Náhlá srdeční smrt – příznaky, příčiny a možná řešení 4.64/5 (11)



Většina náhlých srdečních úmrtí je způsobena abnormálním srdečním rytmem zvaným arytmie.

Většina náhlých srdečních úmrtí je způsobena abnormálním srdečním rytmem zvaným arytmie.

Onemocnění srdce a cév (neboli kardiovaskulární onemocnění) jsou nejčastější příčinou úmrtí ve vyspělých zemích. Nejdramatičtější formou úmrtí je náhlá srdeční smrt (NSS). Náhlá srdeční smrt je náhlá, neočekávaná smrt způsobená změnou srdečního rytmu (náhlou srdeční zástavou).

Co je náhlá srdeční smrt?

Z klinického hlediska se obvykle za náhlou smrt považuje úmrtí z přirozených příčin, které se vyskytne do 1 hodiny od vzniku symptomů. Je-li nemocný nalezen mrtev, smrt se považuje za náhlou, pokud byl příslušný jedinec v průběhu předchozích 24 hodin živ a bez potíží. Důležité je, že řadě takových případů se dá předejít pomocí implantace kardioverteru-defibrilátoru nebo, pokud již došlo k oběhové zástavě, úmrtí odvrátit pomocí resuscitace.

Náhlá srdeční smrt (kardiální smrt) je úmrtí ze srdeční příčiny, které nastává do jedné hodiny od vzniku symp­tomů, přičemž okamžik a způsob smrti je neočekávaný. V 80 % případů vzniká náhlá srdeční smrt v důsledku maligní arytmie –  fibrilace komor a setrvalé komorové tachykardie, většinou na podkladě organického onemocnění srdce.

Je náhlá srdeční smrt častá?

Roční výskyt náhlé srdeční smrti kolísá ve vyspělých zemích mezi 0,36 až 1,28 na 1 000 obyvatel . Pokud dojde k náhlé srdeční smrti mimo nemocnici, výskyt závisí na věku, pohlaví a přítomnosti nebo absenci anamnézy kardiovaskulárního onemocnění. U mužů mezi 60-69 lety věku a s anamnézou srdečního onemocnění se může náhlá srdeční smrt vyskytnout až v 8 případech na 1 000 obyvatel. Roční výskyt nových případů náhlé srdeční smrti u mužů je 3-4krát vyšší v porovnání s ženami. Ženy mají vyšší výskyt náhlých úmrtí ve skupině bez předchozího známého srdečního onemocnění.

Náhlá srdeční smrt vykazuje zřetelný cirkadiánní rytmus (tj. kolísání v průběhu 24 hodin). Podle některých studií je maximum výskytu NSS mezi 9. a 11. hodinou ranní a druhé, méně výrazné maximum, v pozdním odpoledni. Ranní maximum odráží větší výskyt infarktu myokardu v daném časovém období. Kromě toho byla v epidemiologických studiích popsána vyšší incidence náhlé srdeční smrti v zimních měsících a rovněž rozdíly v incidenci náhlé srdeční smrti mezi jednotlivými dny v týdnu. Počet případů náhlé srdeční smrti rovněž stoupá v průběhu několika hodin po katastrofických událostech.

Příčiny náhlé srdeční smrti?

Na základě zkušeností získaných záznamem EKG při resuscitacích ve všeobecné populaci se předpokládá, že většina náhlých úmrtí je důsledkem závažných srdečních arytmií, jako je fibrilace komor. Tyto arytmie lze přitom časnou léčbou přerušit a pacienta zachránit.
U pacientů se závažným postižením srdce však může dojít v mnoha případech k náhlé smrti v důsledku vyčerpání srdce. Tehdy hovoříme o elektromechanické disociaci, což znamená, že srdce není schopno čerpat krev přesto, že není přítomna žádná arytmie a na EKG je normální rytmus. Pouze v malém počtu případů je podkladem NSS tzv. asystolie, tedy zástava elektrické aktivity. Tento málo častý výskyt asystolie (linie na monitoru) ostře kontrastuje s obrazem smrti, který šíří media, kde oběhová zástava je vlastně asystolie. Ve skutečnosti dojde ve většině případů k náhlé srdeční smrti v důsledku fibrilace komor (rychlá, chaotická aktivita na monitoru).

