Sponzorováno

Testy na HIV – jak probíhají a co znamenají? 4.64/5 (14)

  • Testy na HIV (viru lidské imunodeficience) slouží k diagnostice infekce HIV. Existuje několik typů testů na HIV, které se liší svou metodou a časem, který je třeba na získání výsledků.
  • Testy na HIV lze provést v laboratoři nebo mohou být dostupné i v domácí podobě. V domácím testu pacient získá vzorek (například kapku krve nebo slin) a pošle ho do laboratoře, kde je vyhodnocen. Je důležité si být vědom toho, že pozitivní výsledek testu na HIV vyžaduje další konzultaci s odborníkem na infekční nemoci nebo specialistou na HIV/AIDS.
  • Pozitivní výsledek testu na HIV znamená, že osoba má infekci virem HIV. Moderní léčba HIV může významně zlepšit kvalitu života a prodloužit život, zejména pokud je zahájena včas. Pravidelné testování na HIV je důležité pro prevenci a časnou detekci infekce.

Jedinou možností jak potvrdit nebo vyvrátit podezření, že došlo k přenosu infekce HIV, je podstoupit krevní test přímo pro virus HIV. Není tedy možné nákazu odhalit během běžně prováděných vyšetření krve. Což tedy znamená, že dokud se sami nerozhodnete podstoupit test na HIV pozitivity, nečekejte, že překvapivým bonusem jiných vyšetření bude zpráva o tom, že jste nebo nejste HIV pozitivní.

Test ze slin je pouze orientační

Kromě krevních testů na přítomnost zmíněného viru je technicky možné také provést test na vzorku slin. Vypovídací hodnota jeho výsledků je však víceméně pouze orientační, a vždy by po něm měla pro kontrolu následovat také krevní zkouška. Tento test navíc obvykle bývá prováděn pouze „na ulici“. Zpravidla jej zde nabízí sociální pracovníci těm nejrizikovějším skupinám potenciálních šiřitelů nákazy, kteří jsou kvůli svému životnímu stylu nákaze vystaveni nejčastěji: a to lidem nabízejícím svoje sexuální služby.

Účelem krevního testu je zjistit, zda se v analyzovaném vzorku vyskytují látky proti viru HIV. Tyto protilátky přitom produkuje lidský organismus poté, kdy došlo k jeho infikaci tímto virem. Jejich přítomnost tedy svědčí o nákaze.

Důležitá je zde zejména skutečnost, že tímto způsobem není možné identifikovat virus bezprostředně poté, kdy došlo k přenosu, ani během několika následujících dní. Naopak je lze najít obvykle až po uplynutí zhruba dvou až tří měsíců od okamžiku nákazy. Jinými slovy podezření na přenos infekce lze s jistotou potvrdit až se zpožděním tří měsíců od rizikové události (této podmínce se jinak říká „imunologické okénko“).

Pokud je výsledek laboratorního testu pozitivní, určitě to automaticky neznamená, že by u infikované osoby mělo nutně dojít k rozvinutí choroby AIDS. Tuto fázi může diagnostikovat až později lékař během klinického vyšetření. V případě, kdy je výsledek testu na přítomnost viru HIV negativní, lze jej vyložit pouze tak, že tři měsíce předtím, než došlo k odběru krve, nebyla testovaná osoba nositelem viru. Neznamená to tedy, že by takový člověk v době testu měl být zdráv, zvláště pokud se během uplynulého období nacházel v rizikových situacích, pokud jde o možnost přenosu infekce.

Stejně tak pozitivní ani negativní výsledek krevního testu ani v nejmenším nevypovídá o zdravotním stavu partnera testované osoby. V odborné literatuře jsou popsány mnohé případy, kdy byl jeden z partnerů prokazatelně virem HIV nakažen, a k přenosu nedošlo ani po několika nechráněných pohlavních stycích, stejně jako případy, kdy přenos infekce proběhl hned během prvního styku!

Struktura viru HIV - ilustrace

Struktura viru HIV – ilustrace

 

Kde se nechat otestovat?

