10 rad, jak zvednout děti z gauče – jak přinutit děti něco dělat 4.83/5 (12)

Desatero - Jak zvednout děti z gauče?Bylo nebylo, za devatero prázdnými pytlíky od chipsů a devatero lahvemi od vypitých limonád leží na gauči s hypnotizovaným pohledem do obrazovky Vaše dítko. Nezáleží na tom, jestli je to obrazovka mobilu, počítače nebo televize. Zkrátka se válí a leniví.

Co s tím? Jak ho zvednout z gauče a trochu ho aktivovat? S tím poradí následující desatero Tomáše „Zonyho“ Zonygy, patrona prvního parkourového hřiště z 3D tiskárny.

1. Jak odlepit děti od mobilů?

Děti sedí u telefonů a her, protože se nudí a je to jednoduchý způsob, jak dosáhnout úspěchu. Co se ale týká sportu, školy a obecně života, ten vyžaduje více úsilí. Dítě musí brzo vstávat, dojíždět na trénink, pravidelně trénovat, posilovat, učit se. Proto by radost ze samotné aktivity měla převážit strasti a nepohodlí, které se s danou aktivitou pojí. Proto podporujte děti v aktivitách, na které mají přirozený talent, kde uplatní své silné stránky a mohou tak být sami sebou, snáze dosáhnout v jejich vlastních očích pomyslného úspěchu.

2. Musíte být sami příkladem

Děti vzhlíží ke svým rodičům a přebírají jejich přístupy a zvyklosti. Ptejte se sami sebe, kdy se stydíte, máte strach nebo odmítáte nové věci. Pokud opravdu chcete zvednout děti z gauče, je třeba jít příkladem, nadchnout se do objevování světa a s chutí překonávat výzvy života. Jste aktivní, rádi trávíte čas venku, sportujete? Skvělé! Pravděpodobně to okopíruje i Vaše dítě.

Co ale dělat, pokud moc aktivní nejste, ale chcete po Vašem dítěti, aby ono bylo? Potom je třeba mu najít jiný vzor. Dobrý učitel nebo trenér dokáže děti nadchnout, podpořit, vzbudit v nich pozitivní přístup k pohybu a k samotnému životu.

3. Podpořte jejich představivost

Puberta je pro většinu teenagerů náročným obdobím, kdy se staví proti všemu a všem. Typický teenager v karanténě ráno vezme počítač, nějak přežije online výuku a potom zůstane v posteli a hraje celý den hry. Všichni jeho kamarádi také sedí doma a jsou spolu online. Rodiče jim sice říkají, aby šli ven, ale co tam? Dětem často chybí představivost, neví, co tam dělat, a tak jim vše krom sezení doma připadá jako nuda. Podpořte děti v objevování a zkuste společně vymyslet nějaký program, který by je mohl bavit. Nový kroužek, sport, výlet, aktivita, kde se bude moct seznámit s ostatními. Pokud na to dítě není zvyklé, bude se k tomu stavět negativně, ale vydržte. Dejte tomu čas a dítě samo zjistí, že je vlastně fajn si uplácat super hrnek z hlíny.

4. Podporujte děti v různých výzvách

Je mnohem jednodušší pro něco nadchnout menší děti než puberťáky. Menší děti jdou do všeho po hlavě, stačí jim ukázat super trik, megaskok a všechno chtějí zkoušet. Puberťáci tak zapálení nebývají. Mají často strach, že udělají chybu a zesměšní se před vrstevníky, bojí se, aby se neztrapnili. Je třeba jim ukázat, že chyby jsou součástí procesu učení. Z každé chyby se člověk může poučit, být tak zase o něco lepší.

5. Nejsi nejlepší? Jsi špatný. To určitě neplatí

„Kolik jsi dal gólů? Umíš nové triky? Byl jsi rychlejší než Franta?“ Takové otázky v dětech můžou vyvolat pocit, že sklidí uznání a zájem pouze za výsledky. Takhle tedy NE. Lepší je, když dítě přijde domů a slyší: „V čem ses dnes překonal? Co bylo pro tebe nejtěžší? Z čeho jsi měl největší radost?“. Nebo se zeptat na kamarády a partu.

Sport si užívat a vydržet u něj celý život je přednější než se hnát ve stresu za výkony a ve 20 letech vyhořet.

