Obsah článku
Vitamín C podávaný do žíly může pomoci při rakovině
Teprve v roce 1747 demonstroval skotský námořní lékař James Lind, že konzumace pomerančů a citronů vyléčila a zabránila kurdějím. Vědcům však trvalo téměř další dvě století, než zjistili povahu léčivé látky obsažené v citrusových plodech, nyní běžně známé jako vitamin C.
Hledání této nepolapitelné látky skončilo v roce 1932, kdy Albert Szent-Gyorgyi, maďarský biochemik, izoloval a identifikoval 6-uhlíkatý uhlovodík, kyselinu hexuronovou, jako anti-kurdějový faktor. Krátce nato ji Szent-Gyorgyi přejmenoval na „kyselinu a-scorbovou“, což je odkaz na její anti-scorbutické vlastnosti. Poté za své objevy získal v roce 1937 Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu.
Vitamín C v dnešní době
Dnes je vitamin C oblíbeným doplňkem stravy a kvůli lepší dostupnosti ovoce, zeleniny a vitamínových doplňků je postižení a úmrtí na kurděje vzácné. Je však třeba poznamenat, že značný počet lidí, dokonce i v rozvinutých zemích, má stále nedostatek vitaminu C. Například přibližně 7% americké populace má plazmatickou koncentraci vitaminu C nižší než 11 μM, což je považováno za stav blízký kurdějím.
Vitamin C má v našem, těle kromě své známé role jako antioxidantu, také mnoho základních funkcí. Tudíž delší období nedostatku vitaminu C by mohl mít nepříznivé účinky na zdraví, třeba včetně zvýšené náchylnosti k mnoha chorobám. O optimální dávce vitaminu C potřebné k maximalizaci jeho přínosů pro zdraví se ve skutečnosti vedla debata už od jeho objevu před sto lety. Linus Pauling, světoznámý chemik a dvojnásobný laureát Nobelovy ceny, důrazně prosazoval, aby megadávkové množství vitaminu C (nad 1 g denně) předcházelo a léčilo mnoho nemocí, včetně běžných nachlazení a srdečních chorob. Mainstreamová medicína však Paulingovo tvrzení do značné míry ignorovala nebo dokonce zesměšňovala. Tato diskuse je dodnes velmi živá.
Léčba rakoviny vysokými dávkami vitaminu C – trochu kontroverzní historie
Diskuze probíhala také v oblasti využití vysokých dávek vitaminu C jako léčby rakoviny. Téměř před 60 lety torontský lékař William McCormick zjistil, že u pacientů s rakovinou se často vyskytují velmi nízké hladiny vitaminu C v krvi a mají příznaky podobné kurdějím, což ho vedlo k předpokladu, že vitamin C může chránit před rakovinou zvýšením syntézy kolagenu. V roce 1972, rozšířením této teorie, Ewan Cameron, skotský chirurg, vyslovil hypotézu, že askorbát může potlačit vývoj rakoviny inhibicí hyaluronidázy, která jinak oslabuje extracelulární matrix (mezibuněčnou hmotu) a umožňuje rakovině metastázovat. Začal takto léčit nevyléčitelně nemocné pacienty s rakovinou a vydal studii 50 pacientů, u nichž někteří z takto léčených pacientů měli velký prospěch z vysoké dávky vitaminu C.
Výsledkem povzbuzení bylo, že se Cameron spojil s Linusem Paulingem, aby provedli klinické studie s pacienty s terminálním stadiem karcinomu (terminální stadium znamená, že se již nedá léčit nemoc, ale léčí se jen příznaky a nemocnému zbývají již řádově jen měsíce života). V roce 1976 publikovali studii 100 pacientů s terminální fází karcinomu léčených askorbátem. Míra jejich progrese a přežití byla srovnávána s 1 000 retrospektivními kontrolními pacienty, kteří byli porovnáni s pacienty léčenými vitaminem C z hlediska věku, pohlaví, typu rakoviny a klinického stadia a kteří byli léčeni stejnými lékaři ve stejné nemocnici a v stejným způsobem, až na to, že nedostávali vitamin C. Ačkoli studie nebyla dobře navržena moderními standardy, hlavně proto, že jim chyběla kontrolní skupina s placebem, výsledky prokázaly, že pacienti léčení vitaminem C měli lepší kvalitu života a násobné zvýšení jejich průměrné doby přežití. V následné studii Cameron a Pauling uvedli, že 22% pacientů s rakovinou léčených vitaminem C přežilo déle než jeden rok ve srovnání s pouhými 0,4% kontrolních pacientů.