V současné době je v České republice možné podstoupit test na přítomnost viru HIV jednak v tzv. AIDS centrech, které se nachází v bývalých krajských městech, ale také ve většině zdravotních ústavů nebo u každého praktického lékaře. Zatímco ve zdravotních ústavech si pacient vyšetření musí hradit sám (ve výjimečných případech nemusí), v ordinaci praktického lékaře úhradu testu provádí zdravotní pojišťovna.

Určitě není možné doporučit jít kvůli testu na přítomnost viru HIV na některé z transfúzních oddělení. Testy na HIV se zde sice provádějí u každého z potenciálních dárců krve jako součást vyšetření zdravotního stavu z hlediska jiných chorob, ale tato návštěva se nemusí každému vyplatit. Osoba která se zamýšlí stát dárcem krve zde totiž během vyplňování dotazníku před samotným odběrem stvrzuje podpisem, že na všechny položené otázky odpověděla pravdivě, přičemž lhaní v této situaci může mít nepříjemné důsledky.

V dotazníku jsou otázky zjišťující případné blízké vztahy s osobami nakaženými virem HIV, otázky týkající se dárcovy promiskuity, prostituce, homosexuálních pohlavních styků nebo nitrožilního užívání návykových látek. Pracoviště přitom zajímá jak současný stav klientovy „sexuální morálky“, tak i to, v jakém rozsahu byl případným rizikovým situacím vystaven i v minulosti.

Pokud potenciální dárce poskytne v této souvislosti záměrně nepravdivé údaje, vystavuje se tím hrozbě trestního stíhání! Navíc v případě, kdy u něj bude zjištěna nejen přítomnost viru HIV, ale také například některý druh hepatitidy, bude z programu dárcovství krve vyřazen, a záznam o jeho zdravotním stavu se následně objeví v tzv. Národním registru dárců krve, k němuž mají přístup veškerá transfúzní oddělení na celém území České republiky. V situaci, kdy je možné nechat se na HIV testovat bezplatně proto žadatel touto snahou nezíská nic, k čemu by se nedostal jinde – může si akorát přivodit problémy.

Na pracovištích věnujících se přímo těmto druhům testování je navíc možné využít tuto službu anonymně, tedy bez obav o vedení osobních údajů ve veřejných databázích. V ordinacích praktických lékařů je nicméně – kvůli vyúčtování pro pojišťovnu – nutné test na přítomnost viru HIV podstoupit s uvedením jména!

Co se týče dalších právních aspektů této problematiky, vyšetření lze uskutečnit pouze po získání výslovného souhlasu fyzické osoby, které se přímo týká, nebo jejího zákonného zástupce. Výjimku z tohoto pravidla představují případy, ve kterých je osoba dárcem krve, spermatu nebo orgánů, nebo například těhotné ženy. Toto ustanovení ale platí také pro osoby trpícími poruchami vědomí. Pochopitelně také tehdy, kdy jde o člověka, který je obviněn z trestných činů souvisejících s přenosem pohlavních chorob, jako je jejich úmyslné šíření, nebo jiné jednání, které vede k nakažení dalších fyzických osob.

TESTY NA HIV/AIDS: IMUNITA A VIROVÁ NÁLOŽ

V České republice je v současné době možné onemocnění AIDS léčit v tzv. AIDS centrech. Těch je celkem 8, a nachází se v největších městech ČR. I když dnes stále není možné toto onemocnění úplně vyléčit, přesto došlo během posledních let v oblasti jeho léčby k výrazným pokrokům.

HIV centra jsou vysoce specializovaná pracoviště, poskytující komplexní zdravotní služby HIV pozitivním osobám. V České republice jich je zřízeno celkem osm.