Fibrilace komor

Fibrilace komor je nejzávažnější srdeční arytmií u člověka. Místo pravidelné aktivace svaloviny komor elektrickými impulzy, která vede k účinnému čerpání krve, dojde náhle k rychlému a chaotickému šíření elektrických vzruchů. Srdeční komory se přestanou pravidelně stahovat a pouze se chvějí – fibrilují. Srdce přestane čerpat krev a důsledkem je rychlá ztráta vědomí, nehmatný pulz a následná zástava dýchání – nastává tedy oběhová zástava. Pokud není co nejrychleji zahájena kardiopulmonální resuscitace, dojde během 5-10 minut k odumření mozkových buněk.

Rizikové faktory náhlé srdeční smrti

Jelikož většina úmrtí na náhlé srdeční smrti u dospělých je důsledkem ischemické choroby srdeční, rizikové faktory náhlé srdeční smrti jsou podobné rizikovým faktorům pro ischemickou chorobu srdeční. Faktory, které disproporčně identifikují vysoké riziko náhlé srdeční smrti, jsou faktory vážící se k životnímu stylu a faktory psychosociální.

Příznaky náhlé srdeční smrti

Někteří lidé mohou pociťovat příznaky náhlé srdeční zástavy, jako je velmi rychlý srdeční tep nebo pocit závratě. Ve více než polovině případů však dochází k náhlé zástavě srdce bez předchozích příznaků.

Nejrizikovější je kouření. Tento zlozvyk vede k zvýšení rizika náhlé srdeční smrti o více než 50 %. Kouření zřejmě spouští náhlou srdeční smrt různými mechanizmy, které zahrnují zvýšení shlukování krevních destiček, vzestup krevního tlaku, navození křečovitého stažení koronárních tepen, zhoršení přenosu kyslíku krví a nikotinem navozený vzestup hladin katecholaminů. Přerušení kouření je následováno rychlým poklesem úmrtnosti v důsledku ischemické choroby srdeční, a to bez ohledu na dobu trvání kuřáckého návyku.

Onemocnění představující predispozici k náhlé srdeční smrti

V našich krajích je to na prvním místě ischemická choroba srdeční. Náhlá smrt může být prvním projevem infarktu myokardu, kdy náhlé ucpání koronární tepny způsobí akutní ischémii myokardu a spustí fibrilaci komor. Ohroženi jsou i nemocní po prodělaném infarktu, pokud mají sníženou čerpací funkci levé komory srdeční. Podobně je tomu u nemocných s kardiomyopatiemi. Poměrně vzácně je příčinou náhlé srdeční smrti abnormální průběh koronárních tepen, jejich spazmus nebo další příčiny. Poměrně zřídka (v méně než 5 % případů) se vyskytují maligní arytmie u nemocných bez prokazatelného onemocnění srdce. Mohou to být nemocní, kteří mají vrozenou poruchu iontových kanálů, které řídí pohyb iontů přes buněčné membrány srdečních buněk, a ovládají tak tvorbu elektrických vzruchů. Jindy se žádná příčina nenajde a tehdy hovoříme o tzv idiopatické fibrilaci komor.

Záchrana pacienta s oběhovou zástavou

Vzhledem k tomu, že při oběhové zástavě jde o minuty, je důležité poskytnutí laické kardiopulmonální resuscitace. Zachránce by měl rychle zjistit, zda postižená osoba reaguje a zda je přítomno poranění. Okamžitě by měl zavolat odbornou pomoc. Systém rychlé pomoci (u nás dosažitelný na telefonním čísle 155) umožňuje zásadní zlepšení přežití poskytnutím včasné defibrilace a následné péče.

