Porody doma versus v porodnici 4.66/5 (50)



Jistě každý z nás si takříkajíc “v duchu” vzpomíná na film Sestřičky, v němž hlavní roli ztvárnily herečky Jiřina Jirásková po boku méně slavné Aleny Mihulové, pojednávající o dvojici ochotných a láskyplných venkovských porodních asistentek, jejichž hlavním posláním bylo pomáhat ženám při porodu ať to bylo kdekoliv. Každý z nás tak ví o těchto s prominutím „bábách“, docházejícími za rodícími ženami, mnohdy daleko na odlehlá místa, mnohdy na samoty, kde ženy-rodičky běžně tehdy v převážné většině situací zcela bezpečně porodily. Jaká je situace dnes, v čem se liší a co se změnilo? Situace je daleko mnohem jednodušší, neboť od šedesátých až sedmdesátých let minulého století s postupem civilizace, a se vznikem velkých měst vznikali současně i centra, kde se takříkajíc pod dohledem lékařů rodilo.

Vznikaly tak okresní porodnice, do nichž byly všechny rodičky sváženy z celého okolí, aby zde za účasti lékařů a porodních asistentek porodily své potomky. Z těhotenství se tak jaksi v tom okamžiku do jisté míry vytratila individualita každé ženy, a z těhotenství se tak defacto pozvolna stala “jakási” s prominutím “choroba”. Samotní lékaři a další zdravotnický personál tak na těhotné ženy začali od této chvíle nepřímo nahlížet pohledem jak na “nemocného” člověka. Z těhotenství a samotného porodu se tak vytratila ona osobitost, lidskost, vše bylo zkrátka nutně podvoleno řízenému přístupu a institucionalizaci. Přestože se současná medicína dnešní doby poměrně propracovala k lepšímu myšlení, stále jsou lidé, jejichž pohled na těhotenství spíše ´více´ připomíná pohled jak na nemocného člověka, který „musí“ být chtíc-nechtíc medicínou léčen. Je to smutné, leč skutečné. Ani zdravotnictví v dnešní době není v myšlení a náhledu a především potřebách pacientů nijak na lepší úrovni. Stále se lze setkat se situacemi, kdy lékař doslova “diktuje” pacientovi, co musí pacient absolvovat a jak to musí být, nicméně prostor k jeho reakcím a potřebám mu příliš nedává.

Lze se setkat i s tím, že lékař nedostatečně vysvětlí pacientovi význam a účel nezbytných vyšetření a výkonů, které se chystá provézt. Je faktem, že medicína se v léčebných postupech propracovala poměrně na vysoké místo, některé léčebné postupy byly inovovány a některé dříve používané byly vyřazeny. Ale co je to vše platné, když se vytratilo to hlavní co by mělo být součástí každé moderní civilizované medicíny: lidskost, pochopení a upřednostnění práv pacientů nad názory samotných zdravotníků.

Dnešní pacient, těhotné ženy nevyjímaje jsou v pozicích, kdy musí přijímat názory lékařů a zdravotnického personálu, nesmí pokud možno nijak vzdorovat a namítat, musí zkrátka takříkajíc „poslouchat na slovo“. Z těchto pacientů se tak stávají pouze pomyslná čísla v chorobopisech. Přestože jsem sám zdravotníkem, a v medicíně se pohybuji již několik let, musím přiznat, že i takovýto přístup vládne našemu zdravotnictví. Když se o to více zamyslím, proč tomu tak je, záhy zjistím, že viníkem může být doba v níž všichni žijeme. Doba je plná vymožeností, lidé ztrácejí čas a pochopení jeden k druhému, lékaři jsou takříkajíc „přetěžováni pacienty“ a to vše vede k nervozitě a ztrátě citu, a vzájemného pochopení. Naše nemocnice navíc „praskají ve švech“ pod náporem nemocných, porodnice jsou plné také a systém zdravotnictví je obecně přetíženým. Z individuálního přístupu k nemocným a rodícím ženám se stala rutina, pochopení a respektování jejich přání se vytratilo pod náporem institucionálního přístupu a každodenní rutiny. To vše snad inspirovalo mnohé lidi a a především samotné ženy čekající své potomky k zamyšlení nad volbou místa porodu. Mnoho žen tak touží po tom cítit individuální přístup, cítit se během porodu v bezpečí a po boku svých blízkých, touží nebýt omezovány přístupem lékařů a rády by porodili své dítě tak, jak samy budou chtít. Ale nabízí náš rádoby civilizovaný systém něco takového ? Ve většině porodnic na území České republiky platí aktivně vedené porody, tudíž tak jak určí porodník a nikoliv tak, jak bude rodička sama si přát (přirozený porod) a s tím každá rodička samozřejmě nemusí souhlasit ve svých představách porodu. To také může být jedním z důvodů, proč přibývá matek, které svůj porod uskuteční v domácích podmínkách a jsou jednoznačnými zastánkyněmi takovýchto porodů. Navíc často k jejich rozhodnutí napomáhá negativní popularita, kterou Česká medicína v současnosti zažívá. Osobně však nevím, zda-li porody mimo porodnice jsou tou dobrou volbou, či špatnou, nicméně výzkumy WHO (World Health Organisation) – Světové zdravotnické organizace poukazují na skutečnost, že prostředí a místo kde se rodička nachází hraje při porodu jednoznačně významnou roli nejen v samotném průběhu porodu, ale především pak v psychice ženy a v omezení možných následků a komplikací. Je faktem, že ženy rodící v domácích podmínkách mají v toto prostředí důvěru, cítí se bezpečně a sebejisté. Naopak nemocniční prostředí může fungovat jako rušivý element, v němž žena tyto jistoty zcela ztrácí, cítí se vystavena napospas osudu a vůli zdravotnického personálu. Výzkumy této organizace tak navíc poukazují na další skutečnosti, především, že v porodnicích po celém světě jsou užívány v rámci rutiny i mnohé postupy, které by se měli užívat jen ve zvláštních případech a v situacích, kdy porod si užití těchto postupů bezodkladně vyžaduje. Mezi takovéto rutinní postupy patří například nástřih hráze (asi u každé druhé ženy), zkracování porodních dob a urychlování porodu pomocí farmak (léčiv), v mnoha případech zcela neindikované císařské řezy, mnohdy neúčelné a neindikované manuální revize dělohy po porodu (velice nepříjemné), účast většího počtu zdravotního personálu na porodním sále a další.

