Léčba cukrovky (diabetu) hladověním 4.88/5 (8)



Fotografie Fredericka Madisona Allena

Fotografie Fredericka Madisona Allena

The Starvation Treatment of Diabetes (Léčba diabetu hladověním) je kniha pocházející od lékaře a nutričního terapeuta ze slavné Massachussetts General Hospital v Bostonu. Letos je tomu 95 let od doby, co tato diabetologická příručka z předinzulinové éry vyšla.

Dieta dr. Fredericka Allena

Autoři knihy staví na dietě dr. Fredericka Allena, která byla v té době ještě novinkou. Ačkoliv je tomu už skoro sto let a léčbu diabetu v dnešní podobě by si tehdejší lékaři nedokázali ani ve snu představit, při čtení této knihy mě překvapilo, že některé stěžejní myšlenky z dob př. i. (před inzulinem) jsou stále platné, aktuální a bohužel často přehlížené.

Jak probíhalo nasazení pacienta na dietu dr. Allena:

  • prvních 48 hodin po přijetí do nemocnice byl pacient pouze sledován a vyšetřován
  • dalších 24 hodin držel hladovku, mohl pouze pít vodu či kávu s whiskey do výše 800 kcal (cca 3350 kJ). ti, kteří nechtěli whiskey, dostali místo toho čistý vývar. jen poznámka na okraj – whiskey byly léčeny i děti :)
  • v případě nalezení acetonu v moči se podávala každé tři hodiny jedlá soda
  • tato dieta trvala, dokud z pacientovi moči nevymizely stopy glukosy, většinou se tak stalo po 2 dnech

Když je pacient “sugar-free”, je mu po dobu 1-2 dnů nasazena následující dieta:

  • zelenina, která obsahuje asi 5% sacharidů – taková zelenina se připravovala trojitým převařením, vždy v čisté vodě
  • tuk – máslo či slanina, doporučovalo se 15 gramů, u hubených max. 25-30 gramů
  • tato dieta se postupně doplňuje tuky a proteiny, obsah sacharidů zůstává stejný, dokud se neobjeví glukosurie. pak se s kaloriemi zase trochu “couvlo” nazpět.

Shrnutí fází diety:

  • hladovění, odstranění cukru z moči
  • hledání limitu tolerance, tj. kolik jídla může diabetik sníst, aniž by měl glykosurii
  • stanovení stabilní diety, se kterou je pacient poslán domů

Celý proces měl ještě jednu perličku – jednou týdně byl den bez jídla nebo s velmi omezeným jídlem (150 gramů zeleniny). Účel byl jednak nechat organismus “odpočinout” od jídla a jednak připomenout pacientovi, že drží přísnou dietu (…asi by si toho jinak nevšimli!)

Malý příklad jídelníčku

Příklad, co takové diabetické dítě za den mohlo sníst:

  • 3 lžíce zelených fazolí
  • 4 lžíce špenátu
  • 4 plátky slaniny
  • 57 g másla
  • 3 vajíčka
  • půl krajíčku chleba
  • 2 lžíce müsli
  • 85 g masa

V praxi to vypadalo tak, že diabetik jedl vajíčka, někdy rajčata, květák, houby, špenát, okurku, ryby, sýr, omezeně smetanu, olivy, chřest, ořechy, grapefruit, citrón, čaj a kávu.

Na konci této knihy bylo možno nalézt desítky rozepsaných diet, které většinou obsahovaly 5 jídel po 100-200 gramech, které obsahovaly kombinaci protein-zelenina. Už tenkrát měli lékaři poměrně přesné představy o tom, kolik sacharidů je v kterém jídle. Je to zvláštní paradox. Vždyť si ještě ani nebyli jisti, že problémem diabetika jsou sacharidy. Nevěděli o existenci inzulinu a jeho funkci v metabolismu sacharidů. Měli jen matné představy o metabolismu jako takovém, a přesto se v této dietě docela trefili, protože to byl ve své době jediný způsob, jak udržet diabetika 2. typu naživu a diabetika 1. typu aspoň chvíli naživu.

Test glykosurie

Moč se vyšetřovala Fehlingovým nebo Benediktovým testem.

Fehlingův test: přiveďte k varu 4 cm3 Fehlingova roztoku, přikapejte stejné množství moči a udržujte ve varu. Žlutá nebo červená sraženina indikuje přítomnost cukru.

Fehlingův roztok se skládá ze dvou částí, první obsahuje roztok síranu měďnatého a druhý obsahuje hydroxid vápenatý. Obě části se před použitím smíchají v rovnocenném poměru.

Benediktův test: K 5 cm3 Benediktova činidla přidejte 8 kapek moči. Vařte tekutinu 1-2 minuty a nechte vychladnout. Pokud je přítomna glukosa, budou v roztoku vidět červené, žluté nebo zelené sraženiny. Barva závisí na množství glukosy, takže tento test je nejenom kvalitativní, ale též kvantitativní.

Benediktovo činidlo je tvořeno síranem měďnatým, citrátem sodným, uhličitanem vápenatým a vodou. Kromě glykosurie se samozřejmě testovala i přítomnost ketonů, protože bylo nutné sledovat, zda diabetik při svém hladovění náhodou nejde do ketoacidosy.

Allenův Plán

Allenův plán, tak se novému přístupu dr. Fredericka M. Allena přezdívalo. Nešlo totiž jenom o jídlo. Allen povzbuzoval své pacienty ke sportu a každodennímu pohybu. Lidské tělo bylo přirovnáváno k troubě a diabetik byl člověk, který neuměl upéct z živin přijatých v potravě energii. Bylo ale pozorováno, že při pohybu diabetik lépe “spaloval cukr”.

Základní myšlenkou Allenova plánu bylo minimalizovat nároky pacientova těla. Jíst co nejméně, vážit co nejméně, aby tělo nemělo příliš práce s přeměňováním živin na energii. Aby diabetici vůbec mohli na takovémto režimu existovat, bylo nutno je správně a efektivně edukovat. Už tenkrát dr. Allen zdůrazňoval důležitost edukace pro úspěch terapie.

Zdroj obrázku: By Source (WP:NFCC#4), Fair use, Link

Líbil se vám článek? Ohodnoťte ho.

Líbil se vám náš článek? Sdílejte ho, uděláte nám radost


Přečtěte si také naše další články

Zatím žádné komentáře

Zanechat komentář ke článku

Zpráva

Souhlasím
Tato stránka používá „cookies“ k dodávání služeb v souladu s dohodou. Podmínky pro ukládání „cookies“ nebo pro přístup k nim můžete nastavit ve svém prohlížeči. Více informací.