Zeptejte se fyzioterapeuta Zdravotní aktuality Kontakty

Kdo jsou křišťálové děti? Mají unikátní schopnosti?

12 min čtení

Sponzorováno

  • Křišťálové dítě je duchovní, ne lékařský pojem. Vznikl v 70. letech z popisu barev aury a navazuje na starší „indigové děti". Žádná vědecká studie existenci těchto dětí ani jim připisovaných schopností nepodporuje.
  • Popis se téměř bod po bodu kryje s projevy autismu. Méně očního kontaktu se vykládá jako „pronikavý pohled do duše", opožděná řeč jako „telepatická komunikace", přecitlivělost na hluk a světlo jako „vnímání energií".
  • Právě v tom je riziko. Pokud se obtíže vysvětlí jako duchovní dar, zmizí důvod je řešit. Rodiče pak mohou popírat skutečné potíže dítěte, vyhýbat se prokázané podpoře a utrácet za intervence, které nepomáhají.
  • Pozorování rodičů je přitom správné. Dítě opravdu může vnímat svět intenzivněji. Sporné není to pozorování, ale vysvětlení — a to, co z něj plyne. Vyšetření neznamená nálepku, ale návod, jak s odlišností pracovat.

Většina rodičů, kteří tenhle pojem hledají, k němu nepřijde z čiré zvědavosti. Přijdou k němu proto, že jejich dítě je jakoby jiné. Vnímá víc. Reaguje jinak. Zdrtí ho hlučné nákupní centrum, ale dokáže dvě hodiny soustředěně skládat kostky. Nekouká lidem do očí, zato se umí zeptat na věci, které vás opravdu dokonale zaskočí.

Ta zkušenost je skutečná a rodiče, kteří ji popisují, si nic nevymýšlejí. Otázka je, co si o ní myslet – a právě tady se cesty rozcházejí.

Odkud pojem „křišťálové dítě“ pochází? Co se těmto dětem připisuje, proč se popis nápadně shoduje se seznamem projevů autismu a proč na tom rozdílu tolik záleží? Nebudu vám tvrdit, že vaše dítě není výjimečné. Řeknu vám ale upřímně, co o tomhle konceptu víme a co ne.

Co znamená pojem křišťálové dítě?

Jde o duchovní, nikoli lékařský pojem. Nenajdete ho v žádné diagnostické příručce, nepoužívá ho psychologie ani pediatrie a nemá definici, na které by se odborníci shodli. Podle zastánců konceptu jde o děti narozené zhruba od přelomu tisíciletí, které mají být mimořádně citlivé, empatické, duchovně vyspělé a mají disponovat schopnostmi, jako je telepatie nebo vnímání energií.

Pojem navazuje na starší „indigové děti“ a bývá doplňován ještě „duhovými dětmi“. Tvoří dohromady volnou posloupnost, kterou autoři popisují jako postupné generace.

Označení „indigo dítě“ či „křišťálové dítě“ se používá pro děti, které vzhledem ke svému věku a vrstevníkům disponují zvláštními schopnostmi. K určení toho, zda jde o indigo či krystalové dítě, nestačí jen obecné úsudky či hodnocení; je nutné provést různá odborná vyšetření a stanovit diagnózu. U těchto dětí lze pozorovat neobvyklé, odlišné a nadprůměrné vlastnosti, avšak k jejich potvrzení je třeba provést konkrétní testy. Pro diagnostiku indigo nebo krystalového dítěte je nezbytné nejprve provést předběžné posouzení a následně podrobná vyšetření. Dítě musí projít velmi důkladným psychologickým či mentálním vyšetřením. Na základě zhruba půldenního hodnocení lze určit, zda se jedná o krystalové dítě či nikoliv.