U dětí je situace jiná, neboť u nich jde v naprosté většině případů o zástavu dechu. V takovém případě je důležitější okamžité poskytnutí první pomoci (po dobu zhruba 1 minuty) a poté teprve aktivace systému rychlé pomoci. Podobné platí i pro dospělé, pokud jde o oběti utonutí, traumatu a předávkování léky.

Laická resuscitace

Pokud upadne někdo do bezvědomí, je potřeba zjistit co nejrychleji, zda dýchá. Pokud ne, snažíme se nejprve rychle uvolnit dýchací cesty. V prvé řadě je nutno prohlédnout zběžně ústa a odstranit cizí tělesa (např. zubní náhrady apod.). Poté se zakloní hlava s předsunutím dolní čelisti. Je-li podezření na úraz krku, je možno zajistit průchodnost dýchacích cest předsunutím dolní čelisti oběma rukama, aniž je zapotřebí záklonu hlavy. Po zajištění průchodnosti dýchacích cest je nezbytné rychle ověřit, zda je dotyčný spontánně dýchá. Pokud nemocný sám dýchá a má hmatný pulz, může být umístěn do stabilizované polohy vleže na boku.

Pokud pacient nedýchá a není hmatný pulz na velkých tepnách (na krku), mělo by být zahájeno co nejrychleji umělé dýchání z úst do úst, případně z úst do nosu, a nepřímá srdeční masáž. Frekvence je zhruba 10-12 dechů (každý o objemu 700-1 200 ml) za minutu a hrudník má být rytmicky stlačován rychlostí 100krát za minutu, přičemž stlačení má trvat zhruba stejně, jako uvolnění komprese. Hrudní kost má být stlačována dostatečnou silou tak, aby došlo k jejímu snížení přibližně o 5-6 cm. Je doporučován poměr dechů a stlačení hrudníku 15:2. Samotné dýchání bez srdeční masáže nestačí k tomu, aby byl mozek zásoben krví. Jedině takto má pacient šanci, že oběhovou zástavu přežije.

Automatické defibrilátory

Automatický defibrilátor je přístroj, který po nalepení plošných samolepicích elektrod na hrudník pacienta dovede automaticky vyhodnotit srdeční rytmus a v případě fibrilace komor podat výboj stejnosměrného proudu, který tuto arytmii přeruší. Přístroj podává hlasové příkazy, před spuštěním výboje upozorní, že se nikdo němá pacienta dotýkat, aby nebyl zasažen výbojem.

Použití těchto přístrojů se rozšiřuje, protože je to jednodušší, než naučit laiky kardiopulmonální resuscitaci. V mnoha zemích jsou již běžně umístěny v místech, kde se schází více lidí – například na letištích, v nákupních centrech, na stadionech atd. Vychází se z toho, že příčinou většiny oběhových zástav je fibrilace komor a dostupnost přístroje s automatickým ovládáním umožňuje provést přerušení této arytmie několik minut před příjezdem záchranné služby – a nemocného tak zachránit.

Po převozu do nemocnice je pak pacient napojen na ventilátor a udržován v umělém spánku. Kromě toho je většina pacientů v akutní fázi řízeně podchlazena tak, aby se snížily nároky mozku a dalších tkání na kyslík a zmírnilo se tak poškození. Používají se k tomu speciální matrace, infuze a obložení ledovými obklady. Pokud je příčinou vzniku fibrilace komor akutní infarkt myokardu, je samozřejmě ihned zprůchodněna infarktová tepna pomocí angioplastiky. V případě, že se obnoví vědomí, je každý nemocný vyšetřen, aby se zjistilo, zda trpí srdečním onemocněním, jež by se dalo léčit. Většina nemocných po oběhové zástavě, s výjimkou těch, kde zástava byla projevem akutního infarktu, je před propuštěním z nemocnice zajištěna implantací tzv. implantabilního kardioverteru-defibrilátoru. Jde o sekundární profylaxi náhlé srdeční smrti (zajištění pacientů, kteří již prodělali oběhovou zástavu).

Jak se náhlá kardiální zástava liší od infarktu?

