Menopauzální genitourinární syndrom – příznaky, příčiny a léčba 4.5/5 (4)

• Co je menopauzální genitourinární syndrom: soubor vaginálních i močových potíží způsobený poklesem estrogenů v peri- a postmenopauze; častý, často poddiagnostikovaný.
• Typické příznaky: vaginální suchost, pálení, svědění, bolest při styku; časté močení, urgence, pálení při močení, sklon k opakovaným infekcím močových cest.
• Diagnostika: klinická (anamnéza + gynekologické vyšetření) po vyloučení jiných příčin; volitelně pH či škály typu Vaginal Health Index pro objektivizaci.
• Léčba: šetrná hygiena, zvlhčovače/lubrikanty; nejúčinnější je nízkodávkový vaginální estrogen (pomáhá i s prevencí recidiv UTI); alternativy DHEA a ospemifen; laser/RF zatím ne rutinně; u žen po karcinomu prsu postup individuálně po dohodě s onkologem.

V tomto průvodci pochopíte, co je GSM, jak ho rozpoznat, proč vzniká a jaké postupy skutečně pomáhají. Najdete zde jasný léčebný plán pro lehké, střední i těžké potíže, doporučení pro prevenci opakovaných zánětů močových cest a informace o bezpečnosti léčby včetně situací po rakovině prsu.

Co je menopauzální genitourinární syndrom (GSM) a jak se projevuje?

GSM je soubor vaginálních, vulvárních a močových příznaků způsobených poklesem estrogenů (a částečně androgenů) v perimenopauze a po menopauze. Zasahuje poševní sliznici, vulvu, močovou trubici i měchýř a často se s časem zhoršuje, pokud se neléčí.

• Vaginální příznaky: suchost, pálení, svědění, bolest při styku (dyspareunie), špinění po styku.
• Vulvární příznaky: křehká, tenká kůže, trhlinky, citlivost.
• Močové příznaky: časté močení, urgence, pálení při močení, zvýšené riziko recidivujících infekcí močových cest.
• Sexuální dopad: snížená lubrikace, bolestivost, pokles spokojenosti ze sexu.

Jak častý je menopauzální genitourinární syndrom a koho se nejčastěji týká?

Symptomy menopauzálního genitourinárního syndromu uvádí významná část postmenopauzálních žen. Riziko roste s délkou období po menopauze, po onkologické léčbě, při terapii snižující estrogeny a u žen s přidruženými urogenitálními potížemi. Syndrom je poddiagnostikovaný – mnoho žen jej považuje za „normální součást stárnutí“ a lékařskou pomoc nevyhledá.

Proč menopauzální genitourinární syndrom vzniká a co se děje v tkáních?

Pokles estrogenů vede k úbytku glykogenu v poševním epitelu, úbytku laktobacilů a zvýšení pH. Sliznice je tenčí, hůře prokrvená a náchylnější k mikrotraumatům. Podobné receptory jsou i v uretře a v měchýři, proto se přidávají močové potíže. Výsledkem je suchost, pálení, dyspareunie a vyšší náchylnost k infekcím.

Jak se menopauzální genitourinární syndrom diagnostikuje v praxi?

Diagnóza je převážně klinická – z anamnézy a gynekologického vyšetření po vyloučení jiných příčin (infekce, dermatózy, lichen sclerosus, hyperaktivní měchýř). Pomoci mohou jednoduché nástroje, ale nejsou nutné pro běžnou praxi.

Jaké otázky vám lékař obvykle položí?

• Kdy potíže začaly a jak se vyvíjejí?
• Jaké symptomy dominují (suchost, bolest, urgence, pálení)?
• Jaký je dopad na sex, spánek a kvalitu života?
• Jaká je vaše anamnéza (infekce, gynekologické zákroky, onkologická léčba)?

Jaká vyšetření lze očekávat?

• Gynekologické vyšetření včetně posouzení sliznic a kůže vulvy.
• Vyloučení infekce (stěr, kultivace) při iritaci či výtoku.
• Volitelně měření poševního pH a skórovací škály (např. Vaginal Health Index) pro objektivizaci stavu.

Jaký je doporučený postup léčby menopauzálního genitourinárního syndromu krok za krokem?

Léčba se individualizuje podle závažnosti příznaků, preferencí, komorbidit a případné onkologické anamnézy. Níže je ověřený rámec.

Jak začít režimem a péčí?

• Šetrná intimní hygiena bez parfemace, vyhnout se dráždivým mýdlům a pěnám do koupele.
• Bavlněné prádlo, volnější oděvy, důsledná lubrikace při styku.
• Pravidelnost: účinek se buduje dlouhodobě, ne jednorázově.

Co umí nehormonální léčba (zvlhčovače a lubrikanty)?

Vaginální zvlhčovače (např. s kyselinou hyaluronovou či polykarbofilem) a lubrikanty uleví od suchosti a zlepší komfort při styku. U středně těžkých až těžkých potíží však často nestačí samy o sobě.

Kdy zvolit nízkodávkový vaginální estrogen a jak se používá?

Nízkodávkový vaginální estrogen (krém, vaginální tablety/insert, kroužek) má nejlepší poměr účinnosti a bezpečnosti u vaginálních a mnoha močových symptomů. Obvyklé je zahájení denním podáváním na 2–3 týdny a následná udržovací dávka 1–2× týdně podle přípravku a odpovědi. Účinnost se hodnotí po 8–12 týdnech a dlouhodobá udržovací terapie je běžná.

Jak funguje vaginální DHEA (prasteron) a pro koho je vhodný?

DHEA se lokálně přeměňuje na aktivní steroidy v poševní tkáni a zlepšuje trofiku sliznice i bolest při styku. Je možností pro ženy, které nechtějí nebo nemohou používat estrogen.