Ona inteligence zahrnuje více kategorií – například oblast sociální, emoční, percepční (vnímání) či oblast verbálního vyjadřování. Těchto složek je tolik, že samotné testování zabere značné množství času. Někdy se ani pomocí testů nepodaří změřit úplně vše. Není správné posuzovat dítě pouze na základě jednoho aspektu a označovat jej za vysoce nadané. Nadané děti mohou vykazovat různé charakteristiky; schopnosti jednoho dítěte se mohou výrazně lišit od schopností jiného.

Některé děti mohou vynikat v práci s čísly, jiné projevují vůdčí schopnosti nebo umělecké nadání. Nelze se zaměřit pouze na jednu oblast a na tomto základě dítě označit za „indigo“ nebo „křišťálové“ – takové tvrzení by bylo zcela nesprávné.
Můžeme se setkat s dětmi, které projevují hluboký zájem a nadání pro historii a v souladu s touto zvídavostí také hodně čtou. Existuje mnoho nadaných dětí; každá z nich má jiné vlohy a odlišné zájmy.

Odkud se pojem vzal

Původ je dobře dohledatelný a není vědecký.

Koncept indigových dětí vytvořila v 70. letech 20. století Nancy Ann Tappe, která se označovala za parapsycholožku, synestetičku a jasnovidku. Tvrdila, že u dětí od konce 60. let pozoruje nový barevný odstín aury. Své poznatky vydala v roce 1982 a rozšířila do knihy Understanding Your Life Thru Color z roku 1986.

Myšlenku dále rozvinuli Lee Carroll a Jan Tober v knize The Indigo Children z roku 1998. Od té doby se koncept rozšířil do desítek knih, filmů a webů.

Je důležité si uvědomit, co z toho plyne: pojem nevznikl pozorováním dětí ve výzkumu, ale popisem barev aury. To neznamená automaticky, že je k ničemu. Znamená to ale, že na něj nelze pohlížet jako na odbornou kategorii.

Jaké vlastnosti se křišťálovým dětem připisují?

Seznamy se mezi autory liší, ale opakují se zhruba tyhle body:

  • Mimořádná citlivost na prostředí, zvuky, světlo a nálady druhých lidí
  • Hluboké, pronikavé oči a dlouhý, intenzivní pohled
  • Pozdější nástup řeči, protože „komunikují jinak“
  • Silný odpor k davům, hluku a chaotickému prostředí
  • Odmítání autority a pravidel, která nedávají smysl
  • Silná vazba na přírodu a na zvířata
  • Výrazné vyhraněné zájmy a schopnost se do nich hluboce ponořit
  • Potíže zapadnout mezi vrstevníky
  • Vyhraněné nároky na jídlo a oblečení

Pokud máte doma dítě, na které část z toho sedí, nejste zdaleka sami. A za chvíli uvidíte proč.

Mají křišťálové děti opravdu zvláštní schopnosti?

Na tohle existuje stručná odpověď: žádné vědecké studie existenci indigových ani křišťálových dětí ani jim připisovaných vlastností nepodporují. Neexistuje způsob, jak takové dítě rozpoznat, ověřit ani změřit.

Americký psycholog Russell Barkley, jedna z nejcitovanějších kapacit v oblasti dětské pozornosti, k tomu dodává, že z celého hnutí nevzešel žádný empirický důkaz – a že uváděné vlastnosti odpovídají takzvanému Forerovu efektu natolik, že by mohly popisovat téměř kohokoli.

Co je Forerův efekt?

Je to tendence přijímat obecný popis osobnosti jako přesně vystihující právě nás. Funguje na stejném principu jako horoskopy.

Zkuste si to sami. Přečtěte si znovu seznam vlastností o pár odstavců výš a zeptejte se:

  • Které dítě není občas citlivé na hluk?
  • Které dítě nemá rádo alespoň jedno zvíře?
  • Které dítě neodmítá pravidla, která mu nedávají smysl?
  • Které dítě se nikdy neponořilo do něčeho, co ho baví?

Seznam, který sedí skoro na každého, nemá rozlišovací hodnotu. A přesně to je jádro problému – ne to, že by byl zlomyslný, ale že nic nevymezuje.

