Narcistická porucha osobnosti – příznaky, příčiny a léčba 4.86/5 (28)



Narcistická porucha osobnostiČlověk s narcistickou poruchou osobnosti má dlouhodobý nepřiměřený pocit vlastní sebedůležitosti, výjimečnosti a nadřazenosti nad druhými. Osoby s narcistickou poruchou osobnosti se těmito vlastnostmi a nadměrným vyžadováním ocenění od druhých dostávají do opakovaných a někdy vyhrocených konfliktů. Na kritiku či nepotvrzení vlastní jedinečnosti reagují často velmi odmítavě, konfrontačně a agresivně, ale někdy i depresivně. Mají problém s empatií vůči druhým a cítí se jimi nepochopeni. Často se opájejí různými fantaziemi, ve kterých je prokázána jejich jedinečnost, výjimečnost – například, že jsou slavní objevitelé, umělci a podobně. Navzdory případnému talentu často pro svoji potřebu okamžitého uznání nedotahují své plány dokonce a začnou hledat ocenění v jiné oblasti.

Při narcistické poruše osobnosti jde o extrémní variantu běžně se vyskytujících a důležitých vlastností, jako jsou sebevědomí, sebeúcta a sebeprosazení. Předpokládá se, že v pozadí této poruchy je neustálá sebanejistota a obavy z odmítnutí druhými. Lidé s narcistickou poruchou však obtížně získávají náhled na podstatu svých potíží a spíše vytrvale obviňují druhé. Pokud nenajdou uznání v nějaké skupině či oblasti jejich zájmu, často se rychle přeorientují jiným směrem. Porucha se vyskytuje častěji u mužů, výskyt v dospělé populaci se odhaduje na méně než jedno procento.

Příčina vzniku narcistické poruchy osobnosti

Příčina vzniku narcistické poruchy osobnosti nejsou dostatečně vyjasněny. Z biologických faktorů, které přispívají ke vzniku narcistické poruchy osobnosti jsou to dědičné vlivy (viz rizikové faktory). Za významnou příčinnou proměnnou se považuje i nevyrovnaná, excentrická rodinná výchova s nestálými vztahy a pravidly, kde se zdůrazňují hodnoty jako výjimečnost, předurčenost a nadřazenost členy rodiny či pacienta. Narcistická porucha osobnosti, nebo její příznaky nejsou vzácné u reálně úspěšných, nadaných či jinak výjimečných lidí.

Je velmi těžké uspokojit potřebu člověka s narcistickou poruchou osobnosti po uznání vlastní výjimečnosti. Z hlediska psychických příčin se uvažuje nad hlubokou sebanejistotou, nejistotu ve vztazích k druhým a k životních hodnotám, které jsou hyperkompenzované přesvědčením o své jedinečnosti. Jakékoliv vnímáné zpochybnění či nepotvrzení této skutečnosti vnímá člověk s narcistickou poruchou osobnosti jako silný a nepřátelský útok ze strany druhých a aktivně až agresivně na to reaguje, někdy však propadá depresi. V pozdějším věku a při opakovaném neúspěchu či nenaplnění vlastních představ se někdy vztahují do sebe a existuje zvýšené riziko rozvoje depresivní poruchy.

Příznaky narcistické poruchy osobnosti

Jako u všech diagnóz poruch osobnosti i při schizoidní poruše osobnosti musí být splněna všeobecná diagnostická kritéria pro poruchy osobnosti podle Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN – 10):

Musí jít o dlouhodobé stavy, které nelze přisoudit poškození mozku, jiné psychiatrické poruše a které odpovídají těmto kritériím:

(a) výrazně disharmonické postoje a chování, které obvykle zahrnují několik funkčních oblastí, např. afektivita, vzrušivost, kontrolu impulzivity, způsoby vnímání, myšlení a styl vztahů k ostatním lidem,
(b) abnormální vzorec chování je trvalý, dlouhodobý a není omezen na epizody duševní poruchy,
(c) vzorec abnormálního chování ovlivňuje celou osobnost a je jasně maladaptivní v širokém rozsahu osobních i sociálních situací,
(d) výše uvedené projevy se vždy objevují v průběhu dětství či dospívání a pokračují do dospělosti,
(e) porucha vede ke značné osobní nepohodě, což ale může být zřejmé až v pozdějším průběhu,
(f) porucha je obvykle, ne vždy, spojena s významným zhoršením výkonu, jak v zaměstnání, tak ve společenské oblasti.

Pro člověka s narcistickou poruchou osobnosti je typické:
Přetrvávající pocit grandiozity (ve fantazii či chování), potřeba obdivu a nedostatek empatie, které obvykle začínají v rané dospělosti a projevují se v nejrůznějších souvislostech, tak jak je určeno následujícími (pěti či více) příznaky:

(1) velikášský pocit vlastní důležitosti (přehánění úspěchu a talentu, očekávání uznání vlastní nadřazenosti bez odpovídajících úspěchů),
(2) opájení se fantaziemi o vlastní úspěšnosti, moci, brilantnosti, kráse či ideální lásce,
(3) víra ve vlastní jedinečnost a zvláštnost a v to, že může být pochopen výhradně výjimečnými lidmi, popřípadě, že se může setkávat pouze s jedinečnými či vysoce postavenými lidmi nebo institucemi,
(4) potřeba nadměrného obdivu,
(5) pocit oprávnění, přehnané požadavky a očekávání přednostního zacházení či automatického souhlasu s vlastními požadavky,
(6) zneužívání druhých k vlastnímu prospěchu,
(7) nedostatek empatie, tj. neochota nebo neschopnost rozpoznat a vžít se do pocitů a potřeb druhých,
(8) arogantní, povýšené a domýšlivé postoje či chování.

Příklad narcistické poruchy osobnosti:
Student vysoké školy se opakovaně dostává do konfliktů s vyučujícími i spolužáky. Kvůli nesplnění podmínek a opakování zkoušek studuje školu už o dva roky déle. Jádrem konfliktů mezi ním a okolím je jeho neuctivé a slovně agresivní chování či urážení ostatních, neboť má často pocit, že ho dostatečně neoceňují, neváží si ho a celkově ho nechápou. K druhým má tendenci přistupovat s nadřazeností, ve škole často vystupuje s různými seminárními pracemi na netradiční či kontroverzní témata, které ale často nestihne dokončit či předat.

Píše různým významným zahraničním odborníkům v oblastech, které ho právě zajímají, a svou korespondencí následně obhajuje své postoje a přesvědčení, nebo je používá jako důkazy vlastní jedinečnosti. Svým spolužákům otevřeně dává najevo svou celkovou “převahu”. To u nich vede k odmítání nebo zesměšňování, což snáší velmi těžko. Spolužáci jsou přesvědčeni, že je inteligentní, ale jeho chování je odpuzuje a považují ho za “dětinské” a nezralé. Má velké plány, že když skončí školu bude se věnovat ním nedokončeným projektům, který významně ovlivní nejen vědeckou oblast, kterou studoval. Začal studovat i další školu, ale po prvním semestru ji zanechal.

Vyrůstal ve velmi konfliktní rodině. Rodiče se rozvedli, když byl malý a v různých časových obdobích si ho navzájem “přehazovali”. Matka ho hýčkala a opakovaně vyjadřovala různá očekávání, kým vším by se mohl stát. On sám odmalička snil, že když bude velký, stane se slavným a ostatní ho budou obdivovat. V současnosti cítí velkou frustraci z neuznání jeho osoby a jeho vizí, na což kromě kritiky a agrese vůči okolí někdy reaguje depresivně a nadměrně užívá alkohol.

