Hospitalizace v nemocnici 4.85/5 (13)

Ředitel instituce, dělník na stavbě, učitel, důchodce, budoucí nevěsta. V pyžamech sedící za stolem na chodbě čekající na oběd. Spojuje je jediné – role pacienta. Vznikají nové kontakty, porovnáváním si příznaků onemocnění a dojmů z léčby vzniká jakýsi druh sounáležitosti, porozumění a pochopení. Lidí, kteří by si za jiných okolností za společný stůl lze nesedli.

Role pacienta

Výrazně se mění role běžného života. Tzv. role pacienta se podobá roli dítěte. Sociální zdroje (pracovní postavení, role matky, otce, studenta, sociální zázemí …), které poskytovaly jistoty jsou obnažené a v nemocničním pyžamu je člověk jen součástí zdravotnického systému. Člověk-pacient je nejistý, svým způsobem bezmocný, vydán do rukou zdravotnickému personálu a lékařské vědě. Poslouchá lékaře a chce aby mu bylo co nejdříve lépe, aby mohl jít domů. V těchto chvílích je člověk zvlášť zranitelný a do popředí se dostává potřeba nejen jeho právo na adekvátní léčbu ze strany zdravotnických pracovníků ale i respekt, ohleduplnost a citlivost při komunikaci. Při poskytování zdravotní péče dochází k zásahům do osobních zón člověka – pacienta. Zásahy se týkají těla, psychicky, soukromí, intimity a dalších sociálních oblastí.

Strach a hněv

Člověku je špatně, potřebuje pomoc. Zdravotníci podají pomocnou ruku a snaží se zmírnit alespoň trochu utrpení. Ať už v jakékoli podobě a míře. Stejně strach a obava jsou na různých úrovních podle toho, o jaké onemocnění jde – přirozeně. Člověk se bojí, co se s ním děje, co s ním bude. K strachu o sebe se pak přidá hněv, který je v určité míře přirozený jako obranná reakce před depresivním stavům. Hněv na systém, na špatné léky, na odpornou stravu, na chrápající spolupacienty, na pomalé sestřičky, na nezaberající léky, na život, na bolest, na bezmocnost. Člověk nevidí úhel pohledu žádné jiné strany. Je sám se svým trápením a svět se mu zdá zlý a nespravedlivý.

Nejistota

Stává se, že čas který musíme strávit v nemocnici delší než jsme předpokládali – kvůli zdravotnímu stavu či kvůli potřebným vyšetřením. A i když náš zdravotní stav není kritický a bolesti ustoupily, chceme jít čím dříve pryč z nemocnice a čekání přináší řadu nejistot. Nevíme, co přinesou nové výsledky krve odebírané ještě během ranního probouzení na nemocniční posteli. Nevíme, zda budeme ještě takoví zdraví jak dříve, neboť pacient z vedlejšího pokoje se stejnou diagnózou nevypadá nejlépe. Nevíme kdy se vrátíme do normálního života. Nevíme, zda nás nezačne znovu něco bolet, zda se ráno nezhorší náš stav, kterému nerozumíme. Jsme plní nejistot, které nám zužují vnímání a schopnost soustředit se na cokoliv jiného.

Faktory podporující nejistotu

• Věk (dětští pacienti nebo starší lidé, chronicky nemocní)
• Diagnóza – její závažnost
• délka hospitalizace
• prognóza léčby
• Osobnostní předpoklady člověka

Vizita

Pacient a jeho práva a povinnosti: Pacient je povinen být na svém pokoji v době vizity. Nepřítomnost na vizitě je možná pouze v případě, že je na naplánovaném vyšetření, které se koná během vizity. Nepřemýšlejte zbytečně nad tím, proč právě při velké vizitě musíte mít na nočním stolku pořádek, proč ráno začínají dezinfikovat pod postelí ve chvílích, kdy se vám ještě nedosníval sen. Proč vám při tom množství lidí v bílých pláštích nastoupených kolem vaší postele v hodině H nikdo nedá přesnou odpověď na otázku, jak to s vámi vypadá.

