Non-Hodgkinův lymfom (NHL) – rakovina lymfatických uzlin – příznaky, léčba 4.79/5 (38)

• Non-Hodgkinův lymfom (NHL) je skupina maligních lymfomů, což jsou typy rakoviny, které začínají v buňkách lymfatického systému. Na rozdíl od Hodgkinovy choroby, která má specifické charakteristické buňky nazývané Reed-Sternbergovy buňky, Non-Hodgkinův lymfom zahrnuje různé podtypy, které se liší svým chováním, charakteristikami buněk a prognózou.
• Příznaky Non-Hodgkinova lymfomu mohou zahrnovat zvětšené uzliny, horečku, noční pocení, úbytek hmotnosti a únava.
• Léčba Non-Hodgkinova lymfomu závisí na typu, stadiu onemocnění a celkovém zdravotním stavu pacienta. Léčba může zahrnovat chemoterapii, radioterapii, imunoterapii a v některých případech transplantaci kmenových buněk. Prognóza se liší podle typu a stadia lymfomu.

Non-Hodgkinův lymfom je zhoubné nádorové onemocnění, vzniká v buňkách imunitního systému. Non-Hodgkinův lymfom je tedy druh rakoviny, který začíná v bílých krvinkách nazývaných lymfocyty, které jsou součástí imunitního systému těla. Non-Hodgkinův lymfom (NHL) je rakovina lymfatického systému.

Odhaduje se, že jde o šestou nejčastější rakovinu ve Spojených státech.

Jak vzniká Non-Hodgkinův lymfom (NHL)?

Non-Hodgkinův lymfom vzniká, když se buňky lymfatického systému (lymfocyty) změní na abnormální. Tyto abnormální buňky, které mají v normálním stavu pomáhat proti infekcím, ve stavu abnormálním se nekontrolovatelně rozmnožují a jejich nahromaděním vzniká nádor.

Lymfatická tkáň může být postižena onemocněním v různých částech lidského organismu, ale nejčastěji zasahuje lymfatické uzliny.

Malé představení lymfatického systému

• Lymfatické cévy: Tyto cévy se rozkládají po celém těle podobně jako krevní cévy.
• Lymfa: Lymfatické cévy nesou čistou tekutinu nazývanou lymfa. Lymfa obsahuje bílé krvinky včetně typu bílých krvinek nazývaných lymfocyty (jako jsou B-buňky a T-buňky).
• Lymfatické uzliny: Lymfatické cévy jsou propojeny na malé množství lymfatických tkání, nazývané lymfatické uzliny. Lymfatické uzliny se nacházejí v celém těle. Mno6stv9 lymfatických uzlin se nacházejí v krku, podpaží, hrudníku, břichu a slabinách. Lymfatické uzliny uchovávají bílé krvinky. Když jste nemocní a lymfatické uzliny jsou aktivní, mohou se zvětšit a být snadno hmatatelné (doktor může cítit je během vyšetření).
• Další části lymfatického systému: mandle, brzlík a slezina jsou dalšími částmi lymfatického systému. Lymfatická tkáň se také nachází i v jiných částech těla, včetně žaludku, kůže a tenkého střeva.

Protože lymfatická tkáň se nachází v mnoha částech těla, non-Hodgkinův lymfom může začít téměř kdekoli.

Dělení

Non-Hodgkinův lymfom se dělí podle toho, ve kterých buňkách imunitního systému vzniká. Podle prognózy vývoje onemocnění se lymfomy dělí přibližně na 30 samostatných typů.

• Z B lymfocytů – vznikají B lymfomy
• Z T lymfocytů – vznikají T lymfomy

Méně časté jsou lymfomy vznikající mimo lymfatické uzliny – lymfomy z buněk marginální zóny, B lymfomy z plášťových buněk, B lymfomy typu chronické lymfatické leukémie.

Skupiny lymfomů se dělí také podle rychlosti dělení nádorových buněk:

1. Indolentní – je lymfom nízkého stupně malignity, s pomalým růstem. Přeměna tohoto méně agresivního typu na agresivní formu je někdy možná při zhoršení zdravotního stavu pacienta.
2. Agresivní – je lymfom vysokého stupně malignity, s velmi rychlým růstem.
3. Vysoce agresivní – je lymfom velmi rychle rostoucí a expandující do organismu, zdravotní stav pacienta se rychle zhoršuje a s léčbou je nutné začít urychleně.

