Jak vzniká cukrovka 1. nebo 2. typu? 4/5 (10)

• Cukrovka 1. typu vzniká autoimunitně – tělo ničí buňky slinivky a chybí inzulin.
• Cukrovka 2. typu vzniká postupně – tělo špatně reaguje na inzulin (inzulinová rezistence).
• 1. typ nelze běžně ovlivnit životním stylem, 2. typ často souvisí s hmotností, pohybem a genetikou.
• Oba typy vedou k vysoké hladině cukru v krvi a vyžadují včasnou diagnostiku a léčbu.

Cukrovka nevzniká jedním univerzálním způsobem. Právě to je důvod, proč kolem ní panuje tolik zmatku. Diabetes 1. typu a diabetes 2. typu vedou ke stejnému výsledku – vysoké hladině cukru v krvi – ale jejich příčina, vývoj i léčba jsou odlišné. U diabetu 1. typu je hlavním problémem autoimunitní reakce, při které imunitní systém ničí buňky slinivky produkující inzulin. U diabetu 2. typu tělo inzulin zpočátku má, ale neumí ho správně využívat, a časem ho navíc začne vytvářet nedostatek.

Pro pacienta je důležité pochopit, že nejde jen o „vyšší cukr“. Jde o poruchu hospodaření s glukózou, která při dlouhodobém trvání poškozuje cévy, nervy, ledviny, oči i srdce. Včasné rozpoznání rozdílu mezi 1. a 2. typem je zásadní, protože každý typ vzniká jinak, jinak se rozvíjí a jinak se také léčí.

Co je cukrovka a co se při ní děje v těle?

Cukrovka neboli diabetes mellitus je onemocnění, při kterém má člověk dlouhodobě zvýšenou hladinu glukózy v krvi. Glukóza je základní zdroj energie pro buňky. Aby se ale mohla dostat z krve do buněk, potřebuje pomoc inzulinu, tedy hormonu, který se tvoří ve slinivce břišní.

Za normálních okolností funguje tento proces vlastně celkem jednoduše: člověk se nají, hladina cukru v krvi stoupne, slinivka uvolní inzulin a ten pomůže glukóze vstoupit do buněk. Pokud ale inzulin chybí, nebo pokud na něj tělo reaguje špatně, glukóza zůstává v krvi. A právě to je základní mechanismus diabetu.

Společný jmenovatel všech hlavních forem cukrovky tedy je:

• v krvi zůstává příliš mnoho glukózy,
• buňky ji neumí efektivně využít,
• dlouhodobě vysoký cukr poškozuje organismus.

To, co odlišuje diabetes 1. typu od diabetu 2. typu, je důvod, proč k tomu dochází.

Jak vzniká cukrovka 1. typu?

Diabetes 1. typu vzniká jako autoimunitní onemocnění. To znamená, že imunitní systém člověka omylem napadá vlastní tkáně. V tomto případě ničí beta buňky ve slinivce břišní, které vyrábějí inzulin. Jakmile se těchto buněk zničí příliš mnoho, tělo přestane mít dostatek inzulinu a hladina glukózy v krvi začne rychle stoupat.

 

Nejde tedy o poruchu způsobenou tím, že by člověk jedl příliš mnoho sladkého. U diabetu 1. typu je hlavní problém v imunitním systému. Organismus se chová, jako by byly buňky tvořící inzulin nepřítel, a postupně je likviduje.

Výsledek je zásadní: bez inzulinu se glukóza nedostane do buněk a tělo začne strádat, přestože je cukru v krvi příliš mnoho.

Proč vzniká autoimunitní reakce u diabetu 1. typu?

Přesná příčina vzniku diabetu 1. typu není úplně jednoduchá a u každého člověka není možné určit jeden konkrétní spouštěč. Současná medicína ale vychází z toho, že se na vzniku podílí kombinace genetické náchylnosti a faktorů prostředí.

