Obsah článku
Pallister-Hallův syndrom je porucha, která ovlivňuje vývoj mnoha částí těla. Většina lidí s tímto stavem má prsty navíc
U většiny jedinců s Pallister-Hallovým syndromem však mohou abnormality zahrnovat přítomnost dalších prstů na rukou a / nebo prstech na nohou; abnormální rozdělení epiglottis (bifidní epiglottis); malformace hypotalamu (hypothalamický hamartom), část mozku, která koordinuje funkci hypofýzy a má několik dalších funkcí; snížená funkce hypofýzy; a / nebo stav, kdy tenký povlak blokuje anální otvor.
Mezi další příznaky a nálezy mohou patřit charakteristické malformace oblasti hlavy a obličeje a / nebo jiné abnormality. Pallister-Hallův syndrom se dědí autosomálně dominantním vzorem a je způsoben mutacemi (genovými změnami) v genu GLI3.
Syndrom Pallister-Hall je pojmenován po Judith Hall a Philipovi Pallisterovi, kteří tento stav popsali v roce 1980.
Pallister-Hallův syndrom a příznaky
Příznaky a nálezy u jedinců s Pallister-Hallovým syndromem se mohou velmi lišit v rozsahu a závažnosti. Zatímco někteří postižení jedinci mohou mít jen několik charakteristických abnormalit, jiní mohou mít většinu příznaků a fyzických rysů spojených s poruchou.
Mezi nejběžnější charakteristické rysy PHS patří:
- přítomnost dalších prstů na rukou a / nebo prstech na nohou (polydaktylie);
- fúze (kostní syndaktylie) určitých prstů a / nebo prstů na nohou; (jako syndaktylie nohou se označuje stav, kdy jsou jednotlivé prsty nebo články prstů srostlé, a to buď kůží, nebo kostí)
- nesprávný vývoj (dysplázie) nehtů.
U některých postižených osob může být polydaktylie spojená s PHS charakterizována přítomností dalšího prstu mezi třetím a čtvrtým prstem (mezoaxiální polydaktylie) rukou a / nebo nohou. Mnoho jedinců s PHS může mít také stav, kdy tenký povlak blokuje anální otvor nebo průchod, který normálně spojuje řitní otvor a dolní část tlustého střeva (konečník) se nevyvíjí (neperforovaný řitní otvor).
Podle zpráv v lékařské literatuře je jedním z nejvýznamnějších rysů PHS přítomnost malformace hypotalamu (hypotalamický hamartom), části mozku, která koordinuje funkci hypofýzy a která reguluje mnoho dalších tělesných funkcí. Hypofýza je žláza produkující hormony ve spodní části mozku. Toto je malformace (a nejedná se o nádor) hypotalamu a může u vážně postižených osob způsobit poruchy funkce hypofýzy. Zhoršená funkce hypofýzy může způsobit abnormálně malý penis (mikropenis), nízká funkce štítné žlázy (hypotyreóza), nedostatek růstového hormonu, nebo vzácněji může způsobit cukrovku nebo nedostatek produkce kortizolu. Záchvaty jsou také běžně spojovány s hypotalamickým hamartomem.
U některých kojenců postižených těžkým hypotalamickým hamartomem může být při narození přítomna snížená nebo chybějící funkce hypofýzy (hypopituitarismus). To může vést k nízké hladině cukru v krvi (hypoglykemie), abnormálním hladinám elektrolytů a neobvykle vysokým hladinám kyselin v krvi a tělesné tkáni (metabolická acidóza). U postižených jedinců může také dojít k letargii a abnormálnímu nažloutlému zabarvení kůže, sliznic a bělma očí (žloutenka). Hypopituitarismus může vést k těžkým život ohrožujícím komplikacím bez rychlé a vhodné léčby.
Kojenci s PHS mohou mít také charakteristické rysy oblasti hlavy a obličeje (kraniofaciální), včetně neobvykle malých uší, které jsou otočené směrem k zadní části hlavy; krátký nos se zvednutými nosními dírkami a široký nebo plochý nosní můstek; a / nebo neobvykle dlouhá svislá drážka uprostřed horního rtu (philtrum). Postižení jedinci mohou mít také neobvykle malý jazyk (mikroglosii); abnormální rozštěp nebo trhlina v hrtanu, orgán v krku, který se podílí na produkci hlasu a který brání vstupu potravy do dýchacích cest při polykání; a abnormální dělení epiglottis (bifidní epiglottis), chrupavky před vchodem do hrtanu.
