Obsah článku
- Stres může mít negativní vliv na hladinu cukru v krvi a zhoršovat kontrolu cukrovky. V tomto článku najdete několik způsobů, jakým stres může ovlivňovat cukrovku.
- Zvýšená hladina hormonů: Při stresu se v těle uvolňují hormony, jako je adrenalin a kortizol. Tyto hormony mohou zvýšit hladinu cukru v krvi tím, že podporují uvolňování glukózy z jater a snižují účinnost inzulinu, který pomáhá regulovat hladinu cukru v krvi.
- Snížená citlivost na inzulin: Stres může způsobit, že tělo bude méně citlivé na inzulin, což je hormon odpovědný za přeměnu cukru z krve do buněk, kde se využívá jako zdroj energie. Snížená citlivost na inzulin může vést k vyšší hladině cukru v krvi.
- Nekontrolovaná konzumace nezdravých jídel: Lidé se často v době stresu uchylují k nezdravým stravovacím návykům, jako je konzumace potravin s vysokým obsahem cukru, nebo přejídání se. To může mít nepříznivý vliv na hladinu cukru v krvi a ztížit kontrolu cukrovky.
- Fyzická neaktivita: Stres může vést k únavě a nedostatku energie, což může snižovat motivaci k pravidelné fyzické aktivitě. Fyzická neaktivita může ovlivnit metabolismus a zhoršit citlivost na inzulin.
- Nekontrolovaný krevní tlak: Stres může také způsobit zvýšený krevní tlak. U lidí s diabetem je vysoký krevní tlak častým doprovodným onemocněním, které může zvyšovat riziko komplikací.
- Je důležité si uvědomit, že každá osoba může reagovat na stres odlišně. Někteří lidé mohou zaznamenat výraznější vliv stresu na hladinu cukru v krvi než jiní. Je proto důležité aktivně se zabývat stresovými faktory a hledat způsoby, jak s nimi efektivně pracovat, jako je relaxace, meditace, fyzická aktivita a podpora sociálních vztahů. Pravidelné monitorování hladiny cukru v krvi a spolupráce s lékařem.
Za stres se často označuje jakákoli zátěž. Výrazu stres se užívá jako univerzálního pojmu, sloužícího jak k označení jakéhokoliv požadavku, kterému je organismus vystaven, tak kterékoliv části stresové reakce (od podnětů navozujících stresovou reakci – stresorů – přes průběh reakce až po důsledky stresové reakce).
Stres je výsledkem interakce (vzájemné činnosti) mezi určitou silou působící na člověka a schopností organismu odolat tomuto tlaku (H. Selye). Stresová reakce je psychofyziologická reakce na vnější anebo vnitřní zátěž. Jedná se o komplexní reakci našeho organismu s projevy v oblasti tělesné (např. zvýšení tlaku krve a tepové frekvence, pocení, poruchy spánku, nechutenství nebo vyšší příjem jídla a mnoho dalších), psychické (napětí, psychická nepohoda, podrážděnost, narušení vnímání, pozornosti, myšlení či paměti, zhoršení soustředění, nárůst obav, úzkosti, pesimismu, hněvu, agrese atd.) i v chování (nezájem o koníčky, někdy i o druhé lidi, více konfliktů v sociální oblasti, zhoršení výkonu, změny v jídelním chování, narušení pohybové koordinace, zvýšení výskytu úrazů a nehod, tendence více kouřit, konzumovat větší množství alkoholu a různých prášků na uklidnění, povzbuzení či spánek atd.).
Přes obecné charakteristiky má stresová reakce vždy individuální charakter. Především se zásadně lišíme v hodnocení celé situace:
- co považujeme za zátěž,
- jakou míru závažnosti situaci, úkolu (stresoru) přisuzujeme,
- jak hodnotíme svoje možnosti, resp. šanci na úspěšné zvládnutí.
Zjednodušeně lze říci, že čím zátěž hodnotíme jako závažnější a čím menší vidíme naše šance, tím větší stres prožíváme. Velmi také záleží na tom, jak vnímáme svoje dostupné zdroje (materiální, schopnosti, zkušenosti, sociální oporu atd.) na to, abychom se s požadavky vypořádali.