Obrňte se před pohledy na svlečené tělo a vydržte. Obrňte se při poznámkách, když o vás mluví jako o diagnóze a zkoumavými pohledy prohrábnete chorobopis. Velká vizita je zajisté fenomén, který má svůj význam. Profesionální zdravotnický personál má systém, díky kterému se vzájemně poinformují o léčebném postupu. Pravděpodobně se za vámi dostaví později váš ošetřující lékař a zodpoví vám vaše dotazy.

Dělejte to, co Vám pomáhá

Situace ve které jsme se ocitli není přirozená, je to něco tak vymknuté z našeho běžného života, že okamžité přijetí této skutečnosti a zadaptované se na ni by bylo nanejvýš nepřirozené.

V určité chvíli přijedeme k přijetí skutečnosti, že jistý čas musíme strávit v nemocničním prostředí. Jde o to, jak. Pokud již ustoupily bolesti, běžný den většinou ubíhá pomalu. Máte za sebou ranní hygienu, odběry, vizita, vyšetření. Pak zůstávají hodiny na knihy, časopisy, křížovky, společnost spolupacienty. Zvyknete si na jídlo, na společné toalety, na chrápání spolupacientů, na náladové sestřičky, na injekce, na převazy. Život dostane nový rytmus, nové hodnoty, nové malé radosti.

Kdo už ležel v nemocnici ví, jakou radost může způsobit například pravidelná stolice. Nemůžeme ovlivnit co se děje venku. Můžeme se pokusit ovlivnit kvalitu času, který zde máme. Postarat se o sebe tak, abychom se měli trochu komfortněji. Pomohou telefonáty přátelům? Volejte! Pomůže stěžování si před manželem? Stěžujte se. Pomůže spánek? Spěte! Pomůže čtení? Čtěte. Nezvyknete hrát karty? Zkuste to! Nedíváte se na telenovely? Pokud jde na oddělení televizor, někdy není nad Šeherezádu. Dělejte cokoliv, co vám neubližuje – naopak – pomáhá vám posbírat zdravé síly přibližující vás k jaké takové psychické pohodě a pomůže zkrátit čas na oddělení.

Práva pacienta

Mezi nejzákladnější právo patří např. právo na informace nebo právo na zachování mlčenlivosti. Skupinu těch, na které se často zapomíná tvoří zejména právo na lidský, etický a důstojný přístup a právo na zmírnění utrpení. Pacient vyjadřuje svou vůli na základě informací, které mu je zdravotnický pracovník povinen srozumitelným způsobem před vyžádáním souhlasu oznámit – informovaný souhlas jako jedna z nezbytných podmínek pro poskytování zdravotní péče. Jedině pacient je oprávněn rozhodovat o svém zdraví a o tom, kdo do jeho zdraví a jakým způsobem zasáhne (až na výjimky nucené péče).

Další práva pacienta

• Právo na zachování mlčenlivosti
• Právo na ochranu důstojnosti, respektování jeho tělesné integrity a psychické integrity,
• Právo na informace týkající se jeho zdravotního stavu,
• Právo na informace o účelu, povaze, důsledcích a rizicích poskytnutí zdravotní péče, o možnostech volby navrhovaných postupů a rizicích odmítnutí poskytnutí zdravotní péče,
• Právo na odmítnutí poskytnutí zdravotní péče kromě případů, kdy podle zákona lze poskytnout zdravotní péči bez informovaného souhlasu (§ 6 odst.. 9 z. Č. 576/2004 Sb),…

Pro vyvážený vztah mezi poskytovatelem zdravotní péče a pacientem je třeba, aby každý z nich znal svá práva a povinnosti. Poznání svých práv a povinností může být osvobozující a hlavně může přispět ke zkvalitnění poskytování zdravotní péče a vzájemného vztahu zdravotnických pracovníků a pacientů.

Autorem článku je naše redakce

Líbil se vám náš článek? Sdílejte ho, uděláte nám radost

Přečtěte si také naše další články