Chemoradioterapie: typy & jak funguje 4.21/5 (14)

• Chemoradioterapie kombinuje chemoterapii a radioterapii, čímž zvyšuje účinnost léčby u řady nádorových onemocnění.
• Léčba může probíhat souběžně nebo postupně a její konkrétní průběh závisí na typu nádoru, jeho stadiu a celkovém zdravotním stavu pacienta.
• Mezi nejčastější nežádoucí účinky patří únava, nevolnost, změny krevního obrazu a obtíže související s ozařovanou oblastí, které lze často zmírnit podpůrnou léčbou.
• O vhodnosti chemoradioterapie rozhoduje multidisciplinární tým specialistů, který připravuje individuální léčebný plán s cílem dosáhnout co nejlepšího léčebného výsledku.

Chemoradioterapie je onkologická léčba, při níž se kombinuje chemoterapie s radioterapií. Obě metody mohou být podávány současně nebo v předem stanoveném pořadí. Cílem je zvýšit účinek léčby na nádor, zmenšit jej, zabránit jeho dalšímu růstu nebo snížit pravděpodobnost návratu onemocnění.

Nejde o jednu univerzální léčbu vhodnou pro každého pacienta. Konkrétní postup závisí na typu nádoru, jeho umístění a stadiu, zdravotním stavu pacienta i na tom, zda má být chemoradioterapie hlavní léčbou, přípravou před operací nebo doplněním jiné terapie.

Co je chemoradioterapie

Chemoradioterapie, někdy označovaná také jako chemoradiace, spojuje dvě rozdílné léčebné metody:

• Chemoterapie využívá protinádorové léky, které ničí nádorové buňky nebo brání jejich dělení a růstu. Léky se mohou dostávat krevním oběhem také k buňkám mimo hlavní nádorové ložisko.
• Radioterapie využívá vysokoenergetické záření, nejčastěji rentgenové paprsky, které je přesně zaměřeno na nádor a vybranou oblast okolních tkání.

Radioterapie působí především místně v ozařované oblasti, zatímco chemoterapie může mít systémový účinek v celém organismu. Při vhodném spojení mohou obě metody působit účinněji než každá samostatně.

Jak chemoradioterapie funguje

Ionizující záření poškozuje genetickou informaci buněk v ozařované oblasti. Nádorové buňky následně ztrácejí schopnost dalšího dělení nebo postupně zanikají. Moderní radioterapie umožňuje přizpůsobit tvar a dávku záření nádoru a současně co nejvíce šetřit okolní zdravé orgány.

Chemoterapie ničí rychle se množící buňky nebo narušuje procesy, které potřebují k růstu. Některé cytostatické léky navíc zvyšují citlivost nádorových buněk k záření. Chemoterapie potom funguje jako takzvaný radiosenzitizátor – zesiluje účinek radioterapie v ozařované oblasti.

Právě zesílení účinku je hlavní výhodou současné chemoradioterapie. Zároveň však může vést k výraznějším nežádoucím účinkům, protože léčba zasahuje také zdravé buňky v ozařované oblasti a rychle se obnovující tkáně v organismu.

Hlavní typy chemoradioterapie

Chemoradioterapii lze rozdělit podle časového uspořádání chemoterapie a radioterapie i podle jejího postavení v celkovém léčebném plánu.

Souběžná chemoradioterapie

Souběžná neboli konkomitantní chemoradioterapie znamená, že pacient dostává chemoterapii v průběhu stejného období, kdy dochází na ozařování. Neznamená to nutně, že jsou obě léčby podány přesně ve stejnou hodinu. Chemoterapie může probíhat například jednou týdně nebo v několika cyklech během několikatýdenní radioterapie.

Výhodou je, že chemoterapie může přímo zvyšovat citlivost nádoru k záření. Souběžná léčba proto může být velmi účinná, ale pro organismus bývá náročnější než podávání jednotlivých metod odděleně.

