Syndrom uvolnění cytokinů – co je to: příznaky, příčiny a léčba 4/5 (9)

• Syndrom uvolnění cytokinů (CRS) je závažná imunitní reakce, při které organismus uvolní nadměrné množství cytokinů a spustí silný systémový zánět.
• Mezi nejčastější příznaky patří horečka, zimnice, únava, bolesti svalů, nevolnost, nízký krevní tlak, dušnost, zrychlený tep a v těžších případech i porucha vědomí nebo selhání orgánů.
• Nejčastější příčinou je moderní imunoterapie nádorových onemocnění, zejména CAR-T léčba a bispecifické protilátky, ale CRS může vzniknout také při těžkých infekcích nebo jiných stavech spojených s nadměrnou aktivací imunity.
• Léčba závisí na závažnosti stavu a zahrnuje sledování pacienta, podávání tekutin, kyslíkovou podporu, cílené protizánětlivé léky (například tocilizumab) a v těžkých případech intenzivní péči.

Syndrom uvolnění cytokinů je závažná imunitní reakce, při které tělo uvolní velké množství zánětlivých signálních látek zvaných cytokiny. Může vzniknout jako komplikace moderní protinádorové imunoterapie, zejména CAR-T buněčné léčby a bispecifických protilátek, ale také při těžkých infekcích nebo jiných stavech spojených s nadměrnou aktivací imunity.

Pro laika může syndrom uvolnění cytokinů zpočátku připomínat těžší virové onemocnění. Typická je horečka, zimnice, únava, bolesti svalů, nevolnost nebo celková slabost. U části pacientů se však může stav rychle zhoršit a vést k nízkému krevnímu tlaku, dušnosti, zmatenosti nebo selhávání orgánů. Proto jde o stav, který vyžaduje lékařské sledování a včasnou léčbu.

Syndrom uvolnění cytokinů – nadměrná systémová zánětlivá reakce organismu

Syndrom uvolnění cytokinů, zkráceně CRS, je nadměrná systémová zánětlivá reakce organismu. Vzniká tehdy, když imunitní systém uvolní příliš velké množství cytokinů, tedy molekul, které běžně pomáhají řídit obranyschopnost.

Cytokiny jsou pro tělo důležité, protože umožňují komunikaci mezi imunitními buňkami. Pomáhají spouštět zánět, aktivovat obranu proti infekcím a podporovat ničení nádorových buněk. Problém nastává ve chvíli, kdy je tato reakce příliš silná a začne poškozovat samotný organismus.

Příznaky syndromu uvolnění cytokinů

Nejčastějším příznakem syndromu uvolnění cytokinů je horečka. Přidat se mohou zimnice, únava, bolesti svalů a kloubů, bolest hlavy, nevolnost, zvracení, průjem, vyrážka, zrychlený tep, nízký krevní tlak, dušnost, zmatenost nebo závratě.

• vysoká horečka,
• zimnice a třesavka,
• výrazná únava a slabost,
• bolesti svalů a kloubů,
• bolest hlavy,
• nevolnost, zvracení nebo průjem,
• kožní vyrážka,
• zrychlený tep,
• nízký krevní tlak,
• dušnost nebo pokles okysličení krve,
• zmatenost, ospalost nebo porucha pozornosti.

Příčina syndromu uvolnění cytokinů

Syndrom uvolnění cytokinů vzniká při nadměrné aktivaci imunitního systému. Nejčastěji se popisuje jako komplikace moderní imunoterapie nádorových onemocnění, především CAR-T buněčné terapie a některých bispecifických protilátek.

Spouštěčem může být ale také těžká infekce, sepse, některá autoimunitní nebo zánětlivá onemocnění a vzácné poruchy imunitního systému. U onkologické imunoterapie vzniká CRS proto, že léčba aktivuje imunitní buňky proti nádoru. Tato aktivace je žádoucí, ale někdy může být příliš silná.

