Haemophilus influenzae – co je to – příznaky, příčiny a léčba 4.79/5 (14)



  • Haemophilus influenzae označujeme jakoukoli infekci způsobenou bakteriemi H. influenzae.
  • Existuje šest identifikovatelných typů H. influenzae (pojmenovaných a až f) a dalších neidentifikovatelných typů (označovaných jako netypické). Nejznámější je H. influenzae typu b nebo Hib. Nejnebezpečnější je skupina b.
  • Tyto bakterie žijí v nose a krku lidí a obvykle nezpůsobují žádný problém. Bakterie se však někdy mohou přestěhovat do jiných částí těla a způsobit infekci.
  • H. influenzae nejčastěji způsobuje ušní, oční nebo sinusové infekce. Způsobují také zápal plic.
  • Bakterie se šíří kapénkově.
  • Lidé, kteří nejsou nemocní, ale mají bakterie ve svých nosech a hrdle, mohou bakterie šířit stále. Takto se H. influenzae šíří.
  • K léčbě infekcí způsobených H. influenzae se používají antibiotika. Délka léčby se liší v závislosti na tom, kde je infekce a jak vážná je. Další léčba se provádí pro zmírnění příznaků.

Haemophilus influenzae“Máte tam haemophilus na tři křížky…” – je pravděpodobné, že tuhle větu už jste také slyšeli od svého lékaře, kde jste byli proto, že vás přepadla únava, zimnice, úporná bolest v krku, rýma a dost možná se k tomu přidal už i kašel. Málokterý lékař je také tak pečlivý a důsledný, že vám navíc vysvětlí, o co se přesně jedná a co přesně nález s tímto názvem znamená. Takže, co to vlastně znamená?

Haemophilus influenzae – o co vlastně jde

Pokud jste už sami iniciativně hledali nějaké informace, jistě jste se dočetli, že jde o gramnegativní fakultativně anaerobní nepohyblivý opouzdřený kokobacil. A zřejmě, pokud nejste vystudovaní lékaři, vás tato informace zase tolik neobohatila. Asi vám ani moc neřekne to, že se dělí na kmeny, které jsou dále klasifikovány do tzv. sérotypů. Existuje několik druhů těchto bakterií, ale co by vás mohlo zajímat je fakt, že právě Haemophilus influenzae sérotyp b je pro člověka nejvíce patogenní a je odpovědný za respirační infekce, oční infekce, sepsi a meningitidu. Haemophilus influenzae sérotyp b (Hib) je nejčastější příčinou bakteriální meningitidy u dětí ve věku od dvou měsíců do pěti let, obzvláště v zemích, kde neexistují vhodné vakcinační programy.

Haemophilus influenzae typ b je zodpovědný za 95% všech invazivních infekcí H. influenzae u neimunizovaných populací a je důležitou příčinou závažných a někdy až smrtelných infekcí, zejména u dětí do 6 let. Haemophilus dokonce může u předškolních dětí vyvolat život ohrožující epiglotitidu (zánět hrtanové příklopky) a zánět mozku, nicméně toto riziko je po zavedení plošného očkování již poměrně vzácné. U dospělých však bývají časté infekce neopouzdřenými (jinými) kmeny H. influenzae, které vznikají často jako lokální komplikace virové respirační nákazy.

Světová zdravotnická organizace odhaduje, že ročně na celém světě onemocní touto bakteriální infekcí až tři miliony osob, z toho u 400 000 může dojít k úmrtí. Většina těchto případů se však týká ekonomicky rozvojových zemí. Dále je velmi rozhodující věk – ten je důležitým rizikovým faktorem pro invazivní haemophilové infekce a v neimunizovaných populacích jsou děti mladší 5 let vystaveny největšímu riziku tohoto onemocnění. V devadesátých letech však bylo ve většině evropských zemí zavedeno celoplošné očkování proti Hib infekcím u malých dětí do 5 let. V České republice bylo toto očkování zavedeno plošně v roce 2012 a to ve vakcíně Infarix Hexa, která mimo jiné obsahuje také složku proti Haemophilu influenzae typ b.

