístroje pro resynchronizační léčbu?
Na rozdíl od implantace běžného kardiostimulátoru nebo kardioverteru-defibrilátoru je zavedení speciální elektrody pro resynchronizační léčbu technicky mnohem náročnějším výkonem. Souvisí to s tím, že každý člověk má na povrchu srdce jiný počet žil, které mohou být i různě vinuté nebo zúžené. Zejména u pacientů s výrazně zvětšeným srdcem vyžaduje technický úkon zavedení elektrody do jedné z těchto žil speciální průpravu. Nejprve je potřeba zavést speciální trubicovitě tvarované pouzdro do hlavní žíly (koronárního sinu), do kterého z povrchu srdce ústí další žíly. Poté se do žilního řečiště vstříkne kontrastní látka, která zobrazí všechny dostupné žíly v různých projekcích. Po výběru vhodné žíly se vybere potřebný typ elektrody a ta se umístí hluboko do nitra této cévy. Často je nutno nejprve do žíly umístit velmi tenký ohebný drátěný vodič a teprve po něm nasunout do žíly samotnou elektrodu. Pro tento výkon je rovněž potřebnýi speciální rentgenový přístroj – angiograf. Podobný přístroj se používá například k zobrazení koronárních tepen pomocí kontrastní látky – koronární angiografii.
V některých případech (u zhruba 10 % pacientů předurčených k resynchronizační léčbě) se zjistí, že nemocný nemá na povrchu srdce vhodné žíly k implantaci elektrody. Místo implantace do nevhodné pozice se používá tzv. videothorakoskopická metoda implantace nebo implantace z malého řezu (minithorakotomie). Během ní se elektroda našroubuje přímo na vybrané místo na povrchu srdce. Jedná se sice stále o operativní cestu léčby, ale tato operace je omezena na pouhé 3 drobné nářezy na hrudníku, kudy jsou zavedeny trubicovité porty pro nástroje nebo na malý řez. Dosavadní zkušenosti s těmito alternativními způsoby implantace jsou velmi dobré.
Historie resynchronizační léčby
První snahy o resynchroniační léčbu pomocí chirurgické implantace elektrod spadají do poloviny 90. let a od roku 1998 byl k dispozici první systém použitelný k zavedení elektrody do žíly na povrchu srdce.
Sponzorováno
První systém byl zaveden na 2 pracovištích (Nemocnice Na Homolce a IKEM v Praze) v polovině roku 1999. V celé ČR se v minulém roce implantovalo přes 900 přístrojů pro resynchronizační léčbu, což je počet srovnatelný s nejvyspělejšími zeměmi Evropy.
Studie a zdroje článku
- Cardiac Resynchronization Therapy: History, Present Status, and Future Directions Autoři: Leeor M. Jaffe, MD a Daniel P. Morin, MD, MPH, FHRS, FACC
Autor článku
Líbil se vám náš článek? Sdílejte ho, uděláte nám radost
Štítky: Lidské srdce, Moderní medicína
Přečtěte si také naše další články