Vzpomínám si na velice zajímavý a do jisté míry i v lecčems velice poučný a příjemný rozhovor se svojí matkou, mimo jiné dlouholetou kvalifikovanou porodní asistentkou, která ve svém oboru působila více než 40 let. Velice mne v tomto hovoru zaujala skutečnost, že v terénu, coby okrsková porodní asistentka, tedy mimo porodnici zažila několik desítek porodů, zatímco komplikovaných z nich nebyl defacto žádný (až na nějaký ten “porod koncem pánevním”), i když i tento typ porodu se řadí mezi fyziologické. Vzpomínám si na její poměrně obsáhlá vyprávění, jak jeli se sanitkou, kde byl jenom řidič a ona do bytu k rodičce, jak museli mnohdy dojít i několik kilometrů na místo, kde rodička byla. Často se setkávala s tím, že když na místo dorazili, porod už byl v plném proudu, jindy už vrcholil, a tak mnohdy nezbývalo, než ženu odrodit přímo na místě a za pomoci všech, kteří v tom bytě byly přítomni. Živě si vzpomínám, jak vyprávěla o tom, jak řidič sanitky s vykulenýma očima nosil horkou vodu a hledal oblečení na dítě všude po bytě. Všechno vždycky ale dopadlo dobře. Na můj dotaz, kolik porodů zažila v terénu jen “s úsměvem a smíchem mávla rukou, že nespočet”. Když si tímto dám tento proběhlý rozhovor do kontextu s výzkumy zdravotnické organizace, nevycházím ale vůbec z údivu. I organizace WHO totiž plně ve svých dokumentech potvrzuje, že míra bezpečnosti domácích porodů u jinak dosud fyziologického, tedy nekomplikovaného těhotenství je vysoká, a je skutečně plně srovnatelná s bezpečností porodů vedených a uskutečněných v porodnicích (odkaz na příručku WHO, kde je více sděleno k porodu, jeho bezpečnosti a případných nežádoucích postupech užívaných rutinně v porodnicích zde). Stejně tak tuto skutečnost týkající se bezpečnosti porodu mimo porodnici potvrzují i mnozí zahraniční odborníci z řad lékařské veřejnosti. A tak se v duchu ptám, proč naše medicína, která se považuje za civilizovanou, a mnozí zdejší lékaři zaujímají tak velice negativní odpor k porodům mimo zdravotnická zařízení, když v cizině je toto zcela normální a tamní lékaři s nimi i plně souhlasí ? Ptám se navíc, proč naši lékaři straší veřejnost slogany „porody doma jsou hazardem“, když výzkumy renomovaných světových organizací hovoří plně v opak ? Nevím, ať tak či onak je to divné, a budoucí rodičce toto ale v žádném případě nepřináší žádné uspokojení a pocity jistoty. Ale osobně vím, že každá žena má právo si sama vybrat místo kde porodí své dítě zcela legálně, zda-li to bude doma nebo v porodnici nebo na „mezi“. Zákon totiž nijak blíže nenařizuje nikomu, kde musí rodit, jak je někdy mylně veřejnost dezinformována některými zdravotníky a nejen jimi. Zkrátka žena je člověk, který má svá práva, a každý by je měl chtíc-nechtíc respektovat. Nikomu nepřísluší hodnotit, zda-li jsou její rozhodnutí špatná či nikoliv, nikomu nepřísluší chovat se k ní jak k nějakému „předmětu nebo objektu“. Každý by měl ctít, že je to především člověk který má právo odmítnout to, s čím on sám v duchu a mysli plně nesouhlasí (včetně i lékařských úkonů a výkonů) – více zde. Je třeba si uvědomit, že ona je ten člověk, jenž je plně zodpovědný před zákonem za své dítě. Není to nemocnice, lékaři ani sestry či společnost, je to jen ona sama. Proto má také ona jistá práva, která by měl každý respektovat, byť se to komukoliv sebevíc nelíbí.

