Sponzorováno

Klouby a jejich poruchy 4.83/5 (18)

Kloub je pohyblivé spojení dvou nebo více kostí, jež se mohou vzájemně pohybovat.

Podívejte se na stavbu kloubu:

Obr. 1 Stavba kloubu

Dělení kloubů z anatomického hlediska

Klouby lze dělit z anatomického hlediska podle:
a) složení (jednoduché, složené),
b) tvaru styčných ploch,
c) počtu os, kolem kterých se děje pohyb.

Dělení podle složení:

  • jednoduché – tvořeny pouze dvěma kostmi
  • složené – dotýká se více než dvě kosti (LOK) nebo jsou mezi dvě kosti vložené destičky z vazivové chrupavky vyrovnávající kloubní inkongruenci (KOK)

Dělení podle tvaru styčných ploch:

  • kulovitý – hlavice i jamka jsou úseky koule, pohyb je možný do všech směrů
    – dva druhy → volný – hlavice > jamka; kloubní pouzdro je volné (RAK)
    omezený – hlavice zapadá do jamky; okraje omezují rozsah pohybu a velmi brzy se napíná kloubní pouzdro (KYK).
  •  

  • elipsoidní – pohyb možný podle hlavní osy; v kolmém směru nepatrný pohyb (AO kloub)
  • sedlový – v jednom směru konvexní a v druhém (kolmém na první) konkávní; pohyb možný ve dvou směrech i v jejich kombinaci (karpometakarpální kloub palce)
  • válcový – dva druhy → šarnýrovaný – osa pohybu kolmá na podélnou osu kostí; aby při pohybu (flexe, extenze) kloubní plošky neklouzaly do stran, jsou po straně zpevněny vazy – ligg. collateralia (PIP kl.), nebo mají na okrajích vyznačenou hranu či rýhu
  • kolový – osa pohybu je souběžná s osou kostí; hlavička jedné kosti se otáčí v jamce kosti druhé (prox. radioulnární kloub).

  • kladkový – na jedné styčné kloubní plošce vodivá rýha, na druhé vodivá hrana. (humeroulnární kloub)
  • plochý – při pohybu po sobě téměř rovné plochy klouzají (meziobratlové klouby)
  • tuhý – nepravidelné kloubní plošky a lehce zvlněné; pohyb minimální (SI kloub)

Dle počtu os, na kterých se děje pohyb:

  • jednoosé – kladkový a kolový
  • dvojosé – sedlový, elipsovitý
  • trojosé – kulovitý


Obr. 2 Anatomické rozdělení kloubů: a) kloub plochý, b) kloub sedlový, c) kloub kolový,
d) kloub válcový, e) kloub elipsoidní, f) kloub kladkový, g) kloub kulovitý

Pohyby kloubů

Pohyby v kloubu se dějí ve 3 rovinách: frontální (ABD, ADD), sagitální (FL, EXT), horizontální (ZR, VR) 

Pohyb a rozsah pohybu v kloubu závisí na:

  • anatomickém tvaru kloubu,
  • poměru, v jakém se dotýkají hlavice a jamka,
  • napětí vazů v okolí kloubu,
  • napětí a volnosti kloubního pouzdra,
  • svalech, které pohyb umožňují a zároveň i omezují.

Směr pohybu je dán tvarem kl. ploch, rozmístěním úponů svalů a vazů v okolí kloubu.

Dělení pohybu kloubů

a) aktivní – nemocný provádí sám; poskytuje informaci o výkonnosti pohybového aparátu
b) pasivní – provádíme sami s vyřazením aktivity nemocného; poskytuje informaci o hranicích pohybového rozsahu. Je dvojí:
b1) funkční – pohyb, jež může být vykonáván i aktivně; má vždy o něco větší rozsah, neboť svaly jsou pouze v klidovém napětí (můžeme je víc protáhnout)
b2) vůle v kloubu („joint play“ podle Mennella) – drobné pohyby na fyziologické hranici pohybové možnosti kloubu, které jsou možné v jednotlivých pohybových osách; aktivně jsou neproveditelné; jsou základním předpokladem pohybu v kloubu.
– odhalují blokádu už tehdy, kdy je funkční pohyb ještě normální; pro obnovení kl. pohyblivosti jsou translační pohyby a distrakce mnohem šetrnější a účinnější než pasivní funkční pohyb
– vyšetření se provádí v neutrálním postavení, kdy jsou kl. pouzdro a vazy uvolněny a sval. skupiny jsou relativně v nejmenším napětí