Sekvenční chemoradioterapie

Sekvenční chemoradioterapie znamená, že chemoterapie a radioterapie následují postupně. Pacient může nejprve absolvovat několik cyklů chemoterapie a následně radioterapii nebo méně často opačné pořadí.

Tento postup lze zvolit například tehdy, když by pacient kvůli věku, přidruženým nemocem nebo celkové kondici nemusel zvládnout intenzivnější souběžnou léčbu. U některých nádorů však může být současná chemoradioterapie účinnější, a proto se volba vždy řídí konkrétní diagnózou a klinickými doporučeními.

Indukční chemoterapie před chemoradioterapií

Indukční chemoterapie se podává ještě před zahájením vlastní chemoradioterapie. Jejím cílem může být zmenšení nádoru, omezení jeho aktivity nebo časné působení na případné nádorové buňky mimo hlavní ložisko.

Teprve po dokončení indukční fáze následuje radioterapie, případně souběžná chemoradioterapie. Tento postup se používá pouze u vybraných diagnóz a pacientů, protože prodlužuje a zvyšuje celkovou náročnost léčby.

Co je adjuvantní léčba po chemoradioterapii?

U některých léčebných plánů může po chemoradioterapii následovat další systémová léčba. Jejím cílem je zničit nádorové buňky, které mohly v organismu přetrvat, a snížit riziko návratu onemocnění.

Následná léčba nemusí být vždy klasickou chemoterapií. Podle diagnózy, biologických vlastností nádoru a aktuálních doporučení může jít také o imunoterapii, cílenou léčbu nebo pouze pravidelné sledování.

Rozdíl mezi definitivní, předoperační a pooperační chemoradioterapií

Definitivní chemoradioterapie

Definitivní chemoradioterapie představuje hlavní léčbu s cílem nádor vyléčit nebo dlouhodobě kontrolovat bez plánované operace. Používá se například tehdy, když je nádor obtížně operovatelný, operace by měla závažné funkční následky nebo je chemoradioterapie u dané diagnózy standardní léčbou.

Definitivní chemoradioterapie je běžnou součástí léčby vybraných nádorů, například některých nádorů análního kanálu, děložního hrdla, jícnu, plic nebo oblasti hlavy a krku. Přesný postup se však liší podle stadia a histologického typu nádoru.

Neoadjuvantní chemoradioterapie

Neoadjuvantní neboli předoperační chemoradioterapie se podává před plánovaným chirurgickým zákrokem. Cílem je zmenšit nádor a usnadnit jeho odstranění, případně snížit riziko, že se nádorové buňky nacházejí v okolních tkáních.

Tento postup může být součástí léčby například u některých nádorů konečníku nebo jícnu. Po ukončení chemoradioterapie obvykle následuje časový odstup, kontrolní vyšetření a rozhodnutí o dalším postupu.

Adjuvantní chemoradioterapie

Adjuvantní neboli pooperační chemoradioterapie se používá po chirurgickém odstranění nádoru, pokud existuje vyšší riziko návratu onemocnění. O jejím podání mohou rozhodnout například pozitivní nebo velmi těsné okraje odstraněné tkáně, postižení mízních uzlin či další rizikové vlastnosti nádoru.

Jejím cílem je odstranit mikroskopická nádorová ložiska, která nelze zobrazit běžnými vyšetřovacími metodami, ale mohla by později vést k recidivě.

U kterých nádorů se chemoradioterapie používá?

Chemoradioterapie může být součástí léčby různých solidních nádorů. Nejčastěji se uplatňuje u lokálně nebo regionálně pokročilých onemocnění, která se zatím výrazně nerozšířila do vzdálených orgánů.

Podle konkrétní diagnózy může být použita například u některých nádorů:

• hlavy a krku,
• děložního hrdla,
• plic,
• jícnu,
• konečníku,
• análního kanálu,
• močového měchýře,
• pochvy,
• slinivky břišní.

Zařazení chemoradioterapie neznamená, že je vhodná pro každého pacienta s některým z uvedených nádorů. Rozhodující je histologický typ, stadium, rozsah onemocnění, možnost operace, přítomnost metastáz a celkový zdravotní stav.