Klinická studie v Japonsku nezávisle ukázala podobný výsledek. S těmito slibnými výsledky vzrostl zájem o potenciál vitaminu C pro léčbu rakoviny. Dvojitě zaslepené randomizované klinické studie, které řídil Charles Moertel, však neprokázaly žádné pozitivní účinky vysoké dávky vitaminu C u pacientů s rakovinou, jak uvádí dva příspěvky v časopise New England Journal of Medicine. Protože klinické studie Mayo Clinic probíhaly přísněji, lidé důvěřovali údajům Mayo Clinic a diskreditovali studie Camerona-Paulinga, čímž zmírnili nadšení pro vitamin C jako léčbu rakoviny.
Proč tedy měly klinické studie Paulinga a Mayo odlišné výsledky? Existují přinejmenším dva zásadní rozdíly. Nejprve studie Mayo Clinic náhle zastavily podávání askorbátu a přešly na tradiční chemoterapii, když se u pacienta objevily známky progrese nádoru. Celková průměrná doba léčby vitaminem C podle klinických studií Mayo byla tedy pouze 2,5 měsíce, zatímco studie Pauling a Cameron léčily pacienty po celou dobu studie nebo až 12 let. Za druhé, studie Mayo Clinic podávaly pacientům 10g askorbátu denně pouze orálně, zatímco studie Camerona a Paulinga podávaly jejich vitamin C orálně i intravenózně. Tento rozdíl ve dvou způsobech dávkování se ukázal jako vysoce důležitý.
Sponzorováno
Léčba rakoviny vitamínem C: orální vs. intravenózní podání
Na základě studií propagovaných skupinou Marka Levina v roce 2000 by perorální dávky vitaminu C použité ve studiích Mayo Clinic vedly k maximální plazmatické koncentraci nižší než 200 μM. Naproti tomu stejná dávka podaná intravenózně, jak byla použita ve studiích Paulinga, by vedla k maximálním plazmatickým koncentracím téměř 6 mM, což je více než 25krát vyšší koncentrace.
Při perorálním podání je koncentrace vitaminu C v lidské plazmě přísně kontrolována několika mechanismy působícími společně: intestinální absorpcí, akumulací tkání, renální reabsorpcí a vylučováním a potenciálně dokonce i mírou využití. Pokud se však askorbát podává intravenózně nebo intraperitoneálně (podání léku je aplikace formou injekce nebo infúze do břišní – peritoneální – dutiny), lze snadno dosáhnout farmakologických milimolárních koncentrací vitaminu C v plazmě. Například klinická studie odhalila, že koncentrace askorbátu mohou bezpečně dosáhnout 25-30 mM při intravenózní infuzi 100 g vitaminu C. V této studii byly plazmatické koncentrace kolem 10 mM udržovány po dobu nejméně 4 hodin, což na základě preklinických studií postačují k zabíjení rakovinných buněk. Vzhledem k tomu, že ve studiích Mayo Clinic byli pacienti s rakovinou léčeni pouze vitaminem C perorálně, studie nevyvracejí účinnost vysoké dávky vitaminu C jako léčby rakoviny.