Ve svém poměrně dlouze obsáhlém příspěvku bych skutečně velice, velice rád poukázal, že nejsem výhradním zastáncem porodů v domácnostech, nicméně avšak při zachování jistých základních předpokladů pro zvýšení bezpečnosti samotných porodů (mimo jiné např. asistence kvalifikované porodní asistentky a případně i kvalifikovaného lékaře se základním vybavení pro ošetření rodičky a novorozence, vybavením pro zahájení včasné resuscitace novorozence, léky pro případ vzniklých komplikací, pomůcky k zahájení okamžité kyslíkové terapie a pod.) pak osobně s nimi v případech dosud bezproblémově probíhajícího těhotenství, kde je již zřejmé že těhotná má všechny předpoklady k zvládnutí porodu (např.dostatečně širokou pánev, dosud bezproblémový průběh těhotenství, seznámení s riziky a pod.) plně i v duchu souhlasím. Jsem si však dostatečně vědom, že můj osobní názor je v souladu s výzkumy WHO-Světové zdravotnické organizace a mnohými renomovanými především zahraničními lékaři, jež dávno pochopili, že lepší je porod nechat probíhat spontánně, nežli do něho všemožně různými postupy a výkony zasahovat. Na druhou stranu také souhlasím plně s tvrzením některých tuzemských lékařů, že dosud probíhající porod se může kdykoliv náhle změnit a je třeba rychle radikálně jednat. Pokud si však toto tvrzení a argument následně dám do kontextu s výzkumy WHO a statistikou porodních asistentek působících v terénnní péči, které mají zkušenosti s porody mimo porodní zařízení a v kontextu s postupy užívanými rutinně v porodnicích, kde jsem mimo jiné měl možnost krátce coby ošetřovatel působit, zjistím, že i v porodnicích v případě náhle vzniklých potíží a komplikacích (např.bude-li nutné okamžitě zahájit sekci – tedy císařský řez), beztak dojde k časovému zprodlení, stejně tak jako by tomu bylo v případech domácích porodů v terénu. Podstata spočívá totiž v tom, že nejprve se totiž musí takříkajíc objevit varovné známky ohrožení plodu během porodu a tyto známky musí lékaři v nemocnici včas odhalit, pak případně následuje konzultace stavu rodičky s anesteziologem a dalšími odborníky, a až poté následuje samotná příprava rodičky na případnou urgentní operaci či zákrok a svolání operačního (zásahového) týmu. Pokud vše dáme do konečného časového součtu, zjistíme že nelze toto všechno zajistit dříve jak za 10 až 15 minut od prvních varovných příznaků ohrožení plodu nebo komplikací při dosud probíhajícím porodu. Tím myslím, že rizika jsou obecně stejná a to jak v porodnici, tak i mimo ni. Nikde totiž není jistota, že se zkrátka u toho či onoho dosud bezproblémově probíhajícího porodu komplikace nevyskytnou, a nikdo je nemůže předem plně zcela garantovat ani vyloučit. Vím, coby autor tohoto článku, že po zveřejnění mne bude veřejnost do jisté míry nechápavě odsuzovat, nicméně tyto fakta nelze nijak popřít. Taková je holá bohužel skutečnost, ať se nám to líbí či nikoliv. Nedělejme si falešné iluze, že tam či jinde je jistota a bezpečí. V případech porodů platí obecně, že nikdo nemůže předem s jistotou odhadnout vývoj, kterým se bude porod ubírat. Jediné, co však v tomto směru je možné je tzv.předem odhadnout “pravděpodobnost vzniku komplikací během porodu”, ale ani toto s jistotou nelze jednoznačně říci a natož se na tuto domněnku dopředu připravit.

O tom, jak odborná veřejnost má do jisté míry poněkud rozdělené názory a filozofii v oblasti porodnictví a jejich rutinně užívaných postupech svědčí i mnohá fakta. Kupříkladu dnes již bývalý primář Vrchlabské porodnice Dr.Libor Kavan, propagátor “přirozených porodů” před lety prohlásil a přiznal: “Právě to, aby člověk udržel ruce za zády, aby do porodu nezasahoval, bylo pro mě velice těžké, protože jsem jako ostatně každý porodník byl vždy zvyklý stále něco dělat.” V rozhovoru pro časopis Baraka č. 12 (z roku 2001) dále uvedl: “Rodička by měla mít u nekomplikovaného porodu svobodu rozhodování. Ona sama si rozhodne a my ji do ničeho nenutíme. Jestli třeba chce podat klystýr. Dnes už se ví, že není vůbec nutný. Jestli chce oholit rodidla. Dříve se holilo u všech rodiček. Věřilo se, že je to prevence infekce, dnes se ví, že pravý opak je pravdou – holení riziko infekce naopak zvyšuje. Takže neholíme, nepodáváme klystýr, nerodíme v klasické poloze naznak. Ta je pro porod asi nejméně výhodná. Každá jiná, tedy vzpřímená poloha, usnadňuje sestup hlavičky, protože spolupůsobí gravitace a rozšíří se pánevní vchod. Ta tzv. klasická poloha na zádech je výhodná hlavně pro porodníky, protože mají k rodidlům rodičky pohodlný přístup. Snažím se tedy vystříhat celé řady úkonů během porodu, které považuji za zbytečné, nebo dokonce i škodlivé.”

Přibližně shodný názor a filozofii jako má bývalý primář Vrchlabské porodnice má dokonce i Dr. Wagner, dlouholetý lékařský odborný poradce Světové zdravotnické organizace, který již tehdy mimo jiné konstatoval: „navzdory politickým změnám ve střední Evropě do zdravotnického systému demokracie ještě nevstoupila. Šéflékaři mají vždy poslední slovo, vládne diktátorská hierarchie, ženy si nemohou vybrat, kde chtějí přivést své děťátko na svět a nemohou rozhodovat, co se s jejich dítětem bude dít ihned po porodu…Výsledky vědeckých výzkumů ale dokazují, že zacházet s rodícími ženami jako s pacientkami je nevhodné. Rutinní holení nemá jiný účel než rodičku ponížit. Rutinní aplikace klystýru v podstatě jen zvýší nebezpečí infekce a v ženě opět zvýší pocit méněcennosti. O tom, jak je nevhodné provádět rutinní nástřih hráze, se již všeobecně ví.“

Kupříkladu velice zajímavý názor nad porody doma má např. Dr. Kenneth C. Johnson, z Center for Chronic Disease Prevention and Control, USA, Dr. Betty-Anne Daviss, International Federation of Gynecology and Obstetrics
zdroj: British Medical Journal, www. BMJ.com, studie

„Plánované domácí porody s nízkým porodním rizikem vedené profesionální porodní asistentkou doprovází v USA menší úroveň lékařských zásahů a stejná kojenecká úmrtnost jako nízkorizikové porody v porodnici.. Míra lékařských zákroků, jako je epidurál, nástřih hráze, klešťový porod, porod za pomoci vakuového extraktoru a císařský řez byla u domácích porodů podstatně nižší než u skupiny nízkorizikových žen, které rodily v porodnici.“ Text pochází ze serveru, kde si mimo jiné Čeští lékaři versus zahraniční odborníci v otázkách domácích porodů a názorech nad tímto tématem vzájemně odporují. Samy zhodnoťte a posuďte.

