Obsah článku
- Bakterie z kimchi dokáže navazovat nanoplasty. Kmen Leuconostoc mesenteroides CBA3656 vykázal v laboratorních podmínkách vysokou schopnost zachytávat nanoplastové částice.
- U myší bakterie zvýšila vylučování nanoplastů. Zvířata, která ji dostávala, vyloučila stolicí více než dvojnásobné množství nanoplastů oproti kontrolní skupině.
- U lidí zatím účinek potvrzený není. Studie neprokazuje, že běžná konzumace kimchi odstraní nanoplasty z lidského těla, ale otevírá cestu k dalšímu výzkumu probiotik a fermentovaných potravin.
Kimchi známe především jako pikantní fermentovanou zeleninu, která patří k základům korejské kuchyně. Nový jihokorejský výzkum ale ukazuje, že jedna z bakterií přirozeně izolovaných z kimchi může mít ještě jednu překvapivou schopnost: dokáže na sebe navázat nanoplasty v trávicím traktu a podpořit jejich vylučování z organismu.
Výsledky zní mimořádně zajímavě. Bakterie Leuconostoc mesenteroides CBA3656 navázala v laboratorních podmínkách velkou část testovaných nanoplastů a svou schopnost si částečně zachovala i v prostředí simulujícím lidské střevo. U pokusných myší pak její podávání vedlo k více než dvojnásobnému množství nanoplastů vyloučených stolicí.
Má to ale jeden důležitý háček: zatím nebylo prokázáno, že běžná konzumace kimchi odstraní nanoplasty z lidského těla. Výsledky pocházejí z laboratorních a zvířecích experimentů. Přesto otevírají zajímavou cestu k tomu, jak by v budoucnu mohly probiotické bakterie pomáhat omezovat vstřebávání mikroskopických plastových částic.
Co jsou nanoplasty a jak se dostávají do lidského těla?
Nanoplasty jsou extrémně malé částice plastů, obvykle menší než jeden mikrometr. Vznikají mimo jiné postupným rozpadem větších plastových výrobků a mikroplastů působením UV záření, mechanického opotřebení, teploty a dalších vlivů prostředí.
Člověk může být mikroplastům a nanoplastům vystaven několika cestami, především jejich požitím a vdechnutím. Částice byly zjištěny ve vodě, potravinách i ovzduší a výzkumníci stále podrobněji sledují, jak se mohou chovat po vstupu do lidského organismu.
Právě nanoplasty jsou pro vědce mimořádně zajímavé kvůli svým rozměrům. Čím je částice menší, tím snáze může interagovat s biologickými strukturami a potenciálně překračovat některé biologické bariéry.
Výzkum zdravotních dopadů mikroplastů a nanoplastů je však stále poměrně mladý. Přestože existuje řada experimentálních studií ukazujících možné biologické účinky, přímá příčinná souvislost mezi běžnou expozicí mikroplastům a konkrétními nemocemi u lidí zatím není u většiny onemocnění spolehlivě prokázána.
Nacházejí se mikroplasty a nanoplasty skutečně v lidském těle?
Ano. V posledních letech vědci detekovali částice plastů nebo jejich stopy v různých lidských tkáních a biologických vzorcích.
Pozornost vzbudila například studie publikovaná v časopise Nature Medicine, která analyzovala mikro- a nanoplasty v lidských orgánech zemřelých osob. Výzkum zaznamenal jejich přítomnost mimo jiné v mozkové tkáni.
Výsledky podobných výzkumů je ale potřeba interpretovat obezřetně. Samotné nalezení plastových částic v tkáni ještě neznamená, že jejich množství automaticky způsobuje konkrétní zdravotní problém. Problematická je rovněž metodika měření extrémně malých částic a vědecká komunita stále diskutuje o tom, jak nejpřesněji mikroplasty a nanoplasty v biologických vzorcích identifikovat.
Současné poznatky tedy můžeme shrnout jednoduše: lidský organismus je mikroplastům a nanoplastům vystaven, ale jejich přesný dlouhodobý dopad na lidské zdraví ještě není dostatečně objasněn.
