Dobrý den, Sáro,
to je hodně zajímavá a důležitá otázka – a odpověď není úplně jednoduchá, protože rakovinné buňky jsou v tomto směru bohužel velmi vynalézavé“.
Jak se rakovina živí
Každá buňka v těle (i ta zdravá) potřebuje energii a stavební látky – hlavně glukózu, aminokyseliny, tuky, vitamíny a kyslík.
Rakovinné buňky si tyto živiny berou ze stejného krevního oběhu jako zdravé buňky. Rozdíl je v tom, že:
a) Mají zrychlený metabolismus
– většina nádorů preferuje glukózu (cukr) a využívá tzv. Warburgův efekt: i když mají kyslík, zpracovávají cukr hlavně anaerobně (fermentací na laktát). To jim umožňuje rychle získat energii a zároveň vytvářet stavební látky pro rychlé dělení.
b) Vytváří si vlastní zásobování krví
– nádor produkuje látky, které podporují růst nových cév (angiogenezi). Tím si „přivede“ více živin a kyslíku.
c) Umí se adaptovat
– pokud je málo cukru, umí přejít na využívání tuků, aminokyselin nebo i recyklaci vlastních složek (autofagie).
Jsou všechny typy rakoviny stejné?
Ne. I když většina nádorů preferuje glukózu, metabolismus se liší:
– Rychle rostoucí nádory: velmi závislé na cukru, masivní glykolýza.
– Pomalu rostoucí nádory: umí využívat tuky a bílkoviny z okolních tkání.
– Některé specifické nádory (např. mozkové glioblastomy) jsou metabolicky extrémně flexibilní.
Proč nejde „odříznout“ přísun živin?
Teoreticky by to znělo krásně – přestat živit nádor a on by odumřel.
Problém je, že:
– Živiny jdou přes krev, která zásobuje i zdravé buňky. Nádor nemá svůj „oddělený přívod“.
– I kdybychom snížili hladinu cukru v krvi na minimum, mozek a červené krvinky ho stejně potřebují – takže tělo si ho začne vyrábět z bílkovin a tuků (glukoneogeneze).
– Rakovinné buňky často umí přežít v podmínkách hladu mnohem lépe než zdravé buňky, protože přepnou na jiné zdroje energie.
Jak se toho využívá v medicíně
1) Léky proti angiogenezi (např. bevacizumab) – brání tvorbě nových cév v nádoru.
2) Metabolické terapie – zkoumají se způsoby, jak zablokovat určité enzymy, které nádor potřebuje ke zpracování cukru, tuků nebo aminokyselin.
3) Imunoterapie – místo „hladovění“ se spíš snaží aktivovat imunitní systém, aby nádor přímo napadl.
4) Ketogenní dieta – u některých typů nádorů se testuje, protože omezuje glukózu, ale zatím není potvrzeno, že by to univerzálně fungovalo.
Když to tedy shrnu, rakovina se živí úplně stejnými živinami jako zdravé buňky, ale je v jejich získávání rychlejší a flexibilnější. Prosté „odříznutí přísunu“ by bohužel poškodilo celé tělo, nejen nádor. Proto se spíš cílí na konkrétní metabolické cesty, které nádor potřebuje, nebo na jeho zásobovací cévy.