Orientační hodnocení (dle Véleho):


Obr. 3 Směry kloubní vůle: a) neutrální postavení, b) distrakce, c, d) anterioposteriorní posun, e, f) laterolaterální posun, g) rotace, h) zaúhlení 

Fenomén bariéry:

  • anatomická bariéra – daná především kostními strukturami, event. vazy; klinicky se neuplatňuje, je „chráněna“
  • fyziologická bariéra – dosahujeme jí při pasivním vyšetřování; první, minimální odpor; lehce se poddává a dobře pruží
  • patologická bariéra – omezuje pohyb kvantitativně, je málo poddajná a nepruží; často mění i neutrální bod


Obr. 4 Fenomén bariéry. Od A do A = anatomická bariéra, od Ph do Ph = fyziologická bariéra, Path = patologická bariéra, No = neutrální bod, N1 = neutrální bod při existenci patologické bariéry.

Poruchy funkce kloubu:

a) omezená pohyblivost
b) hypermobilita

Omezení pohybu v kloubu způsobeno příčinami:

  • intraartikulárními (poruchy přímo v kloubu)
  • extraartikulárními (poruchy mimokloubního původu)

Dochází k omezení aktivních i pasivních pohybů. Omezení aktivního pohybu nastává postupně v jednotlivých směrech a v různém stupni podle pouzdrového vzorce „capsular pattern“ = určitý sled pohyb. omezení, typický pro daný kloub (podle Cyriaxe). Toto omezení je zpočátku více reflexního rázu, později i strukturální povahy („funkce formuje orgán“). K omezení pasivních pohybů dochází zkrácením vazivové nebo kontraktilní tkáně či kostními výrůstky a nebo vzniká jako obranná reakce při nocicepci.

Funkční kl. blokáda = omezení kl. vůle v jednom či více směrech na podkladě funkčním a nikoliv jako důsledek degenerativních změn; odstranění mobilizací (repetitivním pohybem) či manipulací do omezeného směru (= možnost okamžité obnovy funkce); není jen lokální poruchou v určitém segmentu, může vyvolávat i poruchy dalších kloubů, někdy od původní poruchy hodně vzdálených; není jen mechanickou poruchou v kloubu, ale vyvolává reflexní odpověď i na ostatních strukturách v segmentu (kůže, svalstva aj.).

Blokáda v ortopedii = náhlá bolestivá kl. zarážka, vznikající v důsledku strukturální (nejčastěji intraartikulární) či anatomické změny; nedojde k odstranění mobilizací či manipulací;  nutnost RTG snímku při poruchách hybnosti.

Sponzorováno

Dělení funkčních kl. blokád

  • klinicky němé – nemocnému přímo nezpůsobí obtíže, ale vznikající reflexní změny mohou obtíže vyvolat; přehlédnutí takovéto němé blokády = zdroj terapeutických neúspěchů
  • klinicky manifestované

    – subjektivně – omezení pohybu (často přicházejí nemocní až je omez. pohybu veliké a omezuje je v každodenním životě; nejdříve se kompenzačně vytvoří náhradní pohyb. mechanismus = funkční dekompenzace náhr. mechanismu vyvolá subj. obtíže) – bolest = ochranný signál organismu; v důsledku bolestivého podráždění dochází ke změnám na ostatních tkáních = reflexní změny

    – objektivně – funkční blokáda charakterizovaná omez. hybnosti v různých směrech kl. vůle