Souvislost syndromu uvolnění cytokinů s CAR-T terapií

CAR-T terapie je moderní léčba, při které se pacientovy T-lymfocyty upraví tak, aby dokázaly rozpoznat a ničit nádorové buňky. Když se tyto upravené buňky po návratu do těla aktivují, mohou spustit intenzivní imunitní reakci. Právě tato reakce může vést k masivnímu uvolnění cytokinů. CRS se proto řadí mezi nejznámější komplikace CAR-T terapie. Obvykle se objevuje v prvních dnech až týdnech po podání léčby, podle typu přípravku, nádorové zátěže a celkového stavu pacienta.

Je syndrom uvolnění cytokinů stejný jako cytokinová bouře?

Syndrom uvolnění cytokinů a cytokinová bouře jsou příbuzné pojmy, ale nejsou úplně totožné. Syndrom uvolnění cytokinů je konkrétní klinický stav, často popisovaný u pacientů po imunoterapii. Cytokinová bouře je širší označení pro nekontrolovanou nadměrnou zánětlivou reakci s vysokými hladinami cytokinů.

Zjednodušeně lze říct, že těžší syndrom uvolnění cytokinů může mít charakter cytokinové bouře. Cytokinová bouře však může vzniknout i z jiných příčin, například při těžké infekci nebo výrazné systémové zánětlivé reakci.

Vyšší riziko

Vyšší riziko CRS mohou mít pacienti s vysokou nádorovou zátěží, silně aktivovaným imunitním systémem, některými typy hematologických nádorů, horším celkovým stavem nebo přidruženými onemocněními srdce, plic, ledvin či jater.

• typ použité imunoterapie,
• množství nádorových buněk v těle,
• rychlost odpovědi nádoru na léčbu,
• věk a celkový stav pacienta,
• přítomnost dalších onemocnění,
• laboratorní známky zánětu před léčbou,
• předchozí léčba a stav kostní dřeně.

Diagnostika syndromu uvolnění cytokinů

Diagnóza syndromu uvolnění cytokinů se stanovuje podle příznaků, časové souvislosti s léčbou nebo infekcí, fyzikálního vyšetření a laboratorních výsledků. Lékaři sledují zejména horečku, krevní tlak, tepovou frekvenci, okysličení krve, zánětlivé parametry a funkci orgánů. Vyšetření může zahrnovat krevní obraz, jaterní a ledvinné testy, koagulační parametry, elektrolyty, zánětlivé ukazatele, vyšetření na infekci a podle stavu pacienta také zobrazovací metody nebo neurologické sledování.

Důležité je odlišit CRS od infekce, sepse, alergické reakce, progrese základního onemocnění nebo jiných komplikací léčby. Tyto stavy se mohou navzájem podobat a někdy se i překrývat.

Závažnost syndromu uvolnění cytokinů

Závažnost syndromu uvolnění cytokinů se hodnotí podle klinického stavu pacienta. Rozhodující je zejména přítomnost horečky, nízkého krevního tlaku, potřeba kyslíkové podpory a známky orgánového postižení.

• Mírný stupeň: dominuje horečka a celkové příznaky bez závažného postižení oběhu nebo dýchání.
• Středně těžký stupeň: přidává se pokles krevního tlaku nebo potřeba kyslíku.
• Těžký stupeň: pacient vyžaduje intenzivnější podporu krevního oběhu nebo dýchání.
• Život ohrožující stupeň: dochází k selhávání orgánů a je nutná intenzivní péče.

Léčba syndromu uvolnění cytokinů

Léčba syndromu uvolnění cytokinů závisí na jeho závažnosti. Mírné formy mohou vyžadovat hlavně sledování, léčbu horečky a doplnění tekutin. Středně těžké a těžké formy vyžadují cílenou léčbu a někdy i péči na jednotce intenzivní péče.

Léčba může zahrnovat monitoraci vitálních funkcí, léky proti horečce, nitrožilní tekutiny, kyslíkovou podporu, léky na zvýšení krevního tlaku, antibiotika při podezření na infekci, tocilizumab, kortikosteroidy a intenzivní péči při orgánovém selhávání.

