Raynaudova nemoc (Raynaudův syndrom) ovlivňuje vzhled i funkčnost prstů – příčiny, příznaky, léčba 4.86/5 (28)



Raynaudova nemoc (Raynaudův syndrom) ovlivňuje vzhled i funkčnost prstů - příčiny, příznaky, léčbaBěhem posledních měsíců, tedy v chladném počasí, jste možná mohli u sebe nebo někoho ze svého okolí zaregistrovat zvláště vyhlížející stav. Při něm dojde po pobytu venku ke zbělání prstů na rukou a člověk není schopen s nimi po určitou dobu pohnout. V následujícím článku se budeme právě těmto potížím věnovat.

Jak k Raynaudově nemoci dochází? Příčiny

Při nemoci dojde ke zúžení drobných tepének (arteriol – jsou to drobné tepénky o průměru do 100 mikrometrů), které přivádí krev do prstů, což je zřejmé právě dle zbělání. Prsty jsou na chvíli nedokrvené. Při přechodu do tepla pak nastane obnovení přívodu krve, prsty se naráz překrví a zčervenají, někdy zmodrají. Změny mohou provázet nepříjemné pocity – bolest, brnění. Nejčastěji se obtíže týkají prstů u rukou (zasaženy mohou být jen některé z nich), méně často jsou tyto projevy patrné u prstů na nohou.

Celá situace obvykle netrvá déle než 15 minut. Upraví se v momentě, kdy se člověk dostane do tepla nebo se zklidní jeho emoce, které mohou tento nepříjemný stav také vyvolat. Reakce je zapříčiněna aktivitou nervových vláken tzv. sympatického systému. V nich dochází k přenosu vzruchu pomocí noradrenalinu.

Co se týče primárního Raynaudova syndromu, vlastní příčina těchto zdravotních komplikací není lékařům dosud známá. Pacienti ovšem mívají zvýšený cévní tonus, který je podmíněný působením sympatiku a může být způsoben například chybným řízením v hypotalamu, ale i zesílenou citlivostí hladkých svalů na noradrenalin.

Při rozvoji této choroby ovšem hrají významnou roli také pohlavní hormony. Mladé ženy proto bývají postiženy až sedmkrát častěji než muži, přičemž obtíže se obvykle dostaví mezi 15. a 30. rokem života a po menopauze opět ustupují.

Pokud jde o sekundární Raynaudův syndrom, ten často bývá jedním z prvotních projevů jiného onemocnění či dalších zdravotních obtíží. Mezi hlavní příčiny patří například:

  • Autoimunitní onemocnění (sklerodermie, systémový lupus erythematodes…)
  • Cévní onemocnění (embolie, trombóza podpažní žíly…)
  • Hematologická onemocnění (například polycytémie)
  • Neurologická onemocnění (například roztroušená skleróza)
  • Poruchy pohybového aparátu (skolióza, artróza…)
  • Arterioskleróza
  • Jaterní cirhóza
  • Úrazy a poranění
  • Otrava těžkými kovy, houbami či jinými látkami
  • Nežádoucí účinky některých léčiv
  • Kouření, které způsobuje stažení cév

Výskyt sekundárního Raynaudova syndromu bývá spojený také s působením nadlimitních vibrací, které jsou na ruce často přenášeny z ručně ovládaného pneumatického nářadí. Mezi ohrožené skupiny obyvatelstva patří například stavební a lesní dělníci, pracovníci používající sbíječky, brusky a ruční pěchovačky nebo kameníci a horníci, kteří k práci potřebují pneumatická kladiva a vrtačky.

Příznaky Raynaudovy nemoci

Podstatou Raynaudovy nemoci je náhlé a silné stažení v určité oblasti cévního systému. Nejčastěji na rukou. Tato reakce je nejčastěji vyvolána chladem nebo stresem. Následkem tohoto procesu vzniká atak Raynaudovy nemoci. Mluvíme atak, můžeme si pod tím představit záchvat. Při záchvatu prsty na rukou náhle zblednou, hybnost je náhle zhoršená a omezená. Prsty postupně otékají a modrají. Po několika minutách začnou pálit a červenat. Po několika dalších minutách se postupně normalizují. Tak probíhá záchvat Raynaudovy nemoci. Tyto příznaky jsou vlastně příznaky Raynaudovy nemoci. Po překonání záchvatu se vše vrací do normálu. Pacient nemá v medzizáchvatovém období žádné problémy.

