Nemoci hlodavců přenosné na člověka 4.08/5 (12)

• Hlodavci mohou přenášet infekce: nejčastěji přes moč, trus, sliny, kousnutí nebo kontaminovaný prach.
• Mezi hlavní rizika patří: leptospiróza, hantavirové infekce, salmonelóza, tularémie a lymfocytární choriomeningitida.
• Trus neuklízejte nasucho: místo nejprve navlhčete dezinfekcí a používejte ochranné pomůcky.
• Prevencí je hygiena a deratizace: utěsněte vstupy, odstraňte zdroje potravy a při potížích kontaktujte lékaře.

Hlodavci mohou přenášet řadu infekcí, které se na člověka dostanou přímým kontaktem, vdechnutím kontaminovaného prachu, přes moč a trus, kousnutím nebo nepřímo přes blechy, klíšťata a další parazity. Nejčastěji se v souvislosti s hlodavci řeší leptospiróza, hantavirové infekce, salmonelóza, tularémie, lymfocytární choriomeningitida a horečka z krysího kousnutí.

Dobrá zpráva je, že běžný kontakt s domácností, kde se hlodavci nevyskytují, nepředstavuje automaticky vysoké riziko. Problém nastává hlavně při přemnožení myší a potkanů, úklidu zamořených prostor, práci ve skladech, stodolách, sklepech, chatách, kanalizaci, zemědělství nebo po povodních.

Jaké nemoci mohou hlodavci přenášet na člověka?

Hlodavci mohou přenášet virové, bakteriální i parazitární infekce. Mezi nejdůležitější patří leptospiróza, hantavirové infekce, salmonelóza, tularémie, lymfocytární choriomeningitida, horečka z krysího kousnutí a v některých částech světa také mor.

Nejde přitom fakt jen o potkany. Riziko mohou představovat také myši, hraboši, krysy, křečci, pískomilové nebo morčata, zejména pokud pocházejí z nevhodných chovných podmínek nebo přijdou do kontaktu s volně žijícími hlodavci.

Nejčastější cesty přenosu jsou:

• kontakt s močí, trusem nebo slinami hlodavců,
• vdechnutí prachu kontaminovaného výkaly,
• kontakt s kontaminovanou vodou nebo půdou,
• kousnutí nebo škrábnutí,
• kontaminované potraviny,
• přenos přes blechy, roztoče nebo klíšťata.

Jak se nemoci z hlodavců přenášejí na člověka

Nemoci z hlodavců se mohou přenést přímo i nepřímo. Přímý přenos znamená kontakt s nakaženým hlodavcem, jeho močí, trusem, slinami nebo tkáněmi. Nepřímý přenos probíhá přes kontaminované prostředí, vodu, potraviny nebo parazity.

Typickým příkladem je úklid sklepa, půdy, garáže nebo chaty, kde byly myši. Pokud člověk zamete suchý trus a prach vdechne, může se vystavit riziku infekce. Proto se prostory s výskytem hlodavců nemají uklízet nasucho, ale nejprve navlhčit dezinfekcí.

U leptospirózy je důležitá zejména moč infikovaných zvířat. Člověk se může nakazit kontaktem s močí nakažených zvířat nebo prostředím kontaminovaným močí. Bakterie mohou pronikat přes poraněnou kůži nebo sliznice úst, nosu a očí.

Leptospiróza a proč se spojuje s potkany

Leptospiróza je bakteriální zoonóza způsobená bakteriemi rodu Leptospira. Přenáší se hlavně močí infikovaných zvířat, včetně potkanů a dalších hlodavců. Člověk se může nakazit při kontaktu s kontaminovanou vodou, bahnem, půdou nebo povrchy.

 

Leptospiróza je významná hlavně po povodních, při práci v kanalizaci, zemědělství, ve vlhkém prostředí nebo tam, kde se vyskytují potkani.

Příznaky leptospirózy

Leptospiróza může probíhat mírně jako chřipkové onemocnění, ale někdy má těžký průběh. Typické příznaky mohou zahrnovat:

• horečku,
• zimnici,
• bolesti svalů, často výrazné bolesti lýtek a zad,
• bolest hlavy,
• zarudlé oči,
• nevolnost, zvracení nebo průjem,
• vyrážku,
• žloutenku,
• poruchy ledvin nebo jater u těžších forem.

