Obsah článku
- Vozhřivka (odborně malleus) je vzácné a velmi závažné infekční onemocnění způsobené bakterií Burkholderia mallei.
- Tato nemoc postihuje především koně, mezky a osly, ale může být přenesena i na jiné savce, včetně lidí. Vozhřivka byla v minulosti rozšířená, ale díky kontrolám a karanténním opatřením je dnes ve většině zemí eliminována.
- Infekce se přenáší kontaktem s nakaženými zvířaty, jejich sekrety nebo kontaminovanými povrchy.
- U lidí je nemoc vzácná, ale velmi nebezpečná, často se špatnou prognózou, pokud není léčena.
Vozhřivka (Malleus) je velmi nebezpečné nakažlivé onemocnění lichokopytníků (koně, osli, muly), přenosná na kočkovité masožravce a na lidi. Probíhá většinou chronicky s tvorbou specifických uzlíků na kůži, sliznicích a vnitřních orgánech, které mají tendenci rozpadat se. Původcem nákazy je bakterie Burkholderia Malley (dříve Pseudomonas Malley). B. Malley je zařazena do druhé kategorie nejnebezpečnějších biologických zbraní.
Historie a rozšíření vozhřivky
Nemoc je známá od starověku. Původci izolováni r. 1882 Löffler a Schutz. Vozhřivka byla v Evropě velmi rozšířená hlavně v r. 1921 – 1934. V Československu byla nákaza definitivně utlumena v r. 1950. V současnosti se vyskytuje hlavně v Asii, Africe, blízkém Východě, střední a jižní Americe.
Příčina vzniku vozhřivky
Původcem vozhřivky je bakterie Burkholderia Malley. Je to gramnegativní, striktně aerobní, štíhlá, nepohyblivá tyčinka se zaoblenými konci. V patologickém materiálu jsou tyčinky uspořádány samostatně, příp . ve dvojicích nebo shlucích. Při teplotě 55 ° C jsou bakterie usmrceny za 10 minut. Je také málo odolná vůči běžným dezinfekčním prostředkům.
Pramenem nákazy jsou zjevně nebo latentně nemocná zvířata. Tyto kontaminují svými sekrety krmivo, vodu a okolí (nářadí, přístroje, čisticí nástroje). Původce vozhřivky se do organismu dostává nejčastěji ústní cestou (kontaminované krmivo, voda), ale i přes poraněnou kůži, sliznice, dýchací a trávicí trakt.
Příznaky vozhřivky
Vozhřivka se projeví asi za 2 – 3 týdny až několik měsíců (inkubační doba). Může probíhat:
Sponzorováno
- akutně
- chronicky
- latentně
Při každé formě vozhřivky vznikají typicky maleózní uzlíky různé velikosti na kůži a podkoží končetin, stranách hrudníku a podbřišku. Po jejich rozpadu vznikají kráterové vředy, které se velmi obtížně hojí V okolí vředu a průběhu lymfatických cév vznikají nové uzlíky, které se zase rozpadají.
Akutní forma vozhřivky (hlavně u oslů a jejich kříženců) – zvýšená tělesná teplota, hnisavý výtok z dutiny nosní i s příměsí krve, vznik vředů na sliznici nosní dutiny a kůži, lymfatické uzliny jsou zvětšené a velmi bolestivé, zrychlené dýchání, rapidní hubnutí, úhyn během 2 – 3 týdnů.
Chronická forma (hlavně u koní) – symptomy jsou závislé na lokalizaci a stadia nemoci.
Latentní forma – může se vyskytovat i bez zjevných klinických příznaků – inaparentně. Průběh je různě dlouhý, může trvat i několik let.
Nosní forma – hnisavý výtok z dutiny nosní s příměsí krve, na sliznici maleózne uzlíky, postupně se rozpadající a měnící se na vředy, jejichž hojení je pomalé a výsledkem jsou paprskovité jizvy.
Plicní forma – málo typických klinických příznaků – kromě zvýšené unavitelností zhoršení výživového stavu, občasné horečky, v pokročilém stavu vývoje nemoci kašel a dušnost.
Diagnostika vozhřivky
Diagnóza se stanoví na základě výsledků klinického, alergologického, mikrobiologického a patologicko – morfologického vyšetření.
Diferenciální diagnostika
V úvahu přichází tuberkulóza, melioidóza, korynebakterióza a aktinomykóza.
Léčba vozhřivky
Vzhledem k tomu, že případy vozhřivky u lidí jsou velmi vzácné, existuje jen omezené množství informací o antibiotické léčbě. Doporučuje se penicilin, tetracykliny, chloramfenikol.
Prevence vozhřivky
Vakcinace se neprovádí. Zvířata podezřelá z nákazy nebo nemocné se neléčí. Diagnostikovaná zvířata jsou utracena a jejich těla zneškodněny. Zvířata podezřelé z nákazy se izolují a opakovaně vyšetřují.
Riziko nakažení vozhřivky
Sponzorováno
Kromě lidí, pečujících o postižená zvířata, nebezpečí nákazy mohou být vystaveni jedinci nakládající s infikovaným zvířetem nebo materiálem (veterináři, laboratorní pracovníci, řezníci).
Studie a zdroje článku
- Glanders (Burkholderia mallei infection) in an Iranian man: A case report Autor: Maryam Nasiri
Sponzorováno
Autor článku
Líbil se vám náš článek? Sdílejte ho, uděláte nám radost
Štítky: Lidští parazité, Zvířata a zdraví i problémy
Přečtěte si také naše další články