Co má kimchi společného s nanoplasty?
Klíčem není samotné zelí, chilli ani typická pikantní chuť kimchi. Zajímavé jsou především mikroorganismy vznikající při fermentaci. Jihokorejští vědci zkoumali bakterie mléčného kvašení izolované z kimchi a jejich schopnost zachytávat nanoplastové částice.
Mimořádně zajímavý byl kmen: Leuconostoc mesenteroides CBA3656
Výzkumníci jej spolu s dalšími bakteriemi původně izolovali z kimchi. Následně zkoumali, zda se bakterie dokážou navázat na polystyrenové nanoplasty.
Výsledky studie publikované v odborném časopise Bioresource Technology ukázaly, že právě kmen CBA3656 měl vysokou schopnost nanoplastové částice zachycovat.
To je podstatný rozdíl oproti zjednodušenému tvrzení, že „kimchi odstraňuje plasty z těla“. Studie ve skutečnosti zkoumá konkrétní bakteriální kmen pocházející z kimchi.
Jak bakterie z kimchi nanoplasty zachycuje?
Proces lze přirovnat k biologickému zachytávání částic. Na povrchu bakteriálních buněk se nacházejí různé chemické struktury a funkční skupiny, které mohou interagovat s okolními částicemi. Nanoplasty se proto mohou k povrchu bakterie přichytit. Tento proces se označuje jako biosorpce.
Výzkumníci ve studii uvádějí, že na interakci mezi bakterií a nanoplasty se pravděpodobně podílejí určité funkční skupiny na povrchu bakteriálních buněk.
Jednoduše řečeno: místo toho, aby nanoplastická částice zůstala v trávicím prostředí samostatně, může se navázat na bakteriální buňku. Takto vzniklý komplex pak může snáze pokračovat trávicím traktem a být vyloučen.
Právě tento mechanismus vysvětluje, proč se o bakterii někdy populárně mluví jako o „magnetu na nanoplasty“. Ve skutečnosti nejde o magnetismus, ale o fyzikálně-chemickou interakci mezi povrchem bakterie a plastovou částicí.
Kolik nanoplastů dokázala bakterie z kimchi zachytit?
Výsledky laboratorních experimentů byly velmi výrazné.
Podle dostupných údajů vykazoval kmen Leuconostoc mesenteroides CBA3656 za standardních laboratorních podmínek přibližně 87% účinnost biosorpce nanoplastů.
Ještě důležitější byl experiment simulující podmínky lidského střeva. V tomto prostředí si bakterie zachovala přibližně 57% schopnost navázat testované nanoplasty. To je významné, protože některé bakteriální kmeny mohou vykazovat dobré výsledky v jednoduchém laboratorním roztoku, ale v komplikovanějším prostředí trávicí soustavy jejich účinnost dramaticky klesne.
CBA3656 si naopak poměrně vysokou vazebnou schopnost zachovala.
Pomohla bakterie skutečně vylučovat nanoplasty z organismu?
Ano — ale zatím to bylo prokázáno u experimentálních zvířat, nikoli u lidí. Vědci podávali zkoumanou bakterii myším a následně sledovali množství nanoplastových částic v jejich stolici. U zvířat, která dostávala bakterii CBA3656, bylo ve stolici nalezeno více než dvojnásobné množství nanoplastů ve srovnání s kontrolní skupinou.
Výsledek podporuje předpoklad, že bakterie může nanoplastové částice v trávicím systému zachytit a následně přispět k jejich odchodu z organismu.
Jde o jeden z nejzajímavějších výsledků celé studie. Současně však platí základní pravidlo biomedicínského výzkumu: výsledek získaný na myším modelu nelze automaticky převést na člověka.
Znamená studie, že konzumace kimchi odstraní nanoplasty z lidského těla?
Ne. A právě toto je nejdůležitější omezení současného výzkumu. Studie neprokázala, že lidé, kteří jedí kimchi, vylučují více nanoplastů než lidé, kteří kimchi nekonzumují.
