Čím vším je ovlivňována glykémie 4.86/5 (7)



Čím vším je ovlivňována glykémieLidský organismus je složitý systém, v němž zpracováním sacharidů, tuků a bílkovin se produkuje vedle oxidu uhličitého a vody hlavně energie, nezbytná pro životní pochody.

Základním energetickým substrátem všech metabolických procesů je glukóza, a tělo disponuje mnoha způsoby, jak klíčový substrát získat. Vedle příjmu jednoduchých a složitých sacharidů v potravě a jejich následného štěpení na glukózu jsou tu metabolické děje, při nichž štěpením tuků i bílkovin opět získáme tento klíčový produkt.

Funkci základního “glukostatu” splňují játra, která při nízké glykémii uvolňují glukózu do krve a naopak. Tato funkce není automatická, je zajišťována hlavně hormony, zejména inzulínem, glukagonem a v neposlední řadě somatostatinem a pankreatickým polypeptidem (hormony produkované slinivkou).

Glykémii v daném čase určuje rovnováha mezi množstvím glukózy vstupujícím do krve a množstvím, které krev opouští. Hlavním určujícím faktorem je tedy příjem potravy a rychlost vstupu glukózy do buněk, hlavně svalových a tukových.

Asi 5 procent požité glukózy se mění v játrech na rychlou zásobní formu, glykogen, 30–40 % se přemění na tuk, ostatní je využito ve svalech a jiných tkáních. Při hladovění (lačnění) se k udržení normoglykémie štěpí jaterní glykogen na glukózu a normalizuje hladinu glykémie. Při déletrvajícím hladovění dojde k vyčerpání glykogenu a v játrech stoupá produkce glukózy z bílkovin a tuků. Z toho vyplývá, že tělo se ve všech situacích snaží “podniknout kroky”, které vedou k udržení normoglykémie.

Vedle příjmu sacharidů je zásadní moment v její regulaci i vylučování. Glukóza je za normálních podmínek volně filtrována ledvinami a téměř všechna se zpětně resorbuje a vrací do oběhu. Překročí-li se jistá hranice, tzv. ledvinný práh, objeví se glukóza v moči. Hodnota renálního prahu je individuální, orientačně při hodnotě glykémie kolem 8–9 mmol/l. Glykosurie (přítomnost cukru v moči) je nejčastěji spojena s diabetem, u zdravých jedinců se může objevit po intenzivní fyzické zátěži, stresu či vzácně jako důsledek jiného metabolického defektu.

Glykémie a hormony – inzulín a další

Klíčovým hormonem udržení normoglykémie, jak už bylo zmíněno, je inzulín. Inzulín je anabolický hormon, který zajišťuje glukózu pro základní metabolické děje v buňkách.

Inzulín tedy umožňuje cestou glukózových transporterů vstup glukózy do buněk, kde je využita pro metabolické děje, obecně stimuluje syntézu bílkovin, brzdí jejich odbourávání – v podstatě tvoří pro tělo zásoby energie a živin. Protichůdným účinkem disponuje glukagon, který je katabolický a uvolňuje glukózu, tuky i bílkoviny ze zásob do krve.

Systém regulace hladiny glykémie není tak jednoduchý, podílejí se na něm i střevní hormony (sekretin, cholecystokinin, gastrin, GLP-1, žaludeční inhibiční peptid atd.).

Hladina glykémie je velice citlivá a je dále ovlivňována i adrenalinem, růstovým hormonem, glukokortikoidy a hormony štítné žlázy. Tyto i další hormony se podílejí na fenoménu tzv. kontraregulace. Při nízké hladině cukru v krvi se tělo snaží mobilizovat rezervy, od štěpení glykogenu v játrech po rozložení rezervních tuků a bílkovin na základní energetický substrát – glukózu. Cílem všeho „snažení“ je optimalizace její hladiny. Reakce těla může být zejména při těžké nebo protrahované hypoglykémii přemrštěná a následkem je hyperglykémie.

V řízení hladiny glykémie se uplatňují i nervové vlivy

Centrální nervový systém je zřejmě vegetativním nervstvem (n.vagus) informován o hladině glykémie v krvi. Nervová zakončení vegetativního nervstva jsou i v játrech, která se přímo podílejí na produkci glukózy.

