Agorafóbie – příznaky, příčiny, prevence i léčba 4.93/5 (15)

Pojem agorafóbie pochází ze spojení řeckých slov agora – prostranství, trh a fobie – strach. Agorafobie je úzkostná porucha (fobie), která se projevuje, silným strachem v situacích situací jako je přeprava v MHD, pohyb v obchodech a obchodních domech či na veřejných prostranstvích, zejména pokud je takto trpící člověk přesvědčen, že by z dané situace nemohl uniknout, nebo že by mu v případě nevolnosti nebyla poskytnuta pomoc.

Osoba s agorafobií se snaží těmto situacím vyhýbat, navzdory potenciálně nepříjemným následkům (např. nedocestuje do práce a podobně). Představa některé z výše uvedených situací vyvolává sama o sobě u pacienta silnou úzkost a obavy se doprovodných projevů úzkosti. V případě, že je osoba s agorafobií exponovaná některé z uvedených situací, snáší to s úzkostí až hrůzou a mohou se u ní vyskytovat rozličné tělesné a psychické projevy úzkosti, které mohou nabýt až charakter panického záchvatu.

Příznaky agorafobie

Odhady výskytu agorafobie v populaci se pohybují v průměru kolem 5% -10% (celoživotní prevalence). Agorafobie se vyskytuje asi dvakrát častěji u žen než u mužů. K nejčastějšímu nástupu příznaků agorafobie dochází v ranní adolescenci s kulumáciou kolem 30. roku života a se zhoršováním příznaků ve vyšším středním věku. Osoby s agorafobií trpí dvěma odlišnými typy úzkosti – silnou až panickou úzkostí v případě, že se ocitnou v jedné z předmětných situací a přípravné (očekávající) úzkostí, že by se mohly ocitnout v podobné situaci, trpí různými příznaky úzkosti či mohou dostat panický záchvat.

Součástí agorafobie, ale také panické poruchy bývá i takzvaná citlivost na projevy úzkosti (angl. anxiety senzitivity), což je zvýšené vnímání tělesných symptomů úzkosti s výraznými obavami, že by se tyto symptomy mohly prudce zhoršit, být nesnesitelné či nezvládnutelné.

Situace, které spouštějí záchvat úzkosti při agorafobií bývají typicky: pobyt v obydleném prostoru (obchodní dům, cestování v dopravních prostředcích), pohyb mimo dům, pohyb na veřejných prostranstvích, zejména pokud se tato situace spojuje s pocitem, že z ní pacient nemůže uniknout, že by mu v případě potřeby nebyla poskytnuta pomoc, a / nebo že by se ztrapnil.

Základní příznaky agorafóbie

Tělesné symptomy úzkosti jako:

• třes končetin či těla
• silné pocení
• bušení srdce
• rychlý tep
• pocity brnění či znecitlivění částí těla
• nevolnost
• slabost
• problémy s dýcháním a / nebo zrychlené dýchání

Psychické příznaky:

• pocit, že se stane něco hrozného
• pocit neskutečna (derealizace)
• silné obavy, že by se záchvat úzkosti mohl opakovat.

Rizikové faktory agorafobie

Agorafobie patří k poruchám, které mají pravděpodobně odlišnou genetickou složku, což ale neznamená, že se porucha i automaticky u člověka projeví. Existuje zvýšené riziko projevení se agorafobie, pokud se v rodině vyskytuje příbuzný s agorafobií či panickou poruchou – což jsou poruchy, které sdílejí společné genetické vlohy. Za důležité rizikové faktory je považován i temperament, který je charakterizován úzkostlivosti, bázlivostí, silnou strachovou reakcí na nové a neznámé situace, citlivostí na tělesné pocity.

Jelikož temperament je silně dědičným souborem projevů, určité odhady náchylnosti k úzkostným poruchám včetně agarafóbie lze pozorovat již v prvních letech života dítěte (tzv. behaviorální inhibice – tendence reagovat silnou úzkostí, paralýzou v nové, neznámé situaci, a snaha se takovým situacím vyhýbat) . Silné a chronicky stresující situace spojené s úzkostí a nemohoucností v dětství mohou také vytvářet riziko pro vznik agorafobie (ale i jiné úzkostné poruchy či deprese) v pozdějším věku.

Diagnostika agorafobie

Agorafobii diagnostikuje odborník – psychiatr na základě vyšetření pacienta, kde hraje klíčovou roli osobní anamnéza pacienta, výskyt obtíží, jejich frekvence a také rodinná anamnéza. Diagnosticky je třeba agorafobie odlišit od specifické fobie i od sociální fobie.

Prevence agorafobie

V případě agorafobie se v rámci předpokladů o genetických faktorech, které přispívají ke vzniku agorafobie nedá hovořit o pravé prevenci. Určitou prevencí může být výchova dítěte zejména v prvních letech života zaměřená na bezpečné, nestresujúce prostředí a povzbuzování dítěte k vlastní aktivitě a nenásilné překonávání strachu a zvládání nových situací. Pokud se u dítěte projevuje silný strach (fobie) z nových situací, celková bázlivost a snaha vyhýbat se novému, může to být známkou určité citlivosti k rozvoji úzkostných poruch. Rovněž silné a stresující situace spojené s úzkostí a nemohoucností mohou vytvářet riziko pro vznik agorafobie (ale i jiné úzkostné poruchy či deprese) v pozdějším věku – systematicky se věnovat dítěti, které takovou situaci překonalo a dávat mu najevo podporu a lásku, může být určitý ochranný faktor.

Léčba agorafobie

Agorafobie se léčí zejména podáváním antidepresiv, které potlačují příznaky poruchy a dlouhodobým užíváním se předchází návratem příznaků. Na krátký čas, zda v případě potřeby je možné i podávání léků proti úzkosti, ale při jejich delším a pravidelném podávání hrozí riziko vytvoření tolerance a závislosti. Součástí léčby jsou i psychoterapeutické postupy zaměřené na zvládání každodenních problémů, nácvik chování, za účinné jsou považovány postupy tzv. kognitivní-behaviorální psychoterapie.

V případě neléčení se agorafobie může chronifikovat, i když porucha sama o sobě má tendenci ke kolísavému průběhu (lepší a horší období). Pokud je významnou součástí agorafobie silná či panická úzkost, je podle možnosti nutno eliminovat vyvolávající činitelé, což může být například i příjem kofeinu a příbuzných látek v kávě, čaji či kolových nápojích. Ve vysokém procentu případů se při správné a pacientům dodržování léčby podaří významně potlačit příznaky agorafobie a pacient může běžně fungovat.

Životní styl s agorafobií

Agorafobie dokáže významně narušovat životní styl člověka, který jí trpí. V extrémních případech se takováto osoba bojí jít vůbec z domu a pokud se pohybuje venku, neustále pociťuje úzkost z toho, že by se mohla objevit silná úzkost a / nebo že by v případě nevolnosti zůstal bez pomoci nebo by se ztrapnil. Taková přípravné úzkost (fobie) je sama o sobě velmi nepříjemná a zvyšuje riziko vzniku panické úzkosti.

TIP: Mrkněte také na další zajímavé fobie

VIDEO: Řešení úzkostí, panických záchvatů, agorafobie

Autorem článku je naše redakce

Líbil se vám náš článek? Sdílejte ho, uděláte nám radost

Štítky: Duševní poruchy a psychologické problémy, Fobie

Přečtěte si také naše další články