Syndrom z visu je život ohrožující situace: příznaky a řešení 4.38/5 (13)

• Syndrom z visu je život ohrožující stav, který může vzniknout při delším nehybném zavěšení člověka v postroji nebo na laně.
• Typické příznaky zahrnují závratě, slabost, nevolnost, pocení, zmatenost, poruchu vědomí až kolaps.
• Nejdůležitější je rychlá a bezpečná záchrana, protože samotné zachycení pádu problém neřeší.
• Prevencí je správně nastavený postroj, dostupné stupačky, proškolení pracovníci a předem připravený záchranný plán.

Syndrom z visu, známý také jako syndrom zavěšení, suspension trauma nebo harness hang syndrome, je akutní stav, který může vzniknout u člověka visícího delší dobu nehybně v lanovém systému, pracovním postroji nebo horolezeckém úvazku. Typicky hrozí po zachycení pádu při práci ve výškách, při lezení, stromolezení, záchranných činnostech nebo při jiných aktivitách, kde člověk zůstane bez možnosti pohybu zavěšen ve svislé nebo téměř svislé poloze.

Jde o potenciálně život ohrožující situaci. Problém nevzniká pouze samotným pádem, ale hlavně následným nehybným visem. Krev se hromadí v dolních končetinách, zhoršuje se návrat krve k srdci a může klesat prokrvení mozku. Výsledkem může být slabost, závratě, ztráta vědomí, šok a ve vzácných případech i srdeční zástava. Proto musí být součástí každé práce ve výšce nejen jištění proti pádu, ale také plán rychlé záchrany.

Syndrom z visu vzniká při dlouhodobém nehybném zavěšení člověka

Syndrom z visu je soubor zdravotních potíží, které mohou vzniknout při dlouhodobém nehybném zavěšení člověka v postroji nebo na laně. V odborné literatuře se používají termíny suspension syndrome, suspension trauma nebo orthostatic intolerance. Podstatou je porucha krevního oběhu při svislé poloze těla bez aktivního pohybu dolních končetin.

Při běžném stání pomáhají svaly nohou pumpovat krev zpět směrem k srdci. Pokud člověk visí v postroji a nemůže se hýbat, svalová pumpa nefunguje. Krev se začne hromadit v dolních končetinách a k srdci se jí vrací méně. Mozek a důležité orgány pak mohou dostávat méně kyslíku. OSHA popisuje, že po zachycení pádu může nehybné zavěšení vést k bezvědomí a při pokračujícím žilním městnání i k úmrtí.

Vznik syndromu z visu

Syndrom z visu vzniká zejména tehdy, když člověk zůstane po pádu nebo při práci zavěšen v postroji a nemůže se aktivně pohybovat, odlehčit nohám nebo se rychle dostat do bezpečné polohy. Riziko roste s délkou visu, únavou, dehydratací, zraněním, stresem, nevhodně nastaveným postrojem a nemožností pohybovat dolními končetinami.

Typické situace zahrnují:

• zachycení pádu při práci ve výšce,
• vis v pracovním zachycovacím postroji,
• nehybné zavěšení při lanovém přístupu,
• nehodu při horolezectví nebo speleologii,
• stromolezecké a arboristické práce,
• záchranné a výškové práce,
• situaci, kdy je člověk po pádu zraněný a nemůže se sám vyprostit.

Proč je syndrom z visu život ohrožující?

Život ohrožující je hlavně proto, že postižený může ztratit vědomí ještě před vyproštěním. Bezvědomý člověk se nemůže aktivně hýbat, odlehčit postroji ani spolupracovat při záchraně. Tím se situace dále zhoršuje a záchrana je technicky náročnější.

Při delším nehybném visu dochází k omezenému návratu krve z dolních končetin, poklesu krevního tlaku a zhoršenému prokrvení mozku. ANZCOR uvádí, že syndrom ze zavěšení, označovaný také jako ortostatický šok, byl hlášen u osob zavěšených v celotělovém postroji delší dobu, zejména nad 10 minut, a může vést ke ztrátě vědomí nebo smrti.