Non-Hodgkinův lymfom a jeho příznaky

Non-Hodgkinův lymfom mívá různé příznaky:

Specifické příznaky

Typické pro Non-Hodgkinův lymfom – histologický důkaz, kdy se patologicky z odebraného vzorku tkáně zjistí typický obraz poškozených buněk, typických pro diagnózu a typ NHL.

Nespecifické příznaky

Tzv. B příznaky, které mohou signalizovat také jiný druh infekčního nebo zánětlivého onemocnění:

• nebolestivé otoky (lymfadenopatie) lymfatických uzlin na krku, v podpaží a tříslech
• zvýšení tělesné teploty – horečky, buď subfebrilie (okolo 37 °C), nebo také teploty nad 38 °C
• noční pocení
• bolesti a problémy při dýchání
• bolesti v oblasti zad, hrudníku, periferních kostí
• nápadná únava a slabost organismu
• pocit nafouknutí břicha
• náhlá ztráta hmotnosti
• všechny typy NHL mohou produkovat monoklonální imunoglobuliny, které mohou způsobovat různé patologické stavy

Pokud nespecifické příznaky pacient nemá, označí se situace písmenem A, pokud tyto příznaky má, označí písmenem B.

Non-Hodgkinův lymfom a příčiny vzniku

Rizikové faktory, které zvyšují riziko vzniku NHL, jsou:

• Poruchy imunitního systému, buď vrozené, nebo způsobené jinými onemocněními a infekcemi.
• Věk. Non-Hodgkinův lymfom postihuje i mladé lidi, ale výskyt roste s vyšším věkem. Nejvíce pacientů s touto diagnózou má kolem 60 let.
• Někdy se příčiny vzniku onemocnění nedají zjistit.
• Někdy jsou příčinou vzniku virová onemocnění.

Diagnostika lymfomu

Při diagnostice lymfomu je velmi podstatné správné přiřazení onemocnění, jelikož jednotlivé typy vyžadují různý postup při léčbě.

Pro stanovení diagnózy, určení stadia onemocnění, přesného rozsahu onemocnění a také k monitorování účinku použité léčby se používají:

• Biopsie – po odběru vzorku nebo celé lymfatické uzliny se pomocí mikroskopického vyšetření zhodnotí diagnóza lymfomu.
• Biochemické vyšetření krve – představuje kompletní krevní obraz.
• Vyšetření moči – je velmi přesné. Z 24hodinového sběru se zjišťuje přítomnost různých patologických bakterií, krvácení, hnisavé záněty nebo porucha v činnosti ledvin.
• Rentgenové vyšetření (RTG)
• Ultrazvuková sonografie (USG)
• Počítačová tomografie (CT)
• Magnetická rezonance (MR)
• Pozitronová emisní tomografie (PET)
• Vyšetření kostní dřeně – pokud má pacient NHL, může se vyšetřit i rozsah poškození kostní dřeně.
• Vyšetření míšního moku (likvoru) – umožňuje posoudit přítomnost nádorových buněk v likvoru.
• Gastrofibroskopie a kolonoskopie – jsou vyšetření trávicího traktu a používají se při podezření na riziko onemocnění žaludku a tlustého střeva. Lékař posoudí změny na sliznici, odebere vzorek, který se histologicky vyšetří.

Non-Hodgkinův lymfom a léčba

Pro zhodnocení průběhu léčby, ukončení léčby a účinnosti léčby se tato vyšetření zopakují.

Léčba závisí na:

• Typu lymfomů
• Stádiu onemocnění
• Rychlosti růstu nádoru (zda je indolentní nebo agresivní)
• Věku pacienta
• Celkovém zdravotního stavu pacienta

1. Sledování

Sledování se používá jako součást léčby v případech, kdy má pacient neagresivní, pomalu rostoucí, indolentní lymfom, nemá žádné příznaky onemocnění. V takovém případě jde o mimo farmakologickou léčbu. Pacient je pravidelně sledován. Pokud se objeví potíže nebo příznaky, jako růst nádoru, je nutné začít s léčbou.

2. Chemoterapie

Pacientovi se při této léčbě podávají cytostatika. Výběr léků závisí na typu lymfomu, celkovém zdravotním stavu a podobně. Monoterapie je léčba s jedním druhem chemoterapeutik. Kombinovaná chemoterapie zahrnuje kombinaci více léků.

3. Autologní transplantace krvetvorných buněk

To je transplantace vlastních krvetvorných kmenových buněk, získaných od pacienta před chemoterapií. O alogenní transplantaci krvetvorných buněk říkáme, pokud pacient dostane po intenzivní chemoterapii krvetvorné buňky od vhodného dárce. Nejvhodnějším dárcem bývají sourozenci.