6. Introvert, extrovert?

Myslíte si, že při sportu opravdu záleží na tom, zda je Vaše dítě introvert nebo extravert? Ne tak úplně. Pokud se opravdu mezi ostatními necítí dobře, asi pro něj nebude kolektivní sport ta nejlepší volba. Ale důležitější je, co dítě baví. Když bude dítě extravert, ale bavil by ho individuální sport jako je například plavání, tak proč ne? Nejdůležitější je vybudovat k pohybu pozitivní vztah, dítě nenutit násilím a „nelámat něco přes koleno“.

7. Je sport pro dítě nuda? Pruda?

Nutit dítě do sportu, když ho nebaví? Uplácet ho? Ne. Je potřeba v dítěti vybudovat ke sportu pozitivní vztah. Když se to ale stále nedaří, měl by rodič nastavit nějaké hranice, například domluvit se, že bude 3x týdně dělat nějaký sport, ale může si vybrat který.

Třeba máte doma dalšího Einsteina, kterého sport jen zdržuje od teorie relativity. To je v pořádku, ale pravidelná aktivita je více než třeba pro každého. Pokud tedy ke sportovnímu kroužku chová dítě opravdový odpor, najděte aktivitu, která bude vyhovovat vám oběma. Můžete spolu jezdit na bruslích, kole, koloběžce.

8. Všeho s mírou

Stejně jako chyby, tak i zranění můžou Vaši ratolest něco naučit. Při šplhání na stromy dítě zažívá pocity dobrodružství, napětí a úspěch, když se dostane až do korun. Samozřejmě se může se stát, že spadne. V tom případě si to zapamatuje a bude na sebe celý život opatrnější. Když ale nebude smět na strom ani lézt, nezažije pocit zdolání vrcholu či pádu, ze kterého si odnese pár odřenin. Může se v sobě uzavřít, začít o sobě pochybovat, a tak potlačit i svůj potenciál a chuť růst. Jednoduše je lepší naučit děti plavat než se celý život vyhýbat vodě.

9. Jak poznat dobrého trenéra?

Skrze recenze a reference na sociálních sítích toho můžete odhadnout hodně. Různé dojmy budí to, když má trenér na svých sociálních sítích fotky s pivem a cigaretou nebo to, když je s míčem na hřišti. Má být vzorem, rodič by s ním měl osobně promluvit, zeptat se ho, jak přistupuje k dětem, co je pro něj při tréninku důležité. Dobrý trenér dokáže vzbudit zájem, respekt, předat zkušenosti. Měl by dokázat děti nasměrovat i do života, předávat hodnoty.

10. Co dětem sport přináší?

Kromě upevňování fyzického zdraví přináší také sebepoznání, to, jak přistupovat k výzvám a životu. Když si vezmeme například parkour a skok, který je těžký: různé děti mají různé přístupy, některé řeknou: „to je těžké, to nebudu dělat“, jiné: „to je těžké, to udělám“, nebo: „to je těžké, to zkusím“.

Překážky jsou překonatelné jak ve sportu, tak i v životě. Když na konci lekce trenér řekne: „byl to těžký skok, ale super, všichni jste to zkusili a šli do toho“, jste na správné cestě.

S tvorbou desatera pomáhal Tomáš „Zony“ Zonyga
Jeden z nejlepších českých parkouristů, trenér, občasný herec a kaskadér. Spoluvytvořil první trenérské licence na parkour a napsal o něm i dvě knihy. Studoval FTVS na Univerzitě Karlově a parkour v Dánsku. Připravuje workshopy a dětské tábory. Mimo to je spolumajitelem parkourových hal v Praze, Brně, Plzni a nově i v Kladně, kde spolu s dalšími trenéry vede tréninky pro děti i pro dospělé. Zony je patronem prvního 3D tištěného parkourového hřiště na světě, které Stavební spořitelna České spořitelny letos věnovala MČ Praha 11.

    Líbil se vám článek? Ohodnoťte ho.

    Autorem článku je naše redakce

    Dara Slánská (více o nás)

     

    Dara má na starosti ženská témata v našem magazínu. Má rozhled, životní zkušenosti, ráda bloguje. Mezi její oblíbená témata patří zdravý životný styl, cvičení, ženská krása a obecně problémy, které trápí něžnější část populace. Více informací o nás najdete zde - mrkněte na náš tým.

    Líbil se vám náš článek? Sdílejte ho, uděláte nám radost


    Štítky:

    Přečtěte si také naše další články

    Zatím žádné komentáře

    Zanechat komentář ke článku

    Zpráva