Příznaky syndromu z visu?

První příznaky mohou být poměrně nenápadné. Postižený může působit neklidně, stěžovat si na tlak postroje, slabost nebo nepříjemné pocity v nohách. Brzy se mohou přidat známky ortostatické intolerance, tedy stavu, kdy tělo nezvládá udržet dostatečné prokrvení mozku ve svislé poloze.

Mezi časné příznaky patří:

• závratě,
• motání hlavy,
• slabost,
• nevolnost,
• pocení,
• bledost,
• třes,
• úzkost nebo panika,
• bušení srdce,
• dušnost,
• bolest nebo necitlivost nohou.

Závažné příznaky syndromu z visu

Pokud postižený zůstává ve visu a stav se zhoršuje, může dojít k poruše vědomí. To je urgentní stav. Bezvědomí v postroji znamená vysoké riziko dalšího zhoršení oběhu a komplikací při záchraně.

Závažné příznaky mohou být:

• zmatenost,
• neschopnost komunikovat,
• výraznou slabost,
• kolaps nebo ztrátu vědomí,
• velmi bledou nebo šedavou kůži,
• rychlý nebo slabý puls,
• známky šoku,
• poruchu dýchání,
• srdeční zástavu ve vzácných případech.

Jak rychle může syndrom z visu nastat

Přesný čas nelze spolehlivě předpovědět. Záleží na zdravotním stavu, typu postroje, poloze těla, schopnosti pohybu, teplotě, stresu, únavě, dehydrataci a případném zranění. U někoho se příznaky mohou rozvíjet během minut, jiný může tolerovat vis déle.

Právě nejistota je důvod, proč se záchrana nesmí odkládat. OSHA upozorňuje, že po pádu musí být zajištěna rychlá záchrana pracovníka a záchranné postupy mají počítat s rizikem ortostatické intolerance a syndromu z visu.

Kdo je nejvíce ohrožen syndromem z visu?

Ohrožen může být každý člověk zavěšený nehybně v postroji. Vyšší riziko mají lidé, kteří se nemohou hýbat, jsou zranění, vyčerpaní, dehydratovaní nebo mají zdravotní potíže ovlivňující krevní oběh.

Rizikové faktory jsou:

• dlouhý nehybný vis,
• zranění po pádu,
• nemožnost používat nohy,
• dehydrataci,
• vyčerpání,
• chlad nebo přehřátí,
• těsný nebo nevhodně nastavený postroj,
• kardiovaskulární onemocnění,
• nízký krevní tlak,
• užití alkoholu nebo sedativ,
• paniku a hyperventilaci.

Jak se má zachovat člověk, který visí v postroji?

Pokud je postižený při vědomí a není vážně zraněný, měl by se snažit zachovat klid, komunikovat se zachránci a co nejvíce aktivovat svaly dolních končetin. Cílem je podpořit návrat krve z nohou k srdci a získat čas do záchrany.

Postižený by měl, pokud je to bezpečné a možné:

• volat o pomoc,
• nepanikařit a pravidelně dýchat,
• pohybovat nohama,
• střídavě napínat a uvolňovat svaly stehen a lýtek,
• opřít se nohama o konstrukci, pokud je v dosahu,
• použít pomocné stupačky proti syndromu z visu, pokud jsou součástí výbavy,
• udržovat komunikaci se záchranáři,
• neodpojovat se z jištění bez bezpečné alternativy.

Záchrana člověka v závěsu

Záchrana musí být rychlá, ale zároveň bezpečná pro postiženého i zachránce. Největší chybou je improvizace bez zajištění zachránců. Pád druhé osoby by situaci dramaticky zhoršil. Každé pracoviště ve výšce má mít předem připravený záchranný plán, nikoliv spoléhat na to, že se situace vyřeší až po pádu.