Rizikové faktory narcistické poruchy osobnosti

K rizikovým faktorům patří výskyt psychických poruch v příbuzenstvu, zejména poruch osobnosti (emočně nestabilní či narcistická porucha), ale i depresivních poruch či bipolární afektivní poruchy. Z hlediska environmentálních dopadů je rizikovým disharmonické, excentrické a nevyrovnané rodinné prostředí, kde se přehnaně zdůrazňuje výjimečnost, jedinečnost a důležitost pacienta či jiných členů rodiny nebo příbuzenstva a chybí přiměřené zrcadlení osobnosti dítěte a jeho výkonu.

Diagnostika narcistické poruchy osobnosti

Diagnostika narcistické poruchy osobnosti stojí na důkladném klinickém rozhovoru s pacientem a získáním podrobné osobní, rodinné a pracovní historie (anamnézy) nejen od samotné osoby ale nejlépe i od blízkých lidí – partnera / ky , rodiny, přátel a pod. Žádná porucha, ani narcistická porucha osobnosti by neměla být v žádném případě dávána narychlo a jen na základě jedné metody posouzení (např. osobnostního dotazníku, či rozhovoru).

Test narcistické poruchy osobnosti

Existuje velké množství “testů” osobnosti (uvozovky při slově test uvádíme proto, že jde ve skutečnosti o dotazníky, testy se v psychologické terminologii používají spíše pro úkoly se správným řešením, kde je možné člověka porovnat s nějakou normovanou vzorkem – např. Inteligenční testy). Mnohé jsou dostupné i on-line, mnohdy je však jejich původ i kvalita sporná.

Ještě více než v jiných případech je třeba zdůraznit, že takto získaná “diagnóza” nemusí znamenat, že má člověk poruchu osobnosti. A jako v případě všech diagnóz platí: hlavním účelem diagnózy je srozumitelná a standardní komunikace mezi lékaři i dalšími odborníky v oblasti zdraví, která má sloužit léčebným účelům!
Opět zdůrazňujeme, že i v případě jakéhokoliv dotazníku jde jen o orientační výsledek, který v žádném případě nenahrazuje kvalifikovanou odbornou diagnózu!

Prevence narcistické poruchy osobnosti

Primární prevence pro rozvoj narcistické poruchy osobnosti je odstraňovat rizikové faktory jejího vzniku. K těm patří dominantní ale ochraňující výchova ze strany rodičů, spojená s nekritickým zdůrazňováním výjimečných schopností a vlastností dítěte a často i členy rodiny vůbec.

Léčba narcistické poruchy osobnosti

Léčba symptomů narcistické poruchy je komplikovaná. Člověk s narcistickou poruchou obvykle nemívá pocit, že by problém byl v něm, typicky právě naopak. Cítí se být výjimečný a je přesvědčen, že druzí lidé mu nerozumí, závidí mu a nedoceňují ho. Obvykle se obrací na odborníky z oblasti duševního zdraví spíše v rámci depresivních potíží a stěžuje si na nepochopení ze strany druhých. V případě rozvoje deprese je možné podávání antidepresiv, při kolísání nálady je možné zvážit léky ze skupiny tzv. stabilizátorů nálady.

Z psychoterapeutických postupů není obvykle možné použít specifické tréninkové či na problém zaměřené postupy. Důvodem je proměnlivost konkrétních problémů a témat, které pacient s narcistickou poruchou přináší. Důležité je postupné budování náhledu na vlastní chování, jeho příčiny a reakce okolí. Pro dosažení pozitivní změny asi bude nutná spíše dlouhodobá psychoterapie, kde důležitou roli hraje i vztah s terapeutem.

