Buněčná terapie v léčbě rakoviny: jak pomáhá? 4.43/5 (7)

• Buněčná terapie využívá živé imunitní buňky, které pomáhají rozpoznat a ničit nádorové buňky.
• Nejznámější formou je CAR-T terapie, používaná hlavně u některých leukemií, lymfomů a mnohočetného myelomu.
• Hlavní výhodou je cílený protinádorový účinek a možnost silné imunitní odpovědi u vybraných pacientů.
• Léčba je odborně celkem dost náročná, může mít závažné nežádoucí účinky a vždy vyžaduje posouzení specializovaným lékařským týmem.

Buněčná terapie představuje jednu z nejpokročilejších forem moderní onkologické léčby. Jejím principem je využití živých buněk, nejčastěji buněk imunitního systému, které jsou schopné rozpoznat, napadnout a zničit nádorové buňky. Na rozdíl od klasické chemoterapie nebo radioterapie necílí primárně na rychle se dělící buňky obecně, ale snaží se aktivovat nebo upravit imunitní odpověď proti konkrétnímu nádoru.

Nejznámějším příkladem je CAR-T buněčná terapie, která se používá zejména u některých hematologických malignit, například leukemií, lymfomů a mnohočetného myelomu. Vedle ní se rozvíjejí také TIL terapie, NK buněčné terapie a další formy adoptivní buněčné imunoterapie. Tyto metody se liší typem použitých buněk, způsobem jejich úpravy i tím, u jakých nádorů mohou být účinné.

Buněčná terapie v onkologii

Buněčná terapie v onkologii je léčebný postup, při kterém jsou pacientovi podány živé buňky s protinádorovým účinkem. Tyto buňky mohou pocházet přímo od pacienta, od dárce nebo mohou být laboratorně upravené tak, aby lépe rozpoznávaly nádorové buňky. Nejčastěji se pracuje s T-lymfocyty, NK buňkami nebo lymfocyty infiltrujícími nádorovou tkáň.

Základní myšlenkou buněčné terapie je posílit schopnost imunitního systému rozeznat nádor jako nežádoucí strukturu. Nádorové buňky se totiž často dokážou imunitní kontrole vyhnout. Mohou měnit své povrchové znaky, potlačovat aktivitu imunitních buněk nebo vytvářet mikroprostředí, které imunitní reakci brzdí. Buněčná terapie se snaží tyto mechanismy překonat.

Jak buněčná terapie pomáhá při léčbě rakoviny

Buněčná terapie pomáhá tím, že zvyšuje schopnost imunitních buněk vyhledat a zničit nádorové buňky. U některých metod se pacientovy vlastní imunitní buňky odeberou, v laboratoři geneticky upraví, namnoží a následně vrátí zpět do krevního oběhu. Takto upravené buňky pak mohou cíleně rozpoznávat nádorové buňky podle specifických povrchových znaků.

U CAR-T terapie se například T-lymfocyty vybaví chimérickým antigenním receptorem. Tento receptor umožňuje buňce rozpoznat konkrétní antigen na povrchu nádorové buňky. Po navázání na cíl se T-buňka aktivuje, začne uvolňovat cytotoxické látky a spouští imunitní reakci vedoucí k likvidaci nádoru.

Jaké typy buněčné terapie se používají v léčbě rakoviny

V onkologii se používá několik typů buněčné terapie. Nejvýznamnější jsou CAR-T buněčná terapie, TIL terapie, NK buněčná terapie a další formy adoptivního přenosu imunitních buněk. Každá z těchto metod má jiný mechanismus účinku a jiné klinické využití.

CAR-T buněčná terapie

CAR-T terapie je léčba založená na genetické úpravě T-lymfocytů. Pacientovi se nejprve odeberou T-buňky, které jsou následně v laboratoři upraveny tak, aby nesly speciální receptor schopný rozpoznat nádorový antigen. Po namnožení se tyto buňky vrací pacientovi infuzí.

 

CAR-T terapie se dnes nejčastěji používá u vybraných krevních nádorů. Velmi dobré výsledky byly popsány zejména u některých B-buněčných malignit, kde nádorové buňky nesou vhodný cílový antigen. Právě u hematologických nádorů je tato metoda zatím nejlépe etablovaná.