Jaké léky se při chemoradioterapii používají?

Volba chemoterapie se vždy řídí konkrétním nádorem. Chemoterapeutický lék nemusí být během chemoradioterapie podáván v úplně stejném režimu jako při samostatné systémové léčbě. Někdy se používá především v nižší radiosenzitizační dávce, jejímž hlavním úkolem je zesílit účinek záření.

Mezi používané účinné látky mohou podle typu nádoru patřit například:

• cisplatina,
• karboplatina,
• fluorouracil,
• kapecitabin,
• mitomycin,
• paclitaxel,
• etoposid.

Konkrétní kombinaci, dávku a intervaly stanovuje klinický onkolog. Výběr ovlivňuje také funkce ledvin a jater, krevní obraz, sluch, neurologické obtíže, předchozí léčba a celková kondice pacienta.

Příprava na chemoradioterapii

Před zahájením léčby pacient obvykle absolvuje vyšetření, která mají potvrdit rozsah onemocnění a ověřit, zda je plánovaná terapie bezpečná. Rozsah přípravy se liší podle ozařované oblasti a použitých léků.

Příprava může zahrnovat:

• CT, magnetickou rezonanci nebo PET/CT pro stanovení rozsahu nádoru,
• odběry krve a kontrolu krevního obrazu, ledvin a jater,
• EKG nebo další kardiologická vyšetření,
• kontrolu sluchu u léků, které jej mohou poškodit,
• stomatologické vyšetření před ozařováním oblasti hlavy a krku,
• nutriční vyšetření a zhodnocení tělesné hmotnosti,
• vyšetření polykání, dýchání nebo plicních funkcí podle diagnózy.

Co je plánovací CT před radioterapií?

Plánovací CT slouží k přesnému vytvoření ozařovacího plánu. Pacient při něm leží v poloze, ve které bude následně absolvovat jednotlivá ozáření. Tým určí polohu nádoru, rizikových oblastí a okolních orgánů, které je potřeba co nejvíce chránit.

Pro zachování stejné polohy se mohou používat speciální fixační pomůcky. Při ozařování hlavy a krku jde například o individuálně vytvarovanou termoplastickou masku. U jiných oblastí se používají opěrky, vakuové matrace nebo značky na kůži.

Jak chemoradioterapie prakticky probíhá?

Radioterapie se obvykle podává ambulantně během pracovních dnů. Jedna návštěva může trvat přibližně několik desítek minut, samotné ozáření však často zabere jen krátkou část tohoto času. Většina času je potřeba k přesnému nastavení polohy pacienta.

Ozařování není bolestivé a pacient při něm nic necítí. Během léčby leží sám v ozařovací místnosti, ale personál jej nepřetržitě sleduje prostřednictvím kamer a může s ním komunikovat.

Chemoterapie se podle léčebného režimu podává například:

• nitrožilní infuzí,
• injekcí,
• ve formě tablet nebo kapslí,
• jednou týdně,
• v několika cyklech během ozařování,
• v některých případech kontinuální infuzí.

Způsob podání chemoterapie se liší podle účinné látky a diagnózy. Chemoterapeutické léky lze obecně podávat nitrožilně i ústy a jejich časování se přizpůsobuje radioterapeutickému plánu.

Jak dlouho chemoradioterapie trvá?

Délka léčby závisí na typu nádoru, léčebném záměru, celkové dávce záření a použité chemoterapii. Samotné ozařování může trvat přibližně několik týdnů. Léčba bývá rozdělena do menších denních dávek označovaných jako frakce.

Přestávky mezi dávkami umožňují zdravým tkáním částečně se zotavit. Proto je důležité dodržovat plánované termíny. Neplánované přerušování léčby může u některých nádorů snižovat její účinnost. Pokud je však toxicita příliš výrazná, může lékař léčbu upravit, odložit některou dávku chemoterapie nebo výjimečně přerušit ozařování.

