Jak být více empatický? Mám TOP 5 rad 4.5/5 (8)

• Naslouchej srdcem: Neodpovídej hned, nehodnoť, jen buď plně přítomen. Opravdové naslouchání je základ empatie.
• Zajímej se o pocity: Ptej se na to, co lidé cítí, ne jen na to, co se stalo. Emoce jsou klíčem k hlubšímu porozumění.
• Sleduj, co je mezi řádky: Všímej si tónu hlasu, řeči těla, pohledu. Empatie často začíná tam, kde slova končí.
• Buď laskavý i k sobě: Bez sebesoucitu nemůže být opravdová empatie k druhým. Mluv k sobě jako ke svému nejlepšímu příteli.

Empatie. Slovo, které v sobě nese tolik jemnosti, pochopení, a přitom síly. Často se mě lidé na mých kurzech nebo v soukromých zprávách ptají: „Jak mám být víc empatický? Mám pocit, že lidem kolem nerozumím, nebo že na mě působí chladně.“ A já vždy začnu tím, co jsem si sama zažila – i já jsem se učila empatii. Ne vždy jsem uměla naslouchat beze snahy radit. Ne vždy jsem vnímala své vlastní emoce, natož emoce druhých. Ale šlo to. Krok za krokem. A ráda se s vámi podělím o to, co opravdu funguje.

V tomto článku vám představím pět praktických a hlubokých rad, které vám pomohou rozvíjet empatii nejen vůči druhým, ale i k sobě samým. Protože právě tam to často všechno začíná – u schopnosti být laskavý k sobě.

1. Opravdově naslouchej, aniž bys musel/a hned reagovat

Jednou z největších pastí v komunikaci je naše touha ihned odpovědět. Mít názor, navrhnout řešení, utěšit. Ale opravdové naslouchání neznamená čekat na svou příležitost mluvit. Znamená být plně přítomen – s ušima, očima a i srdcem.

Pamatuji si, jak ke mně jednou přišla kamarádka a svěřila se, že má strach ze selhání v práci. Automaticky jsem jí chtěla říct, že to zvládne, že je šikovná. Ale místo toho jsem jen řekla: „Rozumím, to musí být náročné.“ A zůstala jsem potichu. Po chvíli mi poděkovala. Prý poprvé necítila, že jí někdo říká, co má dělat. Jen ji slyšel.

Jak trénovat: Příště, když ti někdo něco vypráví, zkus si položit v duchu otázku: „Co mi chce říct?“ a ne „Co na to odpovím?“. Nepřerušuj. Ptej se. A buď tam. Opravdu tam.

2. Ptej se na pocity, ne jen na fakta

Empatie není o tom znát celý příběh, ale o tom cítit, co ten druhý prožívá. Když se ptáme jen na fakta – „co se stalo?“, „kdy to bylo?“ – zůstáváme na povrchu. Ale když se zeptáme: „A jak ses v tu chvíli cítil/a?“ – jdeme více do hloubky.

Jedna moje klientka se mi svěřila, že jí v manželství chybí blízkost. Když jsem se jí zeptala, jak se cítí, odpověděla: „Jako bych byla neviditelná.“ Tehdy jsme se teprve opravdu dostaly k tomu, co potřebuje.

Jak trénovat: V rozhovorech zkoušej přidat otázku zaměřenou na emoce. Klidně i prostě: „A co to s tebou dělá?“ nebo „Jaké to pro tebe bylo?“. Časem to přijde přirozeně.

3. Všímej si neverbální komunikace

Slova tvoří jen malou část toho, co si lidé mezi sebou předávají. Zbytek je řeč těla, tón hlasu, mimika. Někdy nám někdo řekne, že „je v pohodě“, ale pohled uhýbá, hlas je tichý a tělo napjaté. A právě to je moment, kdy empatie vstupuje do hry.

Měla jsem kolegyni, která se vždy usmívala a tvrdila, že všechno zvládá. Ale něco mi na jejím úsměvu nesedělo – byl příliš naučený. Zeptala jsem se jí jednou o samotě, jestli je všechno v pořádku. Rozplakala se. Byl to začátek našeho opravdového vztahu.

Jak trénovat: Sleduj nejen, co lidé říkají, ale i jak to říkají. Pokud vnímáš nesoulad, nabídni svou pozornost slovy: „Vypadáš, že tě něco trápí – je to tak?“. Buď jemný/á. Nabídni prostor, ne tlak.

4. Přestaň hodnotit a začni chápat

Často máme tendenci si hned udělat obrázek – kdo je ten druhý, co měl udělat jinak. Jenže empatie není o hodnocení. Je o schopnosti chápat, proč člověk jedná, jak jedná. Neomlouvat, ale chápat.

Můj vlastní vztah s maminkou se proměnil ve chvíli, kdy jsem přestala být tou dcerou, která jí všechno vyčítá, a začala být tou, která se ptá: „Mami, co tě v životě nejvíc bolelo?“ Její odpověď mi ukázala, odkud vychází mnoho věcí, které jsem nechápala.

Jak trénovat: Když tě někdo rozčílí nebo zklame, zkus se zeptat: „Co asi prožívá? Co ho k tomu vedlo?“ A pak se zkus na chvíli podívat jeho očima. Zkus to jen jako cvičení. Bez očekávání.

5. Praktikuj empatii i vůči sobě

To největší překvapení pro většinu lidí? Empatie začíná u sebe sama. Jak se chováš sám k sobě, když selžeš? Když nestíháš? Když uděláš chybu? Pokud sám sobě nadáváš, těžko budeš plně empatický k druhým.

Mě samotnou to naučilo mateřství. Ve chvílích, kdy jsem byla vyčerpaná a přesto se snažila být „dokonalá máma“, jsem se začala ptát: „Co teď sama sobě říkám? Umím si dovolit slabost?“ A odpověď byla často ne. Ale pomalu jsem se to učila. Každý den znovu.

Jak trénovat: Když ti něco nejde, představ si, že mluvíš se svým nejlepším přítelem. Co bys mu řekl/a? A teď si to řekni sám/sama sobě. Zní to jednoduše, ale je to hluboké.

Proč je empatie klíčová – a malá výzva na závěr

Empatie je most. Spojuje nás s druhými lidmi, ale i s naší vlastní lidskostí. Pomáhá nám vytvářet vztahy založené na důvěře, respektu a porozumění. A věřte mi – v dnešní uspěchané době je každé pochopení a každé laskavé slovo jako kapka vody v poušti.

Mám pro vás malou výzvu. Ještě dnes se zkuste na jednoho člověka kolem sebe podívat jinak. Jako byste ho viděli poprvé. A místo hodnocení se zkuste zeptat: „Co asi cítí?“. Možná vás překvapí, co uslyšíte – nejen od něj, ale i sami v sobě.

Studie a zdroje článku

• The Science of Empathy Autorka: Helen Riess

Autor článku

Líbil se vám náš článek? Sdílejte ho, uděláte nám radost

Štítky: Rodina

Přečtěte si také naše další články