Psychosomatika (psychosomatické poruchy): když duše hovoří tělem 4.75/5 (60)



Neexistuje zdravá duše a nemocné tělo, stejně jako neexistuje nemocná duše a zdravé tělo.

“Neexistuje zdravá duše a nemocné tělo, stejně jako neexistuje nemocná duše a zdravé tělo.”

Pod pojmem psychosomatika si často lékaři i laici představují nejrůznější psychogenní poruchy. Pacienti takto označení, jsou znejistěni, jestli to neznamená, že po duševní stránce nejsou v pořádku. Psychosomatika jsou spojena s předsudky i v mysli mnoha lékařů, kteří někdy označují pacienty, u kterých nenajdou žádnou tělesnou nebo biochemickou poruchu, za neurotiky a simulanty. To však neznamená, že by si pacient své problémy vymýšlel. Dokonce to ani neznamená, že by člověk musel mít viditelné problémy v manželství, v práci či v kontaktu s jinými lidmi. Problémem totiž může být pacient sám, to znamená, jak reaguje, co je schopen zvládat apod. U člověka vlastně nikdy neonemocní primárně jen duše nebo tělo.

V minulosti se hledala jedna tělesná příčina pro každou nemoc

Čili šlo o to, že jedna příčina (např. zánět) vede k určité nemoci. Tento přístup byl typický pro středověkou západní civilizaci. Jinak se k těmto věcem stavěli ještě dříve staří Řekové. Ti věřili v jednotu tělesnu a duševní. Už filozof Cicero poukázal na závislost tělesného zdraví na duševním. Návrat k této myšlence přišel v 19. stol. a uchytil se v 20. letech 20. století. Dokázaly se neblahé účinky silných afektů nebo dlouhotrvajícího žalu na činnost štítné žlázy, pozorováno se spojením psychosomatické choroby a osobnosti u nemocných na srdce.

Lékařská věda se musí zabývat celou osobou

Aby nebyla diagnostikována a léčena jen duše bez těla nebo tělo bez duše, ale celý člověk, je nutné, aby se lékařská věda zabývala celou osobou. Zjednodušeně se to vysvětluje tak, že člověk reaguje na všechno holisticky (celostně), tedy duševně i tělesně. Problémy, se kterými si hlava neumí poradit, tělo často řeší chorobou (somatizací). Somatizace je pak v jistém smyslu jakousi ochranou psychiky. Cílem psychosomatické léčby je najít zdroj těchto problémů a obnovit přirozenou vnitřní rovnováhu, tedy zdraví.

Zajímavost: Psychosomatická léčba je v některých zemích Evropy (např. v Německu a Rakousku) součástí pojišťovnami hrazené zdravotní péče a samostatným lékařským oborem, který integruje vědecké poznatky klasické západní medicíny s principy moderních psychoterapeutických směrů.

Co znamená pojem psychosomatický a jak víme, že nějaká nemoc je psychosomatická?

Pojem psychosomatika lze vysvětlit tak, že psychické faktory mají významný podíl na vzniku a přetrvávání problému v tělesné oblasti. Co jsou to ti psychičtí činitelé? Například traumatický zážitek, konflikt, frustrace, stres, citové strádání, strach a úzkost. Abychom mohli označit nemoc jako psychosomatickou, musí splnit alespoň jednu z těchto podmínek:

  • vznik nemoci musí přímo souviset s psychikou (osobnost, stresová událost),
  • průběh nemoci významně ovlivňují psychologické faktory,
  • hlavní příznak nemoci přímo souvisí s psychikou,
  • příznaky jsou nadmíru silné nebo dlouhotrvající.

V užším slova smyslu je psychosomatika stále chápána jako problematika omezeného druhu chorob, při kterých jsou tělesné obtíže, změny a poruchy funkce podmíněné duševním stavem. Jsou to hlavně:

  • chronické bolesti (hlavy, břicha, páteře, kloubů …)
  • chronická únava
  • snížená imunita
  • gynekologické problémy
  • kožní problémy
  • kardiovaskulární choroby
  • nechutenství nebo nadměrná chuť k jídlu
  • trávicí problémy
  • alergie a astma
  • jiné zdravotní problémy, které přetrvávají nebo se stále vracejí.

Všechny tyto nemoci (i jiné) mohou souviset s naším psychickým stavem.

Jak psychologicky léčit psychosomatické nemoci?