Reflexní změny:

spasmus – nejvýznamnější změna při omezení pohybu
– charakterizován klidovým sval. napětím a palpační bolestivostí
– při spasmu vícekl. svalů může docházet k omez. pohybu i na soused. kloubech
– při funkční blokádě dochází k reflexním projevům na svalech, které jsou segmentově inervovány ze stejného segmentu jako příslušný kloub

myogelózy – tužší rezistence v průběhu svalu, růz. velikosti, palp. bolestivé; mohou být TrP
HAZ – oblast kůže se  citlivostí při dotyku; v jednom segmentu či plurisegmentální
– vyšetření kožní řasou podle Kiblera – při změnách kůže a podkoží se těžko tvoří, je tlustší (prosáknutí tkání = zmnožení EC tekutiny; při velkém prosáknutí se někdy řasa nedá utvořit -> reliéf pomerančové kůry), hůře se posunuje proti spodině
– reflexně změněná kůže je teplejší (v důsledku velké vazodilatace), změněný el. odpor kůže, dermografismus, potivost a změněná cévní reakce
bolestivé body – bolestivá místa při lehkém tlaku; nejčastěji sval. úpony, úpony kloub.
pouzdra a ligg.
– mohou být i na vzdálených místech od funkční poruchy kloubu
– mohou být tzv. TrPs = bolestivá místa, jejichž palpací vyvoláme nejen B v místě palpace, ale současně i B, která vyzařuje do okolí (i vzdáleně)

Možný mechanismus vzniku funkční kloubní blokády:

Uskřinutí meniskoidů (pohyblivé kl. struktury vyplňující prostor nekongruentních kl. plošek pro hladký vzájemný pohyb) mezi pohybujícími se kl. ploškami. Nestlačitelný tvrdý okraj meniskoidu si vytvoří důlek v kl. chrupavce při uskřinutí, v kterém zůstane jako v pasti.

Kos ve svých pracích prokázal, že v každém kloubu jsou 2 meniskoidy – růz. tvar, struktura, velikost. K uskřinutí meniskoidů může nastat v různých částech kl. štěrbiny (daleko v kl. štěrbině, na okraji kl. štěrbiny); může dojít k uskřinutí meniskoidu jen na jedné straně.

Z toho vyplývá závažnost blokády, směry omezení pohybu a složitost odstranění blokády.
Předpokládá se, že nejde jen o tak prostý mechanický děj, ale že dochází k dalším intraartikulárním změnám, které mohou ovlivňovat KO kl. blokád – změny metabolismu tkání; porucha krev. zásobení ve smyslu ischémie při uskřinutí (stř. část meniskoidu cévně zásobena); vznik prosáknutí a edému; vázne odtok toxických produktů metabolismu

tuhá blokáda i do více směrů -> velmi dobře odstranitelné
blokáda lehkého stupně -> těžko odstranitelné nebo neproveditelné

Proto se předpokládá, že pro blokády je rozhodující:

  • velikost a plocha meniskoidu
  • lokalizace uskřinutí meniskoidu v kl. štěrbině
  • reakce intraartikulárních tkání, která vzniká uskřinutím meniskoidu

Význam manipulace = oddálení kl. plošek -> meniskoid může vyklouznout.
Význam repetitivní mobilizace = střídavý pohyb sem a tam (mnohem větší odpor ve směru uskřinutí než ve směru vyklouznutí) -> úplné uvolnění

Obr. 5 Schéma uskřinutí i uvolnění meniskoidu podle Wolfa a Kosa. a) Meniskoid se dostal z normální polohy a mezi kl. plošky b. b) Pro terapii stačí překonat jen nevelký odpor od c k d.

Obr. 5 Schéma uskřinutí i uvolnění meniskoidu podle Wolfa a Kosa. a) Meniskoid se dostal z normální polohy a mezi kl. plošky b. b) Pro terapii stačí překonat jen nevelký odpor od c k d.

Příčiny vzniku funkčních kloubních blokád

a) přetěžování a nesprávné zatěžování

Nejčastější příčina vzniku funkčních poruch. I u zdravých za fyziologických podmínek vznikají lehké blokády, které se spontánně upravují. Existují plynulé přechody od zatížení ještě fyziologického, kdy mohou vznikat jen nepatrné blokády, jež si „napravujeme“ sami pohybem, k zatížení, které je škodlivé a působí blokády již přetrvávající. Záleží tedy nejen na samotném zatížení, ale také na odolnosti nervosvalového aparátu. Nejčastější příčinou funkčních poruch a blokád a zejména častých recidiv je chybný pohybový stereotyp následkem nerovnováhy mezi svalovými skupinami a statické přetěžování.