TIL terapie

TIL terapie využívá lymfocyty infiltrující nádor, tedy imunitní buňky, které se přirozeně nacházejí přímo v nádorové tkáni nebo v jejím okolí. Tyto buňky se získají z odebraného nádoru, laboratorně se namnoží, aktivují a následně podají zpět pacientovi.

TIL terapie je odborně zajímavá zejména proto, že pracuje s buňkami, které již prokázaly schopnost proniknout do nádoru. Tento přístup má význam hlavně u některých solidních nádorů, například u melanomu, kde může být imunitní reakce proti nádoru biologicky dobře zachytitelná.

NK buněčná terapie

NK buňky, tedy natural killer cells, jsou součástí vrozené imunity. Dokážou ničit abnormální buňky bez nutnosti předchozí specifické aktivace. V onkologii se zkoumá jejich využití buď v přirozené podobě, nebo po genetické úpravě, například jako CAR-NK buňky.

NK buněčné terapie jsou slibné zejména díky možnosti použití dárcovských buněk a potenciálně příznivějšímu bezpečnostnímu profilu. Jejich širší klinické využití je však stále předmětem výzkumu.

U jakých nádorů se buněčná terapie používá nejčastěji

Buněčná terapie se dnes nejčastěji používá u hematologických malignit, tedy nádorů krve, kostní dřeně a lymfatického systému. Patří sem některé typy leukemií, lymfomů a mnohočetný myelom. U těchto diagnóz jsou nádorové buňky relativně dobře dostupné imunitním buňkám a často nesou vhodné cílové antigeny.

U solidních nádorů, jako je rakovina plic, prsu, slinivky, prostaty, mozku nebo tlustého střeva, je využití buněčné terapie složitější. Nádorové mikroprostředí bývá u těchto nádorů velmi odolné vůči imunitnímu útoku. Imunitní buňky se do nádoru hůře dostávají, mohou být rychle vyčerpány nebo deaktivovány.

Proč je buněčná terapie úspěšnější u krevních nádorů než u solidních nádorů?

Buněčná terapie bývá úspěšnější u krevních nádorů, protože nádorové buňky jsou přístupnější a často mají lépe definované povrchové znaky. U solidních nádorů musí imunitní buňky překonat fyzické i biologické bariéry nádorové tkáně.

Solidní nádory často vytvářejí imunosupresivní mikroprostředí. To znamená, že v okolí nádoru působí signály, které brání aktivaci imunitních buněk. Nádor může zároveň obsahovat různé populace buněk, které se geneticky i biologicky liší. To ztěžuje výběr jednoho vhodného terapeutického cíle.

Jak probíhá CAR-T buněčná terapie

CAR-T buněčná terapie je komplexní proces, který vyžaduje specializované pracoviště, laboratorní výrobu buněčného přípravku a intenzivní sledování pacienta. Nejde pouze o samotné podání buněk, ale o celý léčebný program.

1. Nejprve lékařský tým posoudí, zda je pacient vhodným kandidátem pro buněčnou terapii.
2. Pomocí aferézy se pacientovi odeberou T-lymfocyty z krve.
3. Odebrané buňky jsou odeslány do specializované laboratoře.
4. V laboratoři se T-buňky geneticky upraví tak, aby exprimovaly chimérický antigenní receptor.
5. Upravené buňky se namnoží a projdou kontrolou kvality.
6. Pacient obvykle podstoupí přípravnou chemoterapii, která vytvoří prostor pro podané buňky.
7. CAR-T buňky se podají infuzí zpět do krevního oběhu.
8. Pacient je následně sledován kvůli účinnosti léčby i možným nežádoucím účinkům.

Výsledky buněčné terapie

Buněčná terapie může u vybraných pacientů vést k výraznému ústupu nemoci, hluboké remisi nebo dlouhodobé kontrole nádoru. Nejvýraznější výsledky byly dosaženy u některých krevních nádorů, zejména u pacientů, u kterých selhala předchozí standardní léčba.

Je však důležité zdůraznit, že buněčná terapie nepůsobí u všech pacientů stejně. Někteří nemocní dosáhnou dlouhodobé odpovědi, u jiných je účinek částečný nebo dočasný. Nádor se může terapii vyhnout například ztrátou cílového antigenu, změnou svého mikroprostředí nebo vyčerpáním podaných imunitních buněk.