Lišíme se v intenzitě stresové reakce, v jejích projevech (někdo se hodně potí, jiný má zažívací obtíže, trpí nespavostí, únavou, u dalšího jsou v popředí psychické projevy) i v míře toho, jak si tyto projevy uvědomujeme. Někdo „je v pohodě“, akorát ho pořád bolí žaludek, nic mu nechutná, nemůže spát, má řadu psychosomatických obtíží, a přitom jsou všechna vyšetření v normě. V některých případech dříve než samotný jedinec zpozoruje jeho okolí, že prožívá stres. Dále se lišíme i v délce trvání stresové reakce, resp. v rychlosti návratu do normálního (klidového) stavu a také v míře odolnosti vůči stresu. Někteří se dostávají do stresu (přesněji – nastává u nich stresová reakce) snadno a rychle, „téměř vždy a všude“, jiní vykazují ke stresu vysokou toleranci. Lidé se odlišují i svou citlivostí (vulnerabilitou) k určitému typu stresoru. Tentýž člověk může prožívat zátěž při působení jednoho stresoru, ale jiný typ zátěže zvládne velice dobře, resp. zůstane nedotčen působením stresoru jiného. U druhého člověka tomu může být přesně naopak.
O stresu a cukrovce (DM 1. a cukrovka 2. typu) se často mluví mezi nemocnými, rodinnými příslušníky i odborníky. V obecné rovině lze konstatovat, že existuje souvislost mezi metabolickým a klinickým stavem jedince na jedné straně a psychosociální problematikou na straně druhé. Faktickou a výzkumnou problematiku lze dle Honzáka a kol. (1992) rozdělit do dvou okruhů:
- dopad onemocnění diabetes mellitus (cukrovka) na osobnost, životní styl a kvalitu života,
- vliv akutního a chronického stresu na průběh onemocnění.
Obecně lze uvažovat o stresorech osob trpících diabetem v několika směrech. Následující výčet v žádném případě není hierarchickým uspořádáním podle stupně závažnosti, neboť klíčovým je to, jak působící stresor hodnotí a zpracovává jedinec.
A. Stresory denní povahy
Stresory denní povahy (tzv. „daily hassles“) vyskytující se v souvislosti s nároky všedního života (např. oblast školní docházky, studia, práce, podnikání, dojíždění, rodina versus práce, domácí versus pracovní povinnosti, neshody ve vztazích, nahromadění úkolů a změn a málo času na odpočinek atd.). Rozhodně neplatí, že tyto stresory představují menší riziko ve srovnání s závažnými životními událostmi. Závažnost se skrývá právě v jejich každodennosti, obyčejnosti a permanentnosti, takže si nemusíme vždy uvědomovat, jak náročný život vedeme. Plně zde platí moudré „stokrát nic umořilo…“.
B. Závažné životní události
Závažné životní události (hluboké a dlouhotrvající problémy v důležitých oblastech života – zdraví, rodina, práce, finanční problémy, ztráta zaměstnání, nejistota a nestabilita ohledně práce, bytu, vztahů, vážná nemoc či úraz v rodině, úmrtí blízké osoby, soudní jednání, rozvod atd). Zátěž představují i pozitivní životní změny (narození dítěte, povýšení v práci, přestěhování do nového bytu apod.), neboť i zde je velký nápor na naši adaptabilitu.
C. Stresory související s diabetem
Stresory související s diabetem a jeho léčbou (stanovení diagnózy DM; strach z akutních komplikací, z hypoglykémie a hyperglykémie, z pozdních komplikací diabetu, z reakce okolí na nemoc a léčbu, ze změn v léčbě – zahájení inzulínoterapie, léčba inzulínovou pumpou; nároky na zvládnutí režimu a selfmonitoringu, pravidelnost, dodržování diety, sledování hmotnosti, často její redukce; stresory v souvislosti s akutním onemocněním, úrazem, hospitalizací na jiném než diabetologickém pracovišti, s operací, těhotenstvím atd.).
D. stresory, vyskytující se při pozdních komplikacích diabetu
Do určité míry samostatnou skupinou jsou stresory, vyskytující se při pozdních komplikacích diabetu (diabetické retinopatii, neuropatii, polyneuropatii, syndromu diabetické nohy a dalších). To je velmi obsáhlá a různorodá oblast.