Také významný americký pediatr a neonatolog, profesor Pediatrické univerzity v Kalifornii v San Franciscu, držitel ceny Americké pediatrické akademie, doktor Marshall H.Klaus prohlásil k porodům mimo porodnice následující:

“Dnes se v tzv. západním světě většina porodů odehrává v nemocnicích. Vzdor tomu poslední výzkumy dokazují, že porodní centra a vlastní domov jsou místem, kde zdravá žena, doprovázená porodní asistentkou vzdělanou a zkušenou pro doprovod u porodu doma, může bezpečně porodit. Na porodu, který probíhá doma, můžeme vidět, jak skutečně vypadá to, co nazýváme normálním porodem. Pokud takovému modelu porozumíme a přijmeme jeho zásady, měli bychom být schopni vést porod v jakémkoli prostředí. Pro rodičky a porodní asistentky bude třeba nalézt takový přístup a vytvořit takové prostředí, v němž bude porod s největší pravděpodobností probíhat zcela normálně, a nalézt rovnováhu mezi soukromím a podporou. Pokud porod probíhá zcela normálně, spontánně, bez intervenčních zásahů, přináší to zážitek všem, matce, dítěti, otci, rodině i celé společnosti. Pokud vzniknou nějaké komplikace, je třeba tyto komplikace zvládnout s maximální snahou zachovat to, co je normální a přirozené”.

Ptám se tedy zcela otevřeně ve svém “duchu” a nitru, proč když existují někteří zdravotníci jako například citovaný Dr.Kavan a další zdravotníci, kteří si velice dobře uvědomují výsledky výzkumů a nejnovějších poznatků z porodnictví a jsou ochotni tyto cenné poznatky zavádět i do své každodenní porodnické praxe, proč také většina tuzemských porodnic a lékařů v nich pracujících tyto poznatky a mnohdy fakta zcela opomíjí a nesnaží se situaci sebelíp zlepšit a tím i změnit svoji nynější filozofii. Proč se stále jen takříkajíc “jede ve starých” kolejích, používají se postupy zcela rutinně aniž by byly indikované naléhavostí situace, nekomunikuje se s pacienty atd.? WHO a její výzkumy jsou obecně celosvětově renomované a vysoce uznávané. Každé civilizované zdravotnictví by proto mělo tyto výzkumy respektovat. Je prokazatelné, že přirozené porody mají historii starou jako lidstvo samotné. Leč medicína, která vznikala s postupem civilizace tak zcela jednoznačně vytkla porodnictví zcela jiný směr. Vzniklo porodnictví s “aktivně vedenými porody”, tedy takříkajíc skoro řečeno “porod na povel”. V této souvislosti také ale došlo v současném nemocničním porodnictví k několika drobným změnám oproti minulé době. Změnilo se v porodnicích především zásadně prostředí, v němž se nyní rodí. Toto prostředí je moderní a tak trochu podobné domácímu prostředí a to vzhledem i nábytkem. Otcové smějí k porodu za nějaký ten “malý” poplatek a matky smějí být se svými dětmi na jednom pokoji (rooming-in). To vše tak zlepšilo podmínky pro porod, nicméně současně se v této souvislosti vytratilo mnoho důležitých prvků. Stalo se tak z současného porodnictví pouhé “divadélko na oči a čistě ryze komerční záležitost v níž emoce a pocity nemají místo” ?. Je faktem, že tyto změny do jisté míry tak trochu humanizovaly naše porodnictví, avšak nikoliv zásadně. Postupy a rutinní provádění zákroků, které mnohdy nejsou vůbec potřeba se provádí nadále standardně a přístup k samotné rodičce mnohdy zůstává často na “mrtvém bodě”. Z českých porodnic tak vymizelo to hlavní. Vytratilo se porozumění rodiček ze strany zdravotnického personálu, vymizela ohleduplnost k nim a a někdy chybí i především respektování jejich přání a názorů či práv. Myslím, že toto je jedním z důvodů, proč narůstá i počet žen, které chtějí porodit svého potomka kdekoliv jinde. Myslím, že takovýchto žen bude v blízkém budoucnu dokonce radikálně přibývat.