Proč se popis křišťálového dítěte tak podobá autismu

Tohle není náhoda a není to ani něčí zlý úmysl. Koncept křišťálových dětí je s autistickým spektrem spojován přímo – jeho zastánci projevy autismu reinterpretují jako telepatické schopnosti a autistické rysy představují jako součást pozitivní identity.

Porovnejte sami. V levém sloupci jsou projevy autismu tak, jak je odborníci popisují. V pravém to, co se píše o křišťálových dětech.

Projev autismu podle odborníků Jak se totéž popisuje u křišťálových dětí
Řeč se rozvíjí později, dítěti trvá déle, než porozumí druhým „Mluví později, protože komunikuje telepaticky“
Méně často používá oční kontakt „Hluboký, pronikavý pohled, který vidí až do duše“
Velmi silně, nebo naopak vůbec reaguje na světlo, zvuky, pachy, chutě a struktury „Mimořádně citlivé na energie okolí“
Nemá rádo jasně osvětlené nebo hlučné místnosti „Špatně snáší nízké vibrace davu“
Intenzivně se soustředí na to, co ho zajímá, a hodně o tom mluví „Má nadpozemský dar a hluboké poslání“
Rozrušují ho změny rutiny, prostředí a nové situace „Potřebuje chráněné prostředí, protože je vysoce citlivé“
Těžko se zapojuje do hry s ostatními dětmi, má málo blízkých přátel „Nezapadá, protože je starší duše“
Bere věci doslova, nerozumí ironii „Je naprosto upřímné a nesnese přetvářku“

 

Je to tentýž seznam, popsaný dvěma různými jazyky. Jeden vede k vyšetření a podpoře. Druhý k ničemu.

Sponzorováno

Proč na té záměně záleží?

Tady přestává jít o filozofii a začíná jít o konkrétní dítě.

Tématem se akademicky zabývala britská badatelka Mitzi Waltz ve studii z roku 2009 nazvané příznačně „Od podvrženců ke křišťálovým dětem: zkoumání novodobých představ o autismu“. Upozorňuje na tři rizika, která tyhle představy přinášejí:

  1. Rodiče mohou popírat skutečné obtíže dítěte. Když je neschopnost domluvit se s vrstevníky vyložená jako duchovní převaha, zmizí důvod ji řešit.
  2. Mohou se vyhýbat prokázaným postupům podpory. Dítě tak přichází o roky, ve kterých by mu odborná pomoc prospěla nejvíc.
  3. Mohou utrácet peníze za intervence, které nepomáhají. Kolem těchto konceptů vznikl celý trh kurzů, seminářů a „léčitelských“ služeb.

Waltz dodává ještě jeden rozměr, na který se zapomíná: rodiče na dítě přenášejí představy, které pro ně mohou být matoucí nebo i děsivé. Dítě, kterému celé dětství říkají, že je vyslanec s posláním a že ostatní lidé jsou na nižší úrovni, dostává do života břemeno, o které nestálo.

Obecnější kritika zní podobně: label se používá jako náhrada za diagnózu, a tím oddaluje skutečné posouzení i vhodnou podporu.

Znamená to, že vaše dítě není výjimečné?

Ne. A tohle je důležité říct jasně.

Děti se skutečně liší v citlivosti, v tempu vývoje, v intenzitě zájmů i v tom, jak snášejí podněty. Pozorování, se kterým jste k tomuhle tématu přišli, je reálné a správné. Vaše dítě opravdu může vnímat svět intenzivněji než jeho vrstevníci.

Sporné není to pozorování. Sporné je vysvětlení, které mu koncept křišťálových dětí nabízí – a to, co z toho vysvětlení plyne. Mezi „moje dítě je jiné a chci rozumět tomu, jak funguje“ a „moje dítě je jiné, takže ho nikam nebudu vodit“ je propastný rozdíl.