Sponzorováno

Dnešní klinické testy umožňují velice přesné určit, nakolik se bude v konkrétním případě virus HIV v lidském těle šířit. Kromě toho lze popsat stav imunitního systému na základě aktuálního počtu buněk důležitých pro obranyschopnost organismu (CD4 buňky), ale také částečně předpovědět samotný průběh infekce (tzv. test virové nálože). Pochopitelně přitom existují způsoby, pomocí kterých je možné kontrolovat výsledky dosavadní léčby. Pokud například zůstává hladina viru HIV vysoká i v průběhu podávání léků, provádí se testy, prostřednictvím kterých lze stanovit, zda je ten který přípravek účinný, nebo jestli by bylo vhodnější jej vyměnit za jiný (tzv. testy rezistence). Samozřejmě je přitom pro správnou diagnostiku velice důležité, aby vyšetření probíhala v pravidelných periodách, ale také tehdy, pokud má pacient pocit, že se objevily sebemenší podezřelé zdravotní obtíže.

CD 4 buňky

Jako CD 4 buňky se označují bílé krvinky, z jejichž koncentrace v organismu lze usuzovat na míru rizika ohrožení různými infekcemi v důsledku oslabení imunity. Jde o pomocné lymfocyty, které koordinují způsob, kterým tělo bude reagovat výskyt virů, bakterií, plísní a různých jiných mikroorganismů. Účelem jejich testování je zjistit jejich počet v mikrolitru krve. Výsledek tohoto testu se tedy udává v buňkách na 1 mikrolitr.

Osoba nakažená virem HIV nemusí pociťovat žádné příznaky onemocnění, ale přesto v jejím těle neustále dochází k infikaci a ničení bílých krvinek, které jsou ale zároveň nahrazovány novými. V této fázi výsledky obvykle ukazují koncentraci zhruba mezi 500 až 1200 buněk/mm3. V obvyklých případech vede nákaza virem HIV z dlouhodobého pohledu vždy ke snížení počtu bílých krvinek.

Dostanou-li se výsledky testu na úroveň 200 až 500 buněk/mm3, znamená to pro pacienta, že už došlo k poškození imunity. V situaci, kdy jejich stav klesne pod 200 buněk/mm3, svědčí takový výsledek o riziku vzniku například zápalu plic, nebo jiné vážnější infekce. Pokud dokonce dojde k poklesu pod úroveň 100 buněk/mm3, měl by pacient být připraven na ohrožení infekcemi, které mohou mít smrtelné následky.

V případech, kdy výsledky CD 4 testů prokazují vysoký počet sledovaných buněk, nebere pacient žádné léky, a nejsou u něj pozorovány žádné příznaky nemoci. Potom se obvykle doporučuje testování opakovat zhruba jednou za 3 až 6 měsíců. Samozřejmě pokud dojde k náhlému snížení hodnot nebo pokud pacient začíná brát nové léky, může být vhodné chodit na testy častěji. Ve většině případů po zaznamenání výraznější změny počtu CD 4 buněk lékaři test opakují, aby se ujistili o jejich platnosti.

Pokud to mám shrnout, dlouhodobější pravidelné sledování stavu CD 4 buněk představuje ukazatel toho, zda se obranyschopnost člověka nakaženého virem HIV zlepšuje, nebo zhoršuje.

Zaznamenaný počet těchto buněk není v každém okamžiku v lidském těle stejný: jejich výskyt ovlivňuje mnoho faktorů. A to jak průběh různých infekcí, které se v organismu zrovna vyskytují, tak i například vystavení stresovým situacím, nebo menstruace. Stejně tak může výskyt ovlivnit také třeba to, zda pacient kouří, nebo jestli má dostatek pohybu. Kromě toho se počet CD 4 buněk mění i v průběhu dne, nebo i podle toho, které je zrovna roční období.

Proto je velice důležité, aby měření probíhala opakovaně a v pravidelných rozestupech, nejlépe v podobných časech, a pokud možno i za pomocí stejné techniky. Mimo to lékaři doporučují, aby se měření neprovádělo v situaci, kdy je pacient nemocný s jinou chorobu, ale vždy raději až poté, co nemoc odezní.