Náhlá srdeční zástava není infarkt myokardu, ale může se objevit během infarktu myokardu. Srdeční infarkty se vyskytují, když jsou jedna nebo více tepen srdce ucpané, což brání tomu, aby srdce dostalo dostatek krve bohaté na kyslík. Pokud se kyslík v krvi nedostane do srdečního svalu, srdce se poškodí.

Naproti tomu náhlá srdeční zástava nastane, když elektrický systém srdce selhává a náhle se stává velmi nepravidelným. Srdce bije nebezpečně rychle. Krev není dodávána do těla. V prvních několika minutách je největší obava, že průtok krve do mozku bude tak drasticky snížen, a člověk ztratí vědomí. Smrt následuje, pokud není okamžitě zahájena nouzová léčba.

Nouzová léčba zahrnuje kardiopulmonální resuscitaci a defibrilaci. Kardiopulmonální resuscitace je manuální technika používající opakovaný tlak na hrudník a dýchání do dýchacích cest osoby – to udržuje dostatek kyslíku a krve proudící do mozku, dokud není normální srdeční rytmus obnoven elektrickým šokem na hrudi, což je postup nazývaný defibrilace.

Jaké jsou rizikové faktory náhlé srdeční smrti?

Existuje mnoho rizikových faktorů, které mohou zvýšit riziko náhlé srdeční zástavy a náhlé srdeční smrti, včetně následujících:

  • Předchozí srdeční infarkt s velkou oblastí poškození srdce (až 75% případů náhlé srdeční smrti je spojeno s předchozím srdečním infarktem).
  • Riziko náhlé srdeční smrti je vyšší u osob během prvních 6 měsíců po infarktu.
  • Onemocnění koronárních tepen (až 80% případů náhlé srdeční smrti souvisí s tímto onemocněním).
  • Rizikové faktory pro ischemickou chorobu srdeční zahrnují kouření, hypertenzi, rodinnou anamnézu srdečních onemocnění a vysoký cholesterol.

TO byly ty nejčastější rizikové faktory. Mezi další rizikové faktory náhlé zástavy srdce patří:

  • Náhlá srdeční zástava nebo náhlá srdeční smrt prodělaná ve vaší rodině také zvyšuje riziko
  • Osobní nebo rodinná anamnéza určitých abnormálních srdečních rytmů, včetně dlouhého nebo krátkého QT syndromu a podobně
  • Ventrikulární tachykardie nebo komorová fibrilace po infarktu myokardu
  • Historie vrozených srdečních vad nebo abnormalit krevních cév
  • Historie synkopy (mdloby epizod neznámé příčiny)
  • Srdeční selhání: stav, ve kterém je čerpací síla srdce slabší než obvykle. Pacienti se srdečním selháním mají 6 až 9krát vyšší pravděpodobnost výskytu komorových arytmií, které mohou vést k náhlé srdeční zástavě.
  • Hypertrofická kardiomyopatie: zahuštěný srdeční sval, který postihuje zejména komory
  • Významné změny hladin draslíku a hořčíku v krvi (např. Při použití diuretik), a to i v případě, že se nejedná o základní onemocnění srdce
  • Obezita
  • Diabetes
  • Užívání drog
  • Užívání léků, které jsou pro-arytmické, může zvýšit riziko život ohrožujících arytmií

Co i dále přečíst na toto téma?

Líbil se vám článek? Ohodnoťte ho.

Hodnocení příspěvku

Autorem článku je naše redakce

Tým rehabilitace.info (více o nás)

 

Náš tým vám všem chce přinášet zajímavé informace ze světa zdraví, cvičení, výživy, rehabilitace a obecně zdravého životního stylu. Ve většině našich článků vycházíme z odborných studií a lékařských prací. Vždy se snažíme na studie odkazovat, ověříte si tak pravost. Více informací o nás najdete zde - mrkněte na náš tým.

Líbil se vám náš článek? Sdílejte ho, uděláte nám radost


Štítky:

Přečtěte si také naše další články

Zatím žádné komentáře

Zanechat komentář ke článku

Zpráva