Význam má imunologický efekt lymfatických buněk dárce, které mají schopnost odlišit nádorové buňky jako cizorodé a pak je zničit. Při této léčbě však hrozí riziko poškození orgánů, např. jater či trávicího traktu, plic. K uvedenému dochází, pokud dárcově buňky zaregistrují orgány příjemce jako cizí a útočí na ně. Alogenní transplantace se proto doporučuje pouze u některých typů lymfomů, pokud nelze použít jiné, méně toxické léčebné postupy.

4. Imunoterapie

Imunoterapie je tzv. cílená léčba a podává se zpravidla každé 2 – 3 měsíce po dobu 2 let. Jde o léčbu protilátkami, které jsou nasměrovány proti určitým složkám nádorových buněk. Léky působí cíleně pouze na určité části buněk. Pokud se komplikace při imunoterapii vyskytnou, jde zejména o alergické reakce spojené se změnami tlaku krve, rychlosti tepu nebo příznaky podobné chřipce – jako horečka, slabost, bolesti hlavy. Pro zlepšení účinnosti léčby lymfomů se často imunoterapie kombinuje s chemoterapií.

5. Radioterapie (ozařování)

Nádorové buňky se ničí pomocí stanovených dávek gama záření. Ozařování se může podávat samostatně, bez předchozí chemoterapie, ale i v kombinaci s chemoterapií. V současnosti je směr čím nižšího toxického působení terapie na pacienta, a tak se stále zmenšují místní ozařované plochy. Existuje i systémová radioterapie – pacientovi se aplikuje radioaktivní látka injekční formou. Přičemž radioaktivní látka navázána na monoklonální protilátku se dostane cíleně na nádorové buňky, které ničí a tím pomáhá k vyléčení nemoci.

6. Operační zákrok

K operaci u lymfomů se přistupuje jednak z diagnostických důvodů, jako je odběr uzlin na histologické vyšetření. Operace je nutná, pokud je nezbytné odstranit tlak postižené uzliny na míchu, pak se jedná o urgentní stav, kdy bez operace může dojít k ochrnutí, poruchám inkontinence moči, nekontrolovatelnému úniku stolice nebo krvácení v postižených místech.

7. Antibiotická léčba

Léčba antibiotiky se používá jako součást kombinace k jiným druhem léčby, např. k chemoterapii, k záření atd., kdy problém souvisí s výskytem patologických bakterií. S antibiotickou léčbou je třeba začít poměrně brzy, zejména pokud má pacient nízkou hladinu bílých krvinek. Kromě antibiotik se dobře osvědčily i antivirotika, léky, které jsou sice nasměrovány proti virům, ale pomáhají i celkově při překonávání infekcí.

8. Podpůrná léčba

Se využívá pro zlepšení celkové kvality života pacienta, přičemž se nejedná o přímou léčbu, ale o soubor opatření a pomocných léčebných postupů. Pacienti s lymfomem dostávají infuzemi zejména růstové faktory, transfuzi červených krvinek a destiček. Při bolesti se pacientům podávají léky proti bolesti, analgetika nebo i léky, které obsahují morfinové deriváty. Pro zlepšení kvality života poslouží i rehabilitační režim, úprava pohybové aktivity, hlavně pravidelná chůze v přírodě, přiměřené tělesné cvičení.

Non-Hodgkinův lymfom a prognóza

Předvídat průběh onemocnění obecně nelze. Závisí na stanovení typu lymfomu, stádiu onemocnění a některých laboratorních ukazatelů a také od postižení mimo uzlinových oblastí. Prognózu ovlivňuje i věk, výkonnost pacienta či přítomnost jiných doprovodných onemocnění. U jednotlivců je pro prognózu důležitý nejen histologický typ, ale také klinické stadium a spoustu dalších prognostických ukazatelů.

Co si dále přečíst?

• TIP: Přečtěte si o Hodgkingově lymfomu
• Rakovinu lymfatických uzlin bývá velmi těžké diagnostikovat – příznaky, příčiny a léčba

Zdroj článku a studie na toto téma

• Non-Hodgkinův lymfom a novinky v oblasti léčby Výzkum příčin, prevence a léčby Non-Hodgkinova lymfomu (NHL) probíhá v mnoha lékařských centrech po celém světě
• Non-Hodgkinův lymfom - studie Autoři: Sumina Sapkota; Hira Shaikh

Autorem článku je naše redakce

Líbil se vám náš článek? Sdílejte ho, uděláte nám radost

Štítky: Lymfatický systém, Rakovina

Přečtěte si také naše další články