To znamená, že někteří lidé mají vrozenou vyšší pravděpodobnost, že se jejich imunitní systém může „splést“. K tomu se pak mohou přidat další vlivy, které celý proces spustí. Nejde ale o jednoduchý vztah typu jedna příčina = jedna nemoc. Proto také nelze běžným životním stylem diabetu 1. typu spolehlivě zabránit.

Právě tady je důležité zdůraznit jednu zásadní věc: diabetes 1. typu není vina pacienta. Nevzniká z lenosti, z přejídání ani z nedostatku disciplíny. Je to autoimunitní proces.

Jak rychle se cukrovka 1. typu rozvíjí?

Diabetes 1. typu se obvykle rozvíjí rychleji než diabetes 2. typu. U dětí a dospívajících mohou příznaky nastoupit během několika dnů až týdnů. U dospělých může být začátek o něco pomalejší, ale pořád jde obvykle o rychlejší nástup než u dvojky.

To je důležité prakticky. Když tělo téměř přestane vyrábět inzulin, hladina cukru se může rychle dostat na nebezpečné hodnoty. Současně začne organismus spalovat tuky jako náhradní zdroj energie, a tím vznikají ketolátky. Pokud se jejich množství výrazně zvýší, může se rozvinout diabetická ketoacidóza, což je akutní a potenciálně život ohrožující stav.

Právě proto je diabetes 1. typu nemoc, kterou nelze jen sledovat. Při podezření na rychle vzniklou cukrovku je potřeba jednat bez odkladu.

Jaké jsou první příznaky cukrovky 1. typu?

Typické bývají tyto příznaky:

• výrazná žízeň,
• časté močení,
• rychlé hubnutí,
• silná únava,
• rozmazané vidění,
• zvýšená chuť k jídlu, ale současně úbytek váhy,
• nevolnost, bolesti břicha nebo zvracení při těžším průběhu.

U dětí bývá častým varovným signálem i to, že dítě začne znovu pomočit postel, i když už bylo dlouho bez těchto potíží. U neléčeného nebo pozdě zachyceného 1. typu se mohou objevit i známky diabetické ketoacidózy, například zrychlené dýchání, silná slabost, zvracení a zhoršení celkového stavu.

Může cukrovka 1. typu vzniknout i v dospělosti?

Ano. To je velmi důležitý bod, protože patří mezi časté omyly. Diabetes 1. typu se sice často diagnostikuje u dětí, dospívajících a mladých dospělých, ale může vzniknout v jakémkoli věku. U dospělých navíc někdy nastupuje pomaleji a může být zpočátku mylně považován za diabetes 2. typu.

Právě proto je při nově vzniklé cukrovce důležité nespoléhat jen na věk nebo tělesnou hmotnost. Štíhlý dospělý člověk s vysokým cukrem a rychlým nástupem potíží může mít také diabetes 1. typu.

Jak vzniká cukrovka 2. typu?

Diabetes 2. typu vzniká jinak než jednička. Na začátku bývá hlavním problémem inzulinová rezistence. To znamená, že tělo inzulin má, ale buňky na něj nereagují dostatečně. Slinivka se to snaží kompenzovat tím, že vytváří inzulinu více. Jenže tento stav není dlouhodobě udržitelný. Časem slinivka přestává zvýšené nároky zvládat a hladina cukru v krvi začne stoupat.

 

Laicky řečeno: u 2. typu inzulin nejprve nechybí, ale nefunguje dost účinně. Teprve později se přidává i to, že ho slinivka vyrábí relativně nebo absolutně málo vzhledem k potřebám organismu.

Na rozdíl od 1. typu jde většinou o proces, který se rozvíjí postupně, často roky. Proto může být 2. typ dlouho bez výrazných příznaků a bývá odhalen až při preventivním odběru nebo ve chvíli, kdy už se objevují komplikace.

Co je inzulinová rezistence a proč je tak důležitá?

Inzulinová rezistence znamená sníženou citlivost buněk na inzulin. Když inzulin funguje správně, „otevře dveře“ glukóze a ta může vstoupit do buněk. Při inzulinové rezistenci tělo inzulin sice produkuje, ale buňky na něj reagují méně. Proto musí slinivka vydávat více inzulinu, aby byl účinek alespoň částečně zachován.