Nejčastější nežádoucí účinky chemoradioterapie

Nežádoucí účinky vznikají kombinací působení chemoterapie a radioterapie. Závisí především na ozařované oblasti, celkové dávce záření, použitých lécích a zdravotním stavu pacienta.

Mezi obecné nežádoucí účinky mohou patřit:

• únava a snížená výkonnost,
• nevolnost a zvracení,
• ztráta chuti k jídlu,
• úbytek tělesné hmotnosti,
• změny krevního obrazu,
• vyšší náchylnost k infekcím,
• chudokrevnost,
• snadnější tvorba modřin nebo krvácení,
• podráždění kůže v ozařované oblasti,
• vypadávání vlasů nebo ochlupení v místě ozáření.

Chemoterapie může zasahovat také zdravé rychle se dělící buňky, například buňky kostní dřeně, sliznic nebo vlasových kořínků. Radioterapie způsobuje nežádoucí účinky především v ozařované části těla.

Jaké obtíže závisí na ozařované části těla?

Při ozařování hlavy a krku se může objevit bolest v ústech a krku, sucho v ústech, změny chuti, obtížné polykání nebo úbytek hmotnosti. Ozařování hrudníku může způsobit bolest při polykání, kašel nebo dušnost. Při léčbě pánve se mohou objevit průjem, častější močení, pálení při močení nebo podráždění konečníku.

Konkrétní soubor nežádoucích účinků se proto může mezi pacienty výrazně lišit, i když oba podstupují chemoradioterapii.

Kdy se nežádoucí účinky objevují

Řada akutních nežádoucích účinků nevznikne hned po první dávce. Obvykle se postupně rozvíjejí během léčby a mohou vrcholit na jejím konci nebo krátce po dokončení. Následně většinou během několika týdnů až měsíců ustupují.

Některé pozdní následky radioterapie se mohou projevit až s odstupem měsíců nebo let. Patří mezi ně například změny vaziva, zhoršení funkce ozařovaného orgánu, dlouhodobá suchost sliznic, hormonální poruchy nebo neplodnost. Riziko závisí na ozařované oblasti a dávce.

Kdy je nutné během léčby kontaktovat lékaře

Pacient by měl dostat přesné pokyny, při kterých obtížích a na jaké telefonní číslo se obrátit. Rychlý kontakt s léčebným týmem je důležitý zejména při podezření na infekci nebo závažnou toxicitu.

Lékaře nebo onkologické pracoviště je nutné bez odkladu kontaktovat například při:

• horečce nebo zimnici,
• výrazné dušnosti,
• nezvladatelném zvracení nebo průjmu,
• neschopnosti přijímat tekutiny,
• výrazném poklesu močení,
• krvácení, které se nedaří zastavit,
• náhlé silné bolesti,
• zmatenosti nebo poruše vědomí,
• rychlém zhoršení celkového stavu.

Konkrétní hranice horečky se může mezi pracovišti lišit. Pacient by se proto měl řídit pokyny svého onkologického týmu a nečekat do další plánované kontroly.

Jak se sleduje zdravotní stav během chemoradioterapie?

Během léčby probíhají pravidelné kontroly. Lékaři sledují krevní obraz, funkci ledvin a jater, hydrataci, tělesnou hmotnost, výživu a stav tkání v ozařované oblasti. Kontroly pomáhají včas zachytit komplikace a upravit podpůrnou léčbu.

Podle výsledků může být nutné:

• upravit dávku chemoterapie,
• některou dávku odložit nebo vynechat,
• doplnit tekutiny nitrožilně,
• podat léky proti nevolnosti, bolesti nebo infekci,
• zajistit nutriční podporu,
• dočasně přerušit léčbu při závažných komplikacích.

Úprava léčby automaticky neznamená, že terapie selhala. Jejím cílem je zachovat co nejlepší poměr mezi účinností a bezpečností.

Jak zvládnout chemoradioterapii co nejlépe?

Průběh léčby nelze ovlivnit pouze životosprávou, ale dobrá podpůrná péče může pomoci zmírnit některé obtíže a zabránit komplikacím.