Sponzorováno
Někteří jedinci s PHS mohou mít další abnormality. Mohou to být přítomnost určitých zubů při narození (natální zuby), abnormální záhyby tkáně sliznice omezující pohyb v oblasti tváře úst (bukální frenula), abnormálně krátké paže a / nebo nohy (končetiny) a / nebo vykloubené boky. U některých postižených jedinců mohou další abnormality zahrnovat abnormální vývoj laloků plic, nepřítomnost (agenezi) a / nebo nesprávný vývoj (dysplázie) ledvin; a / nebo srdeční vady přítomné při narození (vrozené srdeční vady).
Pallister-Hallův syndrom a příčiny
Pallister-Hallův syndrom se dědí autosomálně dominantním vzorem se širokou variabilitou v expresi a je způsoben mutacemi v genu GLI3. V postižených rodinách bude mít většina jedinců s familiární mutací genu GLI3 příznaky a nálezy spojené s poruchou (vysoká penetrace). V takových případech se však projevené vlastnosti mohou lišit v rozsahu a závažnosti od pacienta k pacientovi. Variabilita v konkrétní rodině se zdá být menší než variabilita u postižených členů různých rodin. GLI3 je jediný gen, o kterém je známo, že je spojen s PHS, a 95% postižených jedinců má identifikovatelnou genovou mutaci.
U řady pacientů s Pallister-Hallovým syndromem není mutace GLI3 zděděna od žádného z rodičů a je místo toho novou mutací. Obecně platí, že u těchto pacientů je větší pravděpodobnost závažného postižení, než u dítěte narozeného takto postiženému rodiči.
Koho nejvíce ohrožuje Pallister-Hallův syndrom
Pallister-Hallův syndrom je extrémně vzácná porucha, která je obvykle přítomná již při narození (vrozená) a zdá se, že postihuje stejně muže i ženy. V lékařské literatuře bylo hlášeno přibližně 100 pacientů, včetně postižených jedinců z několika velkých rodin (spřízněných rodin) a jednotlivých případů, u nichž nebyla nalezena pozitivní rodinná anamnéza. Rozsah a závažnost souvisejících příznaků a nálezů se může u jednotlivých postižených jedinců velmi lišit (variabilní expresivita). Protože PHS je extrémně variabilní, a proto může být nedostatečně nebo nesprávně diagnostikována, může být obtížné určit skutečnou frekvenci poruchy v obecné populaci.
Diagnóza
Diagnóza PHS je stanovena na základě důkladného klinického hodnocení, podrobné rodinné anamnézy a řady specializovaných testů, jako je magnetická rezonance (MRI) používaná k detekci přítomnosti a rozměrů hamartomu (Hamartom je normální tkáň v nesprávné lokaci připomínající rakovinou tkáň. Pochází z řeckého hamartanein chybovat, ř. choridzein bloudit). Mezi další testy, které mohou pomoci při diagnostice a hodnocení závažnosti PHS, patří renální ultrasonografie a fibrooptická laryngoskopie. Molekulárně genetické testování mutací v genu GLI3 může potvrdit diagnózu a může být obzvláště důležité při diagnostice jedinců s mírnějšími projevy poruchy.
Pallister-Hallův syndrom – standardní terapie a léčba
Kojenci s Pallister-Hallovým syndromem, kteří mají sníženou nebo chybějící funkci hypofýzy (hypopituitarismus), musí být okamžitě léčeni hormonální substituční léčbou (tj. tyroxinem a hydrokortizonem). Léčba hypopituitarismu obvykle řeší související příznaky (hypoglykemie, abnormální hladiny elektrolytů a / nebo metabolická acidóza). Pro prevenci život ohrožujících komplikací je bezpodmínečně nutné pečlivé sledování a rychlá léčba.
Pravidelná vyšetření specializovaným zařízením k monitorování hypotalamických malformací spojených s touto poruchou jsou nezbytná. Test MRI je často vyžadován, protože počítačová tomografie (CT) nemusí vždy detekovat hypotalamické hamartomy. Chirurgické odstranění hamartomu obecně není indikováno, protože se jedná o malformaci a nejedná se o nádor. Chirurgické odstranění dalších prstů, které jsou navíc, se často provádí v kojeneckém věku, ale stále častěji se to děje v pozdějším věku kvůli obavám z možných kognitivních účinků celkové anestezie u malých dětí.
Záchvaty lze léčit antikonvulzivními léky, jako je karbamazepin.
Sponzorováno
U postižených jedinců a jejich rodinných příslušníků se doporučuje genetické poradenství.
Sponzorováno
Autorem článku je naše redakce
Líbil se vám náš článek? Sdílejte ho, uděláte nám radost
Štítky: Genetická onemocnění, Vzácná onemocnění
Přečtěte si také naše další články