Základní principy záchrany jsou:

• okamžitě přivolat pomoc,
• zahájit záchranu co nejdříve, jakmile je to bezpečné,
• zajistit zachránce proti pádu,
• komunikovat s postiženým, pokud je při vědomí,
• povzbuzovat jej k pohybu nohou, pokud to stav dovoluje,
• vyprostit postiženého z visu,
• po záchraně vyšetřit vědomí, dýchání, oběh a zranění,
• přivolat zdravotnickou záchrannou službu při příznacích, delším visu, bezvědomí, úrazu nebo nejistotě.

Správná první pomoc po vyproštění

Po vyproštění je nutné postupovat podle aktuálních zásad první pomoci. Dříve se někdy doporučovalo ponechat zachráněného v polosedě nebo postupně měnit polohu kvůli obavě z tzv. reflow syndromu. Modernější přehledy však upozorňují, že důkazy pro odkládání běžných postupů první pomoci nejsou dostatečné a prioritou je standardní zhodnocení stavu.

Po vyproštění je vhodné:

• zkontrolovat vědomí,
• zkontrolovat dýchání,
• volat záchrannou službu při bezvědomí, zranění, příznacích šoku nebo delším visu,
• pokud postižený nedýchá normálně, zahájit resuscitaci,
• pokud dýchá a je v bezvědomí, uložit jej podle zásad první pomoci a sledovat dýchání,
• ošetřit případná poranění po pádu,
• chránit postiženého před chladem,
• nepodávat alkohol,
• neponechat člověka bez dozoru.

Evidence review zpracovaný pro britský Health and Safety Executive řešil právě nejasnosti kolem polohy zachráněných osob po visu a zdůraznil potřebu sladit první pomoc s aktuální praxí a doporučeními.

Má být zachráněný položen vleže, nebo posazen?

Nejdůležitější je řídit se stavem postiženého a zásadami první pomoci. Pokud je při vědomí, dýchá normálně a nemá známky vážného poranění, je vhodné jej uložit do pohodlné polohy a sledovat. Pokud je v bezvědomí, ale dýchá, prioritou je udržení průchodných dýchacích cest. Pokud nedýchá normálně, je nutné zahájit resuscitaci.

Není vhodné zdržovat život zachraňující úkony obavou z polohy po vyproštění. U každého delšího visu, kolapsu, bezvědomí, úrazu nebo přetrvávajících příznaků má být přivolána zdravotnická záchranná služba.

Jaké chyby jsou při syndromu z visu nejnebezpečnější?

Největší chybou je spoléhat na to, že zachycením pádu je problém vyřešen. Zachycovací postroj zabrání dopadu na zem, ale neřeší následný vis. Bez záchranného plánu může člověk zůstat zavěšen příliš dlouho.

Mezi rizikové chyby patří:

• chybějící záchranný plán,
• neproškolený tým,
• příliš pozdní zahájení záchrany,
• nejištěný zachránce,
• ignorování příznaků jako závratě a slabost,
• ponechání postiženého viset s tím, že „postroj ho drží“,
• špatně nastavený postroj,
• absence stupaček nebo prostředků pro odlehčení nohou,
• nepřivolání zdravotnické pomoci po kolapsu nebo delším visu.

Prevence syndromu z visu

Prevence začíná ještě před samotnou prací ve výšce. Nestačí mít postroj a lano. Musí být jasné, co se stane, když člověk opravdu spadne a zůstane viset. National Safety Council zdůrazňuje, že plán ochrany proti pádu má vždy zahrnovat také plán záchrany, protože po zachycení pádu se může rozvinout život ohrožující syndrom z visu.

Prevence zahrnuje:

• zpracovaný záchranný plán před zahájením práce,
• školení pracovníků pro práci ve výškách,
• nácvik záchranných postupů,
• správný výběr a nastavení postroje,
• kontrolu vybavení před použitím,
• použití vhodných spojovacích prostředků,
• minimalizaci délky možného visu,
• vybavení pracovníka stupačkami proti syndromu z visu,
• pravidelný dohled nad pracovníky ve výšce,
• rychlou dostupnost záchranného vybavení.