Závěrem, jsem osobně názoru a zcela myslím, že pokud chce skutečně České porodnictví a někteří především tuzemští lékaři získat svůj skutečný kredit a autoritu, potažmo pak následně přesvědčit veřejnost o vážnosti svých slov “jak porody v terénu jsou nebezpečnou záležitostí”, pak by bylo také skutečně navýsost vhodné, aby se současně veřejně uveřejnilo statistik komplikací při porodech mimo zdravotnická zařízení (porodnice) versus uvnitř těchto zařízení, současně aby bylo zveřejněno také procento úmrtnosti novorozenců jak při porodech mimo zdravotnická zařízení, tak uvnitř nich a další jiné podrobné údaje, jež by mohli vnést více světla do problematiky porodů v domácích podmínkách. Současně si osobně myslím, že některá tvrzení tuzemských lékařů a odborných gynekologických společností o tom, že porody doma provedené za účasti kvalifikované porodní asistentky jsou postupem tzv. non lege artis = tedy proti zájmu pacienta čili neprospěšné, či poškozující jsou velmi mylné a velice nepravdivé. Kvalifikovaná porodní asistentka je velice odborný pracovník ve zdravotnictví, podle stejného zákona jako lékař a porodník (zák.č. 20/1966 Sb.), tudíž vykonává postupy lege artis, čímž její postupy a kvalita poskytované péče je odborná a to bez ohledu na to, kde své výkony provádí, zdali v nemocnici nebo mimo ni. Jak bychom pak museli tudíž nazvat postupy užívané především lékaři a porodními asistentkami v porodnicích, kde se povětšinou zcela rutinně a již z běžné “zvyklosti a stereotypu” provádí během porodu celá řada výkonů a postupů, aniž by mnohdy tyto postupy a výkony byly v tu danou chvíli nutně žádané situací v níž se v tom okamžiku rodička aktuálně nachází ? Nejedná se právě v tomto případě o postup bezpochyby non lege artis = tedy proti prospěchu pacienta, neprospěšné či dokonce v mnoha případech poškozující ? Podle mého názoru bezesporu ano, neboť je již skutečně prokazáno, že řada výkonů a postupů užitých rutinně či preventivně, a navíc bez patřičného dostatečně oprávněného důvodu k jejich provedení způsobuje a “rozjíždí” mnohdy tzv. spirálu na sebe navazujících dalších lékařských provedených zákroků, které mnohdy nejsou vůbec potřeba (viz.příručka WHO a výzkumy) a nebo tyto další zásahy se dokonce přímo podílejí na vzniku případných komplikací během dalšího pokračování porodu (např.vliv podaného Oxytocinu na případné zadržování placenty v III.době porodní nebo aplikace epidurální analgézie ve vztahu k následné hypoxii, tedy sníženému okysličení tkání u plodu po podání těchto léků a další – viz.výzkumy WHO). Pokud chce odborná gynekologická společnost mást veřejnost s tím, že porodní “báby” asistující u porodu v bytech rodiček provádí tento zásah v souladu s postupy non lege artis, neboť tento zásah není veden v nemocnici, pak by tím pádem musel být postup non lege artis i u například obvodního doktora, který jede k nemocnému do bytu aby ho tam ošetřil, neboť pokud je ošetřen jinde nez v ordinaci tak by to také muselo být non lege artis, podle toho jak to prezentuje v názoru odborná společnost. Nemyslíte ? Osobně si myslím, že pokud lékaři chtějí veřejnost přesvědčit o nebezpečnosti porodů v domácích podmínkách za účasti kvalifikovaných porodních asistentek, měli by vystoupit veřejně se statistikami dopadů porodů v nemocnicích i mimo tato zařízení a rozhodně by však neměli veřejnosti lhát a klamat. Jedině s pomocí fakt a statistik lze totiž hovořit konkrétně a nikoliv prostřednictvím pouhých laciných gest a všemožných strašáků typu “porody doma jsou hazardem” nebo “postup rodit doma je non lege artis” – holý nesmysl !. Tyto argumenty které čeští lékaři tak s oblibou často rádi používají totiž bohužel nijak blíže neukazují konkrétní rizikovost porodů, ani tak místo kde k tomuto “údajnému” zvýšenému riziku povětšinou dochází. Naopak, bohužel tato prohlášení, která lékaři k tématu porodů doma vedou, vzbuzují ve veřejnosti spíše dohady, že mnoho těchto odborníků patrně nemá vůbec žádných praktických zkušeností s porody v terénu, tedy mimo zdravotnická zařízení a ani se s nimi nemělo možnost ve své dosavadní praxi nikdy setkat. Proto je také možná i odsuzují. Podle mého názoru by se tak snad tudíž dalo nepřímo hovořit o neznalosti problematiky porodnictví mimo porodnice ze strany mnoha českých porodníků. Ať tak či onak, je snad obecně faktem, že současné porodnictví by se mělo v duchu pozastavit nad nejnovějšími výzkumy např.výše citované WHO o procedurách v porodnictví a jejich případné nevhodnosti, ti více konzervovaní tuzemští lékaři by se pak o to více měli navíc naučit respektovat přání svým klientek, více jim naslouchat a hodně s nimi hovořit, a tím jim i dát také dostatečný prostor na jejich reakce. Tito konzervativnější lékaři by se o to více také měli zamyslet nad svými dosud ´zastaralými´ názory a nutností zavedení modenizovaného porodnictví se všemi nejnovějšími trendy, které tento obor doprovázejí. Měli by se též rozhodně zamyslet i nad současným porušováním práv v porodnicích. Jak vyplívá ze zveřejnění výzkumu STEM, polovina českých porodníků odmítá preferovat přirozené porody a nevyužívá alternativních poloh pro porody, navíc jsou takové porodnice, kde se slibuje rodičkám kdejaké výhody jež se následně neplní a pod. – viz.výzkum STEM zde . Je nesporným faktem, že naše medicína a především pak porodnictví se sice pomalu přibližuje světové medicíně, nicméně velmi, velmi malými krůčky. Přibližuje se spíše z pohledu vybavení porodnických zařízení novou technikou a materiálem, nicméně postupy a přístupem k svým pacientům – rodičkám nikoliv.