Výhody buněčné terapie

Hlavní výhodou buněčné terapie je její schopnost využít imunitní systém jako aktivní protinádorový nástroj. U vhodně vybraných pacientů může být účinná i v situacích, kdy standardní léčba již nepřináší dostatečný efekt.

• Cílené rozpoznávání nádorových buněk podle specifických antigenů.
• Možnost silné a dlouhodobé imunitní odpovědi.
• Potenciál dosažení hluboké remise u některých hematologických nádorů.
• Využití vlastních buněk pacienta u autologních terapií.
• Možnost dalšího vývoje směrem k personalizované onkologii.
• Perspektiva kombinace s dalšími formami imunoterapie a cílené léčby.

Limity buněčné terapie

Buněčná terapie je vysoce specializovaná léčba, která není vhodná pro každého pacienta ani pro každý typ nádoru. Její využití limituje biologická povaha nádoru, zdravotní stav pacienta, dostupnost specializovaného centra i náročnost výroby buněčného přípravku.

• Vysoká odborná, technologická a upřímně i finanční náročnost.
• Omezená dostupnost pouze ve specializovaných centrech.
• Časová prodleva mezi odběrem buněk a jejich podáním.
• Riziko závažných nežádoucích účinků.
• Proměnlivá účinnost u různých pacientů.
• Zatím omezené výsledky u většiny solidních nádorů.
• Možnost návratu onemocnění po počáteční odpovědi.

Nežádoucí účinky buněčné terapie

Buněčná terapie může vyvolat dost závažné imunitní reakce. Nejznámější komplikací CAR-T terapie je syndrom uvolnění cytokinů, který vzniká při masivní aktivaci imunitního systému. Projevuje se horečkou, nízkým krevním tlakem, dušností, zimnicí, únavou nebo poruchou funkce orgánů.

Další významnou komplikací je neurologická toxicita. Ta se může projevit zmateností, poruchou řeči, třesem, bolestí hlavy, spavostí, záchvaty nebo poruchou vědomí. Právě proto musí být pacienti po podání buněčné terapie pečlivě sledováni vyškoleným týmem.

Bezpečnost buněčné terapie

Buněčná terapie může být bezpečná, pokud je správně indikována a podávána ve specializovaném centru. Současně však patří mezi intenzivní léčebné postupy, které mohou mít závažné nežádoucí účinky. Bezpečnost léčby závisí na výběru pacienta, typu buněčné terapie, stavu nádoru i zkušenosti pracoviště. Před zahájením léčby se hodnotí celkový zdravotní stav pacienta, funkce důležitých orgánů, rozsah onemocnění, přítomnost infekcí a riziko komplikací. Pacient musí být informován nejen o možném přínosu, ale také o rizicích a alternativách léčby.

Kdo je vhodný kandidát na buněčnou terapii?

Vhodným kandidátem je pacient s diagnózou, pro kterou je buněčná terapie schválená nebo dostupná v rámci klinického hodnocení. Zároveň musí být v takovém zdravotním stavu, aby zvládl celý léčebný proces včetně možných komplikací.

O vhodnosti rozhoduje multidisciplinární tým. Posuzuje se typ nádoru, předchozí léčba, rychlost progrese, biologické znaky nádoru, orgánové funkce a celková kondice pacienta. Buněčná terapie se obvykle zvažuje u pacientů, u kterých standardní možnosti léčby selhaly nebo nejsou dostatečně účinné.

Rozdíl mezi autologní a alogenní buněčnou terapií

Autologní buněčná terapie využívá buňky samotného pacienta. Ty jsou odebrány, upraveny nebo aktivovány v laboratoři a následně vráceny zpět do těla. Výhodou je nižší riziko imunitní neslučitelnosti, nevýhodou je individuální výroba pro každého pacienta.

Alogenní buněčná terapie využívá buňky od dárce. Jejím cílem je vytvořit léčbu dostupnou rychleji a ve standardizované podobě. Tento přístup je odborně velmi perspektivní, ale vyžaduje řešení rizika imunitních reakcí, odmítnutí buněk a dalších bezpečnostních otázek.

