Obsah článku
- Parkinsonismus je stav, který se vyskytuje, když má člověk příznaky a mozkovou dysfunkci běžně spojené s Parkinsonovou chorobou, ale také další příznaky související s jiným onemocněním nebo příčinou.
- Mezi hlavní příznaky patří třes, ztuhlost svalů, zpomalení pohybů (bradykineze) a problémy s rovnováhou.
- Správná diagnostika zahrnuje neurologické vyšetření a zobrazovací metody pro určení přesného typu parkinsonismu.
- Možnosti léčby zahrnují léky, rehabilitaci, cvičení a úpravu životního stylu pro zlepšení kvality života pacienta.
Parkinsonismus je souhrnný název pro skupinu příznaků, které připomínají Parkinsonovu nemoc, ale mohou být způsobeny různými příčinami. Na rozdíl od Parkinsonovy nemoci, která je specifickým neurodegenerativním onemocněním, může parkinsonismus vzniknout i v důsledku jiných neurologických stavů, vedlejších účinků léků nebo úrazů. Správné rozlišení je klíčové pro zvolení vhodné léčby a pro další prognózu pacienta.
Co je parkinsonismus
Pod pojem parkinsonismus zahrnujeme příznaky, jako je třes, ztuhlost svalů a zpomalení pohybů, které mohou mít různé příčiny. Mezi stavy, které mohou vyvolat parkinsonismus, patří:
- Idiopatická Parkinsonova nemoc – nejčastější příčina parkinsonismu.
- Atypické parkinsonské syndromy – například mnohotná systémová atrofie (MSA) nebo progresivní supranukleární paralýza (PSP).
- Vaskulární parkinsonismus – vzniká po opakovaných drobných cévních mozkových příhodách.
- Lékově indukovaný parkinsonismus – některé léky, zejména neuroleptika, mohou způsobit podobné příznaky.
- Posttraumatický parkinsonismus – vzácně po opakovaných úrazech hlavy.
Příznaky parkinsonismu
Mezi hlavní příznaky parkinsonismu patří:
- Třes (nejčastěji klidový) – typicky začíná na jedné straně těla.
- Ztuhlost svalů – svaly jsou napjaté i v klidu.
- Zpomalení pohybů (bradykineze) – pacient má problém zahájit pohyb a provádí ho pomaleji.
- Poruchy rovnováhy a posturální nestabilita – zvyšují riziko pádů.
- Další možné projevy: změny řeči, mimiky, jemné motoriky a potíže s chůzí.
Diagnostika parkinsonismu
Diagnóza začíná podrobným neurologickým vyšetřením, při kterém lékař posuzuje motorické příznaky a reakci na specifickou léčbu. Využívají se i zobrazovací metody, například magnetická rezonance (MRI) k vyloučení jiných příčin příznaků a DAT-SPECT pro posouzení funkce dopaminergních neuronů. Včasné rozpoznání typu parkinsonismu je zásadní pro nastavení správné léčby a prognózy.
Léčba parkinsonismu
Léčba parkinsonismu se vždy odvíjí od konkrétní příčiny a individuálních potřeb pacienta. Základem je farmakoterapie, ale neméně důležitá je rehabilitace, podpora motorických funkcí a úprava životního stylu.
Sponzorováno
U Parkinsonovy nemoci se nejčastěji využívají léky nahrazující nebo stimulující dopaminergní systém. Základním lékem je levodopa (v kombinaci s inhibitorem periferní dekarboxylázy), která zlepšuje motorické příznaky. Další skupinou jsou agonisté dopaminu (např. ropinirol, pramipexol) a inhibitory MAO-B (např. rasagilin, selegilin), které prodlužují účinek dopaminu. Dávkování se vždy přizpůsobuje potřebám pacienta a postupně se upravuje podle progrese onemocnění.
U jiných forem parkinsonismu, jako jsou atypické parkinsonské syndromy, bohužel léky často nemají tak výrazný účinek. V těchto případech je kladen důraz na komplexní rehabilitaci a symptomatickou léčbu dalších potíží, například poruch řeči, polykání nebo kognitivních funkcí.
Neoddělitelnou součástí péče je fyzioterapie, která pomáhá udržovat pohyblivost, sílu a rovnováhu. Speciálně vyškolený fyzioterapeut pacientovi doporučí cviky na zlepšení chůze, koordinace a prevenci pádů. Důležitá je i ergoterapie, která učí pacienta zvládat běžné denní činnosti s co největší samostatností.
Velký význam má také logopedie u pacientů s poruchami řeči a polykání. Pravidelné cvičení hlasu a správné techniky mohou zlepšit srozumitelnost řeči a předcházet komplikacím, jako je vdechnutí potravy.
Pacientům se doporučuje pravidelná fyzická aktivita, ideálně vedená odborníkem. Vhodné jsou například chůze s holemi (nordic walking), tanec, tai-chi nebo speciální skupinové cvičení. Důležitá je i psychosociální podpora – psychologická péče může pomoci zvládnout deprese, úzkosti či pocity izolace, které se u těchto pacientů často objevují.
Součástí léčby by měla být také edukace pacienta a jeho rodiny. Porozumění nemoci, realistická očekávání a správná domácí péče mohou významně zlepšit kvalitu života. U vybraných pacientů s Parkinsonovou nemocí lze v pokročilém stádiu zvažovat i hlubokou mozkovou stimulaci (DBS), která zmírňuje některé příznaky a zlepšuje funkčnost.
Celkově je léčba parkinsonismu dlouhodobá a vyžaduje pravidelné kontroly u zkušeného neurologa specializovaného na poruchy hybnosti. Dobrá spolupráce pacienta, rodiny a multidisciplinárního týmu je klíčem k udržení co nejlepší kvality života.
Rozdíl mezi Parkinsonovou nemocí a jinými formami parkinsonismu
Parkinsonova nemoc je nejčastější příčinou parkinsonismu, ale oproti jiným formám bývá léčba léky účinnější a progrese pomalejší. U atypických parkinsonských syndromů je reakce na dopaminergní terapii často horší a příznaky, jako jsou poruchy rovnováhy nebo problémy s řečí, nastupují dříve. Rozlišení pomáhá pacientům i rodinám lépe porozumět průběhu onemocnění a plánovat potřebnou péči.
Sponzorováno
Správná diagnóza a vhodná léčba parkinsonismu mohou výrazně zlepšit kvalitu života pacienta. V případě podezření na parkinsonismus je vždy vhodné vyhledat odborníka – neurologa se specializací na pohybové poruchy.
Studie a zdroje článku
- Parkinsonism Autoři: Isha Shrimanker; Prasanna Tadi; Caroline Schoo; Juan Carlos Sánchez-Manso.
Sponzorováno
Autor článku
Líbil se vám náš článek? Sdílejte ho, uděláte nám radost
Štítky: Lidský mozek, Neurověda a neurologické poruchy
Přečtěte si také naše další články