Prokázala něco konkrétnějšího:
- určitý kmen bakterie izolovaný z kimchi dokáže zachytávat polystyrenové nanoplasty;
- tato schopnost částečně funguje i v prostředí simulujícím střevo;
- u myší bylo po podání bakterie zaznamenáno vyšší vylučování nanoplastů.
To je velmi zajímavý základ pro další výzkum, nikoliv důkaz hotové léčebné nebo „detoxikační“ metody.
Běžné kimchi navíc představuje velmi složitý mikrobiální ekosystém. Obsah konkrétních bakterií se může lišit podle způsobu výroby, délky fermentace, teploty, použitých surovin a dalších podmínek. Není tedy možné předpokládat, že každé kimchi automaticky obsahuje dostatečné množství právě kmene CBA3656.
Je kimchi probiotikum?
Kimchi je fermentovaná potravina bohatá na mikroorganismy mléčného kvašení, ale označení „probiotikum“ je vhodné používat přesně.
Probiotika jsou živé mikroorganismy, které při podávání v odpovídajícím množství přinášejí hostiteli prokazatelný zdravotní přínos. Fermentovaná potravina proto není automaticky totéž co standardizované probiotikum.
Kimchi nicméně běžně obsahuje řadu bakterií mléčného kvašení. Během fermentace se mohou vyskytovat například mikroorganismy z rodů Leuconostoc, Lactiplantibacillus, Latilactobacillus nebo Weissella.
Právě tento mikrobiální svět je jedním z důvodů, proč je kimchi předmětem intenzivního potravinářského a mikrobiologického výzkumu.
Co je vlastně kimchi?
Kimchi je tradiční korejský fermentovaný pokrm připravovaný ze zeleniny. Nejznámější varianta vzniká z pekingského zelí, které se nasolí a následně fermentuje společně s dalšími přísadami. Používají se například:
Sponzorováno
- chilli gochugaru,
- česnek,
- zázvor,
- jarní cibulka,
- ředkev,
- rybí omáčka nebo jiné fermentované ingredience.
Kimchi ale není jediný přesně definovaný recept. V Koreji existují desítky až stovky regionálních a sezónních variant a fermentovat lze kromě zelí také ředkve, okurky nebo další druhy zeleniny. Pro současný výzkum jsou důležité hlavně bakterie mléčného kvašení, které se během fermentace přirozeně množí.
Jaký je rozdíl mezi mikroplasty a nanoplasty?
Rozdíl spočívá především ve velikosti.
Mikroplasty jsou velmi malé plastové částice, zpravidla menší než pět milimetrů.
Nanoplasty jsou ještě podstatně menší částice. Jejich přesné vymezení není ve všech oblastech výzkumu zcela jednotné, běžně se však pracuje s velikostí pod jeden mikrometr.
Velikost je biologicky důležitá.
Velké částice se v organismu chovají jinak než částice o rozměrech desítek či stovek nanometrů. U nejmenších částic proto vědci zkoumají například možnost jejich průniku přes střevní bariéru a následné distribuce do dalších tkání.
Jsou mikroplasty a nanoplasty pro člověka nebezpečné?
Možné zdravotní účinky jsou intenzivně zkoumány, ale současné poznání není tak jednoznačné, jak mohou naznačovat některé titulky.
Experimentální studie spojují expozici mikro- a nanoplastům například s:
- oxidačním stresem,
- zánětlivými procesy,
- změnami střevního mikrobiomu,
- buněčným poškozením,
- možnými metabolickými a endokrinními změnami.
Systematické přehledy lidských studií zároveň upozorňují, že důkazy jsou zatím různě kvalitní. U některých biologických markerů existují pozorované souvislosti, ale u mnoha konkrétních chronických onemocnění zatím nelze spolehlivě říci, že by mikroplasty byly jejich příčinou. Proto není vhodné tvrdit, že každá částice mikroplastu v organismu automaticky znamená zdravotní poškození.