Mezi charakteristické projevy Raynaudovy choroby patří záchvaty, při nichž dochází k zblednutí kůže na konečcích prstů nebo na jiných periferních částech těla, jako jsou například uši, rty či nos. Tento stav může být spojený také se ztrátou citlivosti, bolestmi a pocity chladu v postižených oblastech. Oslabení přítoku krve může vést také k rozvoji cyanózy, kdy kůže pacienta nabývá modrých až fialových odstínů.

Příznaky sekundárního Raynaudova syndromu často bývají závažnější než symptomy primární varianty. V tomto případě totiž může dojít k dlouhodobému snížení nebo dokonce i zastavení krevního průtoku a poškození periferní oblasti nedostatkem kyslíku. Pacientům, kteří takové obtíže zaznamenají, pak hrozí výrazné poškození či odumírání tkání (nekróza).

Může za ni genetika, kouření nebo stres?

Choroba byla prvně popsána v druhé polovině 19. století francouzským lékařem Mauricem Raynaudem. Není však známo, proč k tomuto jevu u někoho dochází a u jiného člověka nikoliv. Předpokládá se, že svou úlohu zde sehrávají vrozené dispozice. Rizikovým faktorem vzniku nemoci je kouření, špatné fungování štítné žlázy, vystavení enormním stresovým situacím. Nemoc je mnohem častější u žen, uvádí se, že tvoří až 90 procent pacientů s touto diagnózou.

Raynaudova nemoc vs. Raynaudův syndrom

Často se hovoří též o Raynaudově syndromu. Ten je projevem jiného onemocnění (např. utlačení podklíčkové tepny, některé autoimunitní choroby), kdežto Raynaudova nemoc nemá jasně danou příčinu. U syndromu jsou projevy těžší a mohou mít vážné následky. Nedokrvení prstů může vyústit až k poškození jejich tkáně.

Jednotlivé fáze záchvatu

Recidivující záchvaty, jež jsou pro Raynaudovu chorobu typické, obvykle trvají zhruba 10-20 minut. Nejčastěji bývají způsobeny chladem, stresem či přílišnou námahou. Vyvolat je tedy může například pobyt ve studeném prostředí, ponoření rukou do studené vody, ale i pouhé vytahování jídla z lednice. Jejich průběh je poté rozdělen na tři samostatná stadia, která se označují jako anemická, cyanotická a hyperemická fáze.

ANEMICKÁ FÁZE

V první fázi, která se nazývá anemická, dochází ke křečovitému stahování tepen, což postupně vede k odkrvení postižených částí těla. Těmi jsou ve většině případů špičky prstů. Jelikož je křečovitý stah úplný a na dané místo nepřitéká žádná krev, oblast je nápadně bledá a hranice postiženého úseku bývá výrazně ohraničená.

CYANOTICKÁ FÁZE

Pokud jde o cyanotickou fázi, ta může buď přímo navazovat na předchozí (anemickou) fázi, nebo může sama záchvat odstartovat. V tuto chvíli již není křečovitý stah tepen úplný a do postižené oblasti přitéká malé množství krve. V důsledku nedostatečného okysličení začíná kůže v periferních oblastech těla modrat, což se označuje jako cyanóza.

HYPEREMICKÁ FÁZE

Během posledního stadia dochází k uvolnění křečovitého stahu tepen a urychlení proudění krve, což následně vede k bolestivému překrvení postižených oblastí, k jejich zčervenání či nepříjemnému brnění.

Raynaudova nemoc – existuje nějaká léčba?

Pokud u sebe pozorujete tyto příznaky, je vhodné poradit se s praktickým lékařem. Při stanovení diagnózy je nejprve nutné vyloučit onemocnění, která by mohla vést k Raynaudovu syndromu a ohrožovala by tedy výrazně tkáň prstů. Lze k tomu využít CT vyšetření, rentgen, vyšetření krve a cév.

Nemoc není sama o sobě nebezpečná, je však jistě nepříjemná. Jelikož není známa příčina obtíží, v léčbě se uplatňují spíše režimová opatření a prevence toho, aby k uvedenému jevu docházelo co nejméně. Pokud je venku chladno, může pomoci nošení dostatečně teplých rukavic. Je vhodné nosit klidně i dvoje rukavice, mít možnost prsty volně pohybovat. Celkově by oblečení mělo zajistit dostatečné teplo, je tedy lepší nosit více vrstev oblečení. Vyvarovat se prochladnutí je však důležité i v létě, např. při venkovním koupání.

