Obsah článku
Základem léčby epilepsie je správná diagnostika. Samotná léčba epilepsie by měla zajistit bezzáchvatový stav, nebo snížit počet záchvatů na minimum. Při přiměřené léčbě, (a dobré spolupráci lékaře s pacientem) se epilepsie stává zcela kompenzovanou – pacient během dvou následujících let nepřekonal ani jeden záchvat, kompenzovanou – pacient nepřekonal záchvat dříve než po roce, částečně kompenzovanou – epilepsie (i se záchvaty) se objeví méně než jednou měsíčně a dekompenzovanou – pacient má více než 12 záchvatů za rok.
Životospráva při epilepsii
Je nedílnou složkou léčby. Vyžaduje pravidelný denní a spánkový režim (stejný čas ukládání se ke spánku, i vstávání), přičemž spánek musí být dostatečný. Z toho vyplývá i pracovní zařazení: postižený nesmí pracovat na změny, v přehřátých místnostech, ve výškách a pod. Alkohol je zcela zakázán, omezené jsou příliš slaná a kořeněná jídla.
Doporučuje se přiměřená fyzická aktivita. Koupání a plavání je pod dozorem povoleno. Třeba se vyhýbat rizikovým stimulem, jako je blikající světlo, stres a pod. Řídit motorové vozidlo je možné až po konzultaci a doporučení neurologa, když je epilepsie plně pod kontrolou (tzv. kompenzovaná).
Neurochirurgická léčba epilepsie
Je východiskem, když jsou záchvaty epilepsie časté a těžké, a známe místo epileptogenní ložiska, příp. příčinu (např. operabilním nádor). Rozsah zákroku je individuální: odstraňuje se část mozkové tkáně s patologickou oblastí. Rozhodnutí o tomto způsobu léčby je velmi závažné, a proto náleží specialistou na kvalifikovaném pracovišti. Zákrok se provádí pouze tehdy, pokud benefit z operace bude větší než negativní následky.
Sponzorováno
Antiepileptická farmakologická léčba
Přiměřené nastavení léčby – aby se epilepsie stala kompenzovanou – není vůbec jednoduché. Správná diagnostika a spolupráce pacienta s lékařem je však dobrým začátkem. Podle typu záchvatů, věku a snášenlivosti účinné látky, lékař – specialista vybere typ antiepileptika. Léčba se zahajuje malými dávkami, které se postupně zvyšují – až do dosažení bezzáchvatového stavu, nebo maximální terapeutické dávky.
U některých pacientů je nutné postupné zavádění i druhého preparátu, případně je léčba účinná až při trojkombinaci léků. Léky se musí brát každý den ve stejnou dobu, a za žádnou cenu nesmí být vynechány, a pokud je to nezbytné (pro neúčinnost nebo nežádoucí účinky) lék se musí z léčby vyřadit, nebo se postupně snižují dávky, samozřejmě na podnět lékaře. Antiepileptika mají nežádoucí účinky, které je třeba sledovat, zaznamenávat a informovat o nich ošetřujícího lékaře. Z tohoto důvodu jsou nezbytné pravidelné kontroly – nejen klinického stavu, ale např.. i krevního obrazu. Stejně je důležité informovat lékaře o užívání jiných léků, protože spolu s antiepileptiky mohou mít změněn účinek. Konzultovat třeba i těhotenství či užívání hormonální antikoncepce.
Antiepileptika se podle dni nabytí účinnosti dělí na
- Antiepileptika působící na všechny typy záchvatů – valproát a benzodiazepiny
- Antiepileptika působící na absence – sukcinimid, Dion
- Antiepileptika působící na parciální a generalizované záchvaty – všechny, kromě skup.. B.: např. valproát, diazepam, karbamazepin, fenytoin, vigabatrin, lamotrigin, topiramát, gabapentin, lacosamid a jiné.
A jak epilepsii léčí váš lékař?
A dále i přečtěte
VIDEO: První pomoc při epilepsii
Sponzorováno
Autorem článku je naše redakce
Líbil se vám náš článek? Sdílejte ho, uděláte nám radost
Štítky: Epilepsie
Přečtěte si také naše další články
[…] Čtěte také: Léčba epilepsie […]