Životní styl s narcistickou poruchou osobnosti

Problémem osoby s narcistickou poruchou osobnosti může být dost “těkavý” a hektický životní styl, protože se snaží o neustálé oceňování sebe a své osoby. V případě, že se nedočká naplnění potřeb uznání a ocenění má člověk s narcistickou poruchou osobnosti tendenci být rychle frustrovaný, ztrácí motivaci a často se vrhne na novou oblast ale hledá potvrzení u jiných lidí. Pozitivní změnou by mohlo být průběžné ale přiměřené oceňování (se) za dosažené i menší úspěchy a snaha snížit na výkon orientovaný životní styl.

Související onemocnění narcistické poruchy osobnosti

Narcistická porucha osobnosti souvisí s vyšším rizikem výskytu jiné psychické poruchy, zejména depresivní reakce a velké depresivní poruchy. Pro pocity vnitřního napětí a deprese, které někdy nedává najevo je u člověka s narcistickou poruchou osobnosti i vyšší riziko závislosti na návykových látek, zejména alkoholu.

Jak pomoci nemocnému

Někdy se rozlišují dvě formy narcistické poruchy osobnosti. V prvním případě jde o lidi, kteří jsou velmi citliví a vnímaví na ocenění ale i nejmenší známky urážky a kritiky, kterou nesou velmi těžko. Mají lepší prognózu uvědomit si nepřiměřenost svých reakcí a tím, že se snaží vnímat reakce druhých, se s nimi lépe navazuje vztah a jsou ochotnější k některým změnám. Při vnímaném odmítání či nedocenění reagují s pocity zranění a deprese. V druhém případě jde o málo empatickou, na sebe zaměřenou formu narcistické poruchy, kdy je ochota zabývat se názory a potřebami druhých a pravděpodobnost náhledu na svoji poruchu nižší. Na rozdíl od první skupiny častěji reagují hněvem, odmítáním a útočení vůči lidem, kteří je domněle jestli opravdu kritizují či neoceňují.

V obou případech, pokud máme zájem a dobrý vztah s člověkem s narcistickou poruchou osobnosti, možná je odbré taktně, ale důsledně upozorňovat na nevhodnost, které se dopustili jeho reakcí vůči nám či okolí, spolu s nabízením alternativních konstruktivnějších reakcí. Důležitou součástí je i přiměřeně oceňovat, ale nenechat se vtáhnout do neustálého přitakání.

Líbil se vám článek? Ohodnoťte ho.

Hodnocení příspěvku

Autorem článku je naše redakce

Tým rehabilitace.info (více o nás)

 

Náš tým vám všem chce přinášet zajímavé informace ze světa zdraví, cvičení, výživy, rehabilitace a obecně zdravého životního stylu. Ve většině našich článků vycházíme z odborných studií a lékařských prací. Vždy se snažíme na studie odkazovat, ověříte si tak pravost. Více informací o nás najdete zde - mrkněte na náš tým.

Líbil se vám náš článek? Sdílejte ho, uděláte nám radost


Štítky:

Přečtěte si také naše další články

4 komentáře u článku “Narcistická porucha osobnosti – příznaky, příčiny a léčba”