• Dodržujte pitný režim. Potřeba tekutin se může měnit podle chemoterapie, funkce ledvin a přidružených nemocí.
• Jezte menší porce častěji. Při nechutenství mohou být vhodné energeticky a bílkovinně bohaté potraviny.
• Užívejte léky podle doporučení. Léky proti nevolnosti často fungují nejlépe preventivně, nikoli až při rozvinutém zvracení.
• Pečujte o ozařovanou kůži. Používejte pouze přípravky doporučené radioterapeutickým pracovištěm.
• Zařaďte přiměřený pohyb. Krátké procházky mohou pomoci s únavou, pokud je zdravotní stav dovoluje.
• Nekuřte a nepijte alkohol. Kouření může zhoršovat hojení a dráždit sliznice, alkohol může zvyšovat některé obtíže.
• Hlaste problémy včas. Čím dříve tým o obtížích ví, tím lépe je může léčit.

Může pacient během chemoradioterapie pracovat?

Někteří pacienti zvládnou během části léčby pokračovat v omezeném pracovním režimu, jiní potřebují pracovní neschopnost. Záleží na fyzické náročnosti zaměstnání, ozařované oblasti, použité chemoterapii, dopravě na léčbu a individuální reakci organismu.

Únava se může postupně zvyšovat, takže stav na začátku léčby nemusí odpovídat tomu, jak se pacient bude cítit v posledních týdnech. Vhodná může být práce z domova, kratší pracovní doba nebo dočasné snížení zátěže.

Je pacient po radioterapii radioaktivní?

Po běžné zevní radioterapii pacient radioaktivní není. Záření vzniká pouze během chodu ozařovacího přístroje a v těle nezůstává. Pacient tedy může být po léčbě v kontaktu s ostatními lidmi včetně dětí a těhotných žen.

Jiná pravidla mohou platit u některých forem vnitřního ozařování, takzvané brachyterapie, nebo při léčbě radioaktivními látkami. V takovém případě pacient obdrží konkrétní bezpečnostní pokyny.

Může chemoradioterapie ovlivnit plodnost?

Ano. Některé chemoterapeutické léky i ozařování pánevní oblasti, varlat, vaječníků nebo částí mozku řídících hormonální systém mohou dočasně či trvale ovlivnit plodnost. Léčba může také vyvolat předčasnou menopauzu nebo snížit tvorbu pohlavních hormonů.

Pokud pacient zvažuje budoucí rodičovství, je důležité toto téma otevřít ještě před zahájením léčby. Podle situace může být možné zamražení spermií, vajíček, embryí nebo jiné postupy zachování plodnosti.

Jak se hodnotí účinek chemoradioterapie?

Bezprostředně po posledním ozáření nemusí být možné spolehlivě určit konečný výsledek. Léčebný účinek může pokračovat i několik týdnů a tkáně mohou být zároveň oteklé nebo zanícené.

Kontrolní hodnocení proto obvykle probíhá s určitým odstupem. Může zahrnovat:

• klinické vyšetření,
• CT nebo magnetickou rezonanci,
• PET/CT,
• endoskopické vyšetření,
• laboratorní testy,
• případně odběr vzorku tkáně.

Další postup závisí na tom, zda nádor zcela vymizel, zmenšil se, zůstal stabilní nebo pokračuje v růstu.

Jaké jsou výhody a nevýhody chemoradioterapie?

Jaké jsou její hlavní výhody?

• Může zvýšit účinek radioterapie na nádorové buňky.
• U některých nádorů umožňuje vyhnout se rozsáhlé operaci.
• Může pomoci zachovat postižený orgán a jeho funkci.
• Lze ji použít před operací ke zmenšení nádoru.
• Může snížit riziko místního návratu onemocnění.
• U vybraných nádorů představuje léčbu s potenciálem úplného vyléčení.

Jaké jsou její hlavní nevýhody?