Protože počáteční příznaky mohou připomínat chřipku, virózu nebo jiné infekce, je důležité lékaři říct, že došlo ke kontaktu s hlodavci, kontaminovanou vodou, bahnem, sklepem, kanalizací nebo povodňovou vodou.

Hantavirové infekce

Hantaviry jsou viry přenášené hlodavci. Člověk se nejčastěji nakazí vdechnutím prachu kontaminovaného močí, trusem nebo slinami infikovaných hlodavců.

V Evropě se hantaviry častěji spojují s horečkou s renálním syndromem, tedy postižením ledvin. V jiných částech světa jsou známé také formy s těžkým plicním postižením.

 

Příznaky hantaviru

Příznaky se mohou lišit podle typu viru a oblasti výskytu. Obecně se mohou objevit:

• horečka,
• bolesti hlavy,
• bolesti svalů,
• únava,
• nevolnost nebo bolesti břicha,
• potíže s ledvinami,
• dušnost nebo kašel u plicních forem.

Podezření je důležité řešit rychle, zvlášť pokud se po úklidu prostoru s myším trusem objeví horečka, dušnost, výrazná slabost nebo bolesti.

Mohou domácí hlodavci přenášet nemoci?

Ano, i domácí hlodavci mohou přenášet infekce, i když riziko je samozřejmě při dobrém chovu a hygieně výrazně nižší než u volně žijících potkanů a myší. Riziko se zvyšuje u zvířat z neověřeného původu, při špatné hygieně klece, kontaktu s divokými hlodavci nebo při manipulaci s nemocným zvířetem.

Domácí hlodavci mohou být spojeni například se salmonelózou, kožními plísněmi, parazity nebo lymfocytární choriomeningitidou.

Základní prevence u domácích hlodavců:

• pravidelně čistit klec,
• používat rukavice při čištění,
• po manipulaci si umýt ruce,
• nepouštět zvíře do kuchyně,
• nenechat děti manipulovat s trusem nebo podestýlkou,
• nemocné zvíře řešit s veterinářem.

Lymfocytární choriomeningitida

Lymfocytární choriomeningitida, zkráceně LCMV, je virové onemocnění spojované hlavně s myšmi domácími, ale může se objevit i u některých domácích hlodavců. Přenos probíhá kontaktem s močí, trusem, slinami nebo kontaminovaným materiálem.

U zdravých dospělých může mít infekce mírný průběh podobný viróze, ale riziková je zejména pro těhotné ženy a osoby s oslabenou imunitou. V těhotenství může být infekce nebezpečná pro plod.

Možné příznaky:

• horečka,
• bolest hlavy,
• bolest svalů,
• nevolnost,
• ztuhlost šíje,
• příznaky zánětu mozkových blan ve vážnějších případech.

Může se od hlodavců přenést salmonelóza?

Ano, salmonelóza se může přenést kontaktem s hlodavci, jejich trusem nebo kontaminovaným prostředím. Riziko existuje u divokých i domácích hlodavců. Salmonely se mohou dostat na ruce, krmivo, podestýlku, povrchy nebo potraviny.

Typické příznaky salmonelózy:

• průjem,
• bolesti břicha,
• horečka,
• nevolnost,
• zvracení,
• dehydratace u těžších případů.

Nejlepší prevencí je důsledná hygiena rukou a oddělení chovu zvířat od míst, kde se připravuje jídlo.

Tularémie a jak souvisí s hlodavci

Tularémie je bakteriální onemocnění, které se může přenášet ze zvířat na člověka. Spojuje se s volně žijícími zvířaty, včetně zajíců a hlodavců, ale také s klíšťaty a kontaminovaným prostředím. Člověk se může nakazit při manipulaci s uhynulým zvířetem, přes poraněnou kůži, vdechnutím kontaminovaného prachu nebo přes bodnutí členovcem.

Příznaky závisí na cestě nákazy. Může se objevit:

• horečka,
• zvětšené uzliny,
• kožní vřed v místě vstupu infekce,
• bolest v krku,
• kašel nebo plicní forma,
• celková slabost.

Tularémie je důvod, proč se nemá holýma rukama manipulovat s uhynulými hlodavci nebo jinými divokými zvířaty.