Tocilizumab – použití u CRS

Tocilizumab je lék, který blokuje receptor pro interleukin-6, jeden z důležitých zánětlivých cytokinů. U syndromu uvolnění cytokinů se používá především u závažnějších stavů, například při nízkém krevním tlaku nebo potřebě kyslíkové podpory.

Blokáda účinku interleukinu-6 může pomoci zmírnit zánětlivou reakci, snížit horečku, zlepšit krevní tlak a stabilizovat celkový stav pacienta. O jeho podání vždy rozhoduje lékař podle závažnosti příznaků a konkrétní situace.

Kortikosteroidy u CRS

Kortikosteroidy se používají u těžších forem CRS, při nedostatečné odpovědi na předchozí léčbu nebo pokud se současně objevují jiné závažné imunitní komplikace. Mají silný protizánětlivý účinek a pomáhají tlumit nadměrnou imunitní reakci.

U pacientů po imunoterapii se kortikosteroidy nasazují uvážlivě, protože lékaři zvažují rovnováhu mezi zvládnutím nebezpečného zánětu a zachováním žádoucího protinádorového účinku léčby.

Předcházení syndromu uvolnění cytokinů

Riziko CRS nelze vždy úplně odstranit, ale lze ho snížit pečlivým výběrem léčby, správným dávkováním, sledováním pacienta a rychlým zásahem při prvních příznacích. U některých terapií se používá postupné navyšování dávky nebo preventivní monitorace.

• vyhodnocení rizika před zahájením léčby,
• sledování pacienta po podání imunoterapie,
• edukace pacienta a rodiny,
• rychlá reakce při horečce nebo dušnosti,
• dostupnost specializovaného týmu,
• jasný plán, kdy kontaktovat lékaře.

Kdy vyhledat lékařskou pomoc?

Lékařskou pomoc je nutné vyhledat okamžitě, pokud se po imunoterapii, CAR-T léčbě nebo jiné rizikové léčbě objeví horečka, zimnice, dušnost, závratě, zmatenost, výrazná slabost, pokles tlaku, bušení srdce nebo rychlé zhoršení celkového stavu.

U pacienta po rizikové imunoterapii se horečka nikdy nemá podceňovat. Může jít o infekci, syndrom uvolnění cytokinů nebo kombinaci obou stavů. Včasné rozpoznání je zásadní pro bezpečný průběh léčby.

Prognóza syndromu uvolnění cytokinů

Prognóza závisí na závažnosti reakce, rychlosti rozpoznání, celkovém stavu pacienta a dostupnosti léčby. Mírné formy často odezní při podpůrné péči. Středně těžké a těžké formy vyžadují cílenou léčbu a někdy i intenzivní péči.

Při včasném zásahu se mnoho pacientů ze syndromu uvolnění cytokinů zotaví. Největší riziko představují těžké formy s nízkým krevním tlakem, poruchou dýchání, zmateností a orgánovým postižením.

Shrnutí informací o syndromu uvolnění cytokinů

Syndrom uvolnění cytokinů je nadměrná zánětlivá reakce imunitního systému, při které se do těla uvolní velké množství cytokinů. Nejčastěji se objevuje jako komplikace moderní imunoterapie, zejména CAR-T terapie a bispecifických protilátek, ale může vzniknout i při těžkých infekcích nebo jiných imunitních stavech.

Typickým prvním příznakem je horečka. Přidat se mohou zimnice, únava, bolesti svalů, nevolnost, průjem, dušnost, nízký krevní tlak, zmatenost a orgánové komplikace. Léčba závisí na závažnosti a může zahrnovat podpůrnou péči, kyslík, tekutiny, léky na tlak, tocilizumab, kortikosteroidy a intenzivní péči.

Asi nejdůležitější je včasné rozpoznání. U pacienta po imunoterapii je horečka vždy důvodem ke kontaktování lékaře.

Studie a zdroje článku

• Cytokine release syndrome and cancer immunotherapies – historical challenges and promising futures Autor: Deep Shah

Autor článku

Líbil se vám náš článek? Sdílejte ho, uděláte nám radost

Štítky: Rakovina

Přečtěte si také naše další články