Virová nálož HIV

Virovou náloží se rozumí množství viru HIV, které se vyskytuje v krvi nakaženého. Čím vyšší jsou hodnoty virové nálože, tím větší je riziko propuknutí nemoci AIDS a všech jejich obvyklých příznaků. Hladina viru HIV v krvi (jeho částicím se říká viriony) se dnes zjišťuje laboratorními testy vzorků krve, které se označují jako tzv. test virové nálože. Všechny druhy v současnosti používaných technologií k tomuto testování můžeme považovat za velice spolehlivé, rozdíly mezi jednotlivými metodami spočívají pouze v tom, jakou nejnižší hladinu částic viru v krvi jsou schopné odhalit. Znamená to tedy, že prakticky ve všech případech zjištěné výsledky dostatečně vypovídají o tom, zda je virová nálož vysoká, nízká, anebo někde uprostřed.

K tomu aby výsledky testů pravdivě vypovídaly o zdravotním stavu pacienta nicméně nestačí provést pouze jeden odběr vzorku a jeho následnou analýzu v laboratoři. Vždy je nutné testy pravidelně opakovat v rozmezí několika měsíců. Hodnoty virové nálože se totiž mohou v několika po sobě jdoucích vzorcích měnit, aniž by to hned znamenalo zhoršení (nebo zlepšení) pacientova zdravotního stavu. U osob, které neberou žádné léky, totiž může více testů z jednoho vzorku krve ukazovat různé výsledky. Jednorázově zaznamenaný nárůst tedy není hned důvodem k obavám.

Ty jsou naopak na místě až v situaci, kdy testy virové nálože vykazují stálý vzestup v období několika měsíců, anebo je nárůst vyšší než trojnásobek předchozího počtu. Pokud je potom poslední výsledek pětkrát vyšší, už jde o situaci, kdy je důležité se tímto stavem zabývat. Prvním krokem je v podobných případech samozřejmě vždy provedení kontrolního testu.

Kromě omezení testů virové nálože, které jsme si právě popsali, je druhým limitem, se kterým je nutné počítat, také prodělání některého z infekčních onemocnění krátce před testováním, ale také provedení očkování! Lékaři proto obvykle doporučují, aby pacient v případě, kdy byl před plánovaným testem nemocný (nebo na očkování) test virové nálože odložil, a to přinejmenším o měsíc.

Podstupovat pravidelné testy virové nálože je důležité zejména proto, aby bylo v případě konkrétního pacienta možné odhadnout riziko, že u něj v budoucnu dojde k rozvoji příznaků onemocnění AIDS. Samotný test virové nálože přitom ale nestačí: vždy je nezbytné, aby předpověď vycházela také z výsledků provedených CD4 testů. Lékařům se totiž podařilo zjistit, že ti z pacientů se stejným počtem CD 4 buněk, kteří mají vyšší úroveň virové nálože, mohou očekávat dřívější projevy onemocnění AIDS než osoby, u kterých byl zjištěný počet částic viru HIV nižší. Kromě toho dnes víme, že nakažení s podobnými výsledky testů virové nálože představují z hlediska rizika rozvoje onemocnění ohroženější skupinu tehdy, pokud v jejich krvi byla zjištěna nižší koncentrace CD 4 buněk.

A co vy? Máte s testováním na virus HIV nějaké zkušenosti? Napište nám je do komentářů, budeme moc rádi.

A dále si o viru HIV přečtěte

VIDEO: Jak fungují orální testy na HIV?

Sponzorováno

  • Zdroj obrázku ve článku: rob3000 / depositphotos.com

Líbil se vám článek? Ohodnoťte ho.

Autor článku

Daniel Borník (více o nás)

 

Dan miluje sport. Přispívá články zejména z oblasti regenerace, fyzio, cvičení a píše i o nemocech. Náš tým vám všem chce přinášet zajímavé informace ze světa zdraví, cvičení, výživy, rehabilitace a obecně zdravého životního stylu. Ve většině našich článků vycházíme z odborných studií a lékařských prací. Vždy se snažíme na studie odkazovat, ověříte si tak pravost. Více informací o nás najdete zde - mrkněte na náš tým.

Líbil se vám náš článek? Sdílejte ho, uděláte nám radost


Štítky: ,

Přečtěte si také naše další články

 

Zatím žádné komentáře

Zanechat komentář ke článku

Zpráva