Odborné vyšetření navíc neznamená, že dítě dostane nálepku. Často přinese pravý opak: návod, jak s jeho zvláštnostmi zacházet, aby mu pomáhaly místo aby mu překážely.

Kdy je čas na odborné vyšetření?

Nemusíte mít jistotu ani podezření na konkrétní diagnózu. Stačí, že vás něco dlouhodobě znepokojuje.

Lékaři uvádí, že se máte obrátit na lékaře, pokud si myslíte, že by dítě mohlo být autistické – a doporučuje promluvit si také se školním poradenským pracovníkem. V českém prostředí máte k dispozici:

  • Dětského praktického lékaře – první krok, může napsat doporučení k dalšímu vyšetření.
  • Pedagogicko-psychologickou poradnu – bezplatně, bez doporučení lékaře, řeší školní obtíže i podezření na nerovnoměrný vývoj.
  • Dětského klinického psychologa nebo dětského psychiatra – pro podrobnější diagnostiku.
  • Speciálně pedagogické centrum – pokud už diagnóza je a jde o podporu ve škole.

Konkrétní projevy, které určitě stojí za zmínku u lékaře: opožděný vývoj řeči, menší využívání očního kontaktu, obtížné zapojení do hry s dětmi, opakované činnosti, velmi silná nebo naopak žádná reakce na smyslové podněty a rozrušení ze změn rutiny.

Co když diagnózu máte a stejně cítíte, že je dítě zvláštní?

Pak máte pravdu obojí a nemusíte si vybírat.

Diagnóza popisuje, jak dítě funguje a jakou podporu potřebuje. Neříká nic o tom, jaký je to člověk, co ho zajímá a čím bude. Spousta dětí s diagnózou je skutečně mimořádně vnímavá, hluboce poctivá a schopná ponořit se do věcí tak, jak to jejich vrstevníci neumějí.

Rozdíl je jen v tom, že tyhle vlastnosti nepotřebují duchovní vysvětlení, aby byly cenné.

Co by měly rodiny dělat a jak by se měly chovat?

Pokud mají rodiny pocit, že je dítě něčím odlišné, že mu stávající vzdělávání nestačí nebo že mu něco chybí, doporučujeme provést odborné posouzení. Odborníci obvykle nedoporučují, aby se dítě soustředilo pouze na jedinou oblast – už proto, že ho tato oblast přitahuje a ono do ní vkládá příliš mnoho energie. Pro děti označované jako „indigo“ nebo „křišťálové“ – tedy děti nadané – není příliš zdravé, aby se ponořily výhradně do filozofie nebo se dlouhodobě věnovaly pouze jedné konkrétní věci.

Rodiče dětí, které jsou označovány jako indigo nebo křišťálové, často vnímají schopnosti svých potomků jako výjimečné. To je zcela přirozené, neboť každé dítě je pro svou rodinu něčím jedinečné. Pokud vše funguje dobře, není vhodné dítě zbytečně znejišťovat. Pokud má dítě běžné sociální vztahy a dosahuje odpovídajících školních výsledků, neměli by si rodiče jeho současnou situací dělat přílišné starosti.

Rodiče dětí typu indigo či křišťálových dětí by je neměli srovnávat s vrstevníky. Takové srovnávání může mít negativní dopad jak na dítě, tak na rodiče. Dítě by se například mohlo začít ptát, zda je s ním něco v nepořádku, což je z hlediska duševního zdraví velmi nevhodné. Pokud se dítěti daří dobře, není třeba na to zvlášť upozorňovat. V případě, že se objeví potíže – ať už jde o problémy s adaptací nebo s poskytovaným vzděláváním – je na místě vyhledat pomoc odborníka. Ten by měl rodině i dítěti pomoci najít vhodné vzdělávací prostředí.

Není vhodné, aby rodiče nechávali dítě testovat na inteligenci z vlastní iniciativy; takový postup rozvoji dítěte neprospívá. O tom, zda je testování inteligence skutečně zapotřebí, by měl rozhodnout dětský psychiatr. Rodiče by sami o sobě iniciativu k testování inteligence vyvíjet neměli.