b) trauma

Někdy se při náhlém, nevyváženém pohybu, kdy dojde především k náhlé kontrakci svalů, dá těžko rozlišit mezi přetížením a traumatem, proto pak mluvíme o mikrotraumatizaci. Také je nutno rozlišovat pouhé zhmoždění kloubu – kontuze (tkáně jsou poškozeny přímým nárazem) a závažnější poranění – distorze (vzniká násilným pohybem, který přesahuje fyziologickou hranici pohybu v kloubu; dochází k poranění kl. pouzdra a ligg.; po uvolnění násilí se kl. plochy vracejí do původní polohy). Léčení se liší od funkčních kl. blokád.

c) dlouhodobá inaktivita (např. fixace sádrovým obvazem)

Svaly uvedené do trvalého klidu mají tendenci ke zkrácení své klidové délky (podílí se na tom vlastnosti vaziva i kontraktilních svalových vláken). V důsledku dlouhodobě stálého postavení v kloubu dochází k blokádám především v kloubech nad a pod postiženým kloubem. Jde o klouby bez patologického poškození, tudíž je blokáda velmi rychle a lehce odstranitelná.

d) degenerativní a strukturální kloubní změny

Jsou reakcí na dlouhodobé přetěžování kloubu, na traumatické postižení kloubu i na zánětlivé nitrokloubní procesy. U degenerativních změn mobilizace spojená s automobilizací udržuje kloub v dobrém funkčním stavu a zabraňuje rychlému rozvoji změn.

e) reflexní mechanismy

Blokády často vznikají u kořenových syndromů, při výhřezu meziobratl. ploténky (blokáda hlavičky fibuly, hlavičky radia).

f) svalová dysbalance

Onemocnění svalové tkáně – původ nervový nebo přímo svalový. Poruchy svalové funkce z důvodu zkrácení nebo oslabení svalu. V důsledku poruchy svalové funkce dochází k dysbalanci, nesprávnému zatěžování a přetěžování kloubu, a tím pak k poruchám funkce blokádám.

Následky blokád

– krátce trvající B, která se následně upraví kompenzací; omezená pohyblivost v 1 segmentu působí hypermobilitu v jiném
– nejtypičtějším následkem chronického přetěžování jsou osteofyty

Hypermobilita

– spojená s hypotonií a volnějším ligamentózním aparátem
– větší rozsah pasivní pohyblivosti, volnější kl. pouzdro a větší kl. vůle
– souvisí se zmenšenou stabilitou
– snadno dochází k přetěžování a k bolesti v důsledku sval. slabosti

Rozdělení:

– lokální patologická hypermobilita – primární x sekundární (kompenzační, v sousedství blokád; nejcharakterističtější pro páteř)
– patologická generalizovaná hypermobilita – u kongenitálních neurologických onemocnění
– konstituční hypermobilita – největší v dětství a s věkem ubývá; větší u žen

Příčiny:

Sponzorováno

– vrozená či patologicky získaná porucha reologických vlastností tkání, jejich ochablost
– porucha tonusových regulací v CNS (hypotonie  terapeutické ovlivnění svízelné; výcvik trvalé pohotovosti k akci vede ke klid. sval. tonu)

A co si dále o kloubech přečíst?

    Sponzorováno

    Líbil se vám článek? Ohodnoťte ho.

    Autorem článku je naše redakce

    Tým rehabilitace.info (více o nás)

     

    Náš tým vám všem chce přinášet zajímavé informace ze světa zdraví, cvičení, výživy, rehabilitace a obecně zdravého životního stylu. Ve většině našich článků vycházíme z odborných studií a lékařských prací. Vždy se snažíme na studie odkazovat, ověříte si tak pravost. Více informací o nás najdete zde - mrkněte na náš tým.

    Líbil se vám náš článek? Sdílejte ho, uděláte nám radost


    Štítky:

    Přečtěte si také naše další články

     

    1 komentář u článku “Klouby a jejich poruchy”

    1. Jakub napsal:

      Článek pěkný, jen bych osobně uvítal, kdyby (např. v pokračování článku) bylo uvedeno, co jednotlivé tkáně regeneruje či co jim prospívá. Teplo x chlad. Protažení x zesílení. Aktivita x klid. Atd. Každopádně díky za článek.

    Zanechat komentář ke článku

    Zpráva