Sponzorováno
Zhoršení zraku je obvykle provázeno problémy při orientaci v prostoru a omezením pracovních a volnočasových aktivit, cestování, přístupu k informacím atd. Lidé ztrácejí své koníčky, např. čtení, sledování televize, návštěvu kin apod. Některé aktivity mohou zůstat zachovány (práce na počítači, cestování dopravními prostředky atd.), ale vyžadují speciální trénink anebo pomůcky. Tyto zásadní negativní změny v kvalitě života jsou nepochybně stresující a provázejí je různě intenzivní emoční reakce.
Stresory spojené se syndromem diabetické nohy se týkají omezení pohyblivosti a soběstačnosti spolu s nároky na léčbu, včetně všech dopadů na řadu oblastí života.
Dále sem patří stresory spojené se závažným zhoršením funkce ledvin (terminálním stádiem renálního selhání). Na umělé ledvině (při léčbě hemodialýzou) se u nemocného mohou vyskytnout obtíže a problémy, z nichž řada je psychosociální povahy, např. ztráta vitality, permanentní únava, zhoršení fyzické kondice, časová a prostorová vázanost k hemodialyzačnímu středisku, častý kontakt se zdravotnickým zařízením a v důsledku toho ztráta pocitu svobody a nezávislosti, nároky na dopravu, na dodržování režimu (omezení příjmu tekutin), problémy se zaměstnáním, realizací dovolené a koníčků, strach z napichování a z průběhu dialýzy, např. při velkém váhovém přírůstku, nuda při dialýze (mnoho hodin v týdnu), stereotyp, sexuální poruchy a jiné.
Reálně bývají u nemocného často diagnostikovány vícečetné pozdní komplikace a obecně lze říci, že při tak výrazném kvalitativním zhoršení zdravotního stavu se kumuluje zátěž a mimořádně narůstá stres. I prostý výčet dalších stresorů spojených s chronickými komplikacemi diabetu přesahuje rozsah i zaměření článku.
První dvě kategorie stresorů – běžné i výjimečné události – se objevují i u člověka bez diagnózy diabetes mellitus (či jiné tělesné nemoci), ale jejich dopad a proces zvládání může být, a zpravidla tomu tak i bývá, přítomností diabetu negativně ovlivněn. Např. práce na směny, přesčasová a časově nepravidelná práce nebo dlouhé dojíždění do školy či práce je náročné pro všechny, ale v kombinaci s dodržováním denního režimu u diabetes mellitus (jídlo, aplikace inzulínu) se může stát vysoce stresujícím.
Třetí oblast zdrojů zátěže je charakteristická pouze pro pacienty s diabetem a jejich blízké. Výše uvedené kategorie se prolínají, kumulují a jejich dopad se tím může stupňovat. Vždy zde diabetes hraje roli, ale individuálně různě důležitou. Např. nemocný obtížně zvládá každodenní časově náročné dojíždění do práce, ale má obavy změnit zaměstnání, má strach ze ztráty práce, obavy, jak obstojí při hledání nového místa a adaptaci na nové podmínky vzhledem ke zdravotnímu stavu a jeho prognóze. Může prožívat nejistotu, zda vůbec a jak sdělit na novém pracovišti diagnózu cukrovky. V klinické praxi se opakovaně setkáváme s touto situací, kdy se nemocný nemůže rozhodnout a zůstává v nevhodném zaměstnání.
Stresové hormony, vyplavované při stresové reakci, působí kontraregulačně a v zásadě diabetes zhoršují. Obvykle jsou ve stresu glykémie zvýšené či rozkolísané, v některých případech při léčbě inzulínem se mohou objevit hypoglykémie. Dalším důležitým faktorem je chování nemocného ve stresu (rozvolnění režimu, jeho nedodržování až rezignace na režim; neprovádění selfmonitoringu; nepravidelnost; problémy s jídlem – přejídání, omezení jídla, větší konzumace sladkostí, noční jedení, vynechávání jídla či dávek inzulínu; konzumace alkoholu; nedostatek spánku a fyzické aktivity atd.). Stručně řečeno: stresové hormony i „vážné výpadky v léčebném režimu“ se kombinují, jejich negativní dopad se násobí a to vše souhrnně vede ke zhoršení kompenzace diabetu. V zahraniční studii (Polonsky, Anderson, Lohrer a další, 1995) věnované této problematice bylo zjištěno, že přibližně 60 procent nemocných udávalo minimálně jeden vážný stres ve vztahu k diabetu a že tento stres byl v úzké souvislosti s méně aktivní péčí o sebe, vyšším glykovaným hemoglobinem a množstvím diabetických komplikací.