Správnější formulace zní: mikroplasty a nanoplasty jsou nově sledovanou environmentální expozicí, jejíž dlouhodobé zdravotní důsledky se stále zkoumají.
Proč je výzkum bakterie z kimchi důležitý?
Výzkum je zajímavý především tím, že nehledá pouze způsob, jak omezit množství plastů v životním prostředí, ale zkoumá také možnost jejich zachycení přímo v trávicím systému. Pokud se výsledky potvrdí i u lidí, mohly by v budoucnu vzniknout speciálně vybrané probiotické kmeny, jejichž úkolem by bylo na sebe navázat část nanoplastů ještě předtím, než překonají střevní bariéru.
Potenciální princip by tedy mohl vypadat následovně: nanoplast → vazba na bakterii → průchod střevem → vyloučení stolicí
Právě proto je výzkum CBA3656 zajímavější než jednoduché tvrzení, že „kimchi je zdravé“. Ukazuje totiž konkrétní biologický mechanismus, který lze dále testovat, optimalizovat a případně využít při vývoji funkčních potravin nebo probiotických přípravků.
Mohou podobně fungovat i jiné probiotické bakterie?
Je to možné a existují i další výzkumy, které tuto možnost podporují. Studie zaměřené na bakterie mléčného kvašení naznačují, že některé kmeny dokážou mikro- a nanoplasty navazovat a v pokusech na zvířatech mohou zároveň zmírňovat některé změny vyvolané jejich expozicí.
Ne všechny bakterie jsou ale stejně účinné.
Schopnost navázat plastovou částici závisí například na:
- konkrétním bakteriálním kmeni,
- povrchových vlastnostech bakterie,
- druhu plastu,
- velikosti částic,
- pH a chemickém složení prostředí,
- koncentraci bakterií,
- podmínkách v trávicím systému.
Proto nelze zobecnit, že „všechna probiotika odstraňují mikroplasty“.
Výzkum je výrazně specifičtější: některé bakteriální kmeny mohou mít tuto schopnost podstatně vyšší než jiné.
Stačí tedy začít každý den jíst kimchi?
Kimchi může být běžnou součástí pestré stravy, ale podle současných znalostí jej nelze doporučovat jako ověřený prostředek pro odstranění nanoplastů z organismu. Důvodů je několik.
Za prvé nebyla publikována odpovídající klinická studie na lidech.
Za druhé není jisté, jaké množství bakterie CBA3656 obsahují jednotlivé druhy kimchi — a zda ji vůbec obsahují.
Za třetí laboratorní studie pracovaly s přesně definovanými bakteriemi a konkrétním typem nanoplastů. Reálná expozice člověka je mnohem složitější směsí různých plastů, velikostí částic a dalších látek.
Proto by bylo předčasné stanovovat například „doporučenou denní dávku kimchi proti mikroplastům“. Taková dávka v současnosti neexistuje.
Jak lze snížit množství mikroplastů a nanoplastů, kterým jsme vystaveni?
Dokud nebude existovat spolehlivě ověřená metoda jejich odstraňování z organismu, dává největší smysl omezovat zbytečnou expozici. Není možné se mikroplastům úplně vyhnout. Jsou rozšířené v životním prostředí a člověk se s nimi setkává prostřednictvím potravin, vody i vzduchu.
Některé návyky ale mohou dávat praktický smysl:
- Neohřívat potraviny zbytečně v plastových obalech, zejména pokud k tomu nádoba není určena.
- Dodržovat doporučení výrobce plastových nádob, především pokud jde o teplotu.
- Nahrazovat opotřebované plastové nádoby, které jsou poškrábané nebo degradované.
- Pro horké nápoje a potraviny podle možností používat sklo, keramiku nebo nerezovou ocel.
- Omezovat jednorázové plastové výrobky tam, kde existuje praktická alternativa.
- Udržovat pestrou stravu bohatou na rostlinné potraviny a vlákninu, která podporuje normální funkci trávicího systému.
Ani tato opatření samozřejmě nezaručí nulovou expozici. Mohou ale omezit některé zbytečné zdroje plastových částic.