Tato nová znalost znovu vzbudila zájem a podnítila nový výzkum klinického potenciálu vitaminu C. V důsledku toho došlo v posledním desetiletí ke zvýšenému počtu klinických studií a kazuistik testujících bezpečnost a účinnost vysokodávkovaného vitaminu C jako léčbu různých pacientů s rakovinou – a to jak monoterapie, tak i jako kombinovaná léčba. O těchto klinických studiích nebudeme hovořit, protože na toto téma již existuje několik recenzí. Prakticky všechny studie ukazují zlepšenou kvalitu života pacientů s rakovinou, minimalizaci bolesti a ochranou normálních tkání před toxicitou způsobenou chemoterapií. Navíc vitamin C vykazoval synergické účinky, když byl kombinován s ozařováním a standardními chemoterapiemi. Bohužel tyto studie nebyly navrženy jako rozsáhlé randomizované kontrolované studie, a proto je třeba budoucnu ještě určit účinnost léčby vysokými dávkami vitaminu C.
Výzvy pro provádění randomizovaných kontrolovaných studií léčby rakoviny vitamínem C
Existují přinejmenším tři výzvy, které dosud zabránily rozsáhlým, randomizovaným kontrolovaným studiím vitaminu C pro léčbu rakoviny.
Za prvé, vitamin C není patentovatelný. Farmaceutické společnosti proto nemají finanční pobídky na podporu klinických studií s vitaminem C a ty, které již byly provedeny, se do značné míry spoléhaly na vládní granty a malé soukromé dary.
Zadruhé, jak bylo diskutováno výše, léčba rakoviny vitamínem C má dlouhou historii kontroverzí. Kvůli Mayovým klinickým studiím v 80. letech 20. století má mnoho ortodoxních běžných lékařů předsudky vůči terapii vitamínem C.
Zatřetí, ačkoli mnoho předklinických studií ukázalo, že vysoké dávky vitaminu C mohou zabíjet rakovinné buňky nebo zpomalit růst nádorů in vivo, mechanismy působení vitaminu C nebyly jasné, takže je těžké předpovědět farmakodynamiku, racionální design kombinované léčby a biomarkery pro stratifikace pacientů.
Naštěstí rostoucí počet nedávných a přísných předklinických studií začal řešit třetí výzvu, která může také vést k překonání první a druhé bariéry.
Shrňme si to
V poslední době bylo zjištěno, že vitamin C podávaný do žíly (tj. intravenózně) má jiné účinky než vitamin C užívaný ve formě tablet. To vyvolalo obnovený zájem o užívání vitaminu C jako léčby rakoviny.
Stále neexistují žádné 100% důkazy o tom, že by samotný vitamin C mohl léčit rakovinu, ale vědci zkoumají, zda by to mohlo zvýšit účinnost jiných způsobů léčby rakoviny, jako je chemoterapie a radiační terapie, nebo snížit vedlejší účinky léčby.
Sponzorováno
Stále neexistují žádné velké, kontrolované klinické studie, které by prokázaly podstatný účinek vitaminu C na rakovinu, ale některé předběžné studie naznačují, že může být velkým přínosem kombinace standardní léčby s vysokými dávkami vitaminu C. Dokud nebudou klinické studie dokončeny, je předčasné určovat, jakou roli může vitamin C hrát při léčbě rakoviny. Ale tato forma léčby je velmi slibnou.
Co si dále o vitamínu C přečíst?
- Vitamín C a předávkování – dá se to?
- Vitamín C do žíly – nová naděje pro onkologické pacienty
- Vitamín C – jeho funkce, hlavní zdroje i zajímavosti
- 7 druhů rakoviny, které mají nejlepší skóre uzdravení
- Vitamín C v péči o pleť – jak a kdy ho použít?
Zdroje článku a studie na toto téma
- Terapeutické využití vitaminu C při rakovině Autor: Francisco J. Roa
- Intravenózně užívaný vitamín C a rakovina Autor: Lewis Cantley
- Antioxidační účinky vitaminu C na rakovinu v souladu s jeho dietními a farmakologickými koncentracemi Autor: Elzbieta Pawlowska
Sponzorováno
Autor článku
Líbil se vám náš článek? Sdílejte ho, uděláte nám radost
Štítky: Rakovina, Vitamín C
Přečtěte si také naše další články