Závislost na opalování – ano, skutečně existuje 4.67/5 (6)



Závislost na opalování - ano, skutečně existuje

Ještě před 100 lety to bylo naopak

Zatímco mnozí dnes považují tmavé opálení pokožky za zdravější a přitažlivější, než je tomu u bledé pleti, ještě před 100 lety se lidé opálené pleti vyhýbali stejně, jako dnes bledé pleti. Jeden důvod pro toto může být i ten, že bledá kůže bývala známkou blahobytu, protože to znamenalo, že jedinec, který ji vlastnil, nemusel pracovat venku, aby si vydělával na živobytí. Bledá pleť byla známkou společenského postavení.

Dnes však opálení představuje prosperitu a dostatek času pro volný čas. To znamená, že člověk nemusí tolik pracovat, může relaxovat u bazénu nebo na pláži, nebo že má dostatek příjmu, aby mohl zaplatit za pravidelné návštěvy solária.

Ovšem pozor. Každý rok více než 65 000 lidí na celém světě umírá na příčiny související s melanomem a je známo, že časté vystavení slunečnímu záření, historie popálenin a časté návštěvy solárií zvyšují riziko vzniku melanomu. Podle jedné studie, deset návštěv opalovacích lůžek v roce téměř zdvojnásobilo riziko melanomu u jedinců starších třiceti let a zvýšilo ho téměř osmkrát u jedinců mladších 30 let.

Zdá se však, že tato rizika nepůsobí jako odstrašující prostředek. Velký počet osob je stále ochotno snášet popáleniny od slunce nebo pravidelné návštěvy solária, aby dosáhly svého cíle udržet středně tmavé opálení pleti. Milióny lidí každoročně sponzorují svými návštěvami solária. Časté opalování je obzvláště časté u žen, dospívajících a mladých dospělých, a ani povědomí o rizicích spojených s opalováním neodradilo tyto lidí od pravidelných návštěv. Ve skutečnosti jedna studie zjistila, že 35% jednotlivců, kteří přišli z rodin s anamnézou zhoubného melanomu, ještě v předchozím roce použilo solárium.

Proč se lidé pravidelně opalují i přes zmíněná rizika?

Odborníci dlouho přemýšleli, proč se mnoho lidí pravidelně opaluje i přes známé riziko rakoviny kůže. Některé provedené studie naznačují, že motivací není jen marnivost – někteří lidé vykazovali dokonce příznaky závislosti na opalování. A aktuální studie přináší další důkazy, že opalování může být opravdu návykové. Ukázalo se, že myši se při pokusech stávaly závislými na beta-endorfinu, molekule podobné opioidovým léčivům – právě beta-endorfin je tvořen kůží pod expozicí ultrafialovým světlem.

V nové studii dostaly oholené myši denní dávku UV světla dostatečně dlouhou na to, aby se opálily, ale ne spálily – byly vystaveny ekvivalentu 20 až 30 minut na poledním slunci na Floridě. Po několika dnech vzrostly hladiny beta-endorfinu v krvi myší. Pak vědci hodnotili toleranci bolesti, marker závislosti na opioidech. Myši, které podstoupily expozici UV záření měly práh bolesti až třikrát vyšší než myši, které nebyly opálené. Jak rostly hladiny beta-endorfinu, tak rostla i tolerance bolesti, což naznačuje, že klíčovou roli hraje endorfin.

Když byl myším, které byly vystaveny UV záření, aplikován blokátor opioidů, jejich práh bolesti se vrátil k normálu a projevily se abstinenční příznaky, jako jsou třesoucí se tlapky a chvějící čelisti. Myši dokonce upravily své chování, aby se vyhnuly abstinenci: ty myši, které dostávaly blokátory opioidů, raději trávily čas v bílé krabici, navzdory přirozené zálibě hlodavců ve tmě.

Lidé a myši sdílejí tyto chemické procesy, takže se vědci domnívají, že beta-endorfin může u lidí způsobit závislost. “Vystavení se slunci může být pro mozek jakousi odměnou, protože potřebujeme vitamín D, vysvětluje David Fisher, spoluautor studie. Dále chtějí výzkumníci prozkoumat, zda nemohou tyto informace využít při léčbě sezónní afektivní poruchy.

Existuje fyziologický základ pro závislost na opalování?