Může se z bakterie z kimchi stát probiotikum proti nanoplastům?
Teoreticky ano. Právě to patří mezi nejzajímavější možné směry dalšího výzkumu.
Než by však mohl vzniknout probiotický přípravek s tvrzením, že podporuje vylučování nanoplastů u lidí, bylo by potřeba zodpovědět řadu otázek.
Funguje bakterie stejně dobře u lidí jako u myší?
To zatím nevíme.
Lidský střevní mikrobiom, jídelníček, rychlost trávení i další faktory se od experimentálního myšího modelu výrazně liší.
Proto budou nezbytné klinické studie.
Jak velká dávka bakterie je potřeba?
Ani to zatím není pro člověka stanoveno.
Budoucí studie budou muset určit nejen optimální množství bakterií, ale také frekvenci jejich užívání a schopnost přežívat průchod žaludkem a střevem.
Funguje bakterie na všechny druhy nanoplastů?
Současný výzkum se zaměřoval na konkrétní experimentálně připravené nanoplasty, mimo jiné polystyrenové. V reálném prostředí jsme ale vystaveni mnoha druhům polymerů. Je proto nutné ověřit, zda podobný mechanismus funguje také u polyethylenu, polypropylenu, PET a dalších plastů.
Dokáže bakterie odstranit nanoplasty, které už pronikly do tkání?
Současná studie tento mechanismus neprokázala.
Zkoumaná bakterie působila v trávicím systému. Její potenciální význam tedy spočívá především v navázání částic ve střevě a jejich následném vyloučení, nikoliv v „vyčištění“ orgánů od plastových částic, které se již dostaly do krevního oběhu nebo tkání.
To je zásadní rozdíl.
Je označení kimchi jako „detoxu od mikroplastů“ správné?
Z vědeckého hlediska zatím ne.
Výrazy jako „plastový detox“, „kimchi vyčistí tělo od plastů“ nebo „kimchi odstraní mikroplasty z organismu“ jsou atraktivní, ale současné důkazy jsou pro takové tvrzení nedostatečné.
Přesnější je říci:
Bakterie izolovaná z kimchi dokázala v experimentu navázat nanoplasty a u myší zvýšila jejich vylučování stolicí. Zda stejný efekt nastává při konzumaci kimchi u lidí, musí potvrdit další výzkum.
Právě tato formulace nejlépe odpovídá současnému stavu poznání.
Co tedy nový výzkum kimchi a nanoplastů skutečně ukázal?
Nová studie přináší překvapivou a potenciálně velmi užitečnou stopu. Vědci zjistili, že bakterie Leuconostoc mesenteroides CBA3656 izolovaná z kimchi má výraznou schopnost navazovat nanoplastové částice. V laboratorních podmínkách byla její účinnost velmi vysoká a významnou část vazebné schopnosti si bakterie zachovala také v prostředí připomínajícím lidské střevo.
U myší pak podávání bakterie vedlo k více než dvojnásobnému vylučování testovaných nanoplastů stolicí. To ale ještě neznamená, že miska kimchi denně zbaví člověka mikroplastů.
Nejdůležitější závěr výzkumu je jiný: určité bakterie z fermentovaných potravin mohou představovat biologický mechanismus, pomocí kterého by bylo možné část nanoplastů zachytit v trávicím traktu ještě před jejich vstřebáním.
Pokud se tento efekt v budoucnu potvrdí také v kvalitních klinických studiích na lidech, může se stát základem nové generace probiotik nebo funkčních potravin zaměřených na jednu z nejnovějších environmentálních výzev moderní společnosti.
Sponzorováno
Z obyčejného fermentovaného zelí se tak možná nerodí zázračný „detox“, ale něco vědecky mnohem zajímavějšího: nový způsob, jak využít mikroorganismy k omezení kontaktu lidského těla s nanoplasty.
Sponzorováno
Autor článku
Líbil se vám náš článek? Sdílejte ho, uděláte nám radost
Štítky: Zdravá zelenina
Přečtěte si také naše další články