Výše uvedený výčet asi nepůsobí příliš optimisticky. Je však realitou, že lidský život je dynamický, plný změn a je doprovázen stresem. Např. dostat se na vysokou školu je jistě pozitivní, ale zároveň to znamená pravidelně zvládat zkouškové období, složit řadu zkoušek, a tedy zažít nemálo stresových situací. Rozhodně není cílem (ekonomicky ani psychosociálně) celoživotně nepracovat, ale práce přináší nároky a tím i stresové situace. Podobně povýšení v práci s sebou nese stres plynoucí z vedoucí pozice. Mít děti, být rodičem, není jen radost, ale i starost a občas i stres. Nové, lepší a větší bydlení může znamenat zátěž v souvislosti s placením hypotéky atd. Můžeme říci, že mít i nemít (školu, práci, děti, dům) vlastně přináší stresové situace.
Otázka tedy není, zda stres ano, či ne. Protože odpověď je v zásadě jasná – ano.
Optimistické je, že stres má nejen negativní dopad, ale má i výrazný pozitivní vliv. Zejména to platí pro přiměřenou zátěž. Takový stres nás stimuluje, motivuje ke zvládnutí nových věcí a úkolů. Bez tlaku stresových situací bychom často nešli dál, ale setrvali v původní situaci, ve „starém“ chování. Stres v sobě obsahuje nejen hrozbu, ale i výzvu.
Klíčem ke zvládání stresu je umět stresové podněty rozpoznat a být k sobě dostatečně citliví a pozorní. Vědět nejen, co mi stres spouští, ale především to, co mi pomáhá. Na co se mohu u sebe a u druhých spolehnout.
Otázka tedy zní – jak se naučit se stresem vycházet a jak ho lépe zvládat. Do toho patří i umět rozpoznat, kdy mně stres přerůstá přes hlavu a je na místě vyhledat odbornou pomoc.
6 způsobů, jak zkrotit stres, když máte diabetes
Jako začátek řešení stresu při cukrovce zkuste těchto šest tipů.
1. Udržujte si pozitivní přístup
Když se zdá, že se něco kazí, je lepší vidět to dobré, místo toho špatného. Najděte si něco, co oceníte v každé důležité oblasti vašeho života, jako je rodina, přátelé, práce a zdraví. Tato perspektiva vám může pomoci projít těžkými časy.
2. Buďte k sobě laskaví
Očekáváte od sebe příliš mnoho? Je v pořádku říci „ne“ věcem, které opravdu nechcete nebo nemusíte dělat.
3. Přijměte to, co nemůžete změnit
Pokud dokážete věci vylepšit, jděte na to. Pokud ne, existuje jiný způsob řešení? Smiřte se s tím, co nejde ovlivnit. Nic s tím neuděláte.
4. Promluvte si s někým
Můžete se svěřit důvěryhodnému členovi rodiny nebo blízkému příteli. Existují také odborníci, kteří mohou poslouchat a pomoci vám najít řešení.
5. Najděte sílu na cvičení
Může to být procházka přírodou, jóga nebo tai chi. Se cvičením se budete cítit lépe.
6. Udělejte si čas na odpočinek
Procvičte si svalovou relaxaci, hluboké dýchání, meditaci nebo vizualizaci.
Sponzorováno
Autor: PhDr. Tamara Hrachovinová, CSc., Centrum diabetologie, Institut klinické a experimentální medicíny, Praha, Katedra psychologie FF UK
Co si dále přečíst o cukrovce?
- TOP 10 mýtů o cukrovce – nevěřte všemu!
- Než otěhotní žena s cukrovkou – co je důležité?
- Cukrovka (diabetes mellitus) a zaměstnání – jak se to dá zvládat?
- Babské rady na cukrovku – přírodní léčba cukrovky
Studie a zdroje článku
- Stress increases the risk of type 2 diabetes onset in women: A 12-year longitudinal study using causal modelling Autoři: Melissa L. Harris, Christopher Oldmeadow
Autor článku
Líbil se vám náš článek? Sdílejte ho, uděláte nám radost
Štítky: Cukrovka, Stres
Přečtěte si také naše další články