Jak se vyrovnat s vlastní smrtelností? 4.8/5 (5)



Jak se vyrovnat s vlastní smrtelností?„Dušičky“ nám každý rok o něco intenzivněji připomínají, že je člověk smrtelná bytost. Strach ze smrti je téměř univerzální a občas se projeví u každého. Ať už se bojíme toho být „mrtvými“ nebo fyzického aktu umírání, strach může být vyvolán mnoha vjemy. Mezi nejčastější strach ze smrti patří představa, že se probudíte v truhle v zemi. Na toto téma již bylo natočených spoustu komedií či tragédií. Při pomyšlení na smrt nejsou lidé jen vystrašení, mnozí se dokonce neubrání slzám.

Víra pomáhá

Ateisté říkají, že si věřící dělají vírou v boha jakési zadní vrátka. Zda je bůh skutečný a půjdeme všichni do nebe není jisté. Nic to však nemění na tom, že bychom se během celého svého života měli chovat podle zásad mravnosti, čestnosti a měli bychom pomáhat druhým.

Péče o seniory nám může strach ze smrti ještě více prohlubovat. I proto, že vidíme konec života blíž, senioři jsou zvyklí stále častěji na téma smrti mluvit, ačkoli my mladší se tomu vyhýbáme. Mezi staršími je toto téma „jako doma“, je součástí jejich životů více než cokoli jiného.

Ztráta blízkého

Strach ze smrti se může objevit, pokud přijdeme o velmi blízkého člověka, matku, otce, partnera, sourozence. Začínáme se bát o to, jak se jim „daří“, zda jim můžeme z naší strany břehu ještě nějak pomoci. Promítáme si jeho a naše životy, přemýšlíme, kdy se asi skončí i ten náš.

O smrti jsme dosud jen četl , viděli ji v televizi, ale nikdy nás nezasáhla osobně a najednou víme, jaké to je, někoho ztratit a smrt je už skutečná. Pokud se nejedná jen o tíživý smutek z času na čas, ale myšlenky se mění na chronickou obavu, která vám zasahuje do života, měli byste vyhledat psychologa. V žádném případě se nesnažte tento strach léčit sami. Může jít později až o ochromující pocit, ze kterého se dá celkem zbláznit.

Sekty a jiné nebezpečné skupiny

Člověk může v takových stavech podlehnout různým nebezpečným sektám, které mu mají poskytnout jakousi falešnou útěchu, že se o něj „jejich bůh či síla“ postará. Víra, že existuje něco po smrti je velmi povzbuzující, ale je třeba si uvědomit, co od nás tato víra vyžaduje, aby nebyla zneužita dalšími skupinami, které na našem strachu vydělávají i tím, že jim upíšeme nejen svou duši, ale přepíšeme i majetek!

Umírání je součástí života, tak jako narození. Pokud vás toto téma zajímá a nepociťujete chorobný strach před smrtí, určitou úlevou může být kvalitní literatura s touto tématikou, například čtení si úžasných zážitků blízko smrti známého doktora Raymonda Moodyho.

I meditace je aktivita, která nás umí uklidnit a otevřít nám nové vnímání sebe samých a světa a možná i „kontaktovat“ s vyšší silou než zvyknou vzpomínat ti nejlepší jogínští mistři.

Pozitivní myšlení

Podle nich prý stačí na začátek udělat pouze jednu věc, přestat hluboce přemýšlet nad negativními věcmi a veškerá pozitivní energie, která najednou převáží nám přinese do života nové lidi, nové šťastnější myšlenky, nové vztahy, radost, mnohokrát spontánní uzdravení a možná i pozitivní signály z druhé strany, protože jsme se tomuto „portálu“ otevřeli.

Každý z nás je člověkem smrtelným. Všichni zemřeme, ať na tu nebo na onu nemoc. Je tedy svrchovaně nerozumné vytěsňovat uvedené ze svého myšlení a domnívat se, že umřou všichni ostatní, jen ne já sám. Lidé moudří naopak nabádají k tomu, aby ve zralém věku jedním z nejdůležitějších cílů člověka byla snaha o dobrou smrt; vždyť největším uměním na světě jest spokojeně umírati.Tento vytýčený úkol ani zdaleka neznamená, že závěrečná, zcela přirozená a „normální“ část každého lidského života bude prosta utrpení. Musíme si však být plně vědomi toho, že v konečné fázi života nabývají na ostrosti hlavně bolesti pramenící z jiných dimenzí člověka než jen z dimenze „čistě fyzické“ (současná věda o tlumení bolestí a ostatních tělesných symptomů je již ostatně na velmi kvalitní úrovni).

Jedná se o bolest sociální (pocit osamělosti, pocit opuštěnosti, ztráta sociální role, skutečná nebo domnělá ztráta vztahů), bolest emoční (duševní otřes, otupělost, hněv, smutek, úzkosti, deprese, strach z umírání, strach z bolesti, pocit ztráty důstojnosti) a bolest spirituální (odcizení od svého nejhlubšího já – strach z neznáma a pocit ztráty smyslu). Nemocnému v konečné fázi života je třeba pomáhat proti „celkové“ bolesti. A je jasně prokázáno, že odlehčení v ostatních trápeních vede k tomu, že i bolest fyzická se lépe snáší. Musíme tedy všichni podporovat vzdělávání v řádné paliativní péči, jejíž filozofií je právě celostní přístup k člověku a ošetřování všech jeho těžkostí.

VIDEO: SMÍŘENÍ SE S VLASTNÍ SMRTELNOSTÍ, návod a rady

Líbil se vám článek? Ohodnoťte ho.

Líbil se vám náš článek? Sdílejte ho, uděláte nám radost


Přečtěte si také naše další články

Zatím žádné komentáře

Zanechat komentář ke článku

Zpráva

Souhlasím
Tato stránka používá „cookies“ k dodávání služeb v souladu s dohodou. Podmínky pro ukládání „cookies“ nebo pro přístup k nim můžete nastavit ve svém prohlížeči. Více informací.