Úrazy typu „Whiplash“ – Opěrkový syndrom – léčba 4.88/5 (8)



Úrazy typu „Whiplash“Krční úsek páteře (Cp) je nejzranitelnější částí páteře pro svou výraznou pohyblivost. Četnost úrazů krční páteře stoupá v poslední době při dopravních úrazech až na 45%, při pádech na 20%, při sportovní činnosti na 15% (skoky do vody) ze všech úrazů páteře. Velmi často bývá krční páteř poraněna při traumatech hlavy. Poranění skeletu je jen ve 13%, poranění měkkých částí je mnohem častější – v 87%. Mechanismus poranění krční páteře může být hyperflekční, hyperextenční nebo kombinovaný. Horní úsek krční páteře je nejčastěji poraněn při enormním záklonu, dolní naopak při enormním předklonu.

Whiplash

Termín whiplash poranění poprvé použil americký ortoped H. E. Crow. Byl definován jako efekt náhlé akceleračně – decelerační síly na krční páteř a horní trup způsobený vnějšími silami, které uplatňují efekt „švihnutí bičem“. Poranění kostí a další vážná poranění tato definice vylučovala. Hlavní příčinou WP syndromu je nejspíše extrémní záklon Cp. Předklon a laterální pohyb páteře jsou méně traumatizující, neboť hrudních a ramena zamezují pohybu v těchto směrech mimo fyziologickou hranici. Při záklonu ale tento omezující mechanismus chybí.

Léčba a terapie

Vychází z požadavku bezpečného a klidného průběhu zmiňovaných fází hojení, protože případnou nevhodnou aktivitou pacienta nebo příliš časným zásahem terapeuta by mohlo dojít k dalšímu poškození zraněných tkání.

1) Farmakoterapie

Závěry The Quebec Task Force a mnoha dalších zahraničních studií se shodují v doporučení různých typů farmakoterapie v akutní fázi whiplash poranění, samozřejmě přísně individuálně indikované (analgetika, sedativa, antihistaminika, nesteroidní antirevmatika, antidepresiva, kodein, myorelaxancia, lokální injekce a obstřiky anestetiky atd.).

2) Imobilizace měkkým límcem

Imobilizace měkkým krčním límcem v obloukovité flexi do 30% („otevírají se facety“ a nedochází k jejich další traumatizaci špatnou imobilizací, hlavně v oblasti dolní Cp) po dobu kolem 4-6 týdnů nebo déle.

A co dále?

  • 3) Aplikace tepla nebo chladu/li>
  • 4) Aplikace ultrazvuku (kontinuální forma)/li>
  • 5) Elektroanalgezie (nejčastěji byly prováděny studie s TENS a interferenčními proudy)/li>
  • 6) Masáže

Tyto postupy přímo nepodporují proces hojení tkání a zatím se na základě vědeckých výzkumů a klinických zkoušek jeví spíše jako terapie podpůrná.

Přehled strategie aktivního přístupu k léčbě

Fáze 1: 4 – 7 dní

Redukce bolesti, dostatečná informovanost pacienta, pozitivní motivace, imobilizace měkkým krčním límcem, využití pasivních postupů jako terapie podpůrné.

Fáze 2: 4 – 7 dní … 3 týdny

Aktivní přístup s využitím výše zmíněných postupů bez provokace bolesti, postupně (tak brzo, jak je to možné) návrat k běžným denním aktivitám jako prevence „fixace pacienta na nemoc“, dostatečná informovanost a pozitivní motivace, využití pasivní terapie jako terapie podpůrné.

Fáze 3: 3 – 6 týdnů

Komplexní přístup a zvýšení aktivace pacienta na úroveň jeho tolerance. Při normálním průběhu terapie: zařadit do pracovních a zájmových aktivit. Při abnormálním průběhu: snížit úroveň aktivace a využít psychoterapii, relaxační techniky a další alternativy jako prevenci centralizace potíží.

Fáze 4: 6 – 12 týdnů

U pacientů je vhodné pokračovat v kompletním přístupu do 12. týdne. Zaměření na kontrolu a úpravu důležitých pohybových stereotypů, ergonomii a instruktáž.

Fáze 5: více než 3 měsíce

Většinou se jedná o prodloužený (abnormální průběh), přechod do chronicity, centralizace potíží, chronická bolest. Je nutná spolupráce psychologa, ebeny. algeziologa.

Přetrvávající symptomy vedou ke vzniku „chronického whiplash syndromu“, který je definován trváním příznaků déle než 6 měsíců. Mechanismus bolesti z hlediska patofyziologie je stále těžko vysvětlitelný. Young (2001) popisuje nedávné studie na kadavernózních modelech, které nabízejí vysvětlení příčiny bolesti v okcipitální krajině. Ta je dána postižením zadních kořenů nervu C1 a C2 a charakteristická bolest dolní krční páteře je způsobena kompresí facetových kloubů v této oblasti.

Rizikové faktory bolestí krční páteře

Rizikové faktory bolestí krční páteře jsou v korelaci s druhem povolání. Sezení při práci více jak 95 % pracovní doby a flexe šíje se zdá být rizikovým faktorem pro bolesti síje a krční páteře.

Při přechodu ze stadia subakutního do stádia chronického hraje důležitější roli psychologický distres a funkční porucha než intenzita bolesti. Jsou i důkazy pro tvrzení, že symptomy shledané při fyzikálním vyšetření nejsou predisponujícími faktory pro rozvoj chronické bolestivé dysfunkce.

Prospektivní studie ukázaly, že psychologické faktory mají signifikantní vztah ke vzniku bolestí páteře, stejně jako k rozvoji chronické bolesti. Dále také to, že psychologické faktory mají větší předpoklad se uplatnit ve vzniku a rozvoji bolestí než faktory biomechanické a medicínské. Důsledek pro klinickou praxi je ten, že psychologické faktory musí být brány v potaz, jestliže bolesti zad neodpovídají na léčbu a trvají déle jak 4 týdny.

Závěrem lze konstatovat, že k faktorům podílejícím se na udržování a chronicitě bolestí lze zařadit chybnou diagnostiku, špatnou léčbu, psychologické faktory zejména distres, nedodržování režimových opatření, nevhodně prováděnou ILTV.

Líbil se vám článek? Ohodnoťte ho.

Hodnocení příspěvku

Autorem článku je naše redakce

Tým rehabilitace.info (více o nás)

Náš tým vám všem chce přinášet zajímavé informace ze světa zdraví, cvičení, výživy, rehabilitace a obecně zdravého životního stylu. Ve většině našich článků vycházíme z odborných studií a lékařských prací. Vždy se snažíme na studie odkazovat, ověříte si tak pravost. Více informací o nás najdete zde - mrkněte na náš tým.

Líbil se vám náš článek? Sdílejte ho, uděláte nám radost




Přečtěte si také naše další články

Zatím žádné komentáře

Zanechat komentář ke článku

Zpráva