S duší v nemocnici – psychiatrická hospitalizace 4.67/5 (15)



S duší v nemocnici - psychiatrická hospitalizace

Délka pobytu v nemocnici

Psychické problémy a symptomy poruchy mají zpravidla hlubší kořeny a jsou vyústěním dlouhodobého vnitřního nebo vnějšího stresu, chemické nerovnováhy v mozku. Smyslem hospitalizace je upravit stav pacienta tak, aby příznaky ustoupily, vymizely a on se mohl vrátit do běžného života. Proto je délka hospitalizace na psychiatrickém oddělení v průměru delší než na jiných odděleních.

Prostředí při psychiatrické hospitalizaci

Významným prvkem při léčbě je působení prostředí. Zútulnění nemocničního prostředí, tak, aby pozitivně ovlivňovalo pacientovu psychiku bohužel není zatím v současnosti častou realitou. „Důležité je, aby se architektonický celek co možná nejvíce přibližoval takovému řešení, které vyvolává domáckou atmosféru, nebo připomíná komfort rodinného penzionu. Nedá se dost zdůrazňovat, že psychiatrická oddělení nejsou běžnými odděleními v užším smyslu!“ (Zdroj: Reforma psychiatrické péče, 1999).

Komplexní péče: současná psychiatrie funguje na bio-psycho-sociálním chápání psychických poruch a proto je vv léčbě zahrnut komplexní přístup: biologická léčba – léky, psychoterapie, socioterapie, pracovní terapie, režimová léčba.

Dělení psychiatrických zařízení

Postelové psychiatrické zařízení či psychiatrické oddelnie všeobecné nemocnice nebo samostatné psychiatrické nemocnice s celým komplementárním vybavením potřebným pro moderní diagnostiku a terapii.

Denní psychiatrický stacionář

Pacienti denně dojíždějí, nejsou hospitalizován. Léčba v denním stacionáři může být pokračováním léčby po propuštění z hospitalizace, jakýsi mezistupeň před návratem do ambulantní léčby. V mnoha případech je zařazení do léčby denní stacionář volbou před hospitalizací.

Pro lidi s chronickým psychickým onemocněním, kteří jsou v důsledku svého onemocnění na invalidním důchodu existují denní rehabilitační střediska, chráněné dílny, ve kterých se mohou realizovat a smysluplně trávit čas v období, kdy jejich stav nevyžaduje akutní léčbu.

Personál

To jaká je atmosféra a poskytována péče záleží na členech ošterujúceho personálu. Záleží od každého jednoho člověka. I v nemocnici se „špatnou pověstí“ mohou být dva tři lidé, kteří svým přístupem k jednotlivcům mohou přispět k pozitivnímu vnímání hospitalizace.
Během hospitalizace se o pacienty starají: lékaři psychiatři, zdravotní sestry, psychoterapeuti, psychologové, sociální pracovníci, pracoven terapeuti, ošetřovatelé.

Režim oddělení

Obecně režim každého oddělení dodržuje určité postupy: vizity, ranní komunity (sezení pacientů s ošetřujícím personálem), skupinové terapie, individuální terapie, psychiatrické vyšetření, poskytuje zájmové aktivity, pracovní terapii, pohybové aktivity.

Pojmy, z nichž jde strach

Nedobrovolná hospitalizace

U pacientů v akutní fázi psychózy, těžké deprese nebo mánie je hospitalizace nutná z hlediska potřeby odeznění akutních příznaků jako bludy, halucinace, suicidálních myšlenek, příliš exhaltovaného chování, nekontrovateľných impulsů vedoucích k nežádoucímu chování.

Lidé s psychotickým onemocněním si v akutní fázi neuvědomují své onemocnění. To svět se jim zdá být jiný, nerozeznávají mezi realitou a vlastními představami. V případě ohrožení vlastního života nebo života existuje možnost nedobrovolné hospitalizace. V praxi to znamená, že ambulantní psychiatr, někdy záchranná služba, příbuzní odvezou pacienta do nemocnice přes jeho nesouhlasu. Někdy je nezbytná asistence policie, na zvládnutí agresivity. Jsou to opravdu mezní situace, bohužel častokrát není jiné východisko.

Pacient však nezůstává „zavřený na psychiatrii“ bez svých práv. Po odeznění nejnaléhavějšími stavu je na oddělení navštíven zástupcem soudu, který prošetří, zda nedobrovolná hospitalizace byla v souladu s právy. Pacient svým podpisem potvrdí nebo nepotvrdí souhlas s hospitalizací. Stává se zřídka, že pacient odmítá zůstat na oddělení, protože nastavení na léky většinou způsobí uklidnění a zmírnění nejnaléhavějších symptomů.