Co je ospemifen a kdy dává smysl?

Ospemifen je perorální SERM pro léčbu dyspareunie a vaginální suchosti. Hodí se při kontraindikaci nebo neochotě k lokální hormonáln9 terapii, případně jako další krok při nedostatečném efektu.

Pomáhají laser nebo radiofrekvence na menopauzální genitourinární syndrom?

V současnosti chybí přesvědčivé důkazy pro rutinní použití laseru či radiofrekvence u GSM. Tyto metody je vhodné považovat za experimentální a zvažovat teprve po selhání standardní léčby a po informovaném souhlasu.

Pomáhá lokální estrogen na močové příznaky a opakované záněty močových cest?

Ano. Lokální nízkodávkový vaginální estrogen zlepšuje frekvenci, urgence i pálení při močení a snižuje riziko recidivujících infekcí močových cest u perimenopauzálních a postmenopauzálních žen.

Jak řešit recidivující infekce močových cest po menopauze?

1. Potvrdit diagnózu: při podezření na infekci provést kultivaci moči a vyloučit jiné příčiny.
2. Nasadit lokální estrogen: snižuje riziko dalších epizod napříč lékovými formami.
3. Režimová opatření: dostatečný příjem tekutin, vyprázdnění měchýře po styku, šetrná intimní péče.
4. Individualizace dalších kroků: nefarmakologické a farmakologické možnosti podle frekvence a závažnosti.

Je lokální estrogen bezpečný? Jak postupovat u žen po rakovině prsu?

Dostupné důkazy ukazují, že nízkodávkový vaginální estrogen nezvyšuje riziko karcinomu prsu ani endometria a nevyžaduje rutinní endometriální monitoraci. U žen po estrogen-dependentním karcinomu prsu se postupuje krokově: nejprve nehormonální léčba; pokud nestačí, lze po informované diskusi zvážit nízkodávkový vaginální estrogen (u tamoxifenu obvykle bezpečněji; u inhibitorů aromatázy po dohodě s onkologem). Ospemifen a DHEA mohou být alternativy, dlouhodobá bezpečnost je však méně robustně doložena než u lokálních estrogenů.

Co dělat, když se příznaky překrývají s hyperaktivním měchýřem (OAB)?

Překryv je častý. Aktivně pátrat po známkách GSM a zvažovat doplnění lokálního estrogenu, který může zmírnit urgence, frekvenci a dysurii. Podle individuální potřeby lze kombinovat s farmakoterapií OAB a pánevně-dnovou fyzioterapií.

Jak dlouho trvá léčba a jak hodnotit úspěch?

Menopauzální genitourinární syndrom je chronický stav. Po zahájení léčby vyhodnoťte efekt za 8–12 týdnů a poté nastavte dlouhodobý udržovací režim. Při změně příznaků nebo nežádoucích účincích léčbu upravte. Cílem je trvalá úleva a návrat komfortu v běžném i sexuálním životě.

Jaký je praktický plán podle závažnosti příznaků?

• Lehké symptomy: šetrná hygiena, pravidelný vaginální zvlhčovač 2–3× týdně, lubrikanty při styku; kontrola za 6–8 týdnů.
• Střední symptomy: přidat nízkodávkový vaginální estrogen nebo DHEA; vyhodnocení po 8–12 týdnech; poté udržovací dávkování 1–2× týdně dle přípravku.
• Těžké symptomy / přetrvávající dyspareunie: optimalizovat lokální hormonální terapii, zvážit ospemifen, doporučit pánevně-dnovou fyzioterapii a sexuologické poradenství; u recidivujících UTI zařadit profylaxi vaginálním estrogenem.

Nejčastější otázky (FAQ)

Je menopauzální genitourinární syndrom totéž co „vaginální atrofie“?

Ne. Menopauzální genitourinární syndrom je širší termín, který zahrnuje nejen poševní, ale i močové příznaky spojené s nedostatkem estrogenů.

Zvyšuje lokální estrogen riziko rakoviny prsu nebo dělohy?

Současné důkazy ukazují, že nízkodávkový vaginální estrogen tato rizika nezvyšuje. U žen s anamnézou karcinomu prsu se postup volí individuálně se zapojením onkologa.

Mohu místo estrogenu použít „vaginální laser“?

Pro rutinní léčbu menopauzálního genitourinárního syndromu chybí kvalitní důkazy o účinnosti a bezpečnosti laseru či radiofrekvence. Tyto postupy je vhodné zvažovat jen výjimečně, po selhání standardní léčby a po informovaném souhlasu.

Pomůže vaginální estrogen i na časté záněty močových cest?

Ano. U žen v perimenopauze a po menopauze snižuje riziko recidiv a současně zlepšuje související močové příznaky.

Shrnutí: co je dobré si odnést

• GSM je častý, ale dobře léčitelný následek poklesu estrogenů.
• Diagnóza je klinická; cílem je dlouhodobá, udržitelná úleva.
• Nejlepší efekt má nízkodávkový vaginální estrogen, alternativou je DHEA a u vybraných žen ospemifen.
• Lokální estrogen navíc snižuje riziko recidivujících infekcí močových cest.
• Vaginální rejuvenace pomocí laseru/RF zatím nemá oporu pro rutinní použití.

Studie a zdroje článku

• Genitourinary Syndrome of Menopause: A Narrative Review Focusing on Its Effects on the Sexual Health and Quality of Life of Women Autoři: Vaibhavi B Wasnik, Neema Acharya

Autor článku

Líbil se vám náš článek? Sdílejte ho, uděláte nám radost

Štítky: Menopauza, Stárnutí

Přečtěte si také naše další články