Tento stav může nějakou dobu probíhat skrytě. Hladina cukru může být ještě normální nebo jen lehce zvýšená, ale organismus už pracuje neefektivně. Jakmile slinivka začne být vyčerpaná a už nedokáže produkovat tolik inzulinu, kolik by bylo potřeba, přechází tento stav do prediabetu a později do diabetu 2. typu.

Inzulinová rezistence je tedy klíčový mechanismus vzniku diabetu 2. typu.

Proč vzniká cukrovka 2. typu?

Diabetes 2. typu nevzniká z jedné příčiny. Vzniká kombinací genetické predispozice, životního stylu a metabolických změn v těle. Typicky se na něm podílí:

• nadváha nebo obezita, zejména vyšší množství tuku v oblasti břicha,
• nízká fyzická aktivita,
• dlouhodobý energetický nadbytek,
• rodinná zátěž,
• vyšší věk,
• prediabetes,
• vysoký krevní tlak nebo poruchy tukového metabolismu,
• některé hormonální a metabolické poruchy.

To ale neznamená, že každý člověk s nadváhou dostane cukrovku, ani že ji štíhlý člověk dostat nemůže. Riziko je vyšší, ale nejde o mechanický vztah. Někteří lidé mají výraznější genetickou náchylnost, jiní zase odolnější metabolismus.

Jakou roli hraje tělesná hmotnost u diabetu 2. typu?

Tělesná hmotnost hraje u diabetu 2. typu významnou roli, zejména pokud je přítomný vyšší podíl viscerálního tuku, tedy tuku uloženého v oblasti břicha. Právě tento typ tuku souvisí s vyšší inzulinovou rezistencí a zánětlivou aktivitou v organismu.

Je ale důležité být přesný. Není správné říkat, že diabetes 2. typu vzniká „jen z obezity“. Správnější je říct, že obezita patří mezi nejsilnější rizikové faktory, protože významně zvyšuje pravděpodobnost inzulinové rezistence a dalších metabolických poruch.

Stejně tak platí, že i člověk s normální hmotností může mít diabetes 2. typu, pokud má například silnou rodinnou zátěž, vyšší množství tuku v oblasti břicha, nízkou svalovou hmotu nebo jiné metabolické rizikové faktory.

Může cukrovka vzniknout z přílišného jedení cukru?

Tohle je jeden z nejčastějších mýtů. Samotný cukr přímo nevytváří diabetes 1. typu. U jedničky jde o autoimunitní onemocnění.

U diabetu 2. typu je odpověď trochu složitější. Není pravda, že by člověk dostal cukrovku jen proto, že občas jí sladké. Na druhou stranu platí, že dlouhodobě nezdravý jídelníček s vysokým energetickým příjmem může přispět k nárůstu hmotnosti, inzulinové rezistenci a tím zvýšit riziko vzniku diabetu 2. typu.

Správné vysvětlení tedy zní: cukrovka 2. typu nevzniká jen „z cukru“, ale nezdravá strava a nadbytek kalorií mohou být významnou součástí procesu, který k ní vede.

Co je prediabetes a proč je důležitý?

Prediabetes je stav, kdy je hladina cukru v krvi vyšší než normálně, ale ještě nesplňuje kritéria pro diabetes 2. typu. Je to přechodné pásmo, které často předchází rozvoji dvojky. Právě v této fázi je velká šance vývoj nemoci zpomalit, oddálit nebo někdy i zvrátit.

Prediabetes bývá zrádný tím, že často nemá žádné jasné příznaky. Člověk se může cítit zcela normálně a problém se zjistí až při preventivním vyšetření. Proto je u rizikových lidí důležitý screening a pravidelné laboratorní kontroly.

Jaký je rozdíl mezi vznikem diabetu 1. a 2. typu?