Hrozí v Evropě mor od hlodavců?

Mor je historicky známé onemocnění přenášené hlavně blechami z infikovaných hlodavců. V současné Evropě je riziko běžného setkání s morem velmi nízké, ale v některých částech světa se stále vyskytuje.

Pro české čtenáře je praktičtější soustředit se na reálnější rizika, jako jsou leptospiróza, hantavirové infekce, salmonelóza, tularémie a infekce spojené s kontaminovaným prostředím.

Jak poznat, že může jít o nemoc přenesenou hlodavci

Podezření vzniká hlavně tehdy, když se zdravotní potíže objeví po kontaktu s hlodavci nebo prostředím, kde se vyskytovali. Důležité je spojit si příznaky s událostmi z posledních dnů až týdnů.

Rizikové situace zahrnují:

• úklid sklepa, půdy, garáže nebo chaty s myším trusem,
• kontakt s potkany nebo myšmi,
• práce v kanalizaci nebo zemědělství,
• kontakt s povodňovou vodou,
• pobyt ve stodolách, skladech nebo senících,
• kousnutí hlodavcem,
• manipulace s uhynulým zvířetem,
• čištění klece domácího hlodavce bez hygieny.

Lékaře kontaktujte, pokud se po takové expozici objeví horečka, silná bolest svalů, dušnost, žloutenka, silný průjem, ztuhlost šíje, krvácivé projevy nebo rychlé zhoršení stavu.

Bezpečný úklid po myších nebo potkanech

Při úklidu trusu po hlodavcích je největší chybou suché zametání nebo vysávání. Tím se mohou kontaminované částice dostat do vzduchu a člověk je vdechne.

Bezpečnější postup:

1. Vyvětrejte prostor alespoň 30 minut, ideálně bez pobytu uvnitř.
2. Nasaďte si rukavice, případně respirátor při větším znečištění.
3. Trus a znečištěná místa nejprve navlhčete dezinfekčním roztokem.
4. Nechte dezinfekci působit podle návodu.
5. Trus setřete jednorázovými utěrkami.
6. Odpad vložte do uzavíratelného sáčku.
7. Umyjte a dezinfikujte povrchy.
8. Po skončení si důkladně umyjte ruce.

Nepoužívejte vysavač na suchý trus. Vysavač může rozptýlit kontaminovaný aerosol do místnosti.

Zkuste zabránit hlodavcům v domě nebo provozovně – prevence je nejlepší

Prevence je nejúčinnější ochrana. Hlodavci hledají hlavně potravu, vodu a úkryt. Pokud jim tyto zdroje omezíte, výrazně snížíte riziko jejich výskytu.

Praktická opatření:

• utěsnit otvory ve zdech, kolem potrubí a dveří,
• skladovat potraviny v uzavřených nádobách,
• pravidelně vynášet odpad,
• nenechávat krmivo pro zvířata volně přístupné,
• uklízet sklepy, sklady a garáže,
• odstranit hromady dřeva, listí a nepořádku u domu,
• kontrolovat stopy trusu, okusu nebo zápachu,
• při větším výskytu zavolat deratizační firmu.

Nemoci hlodavců a nebezpečí pro děti, těhotné ženy a seniory

Některé skupiny mohou mít vyšší riziko komplikací. Patří sem malé děti, těhotné ženy, senioři, lidé s oslabenou imunitou, pacienti po transplantaci, onkologicky léčení pacienti a lidé s chronickým onemocněním ledvin, jater nebo plic.

U těchto skupin je vhodné být opatrnější:

• nenechat je uklízet prostory zamořené hlodavci,
• zabránit kontaktu s trusem, močí a podestýlkou,
• řešit výskyt hlodavců rychle,
• při příznacích po kontaktu s hlodavci kontaktovat lékaře dříve.

Těhotné ženy by měly být zvlášť opatrné při kontaktu s domácími i volně žijícími hlodavci kvůli některým virovým infekcím, například LCMV.

Kdy po kontaktu s hlodavci vyhledat lékaře?

Lékaře vyhledejte, pokud se po kontaktu s hlodavci, jejich trusem, močí nebo kontaminovaným prostředím objeví neobvyklé příznaky. Důležité je nezamlčet souvislost s hlodavci, protože může pomoci správné diagnostice.

Vyhledejte lékaře zejména při:

• horečce,
• zimnici,
• silné bolesti svalů,
• bolesti hlavy se ztuhlostí šíje,
• dušnosti,
• bolesti na hrudi,
• silném průjmu,
• žloutence,
• tmavé moči,
• krvácivých projevech,
• zhoršujícím se stavu po kousnutí.

Při dušnosti, bolesti na hrudi, poruše vědomí nebo prudkém zhoršení stavu volejte záchrannou službu.

FAQ – nejčastější otázky o nemocech přenosných z hlodavců

Může se člověk nakazit jen z myšího trusu?

Ano. U některých infekcí může být rizikové vdechnutí prachu z kontaminovaného trusu nebo kontakt s trusem a močí. Proto se trus nemá zametat nasucho ani vysávat.

Je nebezpečné kousnutí potkanem?

Kousnutí potkanem může být rizikové kvůli bakteriím v ráně a možnosti infekce. Ránu je nutné důkladně omýt, dezinfikovat a podle rozsahu řešit s lékařem. Lékař také posoudí očkování proti tetanu a případnou antibiotickou léčbu.

Přenášejí nemoci i domácí křečci a morčata?

Mohou, ale při dobrém chovu, hygieně a nákupu ze spolehlivého zdroje je riziko nižší. Důležité je mytí rukou po kontaktu se zvířetem, klecí, podestýlkou a trusem.

Může se leptospiróza přenést z člověka na člověka?

Přenos z člověka na člověka je u leptospirózy vzácný. Hlavní riziko představuje kontakt s močí infikovaných zvířat nebo prostředím, které je močí kontaminované.

Jak dlouho přežijí infekce z hlodavců v prostředí?

Záleží na konkrétním původci, vlhkosti, teplotě, UV záření a typu povrchu. Některé mikroorganismy lépe přežívají ve vlhkém prostředí, zatímco suché a slunečné podmínky jim obvykle nesvědčí. Prakticky je proto důležité kontaminované místo vždy dezinfikovat a nepředpokládat, že je bezpečné jen proto, že trus vypadá starý.

Hlavní pravidlo prevence před nemocemi od hlodavců

Hlavní pravidlo zní takto: omezit kontakt s hlodavci a bezpečně zacházet s prostředím, které mohli kontaminovat. Největší riziko často nevzniká při zahlédnutí myši, ale při neodborném úklidu trusu, moči a hnízd.

Nejúčinnější prevence stojí na třech krocích:

• zabránit hlodavcům v přístupu do budovy,
• odstranit zdroje potravy a úkrytů,
• kontaminovaná místa uklízet vlhkou dezinfekční metodou, ne nasucho.

Shrnutí

Hlodavci mohou přenášet infekce, které se šíří močí, trusem, slinami, kousnutím, kontaminovanou vodou nebo přes parazity. Mezi nejdůležitější patří leptospiróza, hantavirové infekce, salmonelóza, tularémie, lymfocytární choriomeningitida a v některých oblastech světa také mor.

Klíčové body:

• Největší riziko představuje kontakt s trusem, močí a kontaminovaným prachem.
• Trus po myších a potkanech se nemá zametat nasucho ani vysávat.
• Po kontaktu s hlodavci je důležité sledovat horečku, bolesti svalů, dušnost, průjem nebo žloutenku.
• Děti, těhotné ženy, senioři a lidé s oslabenou imunitou by se měli rizikovým situacím vyhýbat.
• Nejlepší prevencí je deratizace, utěsnění vstupů, hygiena a bezpečný úklid.

Pokud doma, ve sklepě, na chatě nebo v provozovně najdete stopy po hlodavcích, neřešte jen samotné pasti. Stejně důležité je bezpečně uklidit kontaminaci, uzavřít vstupní otvory a odstranit zdroje potravy. Tím výrazně snížíte riziko návratu hlodavců i nemocí, které mohou přenášet.

Studie a zdroje článku

• The Hidden Threat: Rodent-Borne Viruses and Their Impact on Public Health Autor: Awad A Shehata
• Zdroj obrázku: Perysty / depositphotos.com

Autor článku

Líbil se vám náš článek? Sdílejte ho, uděláte nám radost

Štítky: Zvířata a zdraví i problémy

Přečtěte si také naše další články