Záškrt a nejčastější dotazy – projevy, prevence a léčba 4.73/5 (11)

Co je záškrt za nemoc?

Záškrt je akutní infekční onemocnění. Infekční proces se převážně lokalizuje v hrdle, na mandlích, někdy v nose, občas na kůži, a zcela vzácně na oční spojivce. Jde o zánětlivý proces na sliznicích doprovázen tvorbou „pablány“ (bělavý až žlutošedý povlak připomínající blánu), zduřením lymfatických uzlin, vysokou teplotou. Onemocnění má těžký průběh, v průběhu onemocnění se poškozují nervy, které způsobí ochrnutí hlasivek a polykacích svalů. Onemocnění mívá často komplikovaný průběh, a to zejména zánětem srdečního svalu, obrnou měkkého patra, jiných svalů a poškozením ledvin. Před érou očkování a léčby antibiotiky bylo onemocnění provázené vysokou úmrtností. Onemocnění vyvolává bakterie Corynebacterium diphtheriae. Inkubační doba je 2-5 dní. Nákaza se přenáší vdechováním kontaminovaného vzduchu. Pramenem nákazy je nemocný člověk.

Jak se záškrt projevuje?

Záškrt se projevuje v nakažené oblasti, na mandlích tak v oblasti krku a nosohltanu a způsobuje zde zánět, který vede k odumírání tkáně. Zánět způsobuje otok, zvyšuje se dušnost, objeví se problémy s dýcháním a polykáním. Na postižených místech se mohou objevit šedo-bělavé fleky a řeč postiženého se stává „huhňavá“. V extrémních případech může účinek toxinů způsobit zánět srdečního svalu, poruchy funkce jater a ledvin. To může také způsobit poškození nervů, nakonec vést k ochrnutí.

Je možné onemocnění léčit?

Základem léčby bylo v minulosti protizáškrtové sérum a podávání antibiotik. Nezbytnou součástí léčby je dlouhodobý klid na lůžku, podpůrná léčba a dieta.

Už při podezření na tuto diagnózu je postižené osobě podán speciální antidifterický globulin (čili protijed, který se získává z koně), na který se „váže“ exotoxin – který vlastně způsobuje problém. Také se podávají antibiotika, které ale sami o sobě nezabrání působení toxinu samotného. Penicilin nebo erythromycin se podávají nejméně deset dní. V případech, kdy již u postiženého nastal problém s dýcháním, je třeba použít ventilátor, případně intravenózně tekutiny nebo kyslík. Pokud dítě či dospělý onemocní na záškrt, měl by být izolován a je třeba zabránit kontaktu zejména s osobami, které nebyly preventivně očkovány proti záškrtu, s velmi malými dětmi a se starými lidmi – kteří jsou na onemocnění náchylnější.

Včasný zásah umožňuje pacientovi vypořádat se s záškrtem s poměrně dobrou perspektivou. Během léčby a ještě i po ní se vyžaduje klid na lůžku (4 – 6 týdnů) – až do úplného zotavení.

Vyskytuje se onemocnění v Česku?

Do roku 1946, kdy bylo zavedeno celoplošné očkování proti záškrtu, se onemocnění vyskytovalo epidemicky. Poslední případ byl v ČR zaznamenán v r. 1980.

Záškrt ve světě

Onemocnění se vyskytuje na celém světě a jeho výskyt je ovlivnitelný očkováním. Pokud se v zemích daří udržet vysoké procento proočkovanosti dětské populace, onemocnění se nevyskytuje. Jakékoliv snížení proočkovanosti má za následek nahromadění nakažených osob a vzápětí i výskyt onemocnění. Dokladem takové situace byla epidemie záškrtu v zemích bývalého Sovětského svazu, kde po rozpadu došlo k přechodnému zanedbání pravidelného povinného očkování a následně k epidemického výskytu onemocnění s vysokým počtem úmrtí. Taková situace přetrvává ve všech rozvojových zemích.

Jak se před onemocněním lze chránit?

Nejúčinnější ochranou před onemocněním je očkování, které bylo zavedeno jako druhé v pořadí po zavedení očkování proti pravým neštovicím. Očkování proti záškrtu patří v ČR mezi povinné očkování dětí a dospělých. Vakcína obsahuje difterický anatoxin – tzv. toxoid, který není toxický, ale má schopnost navodit tvorbu protilátek proti difterický toxinu. Očkovat se začíná v kojeneckém věku třemi dávkami a přeočkování se provádí spolu s vakcínou proti tetanu v 6. a v 13. roce věku. Přeočkování dospělých se provádí stejně každých 15 let, vzhledem ke skutečnosti, že hladina antitoxinových protilátek získaná očkováním postupně věkem klesá.

Je očkování proti záškrtu před cestou do zahraničí povinné?

Očkování proti záškrtu je u nás povinné, proto by měl mít každý občan, který má platné očkování vytvořeny protilátky. Pokud nemá platné očkování a cestuje do zemí s výskytem záškrtu je vhodné se očkovat.

Je očkování proti záškrtu bezpečné?

Očkování proti záškrtu se provádí očkovací látkou, která obsahuje vhodně upravený difterický toxoid. Po jeho podání organismus odpovídá tvorbou protilátek. Očkování je bezpečné, při čemž je třeba respektovat známé situace, pro kterou dočasně nelze dítě očkovat, a to akutní zánětlivé onemocnění. Nežádoucí účinky po očkování jsou buď lokální v podobě zarudnutí a bolestivosti v místě vpichu a reakce celkové, jako jsou mírně zvýšená teplota, bolesti hlavy, ojediněle neurologické komplikace.

Kdy je třeba očkovat proti záškrtu?

Po dlouhodobém vědeckém pozorování vědci ustálily termín 10. týden života kojence, jako termín podání první dávky vakcíny, která se podává dětem v kombinaci s vakcínou proti dalším 5 chorobám (tetanus, černý kašel, virová hepatitida B, Hemofilus invazivní infekce, dětská obrna). Termín 10. týden života byl stanoven po prokázání, že po 9 týdnech již u dětí nacházíme jen velmi nízké hladiny mateřských protilátek, tedy nižší, než je hladina, která je může před onemocněním ochránit. Základní očkování se skládá ze 3 dávek vakcíny, podaných v intervalech 3, 5, 11, což znamená, že první dávka se podá ve třetím měsíci života novorozence, druhá dávka za 2 měsíce a třetí dávka za 6 měsíců po druhé dávce. Pro dosažení ochranné hladiny protilátek až do dospělosti se děti ještě přeočkovat v 6. a 13. roku života. V 13. roce života se očkují adolescenti už jen dvojkombinací vakcíny proti tetanu a záškrtu. Touto vakcínou se přeočkovává každých 10-15 let i dospělé osoby.

Autorem článku je naše redakce

Líbil se vám náš článek? Sdílejte ho, uděláte nám radost

Štítky: Bakterie a bakteriální onemocnění, Infekce

Přečtěte si také naše další články