• Souběžná léčba bývá náročnější než samostatná radioterapie.
• Nežádoucí účinky chemoterapie a záření se mohou vzájemně zesilovat.
• Léčba vyžaduje opakované návštěvy onkologického centra.
• Není vhodná pro každého pacienta.
• Může způsobit dlouhodobé nebo pozdní následky.
• Někdy je nutné léčebný plán upravit kvůli toxicitě.

Rozdíl mezi chemoterapií, radioterapií a chemoradioterapií

Léčba	Jak působí	Kde působí	Jak se podává
Chemoterapie	Ničí nádorové buňky nebo omezuje jejich dělení	Obvykle systémově v celém organismu	Infuzí, injekcí nebo tabletami
Radioterapie	Poškozuje nádorové buňky pomocí ionizujícího záření	Především v přesně vymezené ozařované oblasti	Zevním ozařováním nebo vybranými formami vnitřního ozáření
Chemoradioterapie	Kombinuje účinky obou metod a může zvýšit citlivost nádoru k záření	Místně i systémově podle použitého režimu	Souběžně nebo postupně podle léčebného plánu

 

Chemoterapie, radioterapie a chemoradioterapie nejsou vzájemně zaměnitelné možnosti. Každá má jiné použití a jejich výběr se řídí vlastnostmi konkrétního onemocnění.

Podle čeho lékaři rozhodují, zda je chemoradioterapie vhodná?

O vhodnosti léčby rozhoduje multidisciplinární tým složený z klinických a radiačních onkologů, chirurgů, radiologů, patologů a dalších odborníků. Posuzuje zejména:

• přesný typ nádoru,
• jeho umístění a stadium,
• postižení mízních uzlin,
• přítomnost vzdálených metastáz,
• možnost chirurgického odstranění,
• předpokládanou citlivost nádoru k léčbě,
• věk a celkovou kondici pacienta,
• funkci ledvin, jater, srdce a plic,
• další onemocnění a užívané léky,
• očekávaný přínos a rizika terapie.

Pacient by měl před zahájením léčby rozumět jejímu cíli, očekávaným přínosům, možným komplikacím i alternativám. Léčebný plán vzniká ve spolupráci zdravotnického týmu s pacientem.

SHRNUTÍ: Co je důležité vědět o chemoradioterapii

• Chemoradioterapie kombinuje chemoterapii s přesně zaměřenou radioterapií.
• Léčba může probíhat souběžně nebo postupně.
• Chemoterapie může zvýšit citlivost nádoru k záření a posílit jeho účinek.
• Cílem může být vyléčení, zmenšení nádoru před operací nebo snížení rizika jeho návratu.
• Nežádoucí účinky závisí na ozařované oblasti, použitých lécích a zdravotním stavu pacienta.
• Včasné hlášení obtíží umožňuje lépe zvládnout komplikace a udržet léčbu podle plánu.
• Konkrétní režim musí vždy stanovit specializovaný onkologický tým.

Jak se na chemoradioterapii připravit?

Chemoradioterapie může být účinnou, ale fyzicky i psychicky náročnou součástí léčby nádorového onemocnění. Pacientovi pomůže, když si předem zjistí praktický harmonogram, možnosti dopravy, očekávané nežádoucí účinky a kontakt pro akutní komplikace.

Je vhodné se ošetřujícího lékaře zeptat, jaký je přesný cíl léčby, proč byla zvolena právě tato kombinace, jak dlouho bude trvat a které příznaky je nutné okamžitě hlásit. Dobrá informovanost, podpůrná péče a otevřená komunikace se zdravotnickým týmem mohou výrazně usnadnit celý průběh terapie.

Studie a zdroje článku

• Efficacy and Safety of Concurrent Chemoradiotherapy as First‐Line Treatment for Stage IVB Cervical Cancer: A Single‐Center Retrospective Observational Study Autoří: Yumi Ishidera, Takayoshi Iijima

Autor článku

Líbil se vám náš článek? Sdílejte ho, uděláte nám radost

Štítky: Moderní medicína

Přečtěte si také naše další články