Zamyšlení autorů: Vážení čtenáři, návštěvníci serveru. Neodpustím si osobní zamyšlení nad tímto článkem a fakty v něm zveřejněnými. Osobně, když se nad názory tuzemských lékařů zamyslím více, tím na jedné straně zcela oprávněně chápu obavy našich lékařů-porodníků či pediatrů o zdraví veřejnosti a obavy o případný nárůst úmrtnosti novorozenců, pokud by byly hromadně uskutečněny porody v domácích podmínkách. Současně si ale myslím, že tyto obavy jsou mnohdy ovšem také zbytečné až démonizované ! Nechápu a docela mne osobně skutečně zaráží, jak na druhé straně, čeští porodníci zcela veřejně hlásají nebezpečí pro matku i plod při porodech doma, zatímco, bez jakýchkoliv skruppulí hovoří nejen mezi s sebou, ale i zcela veřejně o zanedbávání péče a podmínek pro bezpečný porod přímo v porodnických zařízení, čili v porodnicích. Koneckonců, myslím si osobně že veřejnosti svými slovy o bezpečnosti porodů v porodnicích moc jistoty také tímto nedávají, ba naopak, zvláště pokud si každý čtenář může přečíst kupříkladu takovéto texty o hygieně během porodu, cituji doslova: “Doposud na mnoha pracovištích, kde se rodí v poloze na zádech, se dítě pokládá příčně před rodidla mezi stehna rodičky. Porodník namnoze nerespektuje sterilitu. Obleče si sterilní rukavice, dotýká se pochvy, plodu a má komickou představu, že zůstává sterilní. Například bere do plné znečištěné ruky cévku. Na podložku porodnického lužka si rozloží nůžky, roušky, cévky, podvaz na pupečník. Zatím seshora vytéká plodová voda, krev, moč, stolice a touto tekutinou je imbibována podložka, kam se namnoze pokládá i porozené dítě. Porodník později v roztržitosti se může dotknout rukou i cévky, rány, hrdla, může dokonce ve spěchu bez výměny rukavic revidovat dutinu děložní. Takové počínání lze označit jako choiroiatria – lékařství spíše vhodné pro prasata”. Takovéto a jim podobné texty dokonce pronáší samotní porodníci na svých skutečně odborných lékařských serverech v odborných textech, např. zde a nebo dokonce v některých odborných knihách např. Porodnické operace, A. Doležal, nakl.Grada (str.26-27) o hygieně v porodnictví. Pak se tudíž mnohdy není takříkajíc čemuž divit, že stále více sílí ve veřejnosti velký tlak na reformu českého porodnictví a mnohdy se objevuje i velká nedůvěra ze strany pacientů, rodiček a jejich okolí k dosavadnímu zdravotnickému ústavnímu systému. Čímž samozřejmě logicky narůstá i samotný počet žen, jež se snaží porodit kdekoliv, a jednoznačně za každou cenu odmítají porodnice. Po pravdě řečeno, co může napadnout každého z nás poté, co si přečte takovýto text, pocházející “přímo” z dílny a rukou samotných porodníků-lékařů ? Co si o celém systému porodnictví a potažmo i zdravotnictví myslet, a kde cítit při porodu onu jistotu a bezpečí o níž by při porodu mělo bezesporu jít ? Doma nebo v porodnici ? Já osobně jsem názoru, že pokud chce porodnictví a potažmo i porodníci v České republice varovat důrazně ženy před porody doma, tak by měly též tyto ženy varovat i mnohdy před samotnými porodnicemi a jejich praktikami či rutinami. Pokud se totiž zcela vážně a soudně zamyslíme, záhy zjistíme, že rizika při porodu doma hrozí, stejně tak tato rizika hrozí i v samotných porodnicích. Kde je to lepší tudíž rodit, a nejsou ta rizika při a po porodu nakonec všude stejná ? Promiňte, je to takříkajíc tvrdě řečeno, ale myslím že nejlépe vystihující podstatu problému. Není přece jedno, zdali rodička bude trpět poporodním krvácením doma, kde má v tu chvíli po ruce kvalifikovanou porodní asistentku a ta může přivolat lékaře či případně rodičku nechat ihned převézt do porodnice, a nebo zda-li rodička “chytne” závažnou a mnohdy život ohrožující infekci vlivem zanedbaných hygienických pravidel a sterility přímo uvnitř v porodnici během porodu či po něm, jak samy popsali porodníci ve svých odborných textech (viz.výšeji) ? Co si myslíte Vy samotní ? Promiňte mi, ale celé chování a slogany našich lékařů, které slýcháme ze všech stran o nebezpečí porodů mimo porodnice, pokud si je dám osobně a objektivně do souvislostí jež jsem zde popsal, pak mi vše přijde spíše jako ono pořekadlo “nejvíce kritizuje ten, kdo má máslo sám na hlavě, a mnohdy ani neví o čem je takříkajíc řeč”.

TIP: Narodí se vaše dítě zdravé?

Co tedy chybí našemu porodnictví a co tento systém dělá případně špatně?

1. v některých porodnicích: nedostatečná komunikace s rodičkou, příp. nevhodné a nepříliš ohleduplné chování ze strany zdravotního personálu vůči rodičce (*a) – toto jednání by se dalo označit jako porušování článku 7, odst. 1 a 2, též článku 10 odst.1 a 2 Listiny základních práv a svobod, více zde, stejně tak i porušení zákona č.40/1964 Sb. – Občanský zákoník, zvláště porušení § 11, více zde

2. nerespektování přání a podnětů rodičky ze strany samotného zdravotnického personálu (*b) – toto jednání by se dalo označit jako porušování kodexu Práv pacientů, jmenovitě pak bodu 3, 4 a 6 více zde

3. nedostatečná aplikace nejnovějších poznatků z výzkumů provedených renomovanými odbornými světovými organizacemi (např. WHO – Světová zdravotnická organizace) ze strany samotných porodnic ve většině míst ČR

4. porušování některých Mezinárodních práv dětí a nařízení (např.porušování zákona č. 104/1991 Sb. – Úmluva o právech dítěte, zvláště porušení ustanovení článku 7 odst.1 a článku 9 odst.1 (**) více zde , dále pak porušování Charty práv dětí, a to zvláště porušování článku 2 (**) více zde

5. nevhodné podávání léčiv bez oprávněného důvodu, rutinní aplikace postupů a lékařských výkonů, které mnohdy stav rodičky nutně bezprostředně nevyžaduje!