Základní rozdíl lze shrnout jednoduše:

• Diabetes 1. typu vzniká proto, že imunitní systém ničí buňky slinivky produkující inzulin.
• Diabetes 2. typu vzniká proto, že tělo na inzulin reaguje špatně a později ho navíc vyrábí nedostatek.

Z toho pak vyplývají i další rozdíly:

• 1. typ má často rychlejší nástup, 2. typ se vyvíjí pomalu,
• u 1. typu je inzulin nezbytný od začátku,
• u 2. typu může být zpočátku hlavní léčbou změna životního stylu a další léky,
• 1. typ nelze běžným životním stylem preventivně zastavit,
• u 2. typu lze riziko často výrazně ovlivnit.

Jaké jsou první příznaky cukrovky 2. typu?

Diabetes 2. typu může dlouho probíhat bez nápadných příznaků. Když se objeví, bývají podobné jako u jiných forem diabetu, ale zpravidla mají pomalejší nástup. Patří mezi ně:

• časté močení,
• žízeň,
• únava,
• rozmazané vidění,
• horší hojení ran,
• častější infekce,
• svědění nebo kožní potíže,
• nevysvětlitelné hubnutí v pokročilejších případech.

Právě nenápadnost začátku je jeden z důvodů, proč bývá diabetes 2. typu odhalen pozdě. Člověk může potíže přičítat věku, únavě nebo stresu a mezitím už vysoký cukr poškozuje organismus.

Proč má někdo cukrovku už jako dítě a jiný až v dospělosti?

Hlavní důvod je v tom, že jde o různé mechanismy. Diabetes 1. typu je autoimunitní a často se projeví v dětství nebo v mladém věku, i když může vzniknout i později. Diabetes 2. typu vzniká většinou postupně a častěji se dlouho rozvíjí v dospělosti.

Současně ale už neplatí zjednodušení, že děti mají jen 1. typ a dospělí jen 2. typ. Děti a dospívající mohou mít i diabetes 2. typu, zejména pokud mají výraznou inzulinovou rezistenci, nadváhu a rodinnou zátěž. Naopak dospělý člověk může onemocnět diabetem 1. typu.

Dá se cukrovce 1. nebo 2. typu předejít?

U diabetu 1. typu dnes neumíme běžně zabránit tomu, aby vznikl. Protože jde o autoimunitní proces, zdravý životní styl sice prospívá celkovému zdraví, ale nefunguje jako spolehlivá prevence samotného vzniku jedničky.

U diabetu 2. typu je situace jiná. Tady lze riziko často výrazně snížit. Pomáhá zejména:

• udržování zdravé hmotnosti,
• pravidelný pohyb,
• zdravější jídelníček,
• dostatek spánku,
• řešení vysokého krevního tlaku a poruch tukového metabolismu,
• včasné zachycení prediabetu.

U člověka s prediabetem může mít změna životního stylu velmi významný efekt. Právě to je jedna z nejpraktičtějších a nejdůležitějších informací v celé problematice diabetu 2. typu.

Jakou roli hraje genetika?

Genetika hraje roli u obou typů cukrovky, ale jiným způsobem.

U diabetu 1. typu zvyšuje genetická výbava náchylnost k autoimunitní reakci. To znamená, že někteří lidé mají vyšší pravděpodobnost, že jejich imunitní systém spustí útok proti beta buňkám slinivky.

U diabetu 2. typu genetika zvyšuje sklon k inzulinové rezistenci, poruše sekrece inzulinu a dalším metabolickým odchylkám. Pokud má člověk v rodině rodiče nebo sourozence s diabetem 2. typu, jeho riziko bývá vyšší.

Důležité ale je, že genetika není osud. U 2. typu lze její vliv do velké míry modifikovat životním stylem. U 1. typu genetika sama o sobě obvykle nestačí a nemoc vzniká až v kombinaci s dalšími vlivy.

Jak poznat, že už nejde jen o „vyšší cukr“, ale o cukrovku?

Na to nelze odpovědět jen podle pocitů. Někteří lidé mají výrazné příznaky, jiní téměř žádné. Rozhodující je laboratorní vyšetření. Diabetes i prediabetes se diagnostikují pomocí odběrů krve a standardizovaných kritérií.