Jelikož psychika má svůj podíl na těchto chorobách, je logické, že terapie psychiky pomůže i tělu. Jak jsme si již řekli, tato skupina chorob je široká a týká se do určité míry skoro všech orgánových soustav. Je tedy jasné, že i terapeutické přístupy budou široké. Někdy pomohou relaxační techniky, pokud je třeba tělo uklidnit. Pokud nepomáhá relaxace, může nastoupit např. hypnoterapie, kde se používá kromě relaxace i sugesce a představivost. Pokud je třeba změnit myšlení a přístup člověka, je namístě kognitivní-behaviorální terapie. Někdy takové individuální terapie nestačí a je třeba zapojit partnera nebo i celou rodinu, aby se nemoc vyléčila. Vždy je třeba posuzovat případ od případu a přizpůsobit léčbu člověku a jeho situaci.

Psychosomatika – pestrý souhrn různých teoretických konceptů

Podle toho, jaké východiska terapeut nebo terapeutické centrum upřednostňuje, se liší i nabízené způsoby léčby. Některá centra jsou zaměřena pouze na klasickou psychoterapii (psychoterapeutický rozhovor), jiné kombinují psychoterapii s jinými léčebnými postupy, nejčastěji s fyzioterapií, akupunkturou, osteopatií, homeopatií, farmakoterapií apod.

Utrpení (nemoc) je chápáno jako důležité vodítko k zamyšlení se nad sebou, signálem, že to už nepůjde tak jako dosud, že je nutné hledat nová řešení. To, co dnes nazýváme stresem současné doby, se dá popsat jako důsledek obrovských změn životního stylu, které se dějí rychleji než je lidská rasa schopna přizpůsobit se. Z medicínského pohledu je stres automatickou reakcí organismu na ohrožující podněty probíhající na ose hypotalamus – hypofýza – nadledviny. Stres může být sám o sobě užitečný, protože nutí k růstu a k hledání nových možností. Ale jen krátkodobě, dlouhodobě tělu ubližuje.

Každý orgán v těle je vývojově nebo funkčně spojený s naší psychikou

Žaludek a tlusté střevo jsou například často ovládané strachem. Přes meridián tlustého střeva nás může bolet rameno. Ledviny se často energeticky oslabí kvůli nepořádku mezilidských vztahů apod. Každá emoce má v těle svou fyziologickou spojitost. Každý emoční pohyb je zaznamenán kdesi v našem těle. Pokud jsou emoce nesprávně zakódovány a umístěny do bludného kruhu, místo toho, aby byly správně rozpoznány, identifikovány, zhodnoceny a pochopeny, mohou pak podněcovat somatické reakce, a to v nevhodném čase a někdy dokonce v nebezpečné formě. Na druhé straně, zdravé orgány jsou schopny znovuobnovit svou normální funkci, jakmile emocionální impuls skončí.

Díváme se na své tělo jako na stroj a pokud něco nefunguje, není třeba se zamýšlet nad příčinou, ale co nejrychleji najít “opraváře lékaře”. V tomto případě “opravář” opravuje nemocný orgán a nevnímá člověka v celém rozsahu. Samozřejmě vzniká konflikt, většinou na nevědomé úrovni, mezi celistvostí pacienta a jednostranným zaměřením lékaře jen na orgánové postižení. To je ve skutečnosti “Achillova pata západní medicíny” – která vede k neustálému zvyšování nákladů na léčbu. “Neexistuje zdravá duše a nemocné tělo, stejně jako neexistuje nemocná duše a zdravé tělo.”

TIP: Racetamy – doping pro váš mozek

VIDEO: Psychosomatická medicína, MUDr. Helena Máslová

VIDEO: Je psychosomatika pro každého?, MUDr. Jarmila Klímová, Mgr. Michaela Fialová

Líbil se vám článek? Ohodnoťte ho.

Hodnocení příspěvku

Autorem článku je naše redakce

Tým rehabilitace.info (více o nás)

 

Náš tým vám všem chce přinášet zajímavé informace ze světa zdraví, cvičení, výživy, rehabilitace a obecně zdravého životního stylu. Ve většině našich článků vycházíme z odborných studií a lékařských prací. Vždy se snažíme na studie odkazovat, ověříte si tak pravost. Více informací o nás najdete zde - mrkněte na náš tým.

Líbil se vám náš článek? Sdílejte ho, uděláte nám radost


Štítky: ,

Přečtěte si také naše další články

Zatím žádné komentáře

Zanechat komentář ke článku

Zpráva