Děti by neměly být vyčleňovány z běžného života. Není správné předpokládat, že by měly vyrůstat výhradně ve společnosti dospělých. Děti se učí prožívat štěstí právě prostřednictvím sociálních kontaktů. Izolovat děti je tak určitě nesprávné. Potřebují určitou míru pozornosti a měly by navštěvovat taková vzdělávací zařízení, kde se cítí dobře a kde se jim daří. U dětí tohoto typu může nastat situace, kdy zůstávají osamocené, neboť v daném věku mají jen málo vrstevníků se stejnými zájmy.

Mohou být svými vrstevníky vyloučeny, například proto, že jejich verbální projev je na vyšší úrovni. Je třeba takové děti přivádět do kontaktu s těmi, které jsou jim v mnoha ohledech podobné; je nutné jim umožnit komunikaci s dětmi, které jsou jim blízké. Děti, které jsou vyčleněny ze socializačního procesu, se nemohou zdravě vyvíjet. Ačkoliv se to v danou chvíli může jevit jako normální, po několika letech se projeví negativní důsledky tohoto stavu. Sociální izolace může vést k závažným psychiatrickým onemocněním. Nadané děti jsou izolací ohroženy a mohou čelit různým obtížím – například sklonům k perfekcionismu či obsedantnímu chování. Z těchto důvodů je na místě zvýšená opatrnost.

Pro dítě, které je samo, je obtížné prožívat štěstí. Člověk, který nemá přátele, s nimiž by mohl cokoli sdílet, jen těžko může být šťastný. Šťastné dítě dokáže lépe rozvinout a projevit svůj potenciál. Naším cílem by mělo být vychovat zdravé a šťastné dítě. Není správné zaměřovat se pouze na jeho intelekt. Rodiny někdy po nástupu dítěte do školy nechtějí, aby si dále hrálo, v mylném přesvědčení, že by se dítě mělo soustředit výhradně na školní povinnosti. Děti se však učí prostřednictvím hry. Hru je třeba podporovat; měli bychom dětem umožnit, aby ve svém volném čase mohly svobodně hrát a přebírat za své činnosti odpovědnost.

Shrnutí: co si z článku odnést?

„Křišťálové dítě“ je duchovní pojem z okruhu novodobé spirituality, který vznikl v 70. letech z popisu barev aury. Nemá oporu ve výzkumu, neexistuje způsob, jak ho ověřit, a jeho popis sedí na tolik dětí, že nic nevymezuje.

Vážnější problém je, že se nápadně překrývá s projevy autistického spektra – a že je s ním zastánci konceptu spojují přímo. Pokud se ale obtíže vysvětlí jako duchovní dar, zmizí důvod je řešit a dítě přijde o podporu v době, kdy by mu prospěla nejvíc.

Sponzorováno

Pokud máte pocit, že je vaše dítě jiné, věřte svému pozorování. Jen z něj udělejte první krok k porozumění, ne poslední odpověď.

Studie a zdroje článku

Sponzorováno

Líbil se vám článek? Ohodnoťte ho.

Hodnocení 4,5 z 5 · 13 hlasů

Autor článku

Renáta Šestáková (více o nás)

Renáta je naše specialistka na svět wellness. Má zkušenosti v oblasti wellnessu a balneoterapie (masérka, spa manager), zajímá se o zdravý životní styl. Má ráda cestování, přírodu a les. Renáta je instruktor Lesní mysli - finského konceptu seberozvoje a sebepéče. Více informací o nás najdete zde – mrkněte na náš tým.

Líbil se vám náš článek? Sdílejte ho, uděláte nám radost

FacebookXWhatsAppE-mail

Přečtěte si také naše další články

Napsat komentář

Web používá Akismet ke snížení množství spamu. Zjistěte, jak jsou zpracovávány údaje z komentářů.