Právě proto jsou důležité preventivní prohlídky, zvlášť pokud má člověk některý z rizikových faktorů:

• nadváhu nebo obezitu,
• cukrovku v rodině,
• málo pohybu,
• vysoký krevní tlak,
• zvýšené krevní tuky,
• prediabetes v minulosti,
• prodělanou těhotenskou cukrovku.

Čím dříve se porucha glukózového metabolismu odhalí, tím větší je šance zabránit komplikacím.

Jaké mýty o vzniku cukrovky jsou nejčastější?

Je pravda, že cukrovka 1. typu vzniká z cukru?

Ne. Diabetes 1. typu je autoimunitní onemocnění.

Je pravda, že cukrovku 2. typu mají jen lidé s obezitou?

Ne. Obezita je silný rizikový faktor, ale není jedinou příčinou a není přítomná u všech pacientů.

Je pravda, že děti mají jen 1. typ a dospělí jen 2. typ?

Ne. Oba typy se mohou objevit i mimo „typický“ věk.

Je pravda, že když člověk nemá příznaky, cukrovku mít nemůže?

Ne. Prediabetes i diabetes 2. typu mohou být dlouho bez zjevných příznaků.

Je pravda, že inzulin je až poslední možnost?

Ne. U diabetu 1. typu je inzulin nezbytný od začátku. U 2. typu záleží na stadiu a individuální situaci.

Proč je důležité rozlišit 1. a 2. typ správně a včas?

Protože záměna může vést k chybné léčbě. U diabetu 1. typu může být oddalování inzulinu velmi nebezpečné. U diabetu 2. typu je naopak důležité řešit nejen hladinu cukru, ale i celý metabolický profil, tedy hmotnost, tlak, krevní tuky a další faktory.

Správná diagnóza je důležitá i pro očekávání pacienta. Člověk s 1. typem potřebuje pochopit, že inzulin je nezbytná součást života. Člověk s 2. typem zase potřebuje vědět, že nemoc sice často souvisí s životním stylem, ale není jen „jeho vina“ a že včasná léčba může zásadně změnit dlouhodobý vývoj.

Jak shrnout, jak vzniká cukrovka 1. nebo 2. typu?

Nejjednodušší a nejpoctivější shrnutí je toto:

• Cukrovka 1. typu vzniká proto, že imunitní systém ničí buňky slinivky, které vyrábějí inzulin.
• Cukrovka 2. typu vzniká proto, že tělo na inzulin reaguje špatně a postupně ho přestává stačit vytvářet.

Obě nemoci vedou k vysokému cukru v krvi, ale jejich příčina, rychlost nástupu, možnosti prevence i léčba jsou odlišné. Jednička je typicky autoimunitní a často nastupuje rychle. Dvojka je metabolická a obvykle se rozvíjí pomalu.

Hlavní přínos pro čtenáře je v tom, že správné pochopení vzniku cukrovky pomáhá bourat mýty. Ne každá cukrovka vzniká ze stejného důvodu. A právě to je klíč k tomu, aby člověk rozuměl diagnóze, léčbě i prevenci.

No a když to tak pěkně shrnu: diabetes 1. typu většinou neumíme běžně zabránit, zatímco u diabetu 2. typu lze riziko často významně ovlivnit včasným záchytem a změnou životního stylu. U obou typů ale platí, že čím dříve se nemoc rozpozná, tím lepší je šance předejít vážným komplikacím.

Studie a zdroje článku

• Zdroj obrázku: rob3000 / depositphotos.com
• Zdroj obrázku: edesignua / depositphotos.com
• Diabetes Mellitus Type 2 and Popular Misconceptions: A Cross‐Sectional Study Autorka: Anahita Babak
• Myths about type 1 diabetes: Awareness and education Autor: Alok Kanungo

Autor článku

Líbil se vám náš článek? Sdílejte ho, uděláte nám radost

Štítky: Autoimunitní onemocnění, Cukrovka

Přečtěte si také naše další články