Druhy Haemophilus influenzae

  1. Zánět středního ucha – infekce středního ucha – může se vyvinout poté, co má dítě nachlazení způsobené virem.
  2. Zánět spojivek – zánět membrány, který lemuje vnitřek oka, a také tenká membrána, která zakrývá oko. Bakteriální konjuktivitidy tvoří asi 5% všech spojivkových zánětů.
  3. Sinusitida – infekce v dutinách.
  4. Epiglotitida – prevence je Hib vakcína; velmi vzácné u dětí a kojenců; může být i život ohrožující; infekce oblasti krku, která zakrývá a chrání průdušnici
  5. Meningitida – prevence je Hib vakcína; velmi vzácné u dětí a kojenců; infekce membrán obklopujících mozek a míchu

Haemophilus v historii

Prvním, komu se podařilo tuto zákeřnou bakterii objevit, byl Richard Pfeiffer, který jej našel v roce 1890 během chřipkové epidemie v krvi jednoho ze svých pacientů. Ke svému životu potřebuje stejně jako jiný organismus potravu, která se nachází právě v lidské krvi, a proto dostal označení haemophilus, což v překladu znamená, že žije v krvi. Přívlastek influenzae zase odkazuje na jeho spojitost s chřipkou. Dříve se totiž vědci domnívali, že je příčinou chřipky. Až o mnoho let později se potvrdilo, že haemophilus není virus, nýbrž bakterie. Toto pojmenování však již zůstalo a stále se mu říká chřipkový hemofil.

Šíření a výskyt

Tyto bakterie vstupují do našeho organismu nosohltanem a dále pak žijí v nose a krku, kde se dále rozmnožují. Je docela obvyklé, že tato se tato bakterie usídlí v nosohltanu člověka a život mu nijak nekomplikuje. Bakterie se však někdy mohou přestěhovat do jiných částí těla a způsobit tak infekci. V tomto horším případě se tato bakterie chová jako virus, na který naše tělo také tak reaguje. Šíří se kapénkami ve vzduchu, když lidé kýchají nebo kašlou. Také se mohou usadit na různých površích, které takto infikovala nemocná osoba. Přenáší se také kontaktem se slinami nemocné osoby. Pravděpodobnost přenosu se významně zvyšuje, pokud nemocná osoba žije ve společné domácnosti s dětmi nebo pokud někdo zrovna bojuje s jiným virovým či jiným onemocněním. A to hlavně společným sdílením jídla a pití. Stejně tak, jako haemophilus šíří nemocní lidé, jej mohou dál posílat i tzv. bacilonosiči. Jedná se o osoby, které mají bakterie ve svém nosohltanu běžně, ale protože jim nepůsobí žádné potíže, často o nich ani nevědí. Ale i tak jej mohou šířit mezi ostatní. Zvýšené riziko nákazy pak hrozí zejména u kojenců a dětí mladších 5 let nebo naopak u lidí starších 65 let. Haemophilus se pak samozřejmě velmi dobře šíří v jeslích, mateřských školách.

Haemophilus influenzae – příznaky

Hemofilová infekce se nechová vždy stejně. Někdy způsobí jen malou, nevýznamnou infekci, která může i sama ustoupit bez pomoci léků. Jindy však umí způsobit závažné a těžké infekce. Nejhorší a nejzákeřnější je právě již zmíněný haemophilus influenzae typu b. Jde o velmi malý bacil, který měří sotva 1,5 tisíciny milimetru, je zakulacený a velmi rychle se množí, vytvoří okamžitě celé kolonie svých potomků.
Pokud už se tedy stane, že se do našeho organismu haemophilus dostane, ten pak reaguje prudkým nástupem nejrůznějších symptomů.

Ty se však odvíjí od toho, která část organismu je haemophilem právě napadena. Většinou mezi hlavní první příznaky patří horečka a zimnice, kašel, dušnost nebo dýchací potíže, pocení, bolest na hrudi, bolest hlavy, stejně tak jako bolest svalů a nadměrná únava. To vše může vyústit až v zápal plic. Ve vážnějších případech však haemophilová nákaza může způsobit až meningitidu (zánět mozkových blan) či bakterémii (což je krevní infekce neboli otrava krve), ale také se může projevit například jako epiglotitida (zánět hrtanové záklopky). Mezi hlavní příznaky meningitidy pak patří horečka, nechutenství, zvracení, ospalost, silná bolest hlavy, citlivost na jasné světlo, ztuhlost krku. U kojenců však mohou být příznaky obecné a neurčité, může dojít i k vyboulení fontanely. Epiglotitida se pak projevuje horečkou, obtížným dýcháním, obtížným polykáním a zvýšenou tvorbou slin. Pokud je nemocné dítě, může se stát, že bude sedět s nataženým krkem a vyplazeným jazykem, aby si usnadnilo dýchání. Mezi další komplikace, které může haemophilus způsobit patří například zánět středního ucha.