Zdá se tedy, že existují jedinci, kteří vykazují opalovací chování, které se v některých ohledech podobá závislosti. Ale jaký je mechanismus, který by mohl vyvolat toto nutkavé chování? Návykové léky mají schopnost manipulovat s neurotransmisí v systému odměn, což způsobuje, že lidé obsesivně touží a nutkavě hledají tyto látky.

Když je kůže vystavena po delší dobu působení škodlivého (a rakovinu způsobujícího) UV záření, je zahájen obranný mechanismus, který chrání tělo před poškozením UV zářením. Mechanismus zahrnuje zvýšenou produkci prekurzorového proteinu zvaného proopiomelanokortin (POMC), který je syntetizován primárně hypofýzou. Po jeho výrobě se POMC štěpí za vzniku několika dalších proteinů, z nichž jeden je hormon stimulující alfa-melanocyty (a-MSH). a-MSH stimuluje produkci melaninu, pigmentové molekuly, která pomáhá chránit pokožku absorpcí UV záření a volných radikálů způsobených vystavením UV záření.

POMC je však také prekurzorem dalšího peptidu: beta-endorfinu. A pamatujete? O tom už byla v tomto článku řeč. Beta-endorfin je endogenní opioid – jeho působení v těle je podobné účinkům opioidních léků, jako je morfin, a je schopen podporovat přirozenou analgezii spolu s pocitem pohody. Není tedy překvapující, že běžně uváděný důvod pro opalování je ten, že vyvolává pocit relaxace a pozitivní nálady.

Ačkoli potenciální úloha endorfinů v podpoře pozitivní nálady u pravidelně opalujících se lidí nebyla ověřena, existuje několik důkazů, které tuto myšlenku podporují. V jedné studii byla malá skupina pravidelných návštěvníků solárií podrobena návštěvám jak v UV soláriu, tak v soláriu bez UV (solária bez UV záření by neiniciovaly reakci, která by vedla ke zvýšení produkce beta-endorfinu). Chodili v pondělí a středu každý týden po dobu šesti týdnů. Účastníci nebyli informováni o žádném rozdílu mezi oběma lůžky a v pátek každého týdne byli požádáni, aby si vybrali jedno ze dvou lůžek, které by měly použít. A hádejte co. Účastníci se rozhodli opalovat na UV lůžku v 95% případů – aniž by věděli, že si vybírají solárium, které používá UV záření. Náhoda? Možná. Ale takových studií bylo více.

Je tedy opalování návykové? Vyvolává závislost?

Navzdory zmíněným pozitivním nálezům u hlodavců zůstává potenciální fyziologický základ závislosti na opalování u lidí nejasný. To je potřeba říci.

Jedním z argumentů proti zvažování existence závislosti na opalování je ten, že pravidelné opalování může být pouze příznakem nějaké jiné základní poruchy. Například pravidelní návštěvníci solárií se mohou snažit kompenzovat špatný obraz těla ve své hlavě – mohou dokonce trpět formou tělesné dysmorfní poruchy, což je obsedantní zaujetí s určitým vnímaným fyzickým nedostatkem (v tomto případě barva pleti). Jinými slovy mohou mít v hlavě myšlenku: “Všichni kolem mě jsou krásně snědí, jen já vypadám jako tvaroh”. Jejich chování pak nemůže být klasifikováno jako návykové.

Je opalování návykové? Možná. To opravdu záleží na definici závislosti, kterou používáte, a náchylnosti jednotlivce, který se opaluje. Snad lepší otázkou je, zda někteří lidé projevují podivné vzorce chování, když se vědomě vystavují riziku vážných zdravotních následků. Odpověď na tuto otázku se zdá být odpovědí jednoznačné ano.

Naše rada? Opalujte se s mírou. S rozumem. Málo.

A co vy? Jak se opalujete? Chodíte do solárií? Budeme rádi za komentáře k tomuto tématu.

A co si ještě o opalování přečíst?

Líbil se vám článek? Ohodnoťte ho.

Hodnocení příspěvku

Autorem článku je naše redakce

Tým rehabilitace.info (více o nás)

 

Náš tým vám všem chce přinášet zajímavé informace ze světa zdraví, cvičení, výživy, rehabilitace a obecně zdravého životního stylu. Ve většině našich článků vycházíme z odborných studií a lékařských prací. Vždy se snažíme na studie odkazovat, ověříte si tak pravost. Více informací o nás najdete zde - mrkněte na náš tým.

Líbil se vám náš článek? Sdílejte ho, uděláte nám radost


Štítky:

Přečtěte si také naše další články

Zatím žádné komentáře

Zanechat komentář ke článku

Zpráva