Obsah článku
- Radiofarmaka jsou léčivé přípravky obsahující radioaktivní izotopy, které se používají k diagnostice nebo cílené léčbě různých onemocnění v rámci nukleární medicíny.
- V diagnostice pomáhají zobrazit funkci orgánů, metabolismus a aktivitu nádorových buněk, například při PET/CT, SPECT nebo scintigrafii.
- V terapii umožňují cílené ozáření nemocných tkání, například u některých nádorů štítné žlázy, neuroendokrinních nádorů nebo karcinomu prostaty.
- Radiofarmaka jsou důležitou součástí personalizované medicíny, protože pomáhají přesně diagnostikovat onemocnění, sledovat účinnost léčby a u vybraných pacientů zvolit cílenou radionuklidovou terapii.
Radiofarmaka jsou speciální léčivé přípravky obsahující radioaktivní izotop. Používají se především v nukleární medicíně, kde pomáhají zobrazit funkci orgánů, odhalit nádorová ložiska, vyšetřit srdce, kosti, ledviny, štítnou žlázu nebo mozek a v některých případech také cíleně léčit vybraná onemocnění.
Na rozdíl od běžného rentgenu nebo CT, které zobrazují hlavně anatomii, radiofarmaka ukazují, jak tkáně a orgány skutečně fungují. Díky tomu mohou lékaři zachytit některé chorobné změny ještě předtím, než jsou výrazně patrné ve struktuře orgánu.
Radiofarmaka obsahují radionuklid
Radiofarmaka jsou léčivé přípravky, které obsahují radionuklid, tedy nestabilní atomové jádro vysílající ionizující záření. Tento radionuklid je často navázán na nosičovou molekulu, která se v těle chová předvídatelným způsobem a umožňuje cílené vychytávání v určitém orgánu, tkáni, receptoru nebo metabolické dráze.
Tedy jinak řečeno, radiofarmakum je látka, která se po podání dostane do konkrétní části těla a díky slabému záření umožní lékařům sledovat, co se v organismu děje. V diagnostice se používají velmi malé dávky radioaktivity. V terapii se naopak využívá cílený účinek záření na nemocnou tkáň, například na nádorové buňky.
Rozdíl: diagnostická a terapeutická radiofarmaka
Radiofarmaka se dělí hlavně na diagnostická a terapeutická. Diagnostická radiofarmaka slouží k zobrazení a hodnocení funkce tkání. Terapeutická radiofarmaka se používají k léčbě, protože jejich záření cíleně poškozuje nežádoucí buňky.
Diagnostická radiofarmaka
Diagnostická radiofarmaka se podávají v malém množství a jejich úkolem je vytvořit obraz nebo funkční mapu určitého procesu v těle. Používají se při vyšetřeních SPECT, scintigrafii nebo PET/CT.
Typickými příklady jsou radiofarmaka pro vyšetření kostí, štítné žlázy, ledvin, srdce, mozku nebo nádorových onemocnění. Často se používají látky značené techneciem-99m, fluorem-18, jódem-123 nebo galiem-68.
Terapeutická radiofarmaka
Terapeutická radiofarmaka jsou určena k léčbě. Využívají radionuklidy, které vyzařují částice schopné poškodit cílové buňky. Výhodou je, že léčivo může být navrženo tak, aby se přednostně hromadilo v nemocné tkáni a omezilo poškození okolních zdravých struktur.
Terapeutická radiofarmaka se používají například u některých nádorů štítné žlázy, neuroendokrinních nádorů, karcinomu prostaty s expresí PSMA nebo u některých bolestivých kostních metastáz.
Kdy se radiofarmaka používají
Radiofarmaka se používají tehdy, když lékař potřebuje zjistit funkční informaci, kterou běžné zobrazovací metody nemusí spolehlivě ukázat. Jsou důležitá v onkologii, kardiologii, endokrinologii, nefrologii, neurologii, ortopedii i při vyšetřování infekčních a zánětlivých procesů.
Nejčastější oblasti využití zahrnují:
- diagnostiku nádorových onemocnění,
- sledování účinnosti onkologické léčby,
- vyhledávání metastáz,
- vyšetření prokrvení srdečního svalu,
- vyšetření funkce ledvin,
- vyšetření štítné žlázy,
- scintigrafii skeletu,
- vyšetření mozkových funkcí,
- diagnostiku zánětů a infekcí,
- cílenou radionuklidovou léčbu některých nádorů.
Radiofarmaka v těle
Po podání se radiofarmakum dostává do krevního oběhu a šíří se podle své chemické povahy. Některé látky se vychytávají v kostech, jiné ve štítné žláze, ledvinách, srdečním svalu nebo nádorových buňkách. Přístroj poté zachytí záření vycházející z těla a vytvoří obraz rozložení radiofarmaka.
Princip je založen na tom, že nemocná tkáň může mít odlišný metabolismus, jiné receptory nebo jiné transportní mechanismy než zdravá tkáň. Například nádorové buňky často spotřebovávají více glukózy, a proto se u PET/CT často používá fluorodeoxyglukóza značená fluorem-18.
Rozdíl mezi PET, SPECT a scintigrafií
PET, SPECT a scintigrafie jsou zobrazovací metody nukleární medicíny. Liší se typem použitého radionuklidu, způsobem detekce záření i rozlišením výsledného obrazu.
PET/CT
PET/CT kombinuje pozitronovou emisní tomografii a počítačovou tomografii. PET ukazuje metabolickou nebo receptorovou aktivitu, zatímco CT pomáhá přesně určit anatomickou lokalizaci nálezu. Tato kombinace je velmi důležitá zejména v onkologii.
PET/CT se používá například při stanovení rozsahu nádorového onemocnění, kontrole odpovědi na léčbu nebo při hledání návratu nemoci. Mezi známá PET radiofarmaka patří například 18F-FDG, 68Ga-DOTATATE nebo radiofarmaka cílená na PSMA u karcinomu prostaty.
SPECT
SPECT znamená jednofotonovou emisní výpočetní tomografii. Používá radionuklidy, které vyzařují gama záření. Přístroj pořizuje snímky z více úhlů a vytváří prostorový obraz rozložení radiofarmaka v těle.
SPECT se používá například při vyšetření srdce, kostí, mozku, ledvin nebo příštítných tělísek. Častým radionuklidem je technecium-99m, které má vhodné fyzikální vlastnosti pro diagnostické zobrazování.
Scintigrafie
Scintigrafie je širší označení pro zobrazovací vyšetření pomocí radiofarmaka a gama kamery. Může být planární, tedy dvourozměrná, nebo doplněná o SPECT zobrazení. Často se používá například scintigrafie skeletu, scintigrafie štítné žlázy nebo dynamická scintigrafie ledvin.
Radiofarmaka a jejich použití v onkologii
V onkologii mají radiofarmaka mimořádný význam, protože umožňují zobrazit biologické chování nádoru. Lékaři díky nim mohou zjistit, zda je nádor metabolicky aktivní, zda se rozšířil do uzlin nebo kostí, zda reaguje na léčbu a zda se po terapii znovu neobjevil.
Radiofarmaka se v onkologii používají například k:
- určení rozsahu nádoru,
- vyhledání metastáz,
- hodnocení odpovědi na chemoterapii, imunoterapii nebo radioterapii,
- odlišení jizvy od aktivního nádorového ložiska,
- plánování léčby,
- výběru pacientů pro cílenou radionuklidovou terapii.
Teranostika v nukleární medicíně
Teranostika je moderní přístup, který spojuje diagnostiku a terapii. Nejprve se pomocí diagnostického radiofarmaka ověří, zda cílové buňky v těle nesou určitý receptor nebo marker. Pokud ano, lze použít podobnou molekulu označenou terapeutickým radionuklidem Typickým příkladem je PSMA teranostika u karcinomu prostaty. Diagnostické PET vyšetření ukáže, zda nádorové buňky exprimují PSMA. Pokud je vychytávání dostatečné, může být u vybraných pacientů zvážena léčba radiofarmakem značeným terapeutickým radionuklidem.
Podobný princip se využívá také u některých neuroendokrinních nádorů, kde diagnostika somatostatinových receptorů může předcházet radionuklidové terapii cílené na stejné receptory.
Podávání radiofarmak
Radiofarmaka se nejčastěji podávají nitrožilně, tedy injekcí do žíly. Některá se mohou podat ústy, například ve formě kapsle nebo roztoku, jiná se aplikují inhalací nebo jiným specializovaným způsobem podle typu vyšetření či léčby. Po podání je obvykle potřeba počkat, až se radiofarmakum v těle rozloží a naváže na cílové tkáně. Doba čekání se liší podle typu vyšetření. Někdy jde o několik minut, jindy o desítky minut nebo několik hodin.
Vyšetření s radiofarmakem
Průběh vyšetření závisí na typu radiofarmaka a vyšetřované oblasti. Obecně pacient přijde na pracoviště nukleární medicíny, zdravotník ověří indikaci a přípravu, radiofarmakum se aplikuje a po potřebné době se provede snímkování na přístroji.
Typický průběh diagnostického vyšetření zahrnuje:
- kontrolu žádanky a zdravotních údajů,
- poučení pacienta,
- podání radiofarmaka,
- čekací fázi podle typu vyšetření,
- snímkování na PET/CT, SPECT/CT nebo gama kameře,
- vyhodnocení snímků lékařem nukleární medicíny,
- odeslání výsledku indikujícímu lékaři.
Samotné snímkování bývá nebolestivé. Pacient musí většinou ležet v klidu, aby obraz nebyl rozmazaný pohybem.
Jak se připravit na vyšetření radiofarmaky
Příprava závisí na konkrétním typu vyšetření. Některá vyšetření nevyžadují téměř žádnou přípravu, u jiných je nutné lačnění, úprava medikace, dostatečná hydratace nebo omezení fyzické aktivity.
Obecná doporučení mohou zahrnovat:
Sponzorováno
- dodržet pokyny pracoviště nukleární medicíny,
- informovat personál o těhotenství nebo kojení,
- nahlásit alergie a závažná onemocnění,
- přinést seznam užívaných léků,
- u některých PET vyšetření přijít nalačno,
- pít dostatek tekutin, pokud není doporučeno jinak,
- po vyšetření častěji močit, pokud to personál doporučí.
Pacient by měl vždy dodržet konkrétní pokyny svého pracoviště. Příprava na PET/CT s 18F-FDG se například liší od přípravy na scintigrafii skeletu nebo vyšetření štítné žlázy.
Bezpečnost radiofarmak
Radiofarmaka používaná v diagnostice se podávají v nízkých dávkách a jejich použití je přísně regulováno. Vyšetření se indikuje tehdy, když očekávaný přínos pro diagnostiku nebo léčbu převyšuje možné riziko spojené s radiační zátěží.
Radiační zátěž se liší podle typu vyšetření, použitého radionuklidu a kombinace s CT. V nukleární medicíně se používá princip optimalizace, tedy snaha podat takovou aktivitu radiofarmaka, která umožní získat kvalitní diagnostickou informaci při co nejnižší rozumně dosažitelné zátěži.
U terapeutických radiofarmak je dávka záření vyšší, protože cílem je léčebný účinek. Pacient je proto před léčbou pečlivě vyšetřen a poučen o režimových opatřeních.
Nežádoucí účinek radiofarmak
Diagnostická radiofarmaka jsou obvykle dobře snášena. Nežádoucí účinky jsou vzácné a většina pacientů po vyšetření nepociťuje žádné potíže. V místě vpichu se může objevit drobné podráždění, modřina nebo nepříjemný pocit podobný běžnému odběru krve.
U terapeutických radiofarmak se nežádoucí účinky liší podle konkrétní látky, cílové tkáně a celkového stavu pacienta. Mohou zahrnovat únavu, nevolnost, přechodné změny krevního obrazu, sucho v ústech, vliv na ledviny nebo jiné orgány podle typu léčby.
Každý pacient by měl být před terapií poučen o možných rizicích, očekávaném průběhu a kontrolách po léčbě.
Radiofarmakum a alergie
Alergické reakce na radiofarmaka jsou možné, ale obecně jsou vzácné. Radiofarmaka se podávají v malém množství účinné látky, což snižuje pravděpodobnost klasických farmakologických reakcí. Přesto je důležité před vyšetřením informovat zdravotníky o předchozích alergických reakcích, závažných onemocněních a neobvyklých reakcích na léky nebo kontrastní látky.
Jak dlouho zůstává radiofarmakum v těle?
Doba, po kterou radiofarmakum zůstává v těle, závisí na fyzikálním poločasu radionuklidu a biologickém vylučování látky. Některé radionuklidy se rozpadají velmi rychle, jiné mají delší poločas. Část radiofarmaka se vylučuje močí, stolicí, potem nebo slinami podle typu látky.
Po diagnostickém vyšetření bývá radioaktivita v těle postupně rychle snižována přirozeným rozpadem a vylučováním. Pacientům se často doporučuje pít tekutiny a častěji močit, pokud to jejich zdravotní stav dovoluje.
Po vyšetření radiofarmakem
Po diagnostickém vyšetření se většina pacientů může vrátit k běžným aktivitám. V některých případech personál doporučí krátkodobě omezit těsný kontakt s malými dětmi nebo těhotnými ženami, zejména pokud byla podána vyšší aktivita nebo konkrétní radiofarmakum s delším přetrváváním.
Obecná doporučení po vyšetření mohou být:
- pít dostatek tekutin, pokud není kontraindikace,
- častěji močit,
- dodržet hygienu rukou po použití toalety,
- řídit se pokyny pracoviště,
- u terapeutických radiofarmak dodržet speciální radiačně-hygienická opatření.
Radiofarmaka a děti
Radiofarmaka se mohou používat i u dětí, pokud je vyšetření nebo léčba odborně indikována. U dětských pacientů je však nutná zvláštní opatrnost, přesné dávkování podle hmotnosti nebo povrchu těla a důsledná optimalizace radiační zátěže.
Vyšetření u dětí se provádí pouze tehdy, když má jasný přínos pro diagnostiku nebo léčbu. Rodiče by měli být předem informováni o důvodu vyšetření, průběhu, přípravě a případných omezeních po podání radiofarmaka.
Mohou se radiofarmaka používat v těhotenství a při kojení?
V těhotenství se vyšetření s radiofarmaky provádí jen tehdy, pokud je nezbytné a nelze jej bezpečně nahradit jinou metodou. Vždy se pečlivě posuzuje přínos pro matku a možné riziko pro plod.
Při kojení záleží na konkrétním radiofarmaku. U některých látek může být potřeba kojení na určitou dobu přerušit, odstříkané mléko zlikvidovat nebo dodržet zvláštní režimová opatření. Pacientka by proto měla vždy předem informovat pracoviště, že kojí.
Nejčastější radiofarmaka
Výběr radiofarmaka závisí na tom, jaký orgán nebo proces se vyšetřuje. Některá radiofarmaka jsou velmi rozšířená, jiná se používají jen ve specializovaných indikacích.
Příklady častých diagnostických radiofarmak:
- 18F-FDG pro PET/CT vyšetření metabolismu glukózy, často v onkologii, zánětech a neurologii,
- 99mTc-MDP nebo podobná kostní radiofarmaka pro scintigrafii skeletu,
- 99mTc značená radiofarmaka pro vyšetření ledvin, srdce, žlučových cest nebo příštítných tělísek,
- radiojód pro vyšetření nebo léčbu vybraných onemocnění štítné žlázy,
- 68Ga-DOTATATE pro zobrazování somatostatinových receptorů u neuroendokrinních nádorů,
- PSMA radiofarmaka pro diagnostiku karcinomu prostaty.
Příklady terapeutických radiofarmak zahrnují radiojód u některých onemocnění štítné žlázy, radionuklidovou terapii neuroendokrinních nádorů nebo PSMA cílenou terapii u vybraných pacientů s pokročilým karcinomem prostaty.
Proč jsou radiofarmaka důležitá pro personalizovanou medicínu?
Radiofarmaka jsou důležitá pro personalizovanou medicínu, protože umožňují zobrazit konkrétní biologický cíl u konkrétního pacienta. Lékař tak může lépe rozhodnout, zda má daná léčba smysl, zda se radiofarmakum hromadí v nádoru a zda je pacient vhodným kandidátem pro cílenou terapii.
Tento přístup je zásadní zejména v onkologii. Místo obecného hodnocení nádoru se sleduje jeho molekulární chování. Pokud nádor vykazuje vhodný cíl, lze použít terapeutické radiofarmakum zaměřené právě na tento cíl.
Výhody radiofarmak
Radiofarmaka mají několik významných výhod. Dokážou zobrazit funkční změny v těle, mohou odhalit chorobu v časnější fázi a u některých pacientů umožňují cílenou léčbu.
- zobrazují funkci tkání, nejen anatomii,
- pomáhají zachytit časné metabolické nebo receptorové změny,
- umožňují celotělové hodnocení onemocnění,
- pomáhají přesněji plánovat léčbu,
- umožňují sledovat odpověď na terapii,
- u vybraných nemocí umožňují cílenou radionuklidovou léčbu,
- jsou základem teranostiky a personalizované onkologie.
Omezení radiofarmak
Radiofarmaka nejsou vhodná pro každou situaci. Vyšetření musí být správně indikováno a výsledek musí být interpretován v kontextu klinického stavu, laboratorních výsledků a dalších zobrazovacích metod.
Mezi omezení patří:
- radiační zátěž, i když je u diagnostiky obvykle nízká a optimalizovaná,
- omezená dostupnost některých radiofarmak,
- krátký poločas rozpadu některých radionuklidů,
- nutnost specializovaného pracoviště,
- možnost falešně pozitivních nebo falešně negativních nálezů,
- nutnost správné přípravy pacienta,
- vyšší organizační náročnost u terapeutických radiofarmak.
Kdo rozhoduje o použití radiofarmaka?
O použití radiofarmaka rozhoduje lékař na základě zdravotního stavu pacienta a klinické otázky, kterou je potřeba vyřešit. Vyšetření obvykle indikuje specialista, například onkolog, kardiolog, endokrinolog, neurolog, nefrolog nebo jiný odborný lékař. Samotné provedení a interpretace patří do kompetence pracoviště nukleární medicíny.
Lékař nukleární medicíny posuzuje vhodnost vyšetření, typ radiofarmaka, přípravu pacienta, technický průběh a výsledný nález. U terapeutických radiofarmak se rozhodování často odehrává v multidisciplinárním týmu.
Rozdíl mezi radiofarmakem a kontrastní látkou
Radiofarmakum a kontrastní látka nejsou totéž. Kontrastní látky používané například při CT nebo magnetické rezonanci pomáhají zvýraznit anatomické struktury. Radiofarmaka se naopak používají k zobrazení funkce, metabolismu, prokrvení nebo receptorové aktivity tkání.
V praxi se metody mohou kombinovat. PET/CT například spojuje funkční informaci z PET a anatomickou informaci z CT. Někdy se při CT části používá i kontrastní látka, ale vždy podle indikace a stavu pacienta.
Shrnutí
Radiofarmaka jsou radioaktivně značené léčivé přípravky používané v nukleární medicíně. V diagnostice pomáhají zobrazit funkci orgánů, metabolickou aktivitu nebo přítomnost specifických receptorů. V terapii mohou cíleně dopravit záření do nemocné tkáně.
Používají se zejména v onkologii, kardiologii, endokrinologii, nefrologii, neurologii a při vyšetřování kostí, zánětů nebo infekcí. Velký význam mají v moderní personalizované medicíně, zejména v teranostice, kde se diagnostika a léčba zaměřují na stejný biologický cíl.
Sponzorováno
Vyšetření nebo léčba radiofarmakem musí být vždy odborně indikována. Pacient by měl dodržet pokyny pracoviště, informovat zdravotníky o těhotenství, kojení, alergiích a závažných onemocněních a řídit se doporučeními po vyšetření nebo terapii.
Studie a zdroje článku
- Radiopharmaceuticals and their applications in medicine Autoři: Siqi Zhang, Xingkai Wang, Xin Gao, Xueyao Chen
Sponzorováno
Autor článku
Líbil se vám náš článek? Sdílejte ho, uděláte nám radost
Štítky: Léky a zdraví
Přečtěte si také naše další články