Jakou roli má správně nastavený postroj?

Správně nastavený postroj může snížit riziko poranění při pádu a zlepšit toleranci krátkodobého visu. Pokud je však postroj příliš těsný, špatně seřízený nebo nevhodný pro danou práci, může zvyšovat tlak na třísla a stehna, omezovat pohyb a zhoršovat žilní návrat.

Postroj musí odpovídat typu práce, velikosti pracovníka a musí být správně dotažen. Zároveň je důležité vědět, že ani kvalitní postroj neodstraňuje potřebu rychlé záchrany. Postroj je ochrana proti pádu, nikoliv dlouhodobé sedadlo.

Co jsou stupačky proti syndromu z visu?

Stupačky proti syndromu z visu jsou jednoduché pomocné popruhy nebo smyčky, které si zavěšený pracovník může rozvinout a opřít do nich nohy. Díky tomu může aktivně zapojit svaly dolních končetin, odlehčit postroji a zlepšit návrat krve k srdci.

Stupačky nejsou náhradou záchrany, ale mohou prodloužit čas, po který postižený dokáže zůstat při vědomí a spolupracovat. Mají smysl pouze tehdy, pokud pracovník ví, jak je použít, a má je dostupné.

Kdy je nutné volat záchrannou službu?

Zdravotnickou záchrannou službu je vhodné volat vždy, pokud postižený visel delší dobu, ztratil vědomí, má příznaky šoku, byl zraněn při pádu nebo si stěžuje na přetrvávající slabost, bolest, dušnost, závratě či nevolnost. U syndromu z visu může stav působit zpočátku stabilně, ale může se zhoršit.

Záchrannou službu volejte zejména při:

• bezvědomí,
• poruše dýchání,
• bolesti na hrudi,
• známkách šoku,
• zmatenosti,
• pádu s možným poraněním hlavy, páteře nebo končetin,
• přetrvávajících závratích, slabosti nebo nevolnosti,
• delším nehybném visu,
• nejistotě ohledně zdravotního stavu.

Jaké profese a aktivity jsou nejrizikovější?

Syndrom z visu se týká všech činností, při kterých může člověk zůstat zavěšen v postroji nebo na laně. Nejčastěji se řeší u pracovních činností ve výškách, ale může se týkat i sportu a záchranářství.

Rizikové oblasti zahrnují:

• práce na střechách,
• montáže ocelových konstrukcí,
• práce na stožárech a věžích,
• průmyslové lezení,
• údržbu lanových drah,
• arboristiku,
• horolezectví,
• speleologii,
• záchranné práce v lanovém prostředí,
• výcvikové aktivity s postrojem.

Shrnutí informací o syndromu z visu

Syndrom z visu je akutní a potenciálně život ohrožující stav, který může vzniknout při nehybném zavěšení člověka v postroji nebo na laně. Projevuje se závratěmi, slabostí, nevolností, pocením, bušením srdce, zmateností a v těžkých případech ztrátou vědomí nebo šokem.

Nejdůležitějším opatřením je rychlá a bezpečná záchrana. Zachycení pádu samo o sobě nestačí. Každá práce ve výšce musí mít předem připravený záchranný plán, proškolené osoby a dostupné vybavení. Postižený při vědomí má podle možností hýbat nohama a použít stupačky, ale nesmí se čekat, až se stav zhorší.

Po vyproštění je nutné postupovat podle zásad první pomoci, kontrolovat vědomí, dýchání a zranění a při delším visu, bezvědomí, příznacích šoku nebo jakékoliv nejistotě volat zdravotnickou záchrannou službu.

Studie a zdroje článku

• Suspension syndrome: a scoping review and recommendations from the International Commission for Mountain Emergency Medicine (ICAR MEDCOM) Autoři: Simon Rauch, Raimund Lechner

Autor článku

Líbil se vám náš článek? Sdílejte ho, uděláte nám radost

Štítky: Pohyb a zdraví

Přečtěte si také naše další články