Uplatňují se i léky a doplňky výživy

Je třeba též dbát na to, aby nedošlo ke zranění a dalšímu poškození cév. Nevhodná je stereotypní práce rukou (dlouhodobá hra na klavír, psaní na klávesnici), užívání vibračních přístrojů. Z léků lze využít ty, které působí na rozšiřování cév (tzv. vazodilatancia). Pomoci mohou i látky na podporu prokrvení – vitamín E, ginkgo bilobu, koenzym Q10, ženšen, ostropestřec, zázvor nebo česnek.

Má vliv i strava?

Někteří doporučují též vynechat ze stravy cukr, bílou mouku, uzeniny, příliš těžké a kořeněné pokrmy, kofein. Podstatné je dbát na dodržování adekvátního pitného režimu. Pomoci může též snaha o vlastní psychickou pohodu, eliminace kouření, pravidelné zařazení sportovní aktivity do svého denního programu. Lze též vyzkoušet tzv. prstový jogging či prstová gymnastika. Pokud by byly potíže opravdu výrazné, je možné zvážit chirurgický zákrok, při němž dojde k přetnutí nervových vláken sympatiku. Výsledkem je zlepšení prokrvení v periferních částech těla.

Léčba je režimová a konzervativní. Přísná úprava životosprávy, zajištění tepelné pohody a vasodilatační léčba. V případě sekundární formy onemocnění samozřejmě i systematická léčba základního onemocnění.

Léčba Raynaudova syndromu se vždy odvíjí od toho, zda se jedná o primární či sekundární formu onemocnění. Jestliže bělání prstů a další nepříjemné příznaky způsobuje jiná choroba, je nutné zaměřit se na tento problém, přidat další vyšetření a následně zvolit vhodnou terapii. Pokud se však jedná o Raynaudovu chorobu, léčba obvykle spočívá v kombinaci nefarmakologických a farmakologických metod.

Základem nemedikamentózní terapie je prevence. Ta spočívá hlavně v zavedení speciálních opatření, jež chrání organismus proti škodlivým vlivům, které u pacientů záchvaty vyvolávají. Sem patří například:

  • Ochrana před chladem (teplé oblečení, které chrání celé tělo)
  • Ochrana před prochladnutím při koupání v letních měsících
  • Ochrana před škodlivými vibracemi a dalšími mechanickými vlivy
  • Vyhýbání se příliš těsné obuvi a rukavicím
  • Eliminace stresových faktorů
  • Úplné vynechání kouření
  • Dodržování pitného režimu

Kromě těchto opatření mohou pacientům pomoci také koupele rukou a nohou střídavě v chladné a teplé vodě, jemné masáže nebo třeba speciální cviky na protažení prstů. Lékař poté může doporučit i dietu a pacientům údajně pomáhá ženšen nebo výtažky z jinanu dvoulaločnatého (ginkgo biloba). Škodlivé naopak mohou být otřesy způsobené sportem, hrou na hudební nástroj či dlouhodobým psaním na počítači.

Co se týče farmakologické léčby, zde se nejčastěji používají blokátory kalciových kanálů, jako jsou například nifedipin a diltiazem. Tyto látky brání křečovitému stahování cévní svaloviny, čímž se snižuje závažnost i frekvence výskytu jednotlivých záchvatů. Někdy se ovšem používají také jiná léčiva a jednou z možností léčby Raynaudova syndromu je i pulzní terapie.

Zdroje článku a studie

Líbil se vám článek? Ohodnoťte ho.

Autorem článku je naše redakce

Tým rehabilitace.info (více o nás)

 

Náš tým vám všem chce přinášet zajímavé informace ze světa zdraví, cvičení, výživy, rehabilitace a obecně zdravého životního stylu. Ve většině našich článků vycházíme z odborných studií a lékařských prací. Vždy se snažíme na studie odkazovat, ověříte si tak pravost. Více informací o nás najdete zde - mrkněte na náš tým.

Líbil se vám náš článek? Sdílejte ho, uděláte nám radost


Štítky:

Přečtěte si také naše další články

Zatím žádné komentáře

Zanechat komentář ke článku

Zpráva