  1. Strejda napsal:

    Evidentně patřím do druhé skupiny narcistické poruchy, a řeknu vám být uvnitř takového člověka jako jsem já je hnus BEZMOC a jen samé trápení….Člověk si to uvědomuje jaký je , už jsem pochopil že nedokážu šířit radost lásku a jen lidem škodím a ten každodenní tvrdý boj ve společnosti je něco nepopsatelného.Přišel jsem na to tak nějak sám. je mi 22 let a už to řeším od konce střední školy že semnou není něco v pořádku.Jedinou radost už mi dělá jen pervitin a marihuana po které prostě utíkáte pryč. Každý večer před spaním si najivně říkám že to zítra bude dobré a zase nic ;) a asi opravdu v nic nevěřím ale jestli tam nahoře něco je, tak Prosím o pomoc !! protože takto se opravdu nedá žít….Všechno je to v hlavě. Normální člověk si na toto řekne asi jen že jsem sračka a ať se vzchopim a ať se probudím s té diskotéky ale to je těžké když nedokážete navázat vztah a nevíte co si s jakýmkoli člověkem říct..Protože to prostě necítíte a jen se utápíte v klubku dialogů v hlavě. Měl jsem mnoho přátel i Spousty slečen ale čim víc jsem se začal takhle řešit tém víc padala ona vnější “maska” kterou jsem budoval svým sebevědomím a arogancí a najednou si se svým nejlepším “přítelem” nemáte co říct.A slečny ? ty jsem vždy nabalil jen na ten muj blonďatej rádoby frajerskej ksichtík ale nakonec všechny zjistily že jsem hajzlík a ten pocit lásky” tedy spíš zamilovanost už jsem zažil už mnohokrát a konstatuji že je to mnohem intenzivnější pocit než u normálního člověka a to mě ubijí jestě víc než všecko ostatní.A proto vzkazuji normálním ŽIVÝM lidem kteří si čtou tyto řádky aby si VÁŽILI toho že se narodili bez takovéto poruchy. Chtěl bych se změnit. a při představě že takový budu ještě minimalně 50 let…děkuji nechci to radši RAKOVINU vážně !

    • teta napsal:

      Milý strejdo, možná rozumím. Před pár dny jsem zjistila, že narcis je můj manžel. Je to pro mne taky těžká chvíle, to poznání, protože jí předcházelo hodně těžkých chvil a po 4 letech po boku narcise jsem opravdu hodně vyčerpaná. Má to ale i ty světlé stránky – konečně jsem zjistila, PROČ. Teď vím, co mám před sebou a budu hledat cestu, jak to zvládat, abychom spolu mohli zůstat. Háček to má ale taky – můj muž musí být schopen připustit, že poruchu má a pak ochoten s ní pracovat, aby se s ní dalo žít, jak v jeho těle, tak v mém. Včera jsem si s ním o tom promlouvala a nastínila, kde je možná zakopaný pes. Teď…už je to na něm. POKUD máš opravdu tuto poruchu a tím i problémy s ní spojené, vyhledej někoho, kdo ti pomůže. Nemusí to být zrovna psychiatr. Může to být prostě jen člověk, kterému na tobě bude záležet. Je třeba být k němu upřímný a od začátku poprosit o velkou míru trpělivosti, protože tebe čeká hodně práce. Pokud z toho chceš ven, cesta se najde. A jak říká jeden můj kamarád: Kdo dost dlouho a dost silně buší na dveře, tomu nakonec bude vždycky otevřeno. Hodně štěstí.

  2. Slavka napsal:

    Zdravím,
    Moc si Vážím Vaší zpovědi.
    Já mám jich po boku 39 let několik. Otec, bratr, bývalý manžel, jeho rodiče, to je stav šílený.
    Dá se to léčit .
    Vyhledejte psychiatra. I obvodní lékař předepíše antidepresiva. Není to hned ale dá se to přeléčit.
    Musíte pravidelně užívat furt.
    Půl roku a dýl .
    Vyzrvejte bude vám dobre.
    Hodně štěstí.
    Slávka

  3. pes napsal:

    Ahoj,
    jsem narcis. Druhý typ. “Zdědil” jsem to z rodinného prostředí. Sebemenší domnělá kritika mě na týdny i měsíce rozloží. Může jít o drobnosti, naprosto banální zmínky (například se mi mail, který mi byl poslán, nezdá v daném kontextu dost formální. A proto ho beru jako známku despektu.) Je to strašné, paralyzující. Uvědomuji si, že reaguji neadekvátně, přehnaně, některé domnělé “kritiky” mi nedovolují spát, straší mě, budí mě ze spaní. Je to někde za racionalitou, je to hrozně hluboko. Pomáhají antidepresiva, ale musí se brát dlouho a pravidelně. A samozřejmě terapie.

Zanechat komentář ke článku

Zpráva