Jak se buněčná terapie liší od chemoterapie, radioterapie a cílené léčby

Chemoterapie působí převážně na rychle se dělící buňky. Radioterapie ničí nádorové buňky pomocí ionizujícího záření v určité lokalitě. Cílená léčba blokuje konkrétní molekulární mechanismy, které nádor využívá k růstu. Buněčná terapie naproti tomu využívá živé imunitní buňky jako aktivní léčebný nástroj.

Buněčná terapie je zároveň formou imunoterapie, protože jejím cílem je posílit protinádorovou imunitní odpověď. Od jiných typů imunoterapie se liší tím, že pacient dostává přímo upravené nebo aktivované buňky, nikoli pouze látku, která imunitní systém stimuluje.

Buněčná terapie jako personalizovaná léčba

Buněčná terapie je personalizovaná zejména tehdy, když pracuje s buňkami konkrétního pacienta. U autologních CAR-T terapií se pacientovy vlastní T-lymfocyty stávají základem léčivého přípravku. Léčba tak není pouze obecně zaměřená na diagnózu, ale je biologicky propojená s imunitním systémem daného pacienta.

Personalizace se projevuje také při výběru vhodného cíle na nádorových buňkách. Úspěšná buněčná terapie vyžaduje, aby nádor nesl znak, který lze bezpečně rozpoznat a napadnout bez nepřiměřeného poškození zdravých tkání.

Buněčná terapie v budoucnosti onkologie

Buněčná terapie bude pravděpodobně stále důležitější součástí přesné onkologie. Výzkum se zaměřuje na zlepšení účinnosti u solidních nádorů, snížení toxicity, rychlejší výrobu buněk a vývoj univerzálních dárcovských přípravků.

Velký potenciál mají zejména kombinace buněčné terapie s dalšími formami imunoterapie, genetické úpravy zvyšující odolnost imunitních buněk, nové cílové antigeny a technologie umožňující přesnější řízení aktivity buněk v organismu.

Jaké otázky by měl pacient položit lékaři?

Pacient, který zvažuje buněčnou terapii nebo o ní slyšel v souvislosti se svou diagnózou, by měl vše konzultovat se svým onkologem nebo hematologem. Tato léčba je vysoce specializovaná a její vhodnost nelze posoudit pouze podle názvu diagnózy.

• Je můj typ nádoru vhodný pro buněčnou terapii?
• Existuje pro mou diagnózu schválená buněčná léčba?
• Přichází v úvahu klinické hodnocení?
• Jaký přínos lze očekávat v mém konkrétním případě?
• Jaká jsou hlavní rizika a nežádoucí účinky?
• Jak dlouho trvá příprava a podání léčby?
• Budu muset být hospitalizován?
• Jaké jsou alternativní možnosti léčby?
• Co se stane, pokud léčba nezabere?

Shrnutí článku

Buněčná terapie je moderní onkologický přístup, který využívá živé imunitní buňky k cílenému ničení nádorových buněk. Nejznámější formou je CAR-T terapie, která má významné výsledky u některých krevních nádorů. Dalšími směry jsou TIL terapie, NK buněčné terapie a nové geneticky upravené buněčné platformy.

Hlavní výhodou buněčné terapie je schopnost vyvolat silnou a specifickou imunitní odpověď proti nádoru. Hlavními limity jsou náročnost léčby, riziko nežádoucích účinků, omezená dostupnost a zatím složitější využití u solidních nádorů.

Buněčná terapie není univerzálním řešením pro všechny pacienty s rakovinou, ale u správně vybraných diagnóz může představovat zásadní léčebnou možnost. O její vhodnosti by měl vždy rozhodovat specializovaný lékařský tým na základě konkrétní diagnózy, biologických vlastností nádoru a celkového stavu pacienta.

Studie a zdroje článku

• Long-lived immune cells show promise against cancer in world-first trial Autorka: Heidi Ledford
• CAR‑T cell therapy: A breakthrough in traditional cancer treatment strategies (Review) Autor: Dahua Sun

Autor článku

Líbil se vám náš článek? Sdílejte ho, uděláte nám radost

Štítky: Moderní medicína, Rakovina

Přečtěte si také naše další články