Jak správně zklidnit dvouleté dítě? 4.5/5 (12)

• Dvouleté děti procházejí bouřlivým vývojovým obdobím – jejich mozek se rychle vyvíjí, ale emoce zatím neumí regulovat, což vede k častým výbuchům.
• Osvědčené techniky ke zklidnění dítěte jsou: společné dýchání, fyzický kontakt, pojmenování emocí, přesměrování pozornosti a klidnou přítomnost.
• Každé dítě je jiné – co funguje u jednoho, nemusí u druhého. Důležitá je trpělivost, empatie a důvěra ve vlastní intuici.
• Nezapomínej na sebe – jako máma máš právo být unavená, zoufalá i vyčerpaná. Péče o sebe je klíčová součást péče o dítě.

Milá maminko, pokud právě čteš tenhle článek s hrnkem vychladlé kávy v ruce a dítě ti mezitím ječí kvůli tomu, že mu nejde nandat ponožka, chci ti v první řadě říct jedno – nejsi v tom sama. Mám dvouletou dceru a prošla jsem si už ledasčím. Od dramatických scén na hřišti kvůli špatné barvě kyblíčku až po hysterii, protože jsem jí nalila pití do jiného hrníčku, než chtěla. A někdy brečím s ní. Ale právě proto píšu tenhle článek – abych s tebou sdílela, co u nás funguje, proč tyhle emoce u dětí vůbec vznikají a jak se z toho všeho nezbláznit.

Proč jsou dvouleté děti tak emocionálně bouřlivé?

V období dvou let děti procházejí obrovským vývojovým skokem. Jejich mozek roste neuvěřitelným tempem. Chtějí objevovat, rozhodovat se samy, být nezávislé. Jenže – jejich schopnost sebeovládání, regulace emocí nebo řešení problémů ještě není dostatečně vyvinutá. V hlavě jim to jede na plné obrátky, ale neumí s tím ještě pracovat. A když se k tomu přidá únava, hlad nebo jen špatný den, výbuch je na světě.

Vzteklé záchvaty, frustrace a „neklid“ nejsou znakem špatné výchovy. Jsou přirozenou součástí vývoje. Ale co s tím, když tvé dítě právě teď řve tak, že to slyší i sousedi o patro níž?

Moje ověřené metody, které opravdu fungují

• Dýchání spolu s dítětem – Když se situace začíná vyhrocovat, dřepnu si k dceři, chytím ji za ruce a řeknu: „Pojď dýchat se mnou. Nadechni se… a výdech.“ Ne vždy to funguje hned, ale když to děláme pravidelně, naučila se to brát jako signál, že je čas se zklidnit.
• Nabídka bezpečí místo kázání – Ve chvíli největšího vzteku nemá smysl nic vysvětlovat. Dítě nás v ten moment neslyší. Místo toho jen sedím poblíž, otevřená náruč, klidný hlas: „Jsem tady. Až budeš připravená, obejmu tě.“ Je to těžké, když tě někdo kopá a křičí, ale často to trvá jen pár minut. Pak se sama přijde přitulit.
• Přesměrování pozornosti – Když už cítím, že to směřuje do spirály, někdy prostě řeknu: „Hele! Slyšela jsi toho ptáčka venku?“ nebo „Pojďme zavřít okno jako kouzelnice!“ Je to jednoduché, ale často to zabere.
• Dotek a blízkost – Fyzický kontakt je pro malé děti extrémně důležitý. Někdy stačí jemně pohladit po zádech, pochovat nebo jen podržet za ručičku. Pomáhá jim to cítit se v bezpečí.
• Pojmenování emocí – „Jsi smutná, protože jsi chtěla jiný hrnek.“ nebo „Jsi naštvaná, že jsme musely jít domů z hřiště.“ Tím, že emoce pojmenuji, jí pomáhám se v nich orientovat. Učí se, že to, co cítí, má jméno a je to v pořádku.

Konkrétní situace z našeho života

Jednou jsme byly v obchodě a dcera chtěla otevřít čokoládovou tyčinku ještě před placením. Když jsem jí řekla, že ji musíme nejdřív zaplatit, začala křičet, házet se na zem. Lidé koukali, já se potila. Ale klekla jsem si k ní, vzala ji do náruče (byť kopala) a opakovala klidně: „Vidím, že jsi moc chtěla tu čokoládu. Zaplatíme a pak si ji hned dáš.“ Nezabrala magie hned, ale po minutě už mě jen držela a brečela. A pak jsme si spolu sedly na lavičku před obchodem a daly si čokoládu napůl.

Jiný příklad – večerní záchvat kvůli tomu, že nechtěla čistit zuby. Už jsem byla úplně hotová, chtělo se mi brečet. Ale místo toho, abych tlačila, jsem z toho udělala hru. Řekla jsem: „Ty zuby dneska potřebují zachránit! Jsou tam bacily, které se tam schovaly. Jdeme je najít!“ Najednou běžela pro kartáček sama.

Nezapomínej na sebe

Maminko, možná máš pocit, že selháváš. Ale to není pravda. Ty děláš maximum. A i když někdy zvýšíš hlas, na chvíli utečeš do koupelny nebo brečíš potichu večer v posteli – pořád jsi ta nejlepší máma pro svoje dítě.

Dovol si mít špatný den. Dovol si říct si o pomoc. Nejsi robot. Jsi člověk. A tvoje dítě tě miluje přesně takovou, jaká jsi.

Rady na závěr

• Nepodceňuj rutinu – děti milují předvídatelnost. Pomáhá jim to cítit se v bezpečí.
• Neporovnávej své dítě s ostatními – každé dítě je jiné. I tvoje je v pořádku tak, jak je.
• Dej si pauzu – když můžeš, nech dítě hlídat babičce a jdi si vyčistit hlavu.
• Věř svému instinktu – žádná knížka nezná tvé dítě lépe než ty sama.

Buď k sobě laskavá. Výchova dvouletého dítěte je jako jízda na horské dráze bez bezpečnostního pásu. Ale je v tom i spousta krásy. Děti nám ukazují, jak silné jsme. A taky jak moc dokážeme milovat.

Zdroje článku

• Zdroj obrázku: EdZbarzhyvetsky / depositphotos.com

Autor článku

Líbil se vám náš článek? Sdílejte ho, uděláte nám radost

Štítky: Zdravotní zajímavosti

Přečtěte si také naše další články