Zen je (v hinduismu a buddhismu) soustředěné rozjímání, meditace zaměřené na všestrannou disciplinovanost jedince.
Co je Zen? Je to něco, čím jsme – naše pravá přirozenost, kterou momentálně vyjadřujeme – a něco, co děláme – disciplinovanou praxí, díky níž si můžeme uvědomit radost z bytí. Není to systém víry, ke kterému člověk nějak konvertuje. Neexistuje dogma nebo doktrína. Zen je přímá zkušenost toho, co bychom mohli nazvat konečnou skutečností, ale není oddělena od obyčejného, relativního.
Sponzorováno
Zen (v čínštině 禅 čchan, ve vietnamštině thien, v korejštině sŏn, v sanskrtu dhjána) je označení pro odnož mahájánového buddhismu, vzniklou v 5. století v Číně. Podle tradičního příběhu přinesl zen do Číny indický mnich Bódhidharma roku 520, v Číně zen prosperoval až do doby dynastie Ming (1368–1643), kdy začaly vznikat rozdíly mezi různými školami buddhismu. Později se zen rozšířil do dalších zemí, zejména ve 12. a 13. století do Japonska. Sem přišel zen v podobě sekty Rinzai a sekty Sótó. Svou spontánností a přísností se škola Rinzai stala brzy náboženstvím samurajů a vedla ke „kultu válečníka“. Původně sanskrtský výraz dhjána (ध्यान), označující soustředěné spočívání, byl do čínštiny převzat v podobě čchan (meditace), z čehož se vyvinulo japonské čtení zen.
Sponzorováno
Zen se překládá jako universum, vše bytí, jednota. Mysl je duální, rozlišující, pohybuje se v hranicích, co je a co není. Co je zen a co není zen? Co je bůh a co není bůh? Když přestanete rozlišovat, jste v jednotě.
Autorem článku je naše redakce
Líbil se vám náš článek? Sdílejte ho, uděláte nám radost
Přečtěte si také naše další články