Pokud je náš imunitní systém často systematicky oslabován, například tak, že nejrůznější infekty jsou léčeny antibiotiky bez správné indikace nebo když léčba není zakončena řádnou rekonvalescencí, člověk je vystaven stresu, je unavený, pak vznikají příhodné podmínky pro vstup haemophila do našeho organismu. Snadno tak pronikne dovnitř těla, lehce projde kolem jeho slabé obrany, pohybuje se a žije v krvi a hledá si rozmanité skrýše, kde vyčkává na vhodný okamžik pro své rozmnožení a zákeřný útok.

Inkubační doba – obvykle trvá 1 – 4 dny.

Jak probíhá léčba

Každé z výše uvedených onemocnění má svou vlastní diagnostiku, která většinou spočívá v mikrobiologickém vyšetření určité tělesné tekutiny, nebo jiného získaného vzorku a v následném průkazu hemofilů – krev, výtěr z horních cest dýchacích (při infekci horních dýchacích cest), vykašlávaný hlen či mozkomíšní mok získaný lumbální punkcí (u meningitidy). Obecně lze říci, že stejně jako u jiných bakteriálních infekcí lze změny rozeznat už při odběru krve. Základem léčby je pak nasazení vhodných antibiotik právě podle citlivosti konkrétního bakteriálního kmene. Používají se především antibiotika ze skupiny cefalosporinů. Pak samozřejmě existují další léčebné postupy závislé na postižené oblasti jako např. paracentéza (což je propíchnutí ušního bubínku lékařem) při zánětu středního ucha. Samotné nasazení antibiotika však ještě neznamená, že máme vyhráno. Musí být zajištěna jeho dostatečná hladina a toto zvolené antibiotikum musí být navíc schopno překonat všechny bariéry stejně jako sama bakterie haemophila, aby se k ní vůbec dostalo. Pokud nejsou tyto podmínky splněny, pak bacil jejich účinku odolá.

Samozřejmě u závažnějších příznaků, které odkazují na meningitidu či epiglotitidu je nutné co nejdříve navštívit lékaře. Pokud jsou postiženými děti, v takových případech pak rozhodují minuty.

V přírodě obecně platí, že každý živý organizmus se buďto přizpůsobí okolním podmínkám, nebo zahyne. Haemophilus si bohužel pro nás dokáže snadno vytvořit odolnost vůči antibiotikům. A naše tělo se tak přizpůsobí na přítomnost haemophila. Bakterie tedy zůstává dál v našem těle a nemusí se projevovat přímo nemocí. Náhodně jej najdeme až ve výtěrech. Takového člověka nazýváme v textu již dříve zmíněným bacilonosičem, který bakterii šíří dál do okolí.

Prevence

Základní prevencí je v nynější době již povinné očkování vakcínou Infarix Hexa. Očkovací látka proti haemophilovi, kterou obsahuje, se podává v několika dávkách a její efekt je velmi dobrý. Proto se především akutní epiglotitida objevuje již pouze vzácně. Účinná vakcína je však dostupná nejen pro děti, ale také pro dospělé s narušeným imunitním systémem. Dále je vhodné vyhýbat se přeplněným životním podmínkám, je-li to samozřejmě možné, nesdílet jídlo a pití a hlavně omezit blízký fyzický kontakt při kašlání a kýchání. A samozřejmě dodržovat základní hygienické návyky jako zakrývání si úst ne rukou ale kapesníkem, popřípadě si ruce po kýchnutí či kašlání umýt.

Máte nějaké zkušenosti s bakterií Haemophilus? Budeme moc rádi za vaše komentáře pod článkem.

Líbil se vám článek? Ohodnoťte ho.

Hodnocení příspěvku

Autorem článku je naše redakce

Tým rehabilitace.info (více o nás)

 

Náš tým vám všem chce přinášet zajímavé informace ze světa zdraví, cvičení, výživy, rehabilitace a obecně zdravého životního stylu. Ve většině našich článků vycházíme z odborných studií a lékařských prací. Vždy se snažíme na studie odkazovat, ověříte si tak pravost. Více informací o nás najdete zde - mrkněte na náš tým.

Líbil se vám náš článek? Sdílejte ho, uděláte nám radost


Štítky:

Přečtěte si také naše další články

Zatím žádné komentáře

Zanechat komentář ke článku

Zpráva