Jak je vidno, regulace normální hladiny glykémie je složitá i za normálních podmínek, kdy systémy jsou na sebe napojeny zpětnovazebními mechanismy a výsledkem je víceméně trvale stejná hladina glykémie.

U diabetiků 1. typu se zcela vyhaslou sekrecí vlastního inzulínu, kdy je tělo zcela závislé na dodávce zevního inzulínu, je situace o to složitější, že diabetik musí kontrolovat svůj život, aktivitu i stravu v závislosti na aplikaci inzulínu, odhadovat reakce organismu v různých nestandardních situacích a tomu uzpůsobit svůj životní režim.

Zkušení pacienti s diabetem vědí, že glykémie je opravdu velmi citlivý parametr. Především vlastní onemocnění neprobíhá u všech stejně, v podstatě lze při korekci glykémie pouze orientačně postupovat podle doporučených učebnicových postupů, ideální je inzulínový i stravovací režim ušít na míru.

Pouze malá část pacientů vystačí s nastaveným režimem aplikace inzulínu, bez nutnosti úpravy dávek výměnných jednotek sacharidů či inzulínu při změně režimu. Naprostá většina pacientů již s vyhaslou sekrecí vlastního inzulínu musí odhadovat i očekávat reakce svého těla a upravovat aplikační schéma.

Fyzické námaha a glykémie

Vedle jídla je základním hybatelem glykémie fyzická námaha. Při námaze, kdy dojde rychle ke spotřebování volného cukru v krvi, tělo mobilizuje rezervy, zahájí se štěpení glykogenu v játrech, klesá hladina inzulínu a při trvalejší námaze dojde i na štěpení tuků a bílkovin k pokrytí kalorických nároků. K dalším důležitým faktorům patří jakákoliv stresová situace, nemoc – od běžného nachlazení po horečnatá onemocnění –, psychická nepohoda, u někoho jakékoliv vychýlení ze zaběhlého životního rytmu. To vše aktivuje kontraregulační hormony s následkem hyperglykémie. U dospělých nesmíme zapomenout na různé hormonální vlivy jako těhotenství, porod, laktace, menopauza. Dá se zjednodušeně říci, že jakákoliv změna zdravotního stavu, přidružené onemocnění a jeho dekompenzace může ovlivnit glykémii.

Nejen vlivy vnitřní, ale i vnější hrají roli

Nesmíme zapomenout na atmosférické změny, rychlé výkyvy počasí, změny životního rytmu, nedostatek spánku nebo naopak jeho nadbytek – v podstatě cokoliv může zasahovat do glycidového metabolismu.

U pacientů s letitým trváním diabetu navíc klesá schopnost organismu promptně reagovat na změny glykémie, reakce jsou protrahované nebo přemrštěné, snadněji se i vlivem autonomní neuropatie objeví významné výkyvy. Rovněž pacienti s labilním diabetem jsou náchylnější i k extrémní dekompenzaci, byť na podkladu zcela minimální změny režimu.

Výše uvedené může působit neradostně, když jsme si v podstatě naznačili, že glykémie je tak variabilní faktor, že není v lidských silách stabilizovat její hladinu v optimální normě.

V současné době je ale diabetes na jedné straně lépe prozkoumán, na druhé straně technické vymoženosti od různých druhů inzulínů po aplikační pomůcky včetně inzulínových pump či senzorů ulehčují diabetikům situaci a zkvalitňují jim život.

A co si dále můžete přečíst o cukrovce?

VIDEO: Kontinuální monitorování glykémie

    Líbil se vám článek? Ohodnoťte ho.

    Autorem článku je naše redakce

    Tým rehabilitace.info (více o nás)

     

    Náš tým vám všem chce přinášet zajímavé informace ze světa zdraví, cvičení, výživy, rehabilitace a obecně zdravého životního stylu. Ve většině našich článků vycházíme z odborných studií a lékařských prací. Vždy se snažíme na studie odkazovat, ověříte si tak pravost. Více informací o nás najdete zde - mrkněte na náš tým.

    Líbil se vám náš článek? Sdílejte ho, uděláte nám radost


    Štítky:

    Přečtěte si také naše další články

    Zatím žádné komentáře

    Zanechat komentář ke článku

    Zpráva