Obsah článku
Okusování nehtů či věčné škrábání se není pouze takový zlozvyk. Je to nemoc, jejíž léčba je pořádně namáhavá. Neodolatelné nutkání škrábat se si Monika uvědomila poprvé během maturit. Při soustředěném učení si nehty zohyzdila celá záda. A když ji přijali na vysokou školu, pokožka si odnesla každou zkoušku. V zimním semestru to bylo v pohodě, ale v létě … Krvavé šmouhy a strupy dosud maskuje dlouhými vlasy. „Ani ruce mě nenechávají lhostejnou. Nejčastěji tehdy, když jsem něčím zaujatá. Stačí sledovat telku, soustředěně někoho poslouchat nebo se nudit a už strhávám kůži kolem nehtů … Nejednou se mi doškrábala tak, že jsem musela jít ke kožní“ říká .
„Tento problém patří i do rukou dermatologa. Opakovaným škrábáním si neustále dráždíte pokožku, která se naruší, může se infikovat a hnisat. V těžších případech infekce pronikne až do hloubkových struktur a naruší funkci kůže, podkoží, či dokonce svalů a kostí“ varuje dermatoložka MUDr. Gabriela Machalová.
Kůže, nehty i vlasy
Dermatilománie, neustále nutkání škrábat se nebo jinak poškozovat kůži, patří mezi obsedantně – kompulzivní poruchy. Zajímají vás spíše nehty a vlasy?
„Onychofágii, okusování nehtů a trichotillománii, poškozování vlasů kroucením, natáčením či vytrháváním, lze také zařadit pod sebepoškozování“ vysvětluje odbornice. Ještě větší peklo nastalo, když se těhotná Monika rozhodla skončit s kouřením. Tehdy přišly na řadu nehty. Pouštěla se do nich nejen při soustředění, ale i při problémech v práci či po hádce s manželem. Nedokázala se zastavit.
„Jsem jako v transu. Nevnímám svět kolem a probere mě až krev řinoucí se z rány“ stěžuje si. Největší ostudu však zažila, když ji máma přichytila, jak okusuje nehty svému malému synovi! „Protože vědomí je během sebepoškozování změněno, nemusíte si to, co děláte, ani uvědomit. Před samotným ubližováním můžete pociťovat hněv, frustraci, osamělost nebo depresi. Přechodným uvolněním endorfinů se dostaví úleva a pocit štěstí. Ale po vyprchání účinku přijdou pocity zahanbení, viny, lítosti či původní negativní pocity“ vysvětluje MUDr. Machalová kolotoč emocí.
Sponzorováno
Často detektivní práce
Monika si na poškozená místa mazala různé masti a přesvědčovala se, že když se pokožka zahojí, už na ni nikdy nesáhne. Nehezké ruce se naučila schovávat. „Na každé fotce mám prsty pokrčené tak, aby nehty nebylo vidět. Skončit s tím? Je to podobně, „jednoduché“ jak přestat kouřit. Dnes už vím, že to byla iluze. Problém je v mé hlavě. I kožní lékařka mě přesvědčuje, abych navštívila psychologa.“ Nejdůležitější je onemocnění rozpoznat a léčit jeho pravý důvod s pomocí odborníků. Pátrání po pravé příčině je často detektivní práce. MUDr. Machalová vypočítává stres, nervozitu, napětí, nudu, krácení času, ale i potlačenou agresivitu a hněv.
„Spouštěčem je i přeceňování schopností, zátěžové životní situace, nezvládnutí nároků rodičů, přátel nebo zaměstnavatele, vzhledové nedostatky jako obezita, akné, případně somatické onemocnění.“
TIP: Zkuste TOP oleje na nehty
To se lehko řekne
Vyhýbejte se dalšímu mechanickému dráždění, škrábání, kousání … „To vše je pravda, ale vydržíte jen krátce. Pak se opět vrátíte k obvyklému stereotypu. Nepomohou vám ani masti či gely, ty jsou jen podpůrným prostředkem. Sebepoškozování je chorobné, myslí ho ovlivníte pouze částečně“ zdůrazňuje lékařka.
Každý stroupek, tmavší skvrna či zarudnutí jsou pro Moniku stále výzvou. Nutkání odstranit jich je silnější než zdravý rozum a výkřiky jejího manžela: Nedělej to! Nerýpej si do toho! „Příbuzní a okolí se snaží postiženého neustále napomínat, aby přestal. V mnoha případech si však neuvědomují, že oni sami jsou příčinou tohoto stavu. Rodiče mají na dítě příliš vysoké nároky, vedoucí či kolega dělá dusno na pracovišti, problémem může být i přílišné pracovní nebo nuda … „ říká MUDr. Gabriela Machalová. Přitom někdy stačí opravdu málo: změna postoje, sleva z nároků, zlepšení pracovní atmosféry, pěstování koníčků, naučit se lépe zvládat stres, řešit zátěžové situace.
Chcete-li člověku s dermatilomániou pomoci, zkuste se spolu s ním podrobit vyšetření u psychologa či psychiatra a hledat skutečnou příčinu jeho obtíží.
Kromě psychoterapie mohou pomoci antidepresiva, anxiolytika a antipsychotika. Účinná je také relaxační psychoterapie, při okusování nehtů i hypnóza. Pomůže také změna prostředí, ve kterém jsou negativní vztahy.
Okusujete si nehty?
Zapomeňte na babské recepty. Chilli ani pepř nepomohou. Sledujte, co spustí vaši neodolatelnou chuť na nehty. Nervozita? Stres nebo nuda? Zaměstnejte ruce něčím jiným. Malujte, držte stále nějaký předmět nebo ruku blízkého.
Manikúru mějte vždy nablízku a jakýkoliv nedostatek ihned upravte pilníkem. Pořiďte si lak proti okusování nehtů, který má nepříjemnou hořkou chuť. Pomoci mohou i gelové nehty. Pečujte o pokožku kolem nehtů. Suchá místa jsou častým důvodem jejich ukousnutí.
Sponzorováno
Tip na čtení: Jak na kousání nehtů?
Autorem článku je naše redakce
Líbil se vám náš článek? Sdílejte ho, uděláte nám radost
Štítky: Nehty a zdraví
Přečtěte si také naše další články
Dobrý den, u nadpisu článku jsem se musela trochu pousmát. Nelze tvrdit, že vždy tento zlozvyk může přerůst ve vážnou diagnózu, což tak trochu z nadpisu čtenáři na první pohled vyznívá. :) Okusování nehtů bývá ve většině případů pouze zlozvykem – stejně tak jako „nípání“ a „ďoubání kůže“. Mezi zlozvykem a posedlostí, se kterou si už nedokážete sami poradit, je velmi tenká hranice, o čemž bych vám mohla vyprávět dlouhé hodiny. Pak je název onychofágie/dermatilománie/trichotilománie zcela adekvátní. Setkala jsem se s mnoho reakcemi, že tato diagnóza je vlastně přehnaná a vymyšlená, a že vlastně každý druhý na světě by pak musel onou onychofágií či dermatilománií, apod. trpět. Jinak jsem Vám moc vděčná za tento článek – v České republice se o tomto problému vůbec nemluví, dokonce o něm nikdy neslyšela moje psycholožka.
A ještě si dovolím takový malý detail – dermatilománie nespadá přímo pod OCD, vlastně se těžko někam zařazuje, někteří Američtí psychologové tvrdí, že jde o stav podobný zlozvyku, jiní se přiklání spíše k podobnosti s OCD.