Spavá nemoc (Africká trypanosomiáza) – příznaky, příčiny a léčba 4.75/5 (16)



Původce spavé nemoci, prvok trypanosoma, je přenášen mouchou tse-tse.

Původce spavé nemoci, prvok trypanosoma, je přenášen mouchou tse-tse.

Spavá nemoc, nazývaná také jako africká trypanosomiáza, je onemocnění způsobené infekcí bičíkovcem Trypanozomou spavičnou (Trypanosoma brucei gambiense) nebo jeho blízkým příbuzným poddruhem T. brucei rhodesiense. Tohoto bičíkovce přenáší moucha tse tse z rodu bodalek. Spavá nemoc se vyznačuje dvěma stadii nemoci. V první fázi infikované osoby obvykle trpí horečkou, bolestí hlavy, bolestmi svalů a kloubů a zánětem lymfatických uzlin. Druhá fáze, která se rozvíjí během několika týdnů (T. brucei rhodesiense) nebo během jednoho až dvou let (T. brucei gambiense), je poznamenána postižením mozku a míchy doprovázená změnami osobnosti, poruchami spánku a hlubokou letargií, často končící smrtí, když je ponechána bez léčby.

Infekce s T. brucei gambiense se vyskytují v oblasti, která se rozkládá od západního pobřeží Afriky na východ k východoafrickým jezerům a na jih k povodí řeky Kongo. Případy způsobené T. brucei rhodesiense jsou omezeny na vrchoviny střední a východní Afriky. Několik velkých epidemií spánkové nemoci se vyskytlo ve 20. století, ale od té doby se počet nových případů hlášených každoročně výrazně snížil. V roce 2012 zveřejnila Světová zdravotnická organizace plán do roku 2020 na odstranění spavé nemoci jako problému veřejného zdraví.

Nagana, forma spánkové nemoci, která primárně postihuje dobytek a koně, zůstává hlavním faktorem, který brání rozvoji chovu dobytka v částech tropické Afriky, kde jsou mušky tse tse endemické (trvale se vyskytující jen na tomto určitém místě).

Jak probíhá infekce spavou nemocí

Velká část lidských případů je výsledkem přenosu trypanosomů T. brucei muškami tse tse, když nasávají lidskou krev. Mouchy se nakazí, když se krmí krví infikovaných lidí nebo jiných infikovaných savců. Obvykle uplyne 12 až 15 dní předtím, než mušky, které nasály v krvi parazity, se stanou infekční vůči lidem. Během této doby se trypanosomy množí binárním dělením v trávícím systému mouchy, poté migrují do slinných žláz a následně přechází z mouchy v kapkách slin při kousání lidí (nebo dobytka).

Po inkubační době u lidí trvající jeden až dva týdny se trypanosomy nacházejí ve významných množstvích v cirkulující krvi. Následně jsou napadeny lymfatické uzliny a slezina, čímž vzniknou otoky, měkké a citlivé. Výrazné zvětšení lymfatických uzlin v zadní části krku (známé jako znamení Winterbottomův příznak) je běžným příznakem onemocnění. Horečka a pocity bolesti jsou také charakteristickými příznaky v této fázi.

U závažnějších východoafrických forem spánkové nemoci, infekce T. brucei rhodesiense (rhodéské formy onemocnění), se toxemie (přítomnost bakteriálních jedů toxinů v krvi) stává tak hlubokou, že pacient zemře během několika měsíců. U západoafrického (nebo gambijského) typu infekce T. brucei gambiense dochází ke zpoždění jednoho nebo více let předtím, než trypanosomy pokračují v napadení mozku a míchy.

Výsledné neurologické příznaky zahrnují silnou bolest hlavy, mentální otupělost a apatii, únavu, třes, spastickou nebo ochablou paralýzu, hlubokou ospalost, která se může vyskytnout i během jídla nebo když pacient stojí či chodí. Po těchto příznacích následuje zvýšené vyčerpání, kóma a smrt. Západní africká forma spánkové nemoci zpravidla způsobuje smrt po dvou nebo třech letech. V některých případech pacient si vyvine toleranci k infekci a může i nadále žít po mnoho let jako nosič parazitů.

Diagnostika spavé nemoci se provádí například mikroskopickým vyšetřením krve.

Diagnostika spavé nemoci se provádí například mikroskopickým vyšetřením krve.

Diagnóza spavé nemoci

Čím dříve je diagnostikována a léčena spavá nemoc, tím větší je pravděpodobnost jejího zotavení. Diagnóza se provádí mikroskopickým vyšetřením krve a lymfy na přítomnost trypanosomů. Provádí se také vyšetření mozkomíšního moku kvůli zvýšeným hladinám bílých krvinek. Informace získané z těchto testů se pak používají k určení stádia onemocnění a průběhu léčby.

Diagnostika a léčba onemocnění je složitá a vyžaduje specificky kvalifikovaný personál.

Léčba spavé nemoci

Suramin je účinný pro počáteční stavy východoafrické spánkové nemoci. Eflornithin se používá v raných stádiích západoafrického typu, přičemž jako alternativa se používá Pentamidin. Pro pozdější fáze zahrnující napadení centrálního nervového systému je západoafrická forma léčena Eflornithinem. Vysoce toxický organoarsenický prostředek Melarsoprol se může používat jako prostředek druhé linie proti východoafrické formě. Veškerá léčba infekce T. brucei rhodesiense je zbytečná, jakmile vznikne toxemický stav. Vědci zkoumali kombinační terapie na bázi Eflornithinu pro západní africkou spánkovou nemoc. Nejefektivnější kombinací byl eflornithin použitý ve spojení s nifurtimoxem, prostředkem používaným k léčbě Chagasovy choroby.

Prevence

Na počátku 21. století se většina případů spánkové nemoci vyskytla v Konžské demokratické republice (DRK), která každoročně hlásila přibližně 1 000 případů. Do roku 2015, s výjimkou DRK, většina ostatních afrických zemí hlásila méně než 100 případů ročně a mnoho dalších nehlásilo žádný případ za více než deset let. Dramatický pokles v případech spánkové nemoci byl způsoben intenzivním kontrolním úsilím, který zahrnoval izolaci a správné zacházení se všemi infikovanými osobami (včetně velkého množství asymptomatických chronických nosičů) a ochranu lidí před kousnutím mouchami tse tse pomocí insekticidů a udržováním rozsáhlé ochrany kolem vesnic a sídelních komplexů.

Historicky byly epidemie západoafrické spánkové nemoci částečně kontrolovány podáním profylaktických dávek pentamidinu do ohrožených obcí. Byla také provedena eliminace divokých zvířat, které sloužily jako hostitelé pro parazity, zejména ve východní Africe. Tento přístup pomohl snížit populaci much tse tse, ačkoli ani muchy, ani onemocnění nebyly doposud úplně vyhubeny.

Lidé, kteří jsou nejvíce vystaveni mouchám tse tse žijí ve venkovských oblastech a jsou závislí na zemědělství, rybolovu, chovu zvířat nebo lovu.

Epidemie spavé nemoci

V minulém století se v Africe vyskytlo několik epidemií:

  • jedna mezi lety 1896 a 1906, většinou v Ugandě a Konžské pánvi
  • další v roce 1920 v řadě afrických zemí
  • nejnovější epidemie začala v roce 1970 a trvala až do konce 90. let.

Epidemie v roce 1920 byla nakonec vyřešena díky mobilním týmům, které prováděly prohlídku milionů ohrožených osob. Do poloviny šedesátých let byla tato nemoc pod kontrolou – v tomto období bylo hlášeno méně než 5000 případů hlášených na celém africkém kontinentu. Po tomto úspěchu se sledování uvolnilo a onemocnění se znovu objevilo a dosáhlo epidemických rozměrů v několika regionech do roku 1970. Snahy WHO, národních kontrolních programů, bilaterální spolupráce s nevládními organizací (MVO) v 90. a na počátku 21. století obrátily křivku k lepšímu.

Vzhledem k tomu, že počet nových případů lidské africké trypanosomiózy zaznamenaných mezi lety 2000 a 2012 klesl o 73%, WHO se zaměřila na její odstranění jako problém veřejného zdraví do roku 2020.

Co si dále o spavé nemoci přečíst?

VIDEO: Boj se spavou nemocí v Jižním Súdánu

Líbil se vám článek? Ohodnoťte ho.

Hodnocení příspěvku

Autorem článku je naše redakce

Tým rehabilitace.info (více o nás)

Náš tým vám všem chce přinášet zajímavé informace ze světa zdraví, cvičení, výživy, rehabilitace a obecně zdravého životního stylu. Ve většině našich článků vycházíme z odborných studií a lékařských prací. Vždy se snažíme na studie odkazovat, ověříte si tak pravost. Více informací o nás najdete zde - mrkněte na náš tým.

Líbil se vám náš článek? Sdílejte ho, uděláte nám radost


Štítky:

Přečtěte si také naše další články

Zatím žádné komentáře

Zanechat komentář ke článku

Zpráva