Zamčené dveře

V reformě psychiatrické péče z roku 1999 se píše: „Ideální by bylo, kdyby se dalo vyhnout jakémukoliv zamykání pacienta na pokoji či na oddělení. Dalo by se toho dosáhnout tím, že neklidní nebo zmatení pacienti by měli přidělenou celodenně jednu sestru nebo ošetřovatele.“

Samozřejmě taková možnost je v rámci současného stavu nedosažitelná. Ve smyslu humanizace některá oddělení řeší situaci uzavřením oddělení akutních pacientů (uzavřené znamená, že oddělení je uzamčené, aby nemohly pacienti svévolně opouštět prostory oddělení).

V jiných nemocnicích jsou spolu pacienti s těžšími i lehčími formami psychických poruch – což na jedné straně přináší neizolované „těžších pacientů“, na druhé straně však „lehčí pacienti“ nesou daň za to, že se nemohou volněji pohybovat.

Prioritou je ochrana pacienta, ačkoli to mohou pacienti vnímat jako omezování. Být hospitalizován na psychiatrii není nic příjemné a mnohých tato zkušenost poznamená na celý život. Je třeba si však uvědomit, že cílem je stabilizace zdravotního stavu a nastavení na farmakologickou léčbu, která by v podmínkách ambulantní péče byla nereálná.

Pojmy, kterých se pacienti obávají

Elektrošoky

Elektrokonvulzivní terapie (ECT). Základem léčby ECT je vyvolávání tzv. epileptiformních záchvatů pomocí střídavého elektrického proudu. Tento proud je upraven na hodnoty 300-400 mA as kmitočtem 50 Hz, který se aplikuje 0,2 až 1,5 sekundy. Výkon se provádí v celkové anestezii, takže pacient zákrok vůbec nepociťuje.

Využívá se zejména při léčbě: těžké deprese (nebezpečí sebevraždy, netolerance antidepresiv resp. Tzv.. Farmakorezistentné deprese); mánie (zejména s velmi výraznou psychomotorickou vzrušeností nebo také s odolností na léky); pokud je nedostatečná nebo chybějící odpověď na léčbu schizofrenie nebo při léčbě schizoafektivních poruch; farmakorezistentních katatonické stavů.

Zkušenosti lidí, kteří prošli ECT jsou různé, zejména co se týče nežádoucích účinků. Může nastat narušení krátkodobé paměti, bolesti hlavy, dezorientace, které však po čase ustoupí. V každém případě však tato léčba zaručí rychlý ústup symptomů a zkrácení hospitalizace.

Psychoterapeutické a psychosomatické oddělení

Předsudky a stigmatizace psychiatrického onemocnění. Právě ty ztěžují lidem přijetí skutečnosti, že potřebují léčbu, jakož i vyrovnání se s pobytem v nemocnici po návratu domů. Vzájemná tolerance a respekt mohou pomoci bourat předsudky a usnadnit život lidem s psychickou poruchou. Říká se, že „psychiatričtí pacienti“ trpí svou nemocí dvakrát – s příznaky, které přináší as postoji okolí.

Na závěr slova švýcarského psychiatra prof. Dr.med. Christiana Mullera: „Úroveň vývoje určité společnosti se dá měřit podle toho, zda se v rámci své zdravotnické politiky, a tím i v rámci psychiatrických institucí, umí diferencovaně vyrovnat s individuálně vždy odlišnou problematikou svých duševně trpících spoluobčanů.“

Líbil se vám článek? Ohodnoťte ho.

Hodnocení příspěvku

Líbil se vám náš článek? Sdílejte ho, uděláte nám radost




Přečtěte si také naše další články

1 komentář u článku “S duší v nemocnici – psychiatrická hospitalizace”

  1. Antonin Hodan napsal:

    dobry den,prosim vas mela bych dotaz ohledne umisteni,kdyz jsem nedobrovolne na psychiatrickem odd.,byla jsem odvezena sanitkou pro pokus o sebevrazdu ,nasledne mi diagnistikovali paranoidni schizofremii,jsem tady uz pres ctrnact dni a citim se celkem schopna na to,abych byla propustena do domaciho leceni,tzv.domu,prosim poradte,zda se necha dana situace resit.s pozdravem nikola novakova z klatov ps email je kamarada,dekuji a preji hezky den.

Zanechat komentář ke článku

Zpráva