Co nechybí našemu porodnictví k dispozici, a co tento systém dělá prokazatelně dobře ?

1. má moderní lékařskou techniku a vybavení, některé odborné postupy byly inovovány

2. lékaři a zdravotní personál se dále dovzdělávají v odborných postupech, zúčastňují se různých seminářů a kongresů, dbají též na svou odbornou i profesní prestiž

3. provádí edukaci a cvičení pro budoucí matky a rodičky (provádí u budoucích rodiček kurzy v přípravě na porod)

vysvětlivky k použitým značkám v textu:

(*a) pokud je s těhotnou či rodičkou zacházeno nedbale či je vystavována nepříliš ohleduplnému zacházení, nerespektování jejích výslovných přání, vystavování těhotné či rodičky nezájmu zdravotnického personálu, popřípadně dokonce ztrapňování nebo odmítání komunikace s touto ženou ze strany personálu.

(*b) pokud dochází ze strany zdravotního personálu k nekomunikaci s těhotnou a rodičkou v otázkách léčby: tzn. o možnostech a způsobech vyšetření, o způsobech jejího ošetření a nutných úkonech, či možnostech léčby prostřednictvím alternativních postupů v souladu s poznatky současné medicíny a pod. pak se jedná o porušení citovaných práv a úmluv

(**) pokud není otci umožněno být se svoji rodinou neustále i během pobytu matky s dítětem v porodnici. V mnoha porodních zařízení není totiž dodnes stále ještě umožněn pobyt otci i rodičce společně s dítětem po celou dobu hospitalizace této ženy v porodnici, čímž není naplňována a podporována podstata o ucelení pevnosti a vzniku citových vazeb všech těchto tří citovaných subjektů, tvořící vztah, tedy potažmo rodinu. Vztah těchto tří subjektů, tzn. otce, matky i samotného dítěte se vytváří a uceluje od prvního okamžiku narození dítěte, a s každým okamžikem rapidně sílí. Pokud je tento děj přerušen a dítě odděleno od otce i matky, nebo od jednoho z nich, byť jen na krátkou chvíli, nevzniká dostatečná citová vazba mezi zmíněnými subjekty. Toto tvrzení jistě podpoří řada nejen tuzemských, ale i světových psychologů. Po právní stránce by se dalo tudíž hovořit o porušování charty práv dětí, vydané MZ ČR a zákona o úmluvách o právech dítěte “práv být se svoji matkou i otcem neustále”. Je třeba si uvědomit, že otec má také jistá práva, a tato mu nesmí být nijak krácena či jakkoliv omezena. Pokud tudíž může navštěvovat rodičku i dítě pouze v návštěvní dobu, jedná se o krácení jeho práv a především pak o krácení práv samotného dítěte, které mu zajišťují mezinárodní úmluvy o právech.

Jak si tedy případně vybrat tu správnou porodnici, aneb podle jakých kritérií vybírat? Nejprve tu či onu konkrétní porodnici osobně navštivte a hovořte s tamním zdravotním personálem. Pokud se Vám podaří přímo hovořit s lékaři, je to nejlepší cesta, jak posoudit, zda-li tato porodnice je pro Vás tou správnou volbou. Tím pádem tak budete mít možnost posoudit, zdali tato porodnice bude pro Vás “partnerem” při narození vašeho dítěte a nikoliv jen prostředkem kde to dítě “hold” musíte nějak porodit. Ptejte se na vše, co uznáte za vhodné, a posuzujte podle jejich chování a přístupu k Vám a Vašemu doprovodu (např.manželovi). Nikdy se však nenechte zmást hezkým prostředím a vzhledem porodnice, to není tím hlavním kritériem zajišťujícím skutečně kvalitní odbornou péči. Zajímejte se také především o:

1) možnosti přípravy na porod, například těhotenské a porodní kurzy přímo pořádané porodnicí, v níž byste rádi svůj porod uskutečnili

2) ptejte se též na možnost přítomnosti otce u porodu, ale také na možnost otce být společně se svojí partnerkou-ženou po dobu její hospitalizace po porodu v této porodnici (např.nadstandardní pokoj s možností přítomnosti otce). Uvědomte si, že Váš potomek potřebuje po porodu trvale oba rodiče a nikoliv jen matku a svého otce, který za ním “denně na dvě hodiny” dochází, jak je tomu dnes v většině porodnic v ČR. Práva dítěte v bodu 2 mluví jasně, je třeba aby i porodnice toto brali na vědomí !

3) ptejte se na možnosti zvolit si svého porodníka. Některé porodnice toto nabízí zcela standardně za nějakou menší úhradu (nikoliv úplatek). Jiné zase naopak vůbec. Uvědomte si, že porod je vysoce soukromou a individální rodinnou událostí, a tak je Vaším jednoznačným právem žádat vše co tuto jedinečnou chvíli o to více prohloubí. Jen stěží tuto chvíli prohloubí “nějaký” pro Vás neznámý člověk, kterého jste nikdy předtím neviděli a který bude v tu dobu kdy začnete rodit zrovna ve službě.

4) ptejte se i na možnost alternativních porodů (např. ve vaně, porod v jiných polohách a podobně). Nebojte a neostýchejte se ptát, nenechte si nikdy nic naslibovat což by poté případně nesplnili !

5) ptejte se také na výsledky perinatální péče a kvality v tomto zařízení a to za uplynulé 2 roky nazpět. Zaměřte se na komplikace při a po porodu, množství episiotomií, množství císařských řezů, množství poporodních komplikací, případně i komplikací u novorozenců. Tyto údaje Vám jistě více pomohou při Vašem rozhodování.

6) ptejte se též na možnost mít dítě u sebe 24.hodin k dispozici a případně i na možnost propuštění (pozn.: pokud nebudou komplikace po porodu) dříve jak za 3 dny nebo kdykoliv, kdy budete chtít: Porod není nemoc, a pokud je dítě zdravé a Vy také, nic nebrání Vašemu propuštění (ani vydaná doporučení MZ ČR o vhodné délce pobytu v porodnici).

7) komunikujte se svým partnerem (manželem, otcem dítěte), a případně ať s Vámi navštěvuje i poradnu v porodnici, kde jste se rozhodla rodit. Dítě je Vás obou, a tak je vaším zájmem se nejen po porodu, ale i před ním o něho starat. Vše prohloubí Váš vztah k sobě ale i svému nenarozenému potomkovi.

Tento článek budiž velkým, skutečně velkým mementem k zamyšlení nad naším porodnictvím a situací uvnitř, budiž mementem i nad zdravým uvažováním. Budiž mementem nejen pro nás širokou veřejnost, ale i samotné lékaře a porodníky. Jsme přece lidé, snažme se změnit vše k lepšímu. Současně bych jako autor rád tento článek z celého svého srdce věnoval svoji matce jako moje upřímné poděkování za její dlouholetou a plně obětavou práci, jejímž celoživotním posláním bylo přivádět děti na tento svět. Současně bych ji coby autor tohoto publicistického článku poděkoval za její veškerou podporu a péči, kterou mi vždy plně věnovala.

Doufejme, že naše porodnictví se jednou snad musí změnit k lepšímu. Snad jednou nastane ta doba, kdy se zdravotnící naučí chápat výzkumy a jejich závěry, jednou snad nastane i ta doba, kdy se naši lékaři naučí respektovat přání svých pacientů a jejich rozhodnutí, jednou snad nastane doba, kdy se naši lékaři naučí používat cit a pochopení k druhým lidem a to stejný cit jaký používají ve svých domovech u svých blízkých. Jednou snad nastane i ta doba, kdy naši lékaři budou brát své pacienty spíše jako “své obchodní” partnery a nikoliv jako “poddané a zaměstnance”.K této důležité změně však napomohou jen a jen lidé. Ti lidé, kteří vytknou nové směry medicíně a jejím představitelům, lékařům a zdravotníkům. Lidé, především My samotní, jejich pacienti, kteří jim ukážeme co je třeba a co jim bezesporu chybí. Proto chtějme jen to, co je všude v cizině a západním civilizovaném světě již dávno zcela normální, běžné a pochopitelné, co je běžnou samozřejmostí.

Chtějme jen: svobodu a možnost svobodného rozhodování o svém zdraví a možnostech, mít právo na nikkým a časově neomezený kontakt s nejbližšími v našich porodnicích, zdravotní péči v souladu s výzkumy a pokroky v medicíně, moderní pohled lékařů s ohledem na respektování rozhodnutí pacientů při zvolení jiné formy zdravotní péče než která je nám standardně vnucena a nabízena jako jediná možnost, chtějme zkrátka demokracii ve zdravotnictví. Nazýváme-li se demokratickým státem, musí demokracie zasáhnout i oblast zdravotnictví, což se stále bohužel nějak neděje či ano ? Nechť sám každý posoudí. A kdo by snad chtěl prohlásit, že po všem zveřejněném jsem jasným přívržencem “Kavanovy metody”, pak bych s ním i dozajista milerád souhlasil. Současně by ale tak tento člověk jasně tudíž prohlásil a dal najevo, že u fyziologických a nekomplikovaných porodů je lékař prakticky zcela zbytečným a postradatelným, oproti zkušené porodní asistentce. Tento člověk by tudíž tak uvedl zcela pravý opak, než nám “vtloukají do hlavy naši lékaři” o jejich důležitosti při porodu ! Je třeba si skutečně přiznat, že bývalý primář Libor Kavan je osobnost, která zavádí do českého porodnictví skutečně nové důležité prvky humánního přístupu, je osobně ztělesněním fakt o tom, že lékař u fyziologického porodu není potřebným a je ukázkou toho, že porody lze vézt jiným přístupem i technikou…

Každý nechť sám posoudí, kde je pravda a jaké naše porodnictví ve skutečnosti doopravdy je, v jakém se nachází stavu. Ze svého osobního pohledu, vycházejícího po zhodnocení všech skutečností a získaných fakt, jež jsem měl možnost během tvorby tohoto článku získat, mohu prohlásit, že názor nad porodnictvím v České republice již mám vytvořený. S klidným srdcem tak mohu proto jednoznačně a otevřeně říci, že systém porodnictví, především pak ústavní porodnictví v České republice má několik chyb a nešvarů.

TIP: Porod doma může být nebezpečný

Líbil se vám článek? Ohodnoťte ho.

Hodnocení příspěvku

Autorem článku je naše redakce

Tým rehabilitace.info (více o nás)

Náš tým vám všem chce přinášet zajímavé informace ze světa zdraví, cvičení, výživy, rehabilitace a obecně zdravého životního stylu. Ve většině našich článků vycházíme z odborných studií a lékařských prací. Vždy se snažíme na studie odkazovat, ověříte si tak pravost. Více informací o nás najdete zde - mrkněte na náš tým.

Líbil se vám náš článek? Sdílejte ho, uděláte nám radost




Přečtěte si také naše další články

Zatím žádné komentáře

Zanechat komentář ke článku

Zpráva