Období vzdoru u dětí – jak ho zvládnout a co dělat? 4.92/5 (12)



Jak zvládnut období vzdoru?

Jak zvládnut období vzdoru?

Ve vývoji dětí nastávají určitá charakteristická období. Jedním z těch, které může rodičům přinést mnoho otazníků ohledně vlastních reakcí, rozporuplných pocitů a někdy i ztráty trpělivosti, je právě tzv. období vzdoru někdy označované trefně také jako první puberta. Může se totiž stát, že váš do té doby milý andílek se ze dne na den promění v čertíka s růžky, který odmítá splnit jakékoliv vaše přání a jen výprava z bytu ven se stává nekonečným bojem.

Období je totiž charakterizováno právě vzdorem, výbuchy vzteku a tvrdohlavostí dítěte. Najednou už nestačí říct: “Pojď se obout, jdeme ven.” Následuje celá eskapáda problémů, které je třeba před odchodem vyřešit. Dítě si zrovna hraje a odejít nikam nechce, nepůjde v tričku, které si právě obléklo, boty si musí nazout samo a také si samo zavázat tkaničky (přestože to zatím neumí), musí samo přivolat výtah (i když na tlačítko zatím nedosáhne) a musí samo otevřít vchodové dveře (přestože nemá sílu na to, aby s nimi byť jen o kousek pohnulo). Během toho může rodič procházet zcela očekávaně celou škálou reakcí – kapitulace, vztek, snaha učinit kroky místo dítěte a další.

Období vzdoru a různá délka trvání

Nejčastěji jsou příznaky patrné mezi druhým a třetím rokem věku dítěte. U někoho mohou nastoupit již kolem 18 měsíců, někoho naopak mohou provázet ještě v období docházky do mateřské školky. Nelze jednoznačně říci, jak výrazné budou projevy a jak dlouho bude období trvat. Toto v mnohém záleží na povaze dítěte, ale i na přístupu rodičů a celkovém klimatu v rodině.

Pamatujte: Je to zcela přiměřená součást vývoje

Důležité však je, že období vzdoru je zcela přirozeným milníkem v životě dítěte. Naopak, pokud by nenastalo, je možné to chápat spíše za problematické než jako uklidňující. Dítě v této době zažívá silné pocity vlastní individuality. Chce si o věcech rozhodovat samo a i je samo vykonávat. V jeho slovníku vládnou zejména slova: „Ne.“ a „Já sám.“.

Pokud je mu odepřena možnost rozhodnout se nebo se mu z jakéhokoliv důvodu nedaří něco provést, reaguje výbuchy vzteku. Nejedná se zde o úmysl zničit vám poklidné ráno, ale dítě si jen neví rady s vlastními emocemi. Nedisponuje zatím dostatečným množstvím zkušenosti, trpělivosti ani vnitřního ovládání, aby bylo schopné vyjádřit své emoce jinou cestou. Nastupuje tedy pohled na dítě se zaťatými pěstmi, mlátící do věcí, kopající nohama, dupající nebo se válející po zemi, což může i otrlé rodiče přivádět k pocitům zoufalství.

Volba adekvátní reakce

Jak však správně reagovat v těchto okamžicích? Mnohdy se i sám rodič o sobě dozvídá, že nemá až tak velkou trpělivost, jak si do této doby myslel, že dokáže i řvát na celé okolí nebo může zažít chuť dítě v návalu vzteku popadnout a drsně mu vysvětlit, kdo tady tedy velí. Od rodičů je však třeba opravdové umění pracovat s vlastními emocemi a reakcemi. Ani ze strany odborníků nelze vyslovit zcela jednoznačné doporučení, které by vyhovovalo vždy a přineslo okamžitý úspěch.

V přístupu k dítěti je na jedné straně nutné nastavit jasná pravidla, na straně druhé je však opravdu kontraproduktivní, aby se svět dítěte skládal jen ze samých zákazů a pouček. To u dítěte akorát stupňuje hněv. Pravidla by měla být nastavena jasně, pro dítě srozumitelně a pak je nutné dbát na jejich pečlivé dodržování.

Rodič by měl reagovat s citem, bez výbuchů hněvu. Je třeba dítě naučit, že sice musí určité věci respektovat, ale že nebude trestáno za projevy své agresivity. Dítě by mělo v každém okamžiku cítit, že jej i přes toto chování stále milujete. Pokud k výbuchu vzteku dojde, dítě nezesměšňujte a ani mu nepředvádějte podobnou reakci. Jakmile uvidí, že ve vypjatých situacích i vy reagujete křikem a návaly vzteku jsou na denním pořádku, bude toto chování chápat jako zcela přiměřené. Naopak dítěti dopřejte co nejvíc pocitu bezpečí, ujistěte jej o své lásce.

V situacích, kdy víte, že by dítě mohlo takto reagovat, snažte se záchvatům vzteku vyhnout. Pokud je dítě vzteklé vždy, když mu řeknete, že odcházíte z pískoviště domů, snažte se jej na tuto změnu vhodně připravit. Upozorněte jej, že za chvíli potřebujete odejít, změny plánujte společně s ním. Snažte se mu dopřát dostatek prostoru pro vlastní rozhodnutí, dítě si ráno může vybrat, které kalhoty si chce obléct, respektujte jeho náladu k plánovaným činnostem, nechte jej vybrat, co by rádo dělalo, pokud je to jen trochu možné.

Pokud u sebe cítíte, že je toho na vás příliš a sami byste mohli nad situací zcela ztratit kontrolu, raději odejděte do jiné místnosti a nejprve se uklidněte. Mnohdy je pro rodiče obtížnější (zcela pochopitelně) zvládat takovéto vypjaté situace v prostředí, kde se na ně upírají zraky dalších lidí. V klidu domova to ještě jde, ale v obchodě řešíte kromě dítěte a sebe ještě i komentáře dalších nakupujících, jejich dobře míněné rady, oči obracející se v sloup a poznámky o nevychovaných dětech. Snažte se však toto vše odbourat a soustředit se jen na to, abyste pomohli svému dítěti nalézt vhodnou míru umění sebeprosazení a na straně druhé ctění určitých pravidel.

VIDEO: 3 tipy jak zvládnout období vzdoru

VIDEO: PROČ SE MOJE DÍTĚ VZTEKÁ? A CO MÁM DĚLAT?

Líbil se vám článek? Ohodnoťte ho.

Hodnocení příspěvku

Autorem článku je naše redakce

Tým rehabilitace.info (více o nás)

Náš tým vám všem chce přinášet zajímavé informace ze světa zdraví, cvičení, výživy, rehabilitace a obecně zdravého životního stylu. Ve většině našich článků vycházíme z odborných studií a lékařských prací. Vždy se snažíme na studie odkazovat, ověříte si tak pravost. Více informací o nás najdete zde - mrkněte na náš tým.

Líbil se vám náš článek? Sdílejte ho, uděláte nám radost




Přečtěte si také naše další články

Zatím